5 Cmo 241/2015-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Ježíkové a soudců JUDr. Zdeňky Šindelářové a JUDr. Ivana Šišmy v právní věci žalobce Ravaglioli S.p.A., se sídlem Via 1 Maggio 3, 40037 Sasso Marconi, Bologna, Itálie, IČO 01759471202, zastoupeného JUDr. Ninou Rydlovou, advokátkou se sídlem Krajinova 996/68, 674 01 Třebíč, proti žalovanému Maintenance Equipment PROFI CZ s.r.o., se sídlem Třebíč, 9. května 250/9, PSČ 674 01, IČO 28631391, zastoupenému Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem se sídlem Zahradnická 223/6, 603 00 Brno, o zaplacení 11.079,51 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2015, č. j. 55 ECm 6/2013-165, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 10. 2015, č. j. 55 ECm 6/2013-183, t a k t o : I. Rozsudek krajského soudu se v odstavci I. výroku, pokud se týká povinnosti zaplatit částku 5.272,12 EUR s úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 19. 12. 2011 do zaplacení, p o t v r z u j e . II. Ve zbývajícím rozsahu, to je ohledně částky 5.807,39 EUR s úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 24. 1. 2012 do zaplacení a v odstavci II. výroku, se rozsudek krajského soudu z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě v celém rozsahu (odst. I. výroku) a zavázal žalovaného zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci částku 89.431 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jeho advokáta (odst. II. výroku). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný si u žalobce prostřednictvím jednatelky Martiny Bokové objednal dne 13. 9. 2011 dva kusy dvousloupového zvedáku RAV KPX 315 WK a žádal o potvrzení objednávky zařízení TD 1780. Listinou „CMR“ vystavenou dopravcem KRIST MKD, spol. s r.o. bylo prokázáno, že toto zboží bylo dodáno na uvedenou adresu sídla žalovaného v Ostravě, Sokolská třída 1615/50. Žalobce vystavil žalovanému za dodávku zboží dne 18. 10. 2011 fakturu č. 11004551 na částku 10.272,12 EUR. Z bankovního výpisu u banky Unicredit, pobočky Milano ze dne 24. 11. 2011 soud zjistil, že žalovaný zaplatil na úhradu této faktury částku 5.000 EUR. Pokud se týká další přiznané částky 5.807,39 EUR, soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný si objednal u žalobce na základě objednávek ze dne 26. 10. 2011 jeden kus čtyřsloupového zvedáku RAV 4506 OF a ze dne 18. 10. 2011 jeden kus dvousloupového zvedáku KPS 326 H/2700 kg a dva kusy vyvažovačky model G2.118 a žalobce dodal i toto zboží stejným dopravcem na stejnou adresu jako v prvním obchodním případě. Žalobce vystavil žalovanému dne 24. 11. 2011 fakturu č. 11005250 a dobropisem ze dne 12. 4. 2012 dobropisoval žalovanému částku 4.071,60 EUR za vrácený jeden kus EM 2 POSTLIFT-2 a dva kusy Wheel balancer LCD 1/16 BN. Soud prvního stupně neuvěřil obraně žalovaného, že platba 5.000 EUR byla poskytnuta žalobci z důvodu předcházejících nevyřešených obchodních vztahů, neboť jako důvod platby je uvedeno číslo faktury, kterou žalobce vystavil v případě plnění z objednávky ze dne 13. 9. 2011. Soud prvního stupně dospěl po právní stránce k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny kupní smlouvy podle ust. § 409 a násl. obchodního zákoníku, žalobce splnil povinnost dodat žalovanému zboží podle obsahu jeho objednávek, žalovaný za dodané zboží nezaplatil kupní cenu v dohodnuté výši, a proto ho zavázal k jejímu zaplacení včetně zákonných úroků z prodlení. Soudem prvního stupně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Odměna advokáta žalobce byla stanovena za každý z úkonů právní služby částkou 9.540 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný, a to výslovně do celého jeho rozsahu, včas odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolatel tvrdil, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům, a proto nebyl úplně zjištěn skutkový stav. V této souvislosti poukázal zejména na navržený a soudem neprovedený výslech svědka J. M., který se mohl vyjádřit k tomu, zda zboží dodané v projednávaných obchodních případech přebíral za sebe či za žalovaného. Jedná se o osobu, která je na listinách – Mezinárodních nákladních listech („CMR“) č. 4813214 a č. 4806554 uvedena jako příjemce. Odvolatel poukázal dále na