U zakladatelských práv a povinností lze připustit změnu subjektu (viz § 406 odst. 2 o.z.), tato změna je odvislá od vůle zakladatelů, přičemž zákonem není omezena. Závisí-li změna osoby nositele těchto práv a povinností na vůli zakladatelů, pak k ní může dojít nejen přechodem, ale i převodem těchto práv a povinností, tj. smlouvou (dohodou).

8 Cmo 285/2016 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Jana Zavrtálka v právní věci navrhovatele Smart City Institut, z.ú., se sídlem Hněvkovského 30/65, PSČ 617 00 Brno – Komárov, IČ 04594711, zast. JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem Orlí 492/18, PSČ 602 00 Brno, o návrhu na zápis změny zapsaných údajů do rejstříku ústavů, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. U 118/RD11/KSBR, Fj 101468/2016/KSBR ze dne 17. 8. 2016, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na zápis změn ze dne 10. 8. 2016 pod Fj 101468/2016/KSBR. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 418 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) tím, že jakákoli změna v osobách zakladatelů není možná, když zakladatelem může být pouze osoba, která ústav (nadaci) založila, přičemž okruh těchto osob nelze měnit. Uzavřel proto, že pokud převod práv zakladatele ústavu zákon (ani zakládací listina) neupravuje, tak není možný, a proto byl návrh na změnu osoby zakladatele zamítnut. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, ve kterém uvedl, že právní úprava ústavů v § 402 a násl. OZ navazuje na institut obecně prospěšných společnosti, což je zřejmě jednak z důvodové zprávy k OZ, tak i z ust. § 3050 OZ. Navrhovatel dále poukázal na ust. § 406 OZ, které má dle jeho názoru zásadní význam pro posouzení možnosti převodu či přechodu práv zakladatele, neboť (jak uvádí i komentářová literatura) pokud OZ umožňuje přechod práv a povinností a současně nezakazuje převod práv a povinností, je nezbytné dospět k závěru, že převod práv a povinností zakladatele možný je. Na podporu svého tvrzení poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8Cmo 360/2010 vztahující se k obecně prospěšné společnosti, dle kterého lze u zakladatelských práv a povinností připustit změnu subjektu v souladu s vůlí zakladatelů. Z těchto důvodů žádal změnu napadené usnesení tak, aby bylo jeho návrhu vyhověno. Odvolací soud poté, co dovodil, že přípustné odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou a obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ a odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) OSŘ, přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§ 214 odst. 3 OSŘ), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem došlým rejstříkovému soudu dne 10. 8. 2016 se navrhovatel domáhal zápisu změny (výmazu) v osobách zakladatelů - výmazu Jiřího Slezáka a Davida Kaprála v rejstříku ústavů, neboť na základě k návrhu přiložených smluv došlo k převodu práv a povinností zakladatelů na Radima Ševčíka (zbývajícího zakladatele). Poté soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením. Podle ust. § 1 odst. 2 OZ nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 406 odst. 2 OZ není-li rozhodování zakladatele možné, nabývá jeho práva vůči ústavu osoba určená zakladatelským právním jednáním v rozsahu tam uvedeném, jinak je nabývá správní rada; v takovém případě se však k rozhodnutí správní rady o změně účelu ústavu nebo o jeho zrušení vyžaduje předchozí souhlas soudu. Podle ust. § 3050 OZ práva a povinnosti obecně prospěšných společností se i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Obecně prospěšná společnost má právo změnit svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond podle tohoto zákona; ustanovení tohoto zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně. Na úvod odvolací soud konstatuje, že v souladu s §1 odst. 2 OZ platí, že pokud zákon výslovně nezakazuje určité jednání, a toto jednání neporušuje dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti, pak je takové jednání dovolené. Z toho pro souzenou věc vyplývá, že pokud není převod práv a povinností zakladatele výslovně zakázán, je možný (jak odvolací soud dále odůvodňuje níže), a nabyvatele těchto práv a povinností je potřeba jako zakladatele zapsat do rejstříku ústavů, neboť jde o zapisovaný údaj (§ 38 písm. b/ zákona č. 304/2013 Sb.). Odvolací soud je toho názoru, že mohou-li být práva a povinnosti zakladatele způsobilým předmětem přechodu (v rozsahu stanoveném zakladatelským právním jednáním), jak stanoví § 406 odst. 2 OZ, není rozumného důvodu nepřiznat zakladatelům ústavu možnost ovlivnit změnu nositele práv a povinností zakladatele i jinak, než jejich přechodem. K tomuto závěru vedla odvolací soud i skutečnost, že změna v osobě nositele těchto práv a povinností (změna osoby zakladatele), se v ústavu neprojeví jinak, než tak, že práva a povinnosti zakladatele od okamžiku změny vykonává či vykonávají jiné osoby, než původní zakladatel či zakladatelé. Se samotnou změnou osoby zakladatele nejsou spojeny žádné účinky. Nástupce zakladatele má stejná práva a povinnosti, která v okamžiku změny jejich nositele měl původní zakladatel. Zánikem zakladatele nedochází podle OZ ani k zániku, resp. zrušení ústavu. Při vědomí posledně zmiňované skutečnosti a skutečnosti, že nikdo nemůže být nucen setrvávat ani v ústavu proti své vůli, není možno (není rozumného, tedy logického ani právního důvodu) bránit takové osobě, aby svou účast dobrovolně ukončila. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavírá, že v případě ústavů lze u zakladatelských práv a povinností lze připustit změnu subjektu, tato změna je odvislá od vůle zakladatelů, přičemž zákonem není omezena. Závisí-li změna osoby nositele těchto práv a povinností na vůli zakladatelů, pak k ní může dojít nejen přechodem, ale i převodem těchto práv a povinností, tj. smlouvou (dohodou). Na podporu uvedeného závěru odkazuje odvolací soud na svou rozhodovací praxi u obecně prospěšných společnosti (viz odvolatelem zmíněné rozhodnutí sp. zn. 8Cmo 360/2010), dle které je u těchto společností převod práv a povinností zakladatele možný. S ohledem na ust. § 3050 OZ je rozhodnutí aplikovatelné i v této věci. Jelikož soud prvního stupně založil své rozhodnutí pouze na nemožnosti převodu práv a povinností zakladatele, což je otázka, na kterou má odvolací soud jiný názor, jak vyplývá z výše uvedeného, nezbylo odvolacímu soudu než napadené usnesení v souladu s § 219 OSŘ zrušit a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bude-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, poběží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ). V Olomouci dne 18. října 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ladislav Bognár v.r. předseda senátu