V případě zvyšování základního kapitálu společností s ručením omezeným peněžitým vkladem nemusí být tento vklad splacen pouze připsáním na účet společnosti, ale může být rovněž vložen v hotovosti do pokladny společnosti.

8 Cmo 52/2017 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Koláře a soudců JUDr. Ladislava Bognára a JUDr. Ivana Šišmy v právní věci obchodní korporace AGROCAR s.r.o., se sídlem v Kopřivnici, Na Vápenkách 381/16, PSČ 742 21, IČ 64616134, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, PSČ 742 21, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, o odvolání obchodní korporace proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2017, č.j. C 9150/RD29/KSOS, Fj 122386/2016/KSOS, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku, tj.ve výroku II., m ě n í tak, že návrh za změnu zápisu obchodní korporace AGROCAR s.r.o. v obchodním rejstříku ve výši výše podílu společníka Milana Hrubého a výše základního kapitálu se n e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením označeným v záhlaví Krajský soud v Ostravě výrokem I. zapsal navrženou změnu zápisu obchodní korporace AGRORAR s.r.o. (dále rovněž jen “Společnost”) v obchodním rejstříku v adrese sídla Společnosti a výrokem II. odmítl návrh doručený dne 18. listopadu 2016 v části, v níž se Společnost domáhala změny svého zápisu v obchodním rejstříku ve výši svého základního kapitálu a ve výši vkladu jediného společníka Milana Hrubého. Důvodem bylo, že Společnost ani přes výzvu soudu prvního stupně k návrhu nepředložila listiny dokládající důvodnost této části navrženého zápisu, a to konkrétně doklady, že finanční částka určená ke zvýšení základního kapitálu Společnosti byla připsána na účet Společnosti. Společnost proti této části usnesení podala odvolání, poukazujíc jednak na ustanovení § 29 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále rovněž jen “ZOK”), který výslovně vylučuje při zvyšování základního kapitálu použití ustanovení § 23 odst. 1 téhož zákona přikazující uložit finanční prostředky určené k peněžitému vkladu do kapitálových společností na zvláštní účet u banky, z něhož dovozuje, že uvedená povinnost nemůže být vyžadována při zvyšování základního kapitálu společností s ručením omezeným, ale v tomto případě zcela postačuje, pokud se tyto finanční prostředky dostanou do dispozice kapitálové společnosti jinak, např. vložením do pokladny společnosti, jak tomu v této věci došlo, pokud toto právní jednání nebude v rozporu s jiným právním předpisem, zejména s předpisy k zabránění legalizace výnosů z trestné činnosti a podpory terorismu. Svoji argumentaci pak Společnost dále opírala rovněž o právní názor vyjádřený v komentáři k zákonu o obchodních korporacích vyšlém v nakladatelství Wolters Kluwer. Napadené rozhodnutí by proto mělo být změněno tak, že návrhu bude vyhověno. Poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud pro účely tohoto rozhodnutí, že soud prvního stupně po doručení návrhu, k němuž byly připojeny mj. doklady o platbách do pokladny Společnosti, vyzval dne 21. listopadu 2016 Společnost v souladu s ustanovením § 88 z.č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, k předložení potvrzení banky o splacení částky připadající na zvýšení základního kapitálu na účet Společnosti a poučil ji o následcích nesplnění výzvy. Společnost proti tomuto usnesení vydaného vyšší soudní úřednicí podala námitky se stejnou argumentací, jako nyní v odvolání, usnesení však bylo potvrzeno usnesením 8. prosince 2016, vydaným soudcem, podle jehož odůvodnění “z přiměřeného použití ustanovení § 23 odst. 1 ZOK je zřejmé, že společnost musí mít u banky zřízen účet např. běžný, kdy jeho výpisem je povinna doložit, že skutečně došlo k navýšení základního kapitálu”. Poté bylo vydáno napadené rozhodnutí. Podle ustanovení § 23 odst. 1 ZOK se peněžitý vklad do kapitálových společností splácí na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva (dále jen „banka“), který zřídí správce vkladů a banka s těmito prostředky neumožní nakládat dříve, než kapitálová společnost vznikne, ledaže se jedná o úhradu zřizovacích výdajů nebo vrácení emisních kursů zakladatelům. Podle ustanovení § 29 ZOK se ustanovení tohoto dílu ZOK použijí přiměřeně také na zvyšování základního kapitálu s výjimkou § 18, § 23 odst. 1, § 24, § 25 odst. 1 a § 27 odst. 1. Uvedená konstrukce zákona tedy z přiměřeného použití ustanovení upravujících zakládání kapitálových společností ustanovení § 23 odst. 1 výslovně vyjímá. Z toho odvolací soud dovozuje, že ustanovení § 23 odst. 1 ZOK se v případě zvyšování základního kapitálu společnosti s ručením omezeným neuplatní ani “přiměřeně”, ale neuplatní se vůbec. Znamená to tedy, že finanční prostředky určené ke zvýšení základního kapitálu společnosti se do dispozice takové společnosti mohou dostat i jinak, než bezhotovostní formou, například právě složením do pokladny společnosti, jako v tomto případě. Odvolacímu soudu je samozřejmě znám obsah důvodové zprávy k zákonu o obchodních korporacích, v níž je uvedeno, že “peněžité vklady se i nadále budou povinně splácet na bankovní účet, kde budou bankou blokovány do okamžiku vzniku korporace – toto pravidlo se však nevyužije plně na zvyšování základního kapitálu, kde povinnost splácet na zvláštní účet zůstává, avšak banka nesmí omezovat možnosti nakládání s předmětem vkladu, ani ho vázat na další podmínky”. Podle jeho názoru však s tímto záměrem zákonodárce nekoresponduje výsledná podoba zákona, která použití ustanovení § 23 odst. 1 při zvyšování základního kapitálu zcela vylučuje. Nelze pak přehlédnout ani právní názor uvedený v komentáři k zákonu o obchodních korporacích vyšlém v nakladatelství Wolters Kluwer v roce 2014, na který poukazuje Společnost, a podle něhož “u kapitálových společností se modifikuje povinnost splácet peněžité vklady na účet u „banky“, jak je definována v § 23 odst. 1. V případě společnosti s ručením omezeným sám zákon o obchodních korporacích od takového požadavku při zvýšení základního kapitálu zcela upouští; to však neznamená, že by se neuplatnila povinnost bezhotovostního splácení v případech, kdy to stanoví jiný právní předpis, zejména při zamezení tzv. praní špinavých peněz (zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu)“. Odvolací soud tedy uzavírá, že v případě zvyšování základních kapitálu společností s ručením omezeným peněžitým vkladem nemusí být tento vklad splacen pouze připsáním na účet společnosti, ale může být rovněž vložen v hotovosti do pokladny společnosti. Pouze pro doplnění pak odvolací soud dodává, že zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, je veřejnoprávní normou a její porušení je správním deliktem, samotné porušení tohoto zákona povinnou osobou však bez dalšího nemusí mít vliv na platnost právního jednání osoby, která základní kapitál peněžitým vkladem zvyšuje. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil tak, že návrh se v této části neodmítá. V dalším průběhu řízení soud prvního stupně tuto část návrhu posoudí podle ustanovení § 90 odst. 1 z.č. 304/2013 Sb. a pak o něm znovu rozhodne. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí m ů ž e účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ). V Olomouci dne 21. března 2017 Za správnost vyhotovení: JUDr. Pavel Kolář v.r. předseda senátu