Změnu poměrů na straně dárce nelze podřadit pod okolnosti rozhodné pro změnu výše a další trvání stanovených měsíčních splátek ve smyslu § 407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.

KSBR 40 INS 24187/2015 2 VSOL 934/2017-B-23 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Boženy Březinové, narozené 17.2.1948, bytem v Hostěradicích 155, PSČ 671 71, o žádosti dlužnice na změnu splátek, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2017, č. j. KSBR 40 INS 24187/2015-B-18, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žádost dlužnice o změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře doručenou insolvenčnímu soudu dne 4.7.2017. Insolvenční soud dospěl k závěru, že v insolvenčním řízení dlužnice nedošlo k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek. Dlužnice podle zprávy insolvenčního správce má stále stejný příjem ve výši 8.790 Kč (starobní a vdovský důchod), ze kterého lze pro účely splátkového kalendáře provádět srážky ve výši 1.756 Kč. Dále má dlužnice uzavřenou darovací smlouvu na částku 3.500 Kč. Podle insolvenčního správce by k uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30 % celkové výše jejich pohledávek bylo třeba, aby měsíční splátka činila nejméně 3.031 Kč, včetně zálohy na odměnu a hotové výdaje správce. Pokud by dlužnice plnila pouze ze svého příjmu, mohla by na splátkový kalendář přispívat jen částkou 1.756 Kč, což by nedosahovalo ani požadované nižší splátky 2.000 Kč. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm, že má zájem své dluhy splácet sama, nikoliv převážně z daru od Ludmily Šajdíkové, která má invalidní důchod jen 6.987 Kč. Dlužnice by ráda dluhy splácela, nemá na další poplatky, a proto prosí o snížení splátek. Její důchod činí 8.790 Kč, z něj je sráženo 1.740 Kč a dlužnici tak zůstává částka 7.037 Kč. Dlužnice nemá nikoho, kdo by jí pomohl, avšak dluhy by mohla splácet déle. S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Na odvolací řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017. Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z návrhu dlužnice doručeného insolvenčnímu soudu dne 4.7.2017 a ze sdělení insolvenčního správce ze dne 1.8.2017. V rovině skutkového stavu odvolací soud pouze doplňuje, že oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře schválil insolvenční soud usnesením ze dne 18.12.2015. V něm současně dlužnici uložil, aby částku 3.500 Kč měsíčně, kterou se jí zavázala poskytovat Ludmila Šajdíková na základě smlouvy o darování pravidelné finanční podpory ze dne 24.9.2015, použila k mimořádným splátkám nezajištěným věřitelům. Změní-li se po rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podstatně okolnosti rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, insolvenční soud podle § 407 odst. 3 IZ může toto rozhodnutí (i bez návrhu) změnit. To znamená, že pokud dlužníkovy příjmy generují zákonnou měsíční splátku umožňující uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 50 % (nebo vyšším než s věřiteli dohodnutém), avšak jeho ostatní poměry se po schválení splátkového kalendáře podstatně změnily, anebo pokud dlužník nově dosahuje takových příjmů a jeho stávající poměry to odůvodňují, může insolvenční soud podle § 407 odst. 3 IZ určit dlužníku nižší splátku. To ovšem za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, tedy i za trvání kritéria minimálně 50 % uspokojení nezajištěných věřitelů (či minimálně té nižší míry uspokojení, na níž se s dlužníkem dohodli). V posuzované věci se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že na straně dlužnice nedošlo ke změně poměrů, neboť má stále stejný příjem 8.790 Kč představující starobní a vdovský důchod. Další příjem pro účely oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře pak reprezentuje finanční částka 3.500 Kč měsíčně, kterou poskytuje na základě darovací smlouvy ze dne 24.9.2015 Ludmila Šajdíková. Touto dárkyní avizované zvýšení nákladů v souvislosti se zhoršením jejího zdravotního stavu není možno považovat za podstatnou změnu poměrů pro určení výše a dalšího trvání měsíčních splátek dlužnice. Případnou změnu poměrů na straně dárce (byť ze zdravotních důvodů) totiž nelze podřadit pod podstatné okolnosti rozhodné pro změnu výše a další trvání měsíčních splátek stanovených dlužnici ve smyslu § 407 odst. 3 IZ. Proto insolvenční soud správně uzavřel, že za dané situace nejsou splněny podmínky pro aplikaci § 407 odst. 3 IZ. Postup, který dlužnice předestřela v odvolacím řízení, tedy že „bude plnit splátkový kalendář déle“, nelze akceptovat. Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 NSCR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze tedy uzavřít, že insolvenční soud správně dovodil, že dlužnicí uvedené skutečnosti nesvědčí o podstatné změně okolností v intencích § 407 odst. 3 IZ. Proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem. V Olomouci dne 20. října 2017 Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. předsedkyně senátu