V rozhodnutí o návrhu, podle něhož má být společenství vlastníků jednotek dle § 1209 odst. 1 NOZ dočasně zakázáno jednat podle usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek napadeného návrhem na určení neplatnosti, se musí soud v odůvodnění vypořádat především s tím, zda návrh byl podán v zákonné tříměsíční lhůtě, zda byl podán přehlasovaným vlastníkem (popř. zda v případě každého z více napadených usnesení byl každý z navrhovatelů přehlasovaným vlastníkem) a zda důležitý důvod se vztahuje ke každému z dotčených rozhodnutí. Znění vyhovujícího výroku pak musí pro naplnění požadavku na určitost soudního rozhodnutí obsahovat konkrétně specifikované usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, podle něhož má být společenství zakázáno jednat.

8 Cmo 65/2016-144 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Jana Zavrtálka v právní věci navrhovatelů a) EVA WESSIK a.s., se sídlem Palackého třída 3048/124, PSČ 612 00 Brno–Královo Pole, IČ 29207169 a b) PhDr. Evy Svobodové, MBA, LL. M., nar. 31. 5. 1967, bytem Jungmannova 820/22, PSČ 612 00 Brno, oba zast. JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem Orlí 492/18, PSČ 602 00 Brno, za účasti Společenství vlastníků NOVÉ SEMILASSO, se sídlem Palackého třída 3048/124, PSČ 612 00 Brno–Královo Pole, IČ 29250307, zast. Mgr. Martinem Charvátem, advokátem, se sídlem Krkoškova 728/2, PSČ 613 00 Brno–Černá Pole, o návrhu dle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen OZ), k odvolání účastníka Společenství vlastníků NOVÉ SEMILASSO proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 50Cm 187/2015-122 ze dne 13. 1. 2016, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se účastníkovi Společenství vlastníků NOVÉ SEMILASSO (dále též účastník) zakazuje jednat podle usnesení přijatého dne 9. 6. 2015, a to do právní moci konečného rozhodnutí v předmětné věci. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelé osvědčili, že účastník započal činit jednání, která směřují k výkonu napadených rozhodnutí shromáždění účastníka, a proto s odkazem na § 1209 odst. 1 OZ účastníkovi zakázal jednat dle přijatého usnesení do doby konečného pravomocného rozhodnutí ve věci. Účastník podal proti shora uvedenému usnesení odvolání, ve kterém namítal, že výrok soudu prvního stupně je neurčitý a zcela nepřezkoumatelný, neboť zde není uvedeno, o jaké usnesení se má jednat, když uvedeného dne bylo přijato celkem 22 různých usnesení. Usnesení je též nepřezkoumatelné z toho důvodu, že není konkretizováno, jaké právo navrhovatelů mělo být porušeno, a čím se tak mělo stát. S ohledem na takto uvedené považuje účastník napadené usnesení za rozhodnutí, které nemá základní náležitosti, a proto navrhl, aby odvolací soud usnesení zrušil pro jeho nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Navrhovatelé považují odvolání za nedůvodné, protože napadené usnesení je věcně správné. Uvedli, že se jim jeví jako logické, aby soud zakázal účastníkovi jednat dle všech přijatých usnesení, neboť prvně přijatým usnesením bylo rozhodnuto o změně stanov, a proto veškerá následně přijatá usnesení na něj navazují. Navrhovatelé dále argumentovali, že prokázali, jak vyplývá ze žaloby, důležitý důvod dle § 1209 odst. 1 OZ, a proto bylo jejich návrhu vyhověno. Poukázali též na tu skutečnost, že účastník nadále jedná dle napadených usnesení, a otázka, zda bylo či nebylo porušeno právo navrhovatelů a o jaké právo se jedná, je řešena až v rámci meritorního rozhodnutí, a proto nemá vliv pro vyslovení zákazu jednat dle přijatých usnesení. S ohledem na takto uvedené proto navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Odvolací soud poté, co dovodil, že přípustné odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a obsahuje náležitosti stanovené v ust. § 205 odst. 1 OSŘ, a odvolací důvody dle § 205 odst. 2 OSŘ, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle ust. § 1209 odst. 1 OZ je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Odvolací soud na úvod konstatuje, že řízení o návrhu dle § 1209 odst. 1 OZ je nesporným řízením dle § 2 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen ZŘS), ve kterém rozhodují v prvním stupni krajské soudy dle § 3 odst. 2 písm. a) ZŘS, jde-li o řízení ve statusových věcech právnických osob, jako v tomto případě, protože jde o speciální úpravu (mimo jiné) ve