to, že v době dodání zboží neměl již sídlo na adrese uváděné na „CMR“ a tvrdil, že měl sídlo v souladu se změnou zápisu v obchodním rejstříku na adrese Třebíč, 9. května 250/9. Listinami, kterými soud prvního stupně provedl dokazování, proto nemohlo být prokázáno dodání zboží žalovanému. Podle názoru odvolatele existenci závazkového vztahu nelze prokázat pouze z emailové korespondence, neboť v ní není uvedena podstatná náležitost kupní smlouvy - cena dodaného zboží. Odvolatel namítal nedostatek pasivní legitimace pro toto řízení, neboť pokud by bylo provedeno dokazování v navrženém rozsahu, soud by dospěl k závěru, že smlouva o přepravě zboží byla uzavřena mezi žalobcem a J.M., který dodané zboží převzal. Žalobce se k odvolání písemně vyjádřil a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Žalobce měl za to, že soud prvního stupně se vypořádal s obranou žalovaného, když zjistil, že žalovaný zaplatil v prvním obchodním případě za dodané zboží část kupní ceny, tj. částku 5.000 EUR a pokud se týká druhého obchodního případu, bylo prokázáno, že zboží uvedené v objednávkách žalovaného bylo řádně dodáno a na vrácené zboží byl žalobcem vystavený dobropis. Žalobce poukázal na to, že pokud odvolatel zpochybňuje dodávku zboží, jedná se o nové tvrzení, neboť před soudem prvního stupně se odvolatel omezil na tvrzení, že „nikdy si ničeho neobjednal a ani neobdržel“. Žalobce zmínil obsah protokolu o jednání před soudem prvního stupně v této věci, z něhož je jisté, že účastníci byli poučení soudem podle ust. § 119a o.s.ř. a na to žalovaný namítal neprovedení výslechu svědka M., ale neuvedl, k čemu měl být svědek vyslechnut. Odvolací soud pro úplnost odůvodnění rozhodnutí považuje za důležité uvést, že k projednání této věci je dána příslušnost soudů České republiky, neboť se jedná o obchodní věc, kdy žalobce a žalovaný mají sídlo na území některého členského státu EU (žalobce Itálie a žalovaný Česká republika) – článek I., článek II. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Brusel I.). Řízení v této věci bylo zahájeno doručením žaloby do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 15. 2. 2013, tedy před 10. 1. 2015, kdy došlo ke změně v určování mezinárodní soudní příslušnosti na území EU Nařízením č. 1215/2012 („Nařízení“ nebo „Brusel I. a“). Věcně a místně příslušným k projednání této věci je proto Krajský soud v Brně (§ 9 odst. 3 písm. r/ o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2013). Pokud se týká rozhodného práva pro smluvní závazkové vztahy, které byly založeny mezi subjekty, jež jsou členy Evropské unie, v případě, kdy nebylo subjekty zvoleno rozhodné právo, se použije u smlouvy o koupi zboží podle článku 4, bodu 3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) právo platné ke dni vzniku závazkového vztahu na území České republiky, tj. v tomto konkrétním případě obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013. Odvolací soud k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 211, § 211a, § 212, § 212a o.s.ř.), učinil tak bez doplnění dokazování, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze zčásti. Podle ust. § 407 odst. 3 obchodního zákoníku plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává zbytek závazku. Odvolací soud s přihlédnutím k použité právní úpravě zdůrazňuje, že soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce vystavil za dodané zboží žalovanému dne 18. 10. 2011 fakturu č. 11004551 na částku 10.272,12 EUR, a že z bankovního výpisu účtu vedeného pro žalobce u banky Unicredit, pobočky Milano ze dne 24. 11. 2011 je jisté, že žalovaný zaplatil žalobci částku 5.000 EUR a účel platby specifikoval variabilním symbolem 11004551, který je totožný s číslem faktury vystavené žalobcem. Z tohoto důvodu nemůže obstát tvrzení žalovaného, že se jedná o plnění na starší dluh, který ani dodatečně nekonkretizoval. Žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neučinil tak ani v odvolacím řízení, že by k tomuto částečnému plnění prohlásil, že na uvedenou fakturu nehodlá dále plnit. Lze mít proto za to, že částečné plnění má účinky uznání i zbytku závazku. Ostatně tomuto právnímu závěru odpovídá i obsah emailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným, zejména obsah emailové zprávy ze dne 6. 3. 2012, ve které žalovaný (prostřednictvím jednatelky Martiny Bokové) sděluje žalobci (jeho statutárnímu orgánu Andreovi Mandriolimu), že zaplatí dluh, ale s ohledem na špatnou ekonomickou situaci žalovaného není zřejmé, kdy se tak stane. Uznání závazku (§ 407 odst. 3 a § 323 odst. 2 obchodního zákoníku) zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že v době uznání závazek v uznaném rozsahu trvá, a proto v soudním řízení žalobce – věřitel již nemusel prokazovat existenci ani výši uznané pohledávky za žalovaným – dlužníkem a důkaz o neexistenci uznaného závazku přechází na žalovaného. V tomto rozsahu, tj. pokud se týká částky 5.272,12 EUR, žalovaný na svou obranu před soudem prvního stupně pouze obecně tvrdil, že mu zboží nebylo řádně dodáno, že ho ani neobjednal a nebyly k němu navrženy žádné důkazy, kromě výslechu svědka J. M. Výpověď svědka nemůže sama o sobě vyvrátit domněnku o existenci závazku žalovaného. Z tohoto důvodu je v tomto rozsahu žaloba podána po právu včetně přiznaného příslušenství, neboť z provedeného dokazování je jisté, že žalovaný zbývající jistinu, tj. částku 5.272,12 EUR nezaplatil ve lhůtě splatnosti uvedené na faktuře č. 11004551 (tj. do 60 dnů od vystavení faktury) a neučinil tak dosud. Odvolací soud z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně, pokud se týká povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 5.272,12 EUR s příslušenstvím, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Pokud se týká zbývající částky z obchodního vztahu založeného na základě objednávek žalovaného ze dne 26. 10. 2011 a 18. 10. 2011, odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný se bránil již před soudem prvního stupně tvrzením, že si zboží neobjednal ani nepřevzal. Objednané zboží bylo dodáno na adresu Ostrava, Sokolská třída 1615/50, jak vyplynulo z listin „CMR“ vystavených dopravcem KRIST MKD spol. s r.o., což ke dni dodání nebyla adresa sídla odvolatele, který zboží nepřevzal osobně, ani ho nepřevzala osoba oprávněná za něho jednat. Žalovaný k tomuto tvrzení navrhl provedení výslechu svědka J. M., který byl na uvedených listinách označený jako příjemce, a soud tento důkaz neprovedl. V těchto obchodních případech žalovaný žádný jednostranný úkon ve směru k žalobci kromě objednávek učiněných jeho jednatelkou Martinou Bokovou neučinil, na vystavené faktury za dodané zboží nic neplnil. Pokud žalobce v souvislosti s těmito obchodními případy dobropisoval žalovanému částku 4.071,60 EUR, jedná se o jednostranný úkon směřující k žalovanému, který sám o sobě nestačí k prokázání toho, že ve zbytku bylo žalovanému zboží, které si objednal, řádně dodáno. Pokud z přepravního dokladu/faktury, kterou vystavil žalobce dne 24. 11. 2011, znějící na částku 9.878,99 EUR, je v kolonce dodací podmínka uvedeno „Ex Works“, nebylo dosud tvrzeno ani listinami doloženo, že by se smluvní strany na těchto mezinárodních obchodních podmínkách dohodly. Tímto postupem soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v odvolacím řízení nelze sjednat její nápravu. Soud prvního stupně také pochybil, když nepřihlédl při stanovení výše odměny advokáta žalobce k tomu, že předmětem řízení v projednávané věci je peněžitá částka v cizí měně. Pro účely stanovení tarifní hodnoty soud prvního stupně měl předmět řízení vyjádřit v české měně podle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden kurzovním lístku České národní banky vydaném v době započetí úkonu každé konkrétní právní služby zvlášť (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím napadeném rozsahu, tj. pokud se týká částky 5.807.39 EUR s příslušenstvím, zrušil podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu doplní dokazování v naznačeném rozsahu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), rozhodne znovu i o náhradě nákladů řízení (včetně tohoto odvolacího) v novém rozhodnutí o věci. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pouze pokud na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o.s.ř.). Olomouc 15. ledna 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Alena Ježíková v.r. předsedkyně senátu Vypracoval: JUDr. Ivan Šišma