Je-li v insolvenčním řízení odvoláním napaden toliko výrok o nákladech řízení, odvolací soud stanoví při rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení výši odměny za zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nikoli podle ustanovení § 9 odst. 4, písm. c) advokátního tarifu.

KSBR 45 INS 14321/2016 2 VSOL 845/2017-A-36 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Milana Ščuky, MBA, nar. 7.8.1968, bytem Brno, Dalimilova 2443/98, PSČ 612 00, zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 16, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitele Vítězslava Janíčka, nar. 22.7.1951, bytem Brno, Zemkova 1143/2, PSČ 616 00, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 14321/2016-A-29 ze dne 18.července 2017, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku náhradu nákladů prvostupňového řízení ve výši 12.705 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení. II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.343 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a uložil insolvenčnímu navrhovateli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (výrok III.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenčnímu navrhovateli byla pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, která měla být uhrazena do 23.6.2017. Ze sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 17.7.2017 soud zjistil, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ani k datu 14.7.2017 zaplacena. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), insolvenční řízení zastavil. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť tím, že insolvenční navrhovatel nezaplatil ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení, zavinil zastavení řízení o insolvenčním návrhu; dlužníku však žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení, výslovně výroku II., podal dlužník odvolání. Namítl, že mu v řízení vznikly náklady, a to náklady právního zastoupení, a proto mu mělo být přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady právního zastoupení vyúčtoval částkou 24.684 Kč představující odměnu za 6 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, vyjádření ze dne 20.6.2016, odvolání ze dne 13.7.2016, vyjádření ze dne 5.1.2017, vyjádření ze dne 9.2.2017 a odvolání ze dne 31.7.2017) včetně paušální náhrady za tyto úkony právní služby a daně z přidané hodnoty. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, aby insolvenčnímu navrhovateli byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení v této výši. S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 15.6.2016, odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18.7.2017, proto v odvolacím řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.7.2017 (dále jen „IZ“). Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, nikoli však co do výše požadovaných nákladů řízení. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel podal u soudu prvního stupně dne 15.6.2016 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 14321/2016-A-4 ze dne 22.6.2016 soud prvního stupně insolvenční návrh odmítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Podáním ze dne 20.6.2016 se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu dlužníka tak, že jej považuje za účelově podaný a šikanózní. Současně namítl, že insolvenční navrhovatel není aktivně legitimován, neboť z tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu nevyplývá, že by byl jeho věřitelem, i v případě, že by jeho tvrzení byla pravdivá, vznikla by pohledávka za dlužníkem jinému věřiteli, a to společnosti STAVBY KOLOČAY s.r.o. Nadto insolvenční navrhovatel k insolvenčnímu návrhu nepřipojil přihlášku pohledávky. K vyjádření doložil plnou moc pro jeho zastupování v tomto řízení, udělenou dne 20.6.2016 advokátu Mgr. Lubomíru Kinclovi. Proti rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu podal insolvenční navrhovatel odvolání. Dlužník se podáním ze dne 13.7.2016 k tomuto odvolání insolvenčního navrhovatele vyjádřil a současně tímto podáním podal odvolání proti výroku II. rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu, tj. proti výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 45 INS 14321/2016, 2 VSOL 987/2016-A-13 ze dne 20.12.2016 bylo usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 14321/2016-A-4 ze dne 22.6.2016 změněno tak, že insolvenční návrh se neodmítá (rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.12.2016). Podáním ze dne 5.1.2017 se dlužník vyjádřil k rozhodnutí odvolacího soudu a současně k insolvenčnímu návrhu tak, že zveřejnění insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku má pro něj negativní dopady, je poškozována jeho dobrá obchodní pověst, osobní čest i dobré jméno, insolvenční návrh je šikanózní, ani skutečnosti uvedené v odvolání dlužníka proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu neprokazují, že by byl jeho dlužníkem, z těchto tvrzení vyplývá, že jeho dlužníkem by měla být společnost STAVBY KOLOČAY s.r.o. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 14321/2016-A-17ze dne 26.1.2017 bylo dlužníku uloženo, aby ve stanovené lhůtě předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, s poučením o obsahových náležitostech těchto seznamů. Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval podáním ze dne 9.2.2017, ve kterém uvedl, že insolvenční navrhovatel proti němu uplatňuje neexistující pohledávku (tvrdí zjevně neexistující pohledávku a zcela rezignoval na snahu toto prokázat), a proto není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Je tak bezpředmětné, aby požadované seznamy, které by se mohly stát veřejně dostupnými, předložil. Doložením seznamů by mohlo dojít k porušení zásady rovnosti účastníků v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) IZ a porušení ústavně garantovaných základních práv, zejména práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 96 odst. 1 Ústavy a článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Jednání insolvenčního navrhovatele by mohlo vykazovat znaky zneužití procesního práva, konkrétně ustanovení § 128 odst. 3 IZ, které nepožívá právní ochrany. Podáním ze dne 20.2.2017 se dlužník vyjádřil k pohledávce věřitele Komerční banka, a.s. (kterého jako dalšího věřitele označil insolvenční navrhovatel v insolvenčním návrhu a který na výzvu soudu podáním ze dne 9.2.2017 sdělil, že má za dlužníkem pohledávku). Z obsahu spisu dále vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 14321/2016-A-21 ze dne 20.2.2017 byla insolvenčnímu navrhovateli uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení, toto usnesení nabylo právní moci dne 20.6.2017 (poté, co Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. KSBR 45 INS 14321/2016, 2 VSOL 383/2016-A-26 ze dne 20.6.2017, toto rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání věřitele potvrdil). Podle sdělení účtárny Krajského soudu v Brně záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 14.7.2017 zaplacena. Podle § 146 odst. 2, věty první o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V přezkoumávané věci je rozhodné, že insolvenční řízení bylo pravomocně zastaveno, neboť insolvenční navrhovatel nesplnil povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu je dáno procesní zavinění insolvenčního navrhovatele ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první o.s.ř. na tom, že řízení bylo zastaveno. Dlužník má proto vůči insolvenčnímu navrhovateli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 137 o.s.ř.), které mu v řízení vznikly, a to nákladů představující náklady právní zastoupení, neboť v řízení je zastoupen advokátem, který ve věci činil úkony. Není správný závěr soudu prvního stupně, že dlužníku žádné náklady řízení nevznikly. Podle odvolacího soudu má dlužník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (nákladů právního zastoupení) v celkové výši 12.705 Kč představující odměnu za 2 úkony právní služby po 3.100 Kč, celkem 6.200 Kč (převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě) podle ustanovení § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), odměnu za 2 úkony právní služby po 1.550 Kč (ve výši poloviny mimosmluvní odměny), celkem 3.100 Kč (vyjádření k odvolání dlužníka proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu a odvolání proti výroku o nákladech řízení tohoto usnesení) podle ustanovení § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů za tyto 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, tedy celkem 10.500 Kč, a 21% DPH z této částky ve výši 2.205 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. Pokud dlužník požadoval úhradu dalších nákladů řízení, a to za vyjádření k rozhodnutí odvolacího soudu učiněné podáním ze dne 5.1.2017, opětovné vyjádření k insolvenčnímu návrhu dlužníka učiněné podáními ze dne 5.1.2017 a 9.2.2017, pak náhradu nákladů řízení za tyto úkony odvolací soud neshledal účelnými, když vyjádření účastníka k rozhodnutí soudu (nejde-li o opravný prostředek) není úkonem právní služby ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky, a v dalších vyjádřeních k insolvenčnímu návrhu dlužník neuvedl žádné nové skutečnosti. Rovněž neúčelným nákladem odvolací soud shledal vyjádření dlužníka k pohledávce dalšího věřitele, které dlužník učinil až v podání ze dne 20.6.2016, ačkoli dalšího věřitele insolvenční navrhovatel uvedl již v insolvenčním návrhu. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesního výsledku odvolacího řízení. V řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) na nákladech dlužníka v úvahu pouze mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (odvolání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) spolu s paušální náhradou hotových výdajů za tento úkon právní služby. Odvolání se ovšem týkalo pouze (zcela) nepřiznaných nákladů řízení, tedy nikoli samotného insolvenčního řízení, proto pro vyčíslení výše mimosmluvní odměny nelze aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, nýbrž náklady je třeba stanovit podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu v rozsahu účelně vynaložené právní služby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 34/2013 ze dne 26.9.2013). Dlužníku náleží za řízení v prvním stupni náhrada nákladů ve výši 12.705 Kč představující odměnu advokáta podle ustanovení § 7 bodu 5 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve výši 810 Kč, paušální náhradu hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 1.110 Kč, a 21% DPH z této částky ve výši 233,10 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 1.343,10 Kč, zaokrouhleně 1.343 Kč. Skutečnost, že dlužník v odvolání na náhradě nákladů za řízení v prvním stupni požadoval více, než mu odvolací soud přiznal, se v poměrech této věci neprojeví, neboť insolvenční soud právo na náhradu nákladů dlužníku (nesprávně) upřel zcela, dlužník byl v uplatnění práva na náhradu nákladů zcela úspěšný, o nákladech a jejich výši soud rozhoduje nikoli na návrh, ale z úřední povinnosti, proto nelze v takovém případě zkoumat poměr procesního úspěchu a neúspěchu vyplývající z nesprávné likvidace. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. V Olomouci dne 16. října 2017 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu