Vedlejší hospodářská činnost (mající povahu podnikání) musí být ve stanovách spolku jednoznačně vymezena tak, aby bylo možné posoudit její soulad se zákonem, zejména s § 217 odst. 2 OZ. Absence tohoto vymezení vede k závěru, že stanovy nejsou dostatečným podkladem pro zápis této vedlejší hospodářské činnosti spolku do spolkového rejstříku ve smyslu ust. § 90 odst. 1 ZVR.

8 Cmo 396/2015 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Jana Zavrtálka a JUDr. Pavla Koláře v právní věci navrhovatele Katolická beseda v Kopřivnici, o.s., se sídlem Štramberská 378/2, PSČ 742 21 Kopřivnice, IČ 16628357, zast. obecným zmocněncem Tadeášem Holubem, nar. 20. 9. 1991, bytem Tyršova 504, PSČ 742 21 Kopřivnice, o návrhu na zápis změny zapsaných údajů do spolkového rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. L 359/RD2/KSOS, Fj 87723/2015/KSOS ze dne 30. 10. 2015, takto: Usnesení soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích II. a III., potvrzuje, ve výroku II. v tomto správném znění: „Návrh na zápis zbývající části účelu do spolkového rejstříku se zamítá.“ Odůvodnění: Shora označeným usnesením soud prvního stupně zapsal změnu zapisovaných údajů do spolkového rejstříku dle předloženého návrhu ve vymezené části (výrok I.), dále pak v části návrh na zápis účelu zamítl (výrok II.), a též zamítl návrh v části zápisu vedlejší hospodářské činnosti (výrok III.). Své rozhodnutí ve výroku II. odůvodnil tím, že část znění účelu navrhovaného k zápisu neodpovídá platně přijatým stanovám spolku, které jsou připojeny k návrhu, resp. zapisovanou skutečností je účel spolku, nikoliv výčet činnosti ke splnění cílů spolku. Následující výrok odůvodnil tím, že stanovy neurčují konkrétně vedlejší hospodářskou činnost spolku ve smyslu ust. § 217 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), resp. navrhovaná vedlejší hospodářská činnost neodpovídá přijatým stanovám. Proti tomuto usnesení, konkrétně proti výrokům II. a III., podal navrhovatel odvolání, ve kterém namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když nepřihlédl k celému obsahu stanov. Podle jeho názoru o účelu spolku vypovídá i ta část stanov, která není označena jako účel spolku. Dále uvedl, že ze znění stanov zcela zřejmě vyplývá vůle valné hromady (členské schůze) provozovat vedlejší hospodářskou činnost ve smyslu § 217 odst. 2 OZ. Namítal, že ze slova „zejména“ vyplývá, že se jedná o generální zmocnění k provozování podnikatelské činnosti a uvedení činností je pouze demonstrativním výčtem. Požadavek na konkrétní vymezení vedlejší hospodářské činnosti je bezpředmětný, neboť takováto povinnost ze žádného právního předpisu nevyplývá. Proto se domáhal změny napadeného rozhodnutí, a to tak, aby bylo návrhu zcela vyhověno. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud pro účely projednání odvolání zjistil, že návrhem došlým dne soudu dne 23. 10. 2015 se navrhovatel domáhal zápisu změny zapsaných údajů do spolkového rejstříku, a to konkrétně změny názvu, zápisu účelu (v rámci něj i údajů o tom, jak, resp. čím chce dosáhnout splnění svých cílů), zápisu vedlejší hospodářské činnosti (hostinská činnost a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona), zápisu členů statutárního orgánu a způsobu jednání a zápisu revizní komise a jejich členů. K návrhu doložil zákonem požadované listiny, včetně nového znění stanov. O tomto návrhu soud rozhodl napadeným usnesením. Podle ust. § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen ZVR), do veřejného rejstříku se zapíše předmět činnosti nebo podnikání nebo vymezení účelu osoby, vyžaduje-li to jiný zákon. Podle ust. § 217 odst. 2 OZ vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. Podle ust. § 218 OZ zakladatelé založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov; stanovy obsahují alespoň a) název a sídlo spolku, b) účel spolku, c) práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat, d) určení statutárního orgánu. Odvolací soud provedl dokazování stanovami schválenými valnou hromadou dne 10. 