Dojde-li v trestním řízení k zajištění nástrojů trestné činnosti nebo výnosů z trestné činnosti (popř. k zajištění náhradní hodnoty), pak je v případě, že zajištěná věc je předmětem pravomocného trestu propadnutí majetku, vyloučeno, aby ve vztahu k ní bylo rozhodováno o zrušení nebo omezení zajištění dle § 79f odst. 1 tr.ř., neboť tato se stala právní mocí výroku o trestu propadnutí majetku majetkem státu.

č. j. 1 To 17/2019-7620 USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 19. března 2019, stížnost odsouzeného P. K., narozeného xxx, trvale bytem xxxxx, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici xxxxx, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.2019, č. j. 30 T 8/2015-7607, jímž bylo rozhodnuto o zrušení zajištění věci, a rozhodl takto: Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. se stížnost odsouzeného P. K. zamítá jako podaná osobou neoprávněnou. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.2019, č. j. 30 T 8/2015-7607, bylo rozhodnuto podle § 79f odst. 1 tr. ř. o zrušení zajištění věci a současně odvolání příkazu k zdržení se nakládání s věcí, a to ve vztahu k jednotlivým zajištěným nemovitým věcem vlastníků odsouzených M. B. a J. F., vyjmenovaným pod bodem I. a II., a pod bodem III. pak se toto rozhodnutí vztahovalo k bývalému majetku odsouzeného P. K., který byl zajištěn usnesením policejního orgánu, odboru hospodářské kriminality, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, dne 19.12.2014 pod č. j. KRPT-105192-329/TČ-2014-070082, a to pod bodem a) budoucí pohledávky na výplatu odbytného ze smlouvy o důchodovém pojištění č. xxx mezi pojištěným a pojistníkem P. K. a pojistitelem Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 474469617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, v hodnotě 50.512 Kč dne 17.12.2014, a pod bodem b) budoucí pohledávky na výplatu odbytného ze smlouvy o důchodovém pojištění MOJE BUDOUCNOST, č. xxx, mezi stejnými účastníky v hodnotě 116.411 Kč ke dni 17.12.2014. 2. Toto rozhodnutí vydal předseda senátu Krajského soudu v Ostravě v rámci tzv. porozsudkové agendy v situaci, kdy P. K. a další osoby, vlastníci uvedených věcí, byli pravomocně odsouzeni, a to rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.5.2016 pod č. j. 30 T 8/2015-6738, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.12.2016 pod č. j. 3 To 103/2016-6953, pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Za toto trestné jednání byly odsouzeným vyměřeny jednotlivé nepodmíněné tresty, v případě P. K. trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, který v současné době vykonává, a vedle toho také trest zákazu činnosti a trest propadnutí části majetku, vztahující se právě k zajištěnému majetku ve formě pohledávek na výplatu odbytného z obou smluv o důchodovém pojištění, jak jsou výše vymezeny. V této věci předseda senátu postupoval v souladu s ustanovením § 345 tr. ř. a poté, co rozsudek, jímž byly uloženy jednotlivé tresty propadnutí majetku, resp. jeho části, se stal vykonatelným, zaslal příslušné organizační složce státu, Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, opis rozsudku k provedení těchto trestů. Samotnou realizaci pak odložil do rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích, které odsouzení podali ve formě dovolání, a o nichž bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem dne 31.1.2018 pod č. j. 6 Tdo 1578/2017-133 tak, že se odmítají. Dne 13.3.2018 pak poučil příslušný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o možnosti realizace jednotlivých majetkových trestů. K tomu je třeba pro úplnost dodat, že v trestní věci ve vztahu odsouzenému P. K. rozhodoval i Ústavní soud usnesením ze dne 23.10.2018 pod sp. zn. IV. ÚS 1651/18, jímž podanou stížnost zamítl. 