vztahu k § 9 odst. 2, písm. l) OSŘ (§ 1 ZŘS). Označení účastníků v tomto druhu řízení vyplývá z § 6 odst. 2 ZŘS, tj. účastníkem řízení je navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje. Podle ust. 11 odst. 3 věta třetí zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. Právo je nutno uplatnit u soudu do 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí, jinak právo zanikne. Při srovnání předchozí a stávající právní úpravy nároku, jehož posouzení je předmětem tohoto řízení, lze obsah shodného jazykového vymezení normy vykládat za pomoci judikatury, která se tímto vymezením zabývala ve vztahu k předchozí právní úpravě. Text …“aby o záležitosti rozhodl“ a …“aby o ní rozhodl“ (zde rovněž míněno o záležitosti) vyplývající z cit. § 1209 první část první věty a cit. § 11 odst. 3 věta třetí, je (pokud jde o vymezení požadavku) shodný. Jak tento nárok v návrhu na zahájení soudního řízení vymezit, jak jej formulovat a konečně i jak lze očekávat, že o uplatněném nároku soud může rozhodnout, vyhoví-li mu, je patrno z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k cit. § 11 odst. 3 (viz např. rozhodnutí 29 Cdo 924/2012, 26 Cdo 1221/2012, 29 Cdo 2563/2011, 29 Cdo 383/2010), podle níž (shodně) postupem podle ustanovení § 11 odst. 3, věty třetí, zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním. Současně odvolací soud zastává názor, že je-li v § 1209 odst. 1 OZ upravena možnost dovolat se neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek (viz výše), pak je pro tento případ vyloučena podle § 1221 OZ aplikace § 258 OZ (jak ambivalentně tvrdí v návrhu navrhovatelé) a dalších ustanovení o spolku, neboť § 1209 odst. 1 OZ představuje speciální komplexní úpravu nároku na soudní přezkum rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, a proto zde podpůrná aplikace ustanovení o spolku nemá místo. Opačný výklad, tedy výklad připouštějící současnou možnost napadnout rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek „žalobami“ dle § 1209 a § 258 OZ by navozoval situaci, v níž by stejné rozhodnutí mohl podrobit soudnímu přezkumu jak přehlasovaný vlastník, měl-li by pro to důležitý důvod (§ 1209), tak i prakticky kdokoliv (člen spolku i ten kdo má na tom zájem), a to (zjednodušeně řečeno) bez důvodu, neboť § 258 OZ žádná omezující kritéria nestanoví. Při takovémto výkladu by úprava obsažená v § 1209 ztrácela smysl, měl-li by potenciální navrhovatel možnost žalovat totéž bez omezení (vyjma časového omezení). Jedinou možností pro meritorní projednání popsaného nároku je tak využití speciální právní úpravy obsažené v § 1209 odst. 1 OZ, obsahující předpoklady, za jejichž naplnění se lze návrhem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek věcně zabývat a posuzovat platnost těchto rozhodnutí. Naplnění těchto předpokladů pak musí být dáno i pro rozhodnutí o dočasném zákazu jednat podle napadených rozhodnutí (majícího povahu předběžného opatření), neboť záměrem této úpravy jistě nebylo zakázat společenství vlastníků jednotek jednat i podle rozhodnutí tímto společenstvím přijatých, která věcně přezkoumávána soudem být nemohou. Proto v rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, podle něhož má být společenství vlastníků jednotek dočasně zakázáno jednat podle usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek napadeného návrhem na určení neplatnosti, se musí soud v odůvodnění vypořádat především s tím, zda návrh byl podán v zákonné tříměsíční lhůtě, zda byl podán přehlasovaným vlastníkem (popř. zda v případě každého z více napadených usnesení byl každý z navrhovatelů přehlasovaným vlastníkem) a zda důležitý důvod se vztahuje ke každému z dotčených rozhodnutí. Znění případného vyhovujícího výroku pak musí pro naplnění požadavku na určitost soudního rozhodnutí obsahovat konkrétně specifikované usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, podle něhož má být společenství zakázáno jednat. Protože výrok ani odůvodnění napadeného usnesení nesplňují výše popsaná kritéria, odvolací soud napadené usnesení v souladu s § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bude-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, poběží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ). V Olomouci dne 10. května 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ladislav Bognár v.r. předseda senátu