6. 2015 a zjistil z nich, a to z čl. 4 označeného jako Cíl, účel a činnost spolku, že dle odst. 1 chce spolek svou činností přispívat k prosazení křesťanských hodnot ve společenském a kulturním životě města Kopřivnice, a to především zajišťováním vhodných prostor pro takovou činnost v nemovitosti spolku – v Katolickém domě v Kopřivnici. Dle odst. 2 ke splnění svých cílů spolek především a) zajišťuje vhodné prostory pro sdružování osob a činnost zejména křesťanských spolků; b) podporuje, podle svých možností, činnost dalších křesťansky zaměřených organizací zejména poskytováním prostor v Katolickém domě; c) pořádá a organizuje přednášky, kurzy, plesy, výstavy, výlety, besídky, zájezdy, zábavy a jiné kulturní akce, a to podle svých možností; d) za účelem svého ekonomického zajištění zejména pronajímá prostory v Katolickém domě, včetně restaurace. Vedlejší hospodářskou činnost mající povahu podnikání nemá spolek ve stanovách žádným způsobem vymezenu. Odvolatel v rámci vyjádření k provedenému dokazování uvedl, že soud posuzoval vymezení účelu a činnosti spolku ve stanovách příliš formálně, když skutečnost, že spolek bude vyvíjet hospodářskou činnost, z níž může mít příjmy, vyplývá z dalších ustanovení stanov. Z tohoto zjištění odvolací soud usuzuje, že účel spolku je vymezen v čl. 4, odst. 1 stanov, a tento údaj je dle § 218 písm. b) OZ obligatorní náležitostí stanov a povinně zapisovanou skutečností do spolkového rejstříku dle § 25 odst. 1 písm. b) ZVR. Oproti tomu způsob jak tohoto účelu dosáhnout, vymezený stanovami v čl. 4, odst. 2, dle platných právních předpisů údajem zapisovaným do spolkového rejstříku není. Pokud tedy soud prvního stupně zamítl část návrhu, jíž se navrhovatel domáhal zápisu údajů vyplývajících z čl. 4 odst. 2 stanov, postupoval správně, neboť nešlo o zapisované skutečnosti. Z výše učiněného zjištění rovněž vyplývá, že navrhovatel ve stanovách nemá uvedenu vedlejší hospodářskou činnost, jejíhož zápisu do spolkového rejstříku se projednávaným návrhem domáhal. Není pochyb o tom, že činnosti navržené k zápisu do spolkového rejstříku v rámci vedlejší hospodářské činnosti jsou podnikáním. Přitom vedlejší hospodářská činnost (mající povahu podnikání) musí být ve stanovách spolku jednoznačně vymezena tak, aby bylo možné posoudit její soulad se zákonem, zejména s § 217 odst. 2 OZ. Bez takovéhoto vymezení netvoří stanovy spolku podklad pro požadovaný zápis ve smyslu ust. § 19 ZVR. Soud prvního stupně tak při posuzování, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z předložených listin (§ 90 odst. 1 ZVR), nemohl dospět k jinému závěru, než že návrh v části týkající se zápisu předmětu vedlejší hospodářskou činnosti navrhovatele do spolkového rejstříku nemá podklad v předložených listinách (stanovách). Zamítl-li proto v uvedené části návrh, rozhodl správně. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadené části dle § 219 OSŘ potvrdil. Ve vztahu k výroku II. tak učinil ve správném znění, neboť účel byl zčásti zapsán (návrhu bylo v této části vyhověno), a pouze ve zbývající části zamítnut, což nebylo z výroku II. napadeného usnesení jednoznačně zřejmé. Protože toto rejstříkové řízení je řízením jednočlenným, z logiky věci vyplývá, že zde nemůže být rozhodováno o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně o náhradě nákladů řízení nerozhodl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí m ů ž e účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bude-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, poběží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ). V Olomouci dne 6. dubna 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ladislav Bognár v.r. předseda senátu