3. V rámci dalších postupů ve vykonávacím řízení pak předseda senátu Krajského soudu v Ostravě vydal i výše uvedené rozhodnutí. Proti tomuto usnesení ze všech osob, jejichž majetku se rozhodnutí mohlo dotýkat, podal stížnost toliko odsouzený P. K. Z obsahu odůvodnění jeho opravného prostředku vyplývá, že stížnost směřoval proti konkrétní části rozhodnutí v bodu III. s tím, že se zrušením tohoto zajištění souhlasí. Vznesl ovšem žádost o přiznání úroků dle diskontní sazby ČNB od doby data zajištění finančních prostředků do pravomocného rozhodnutí soudu, neboť je názoru, že zajištění věci bylo nedůvodné a nemohl s uvedenými věcmi nakládat v tíživé rodinné situaci. Domáhal se tak doplnění předmětného usnesení o přiznání požadovaných úroků. 4. Vrchní soud v Olomouci, jemuž věc byla předložena jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 147 odst. 1 tr. ř., se především zabýval hodnocení, zda stížnost proti uvedenému usnesení je přípustná, byla podána včas osobou oprávněnou ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř. Vycházel pak ze zjištění, že uvedenými rozhodnutími policejního orgánu v přípravném řízení v rámci trestního stíhání obviněného P. K. a dalších osob bylo rozhodnuto mimo jiné o zajištění finančních prostředků jako budoucích pohledávek na výplatu odbytného ze dvou smluv důchodového pojištění jako výnosu z trestné činnosti stěžovatele. Pravomocnými odsuzujícími rozsudky pak obžalovanému P. K. byl uložen trest propadnutí části jeho majetku ve vztahu k těmto majetkovým hodnotám. Právní mocí těchto odsuzujících rozsudků se vlastníkem těchto hodnot ve smyslu § 66 odst. 5 tr. zákoníku stal stát. K realizaci samotného trestu propadnutí majetku či jeho části pak již není nezbytné, aby o zrušení samotného zajištění muselo být rozhodováno. Ke zrušení zajištění majetku dojde právní mocí uložení majetkového trestu. Ten je realizován v souladu s § 345 tr. ř. a dle ustanovení § 85 Vnitřního a kancelářského řádu (Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001–Org ). Z tohoto pohledu usnesení o zrušení zajištění věci a příkazu ke zdržení se nakládání s věcí je zcela neopodstatněné a má fakticky nicotný charakter. Majetku P. K. se uvedené rozhodnutí v tomto stadiu řízení nijak nedotýká. Odsouzený ve své stížnosti ostatně se zrušením zajišťovacího opatření vyjádřil souhlas. Fakticky se domáhal jen jím tvrzeného práva na přiznání ušlého zisku ze zajištění finančních prostředků s tím, že pravomocné rozhodnutí o zajištění považuje za nesprávné. Z pohledu všech těchto skutečností je zřetelné, že odsouzený P. K. není osobou oprávněnou k podání opravného prostředku ve smyslu § 142 odst. 1 tr. ř., neboť se jeho práv jednak nijak nedotýká, jednak po formální stránce fakticky lze považovat z jeho chybného pohledu takové rozhodnutí za jemu zcela vyhovující, neumožňující jiný výhodnější výrok. Z těchto důvodů bylo nutno shledat opravný prostředek podaný odsouzeným P. K. za podaný osobou neoprávněnou. Proto jej dle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci zamítl. 5. Nad rámec tohoto rozhodnutí pak ve vztahu k požadavku odsouzeného P. K. na náhradu jím tvrzených nároků vycházejících z nemožnosti dispozice se zajištěnými finančními prostředky je třeba konstatovat, že mu byl uložen trest propadnutí části majetku právě proto, že se jednalo o výnos z trestné činnosti. V takové situaci nelze považovat jakýkoliv jím formulovaný nárok za opodstatněný, když podmínky zajištění majetku byly uloženým restem naplněny. Uložený trest propadnutí části majetku se pak vztahuje jen k přesně vymezené finanční částce, nikoliv ve vztahu k dalším majetkovým právům spojeným s uzavřením smlouvy o důchodovém pojištění, včetně jednotlivých úroků, státního příspěvku apod. Nárok odsouzeného by mohl být důvodný jen ve vztahu k zajištěným majetkovým hodnotám, které by nebyly majetkovým trestem postiženy. Soud I. stupně stejně jako soud stížnostní nebyly oprávněny o jakýchkoliv takových nárocích rozhodovat. Jakékoliv takové nároky by odsouzený mohl uplatňovat jen v souladu podmínkami zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. K žádnému nezákonnému rozhodnutí v případě zajištění majetkových hodnot v přípravném řízení nedošlo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná. Olomouc 19. března 2019 JUDr. Libor Losa v. r. předseda senátu