Následek předpokládaný ustanovením § 178 odst. 1 věty první I. Z. v podobě nepřihlížení k přihlášené pohledávce ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, je obligatorní sankcí vyplývající ze zákona, k níž musí insolvenční soud přihlédnout z úřední povinnosti. Zjistí-li tedy insolvenční soud z obsahu spisu na základě výsledku přezkoumání přihlášené pohledávky, že jsou splněny podmínky pro to, aby se k přihlášené pohledávce nepřihlíželo ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, musí přistoupit k odmítnutí přihlášené pohledávky a zajištěnému věřiteli takové pohledávky nelze vydat výtěžek zpeněžení dle ustanovení § 298 I. Z. bez ohledu na skutečnost, zda byly vzneseny námitky proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle ustanovení § 298 odst. 3 I. Z. či nikoliv.

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužnice: IJV 42 PARKHAUS s. r. o., IČO 27785793 sídlem Slovenská 1085/1a, 702 00 Ostrava-Přívoz o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelkám o odvolání věřitele č. 11 AKARIA, výrobní družstvo, IČO 47672005, sídlem Na Burni 5, 710 00 Ostrava 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2019 č. j. KSOS 36 INS 18313/2011-B-74 takto: I. Odvolání věřitele č. 11 proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně udělil souhlas insolvenčnímu správci JUDr. Aleši Vídenskému k vydání výtěžku ze zpeněžení budovy bez č. p./č. e., způsob využití garáž, stojícího na pozemku parc. č. 496/1 (pozemek je ve vlastnictví jiné osoby), na LV č. 2148, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Ostrava, pro obec Ostrava, katastrální území Poruba, v souladu s návrhem doručeným soudu dne 12. 11. 2018 ve spisu na čísle dokumentu B-49 takto: věřitelka č. 15 POPELANTE DEVELOPMENT LIMITED bude uspokojena částkou 12 174 498,44 Kč a věřitel č. 4 EKONOMAT družstvo bude uspokojen částkou 2 222 996,87 Kč (výrok I.), insolvenčnímu správci uložil vyplatit tuto částku zajištěným věřitelům do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok II.), insolvenčnímu správci uložil podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a udělil souhlas insolvenčnímu správci k vyplacení zálohy na odměnu ve výši 704 129,08 Kč včetně DPH (výrok IV.). 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správce požádal o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení shora označené zajištěné nemovitosti zajištěným věřitelům v rozsahu vyplývajícím z výroku usnesení. Proti návrhu insolvenčního správce podal věřitel č. 11 včasné námitky, které soud prvního stupně projednal u jednání dne 16. 5. 2019 a dne 30. 5. 2019. Soud prvního stupně konstatoval, že do insolvenčního řízení dlužnice přihlásila původní věřitelka č. 2 zajištěnou vykonatelnou pohledávku evidovanou pod č. P2, která byla u přezkumného jednání dne 27. 6. 2013 v celé výši popřena insolvenčním správcem i dlužnicí. Původní věřitelka č. 2 postoupila pohledávku věřitelce č. 15, o nástupnictví rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. KSOS 36 INS 18313/2011-P2-11, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2017. Dne 4. 11. 2015 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě o vzetí na vědomí částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky evidované pod č. P2, kdy věřitelka č. 15 zůstala věřitelkou k dílčí pohledávce č. 1 ve výši 4 869 083,22 Kč a k dílčí pohledávce č. 2 ve výši 7 305 415,22 Kč. Usnesení o vzetí na vědomí zpětvzetí dílčí pohledávky č. 3 ve výši 20 500 Kč nabylo právní moci dne 6. 6. 2018. Věřitelka č. 15 zůstala celkově přihlášena s pohledávkou ve výši 12 174 498,44 Kč. Ohledně předmětné pohledávky byl veden od 26. 7. 2013 pod sp. zn. 36 ICm 2639/2013 incidenční spor, řízení skončilo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2018, a jímž byl schválen smír uzavřený mezi insolvenčním správcem a věřitelkou č. 15, na základě něhož došlo ke zjištění, že dílčí pohledávka č. 1 věřitelky č. 15 je vykonatelná a po právu ve výši 4 869 083,22 Kč a dílčí pohledávka č. 2 věřitelky č. 15 je vykonatelná a po právu v celkové výši 7 305 415,22 Kč. Obě dílčí pohledávky jsou zajištěny majetkem dlužnice s datem vzniku zajištění ke dni 30. 1. 1995. U přezkumného jednání dne 27. 6. 2013 byla přezkoumána a zjištěna pohledávka evidovaná pod č. P4 věřitele č. 4 ve výši 2 222 996,87 Kč jako zajištěná shora uvedenou nemovitostí dlužnice s datem vzniku zajištění dne 3. 1. 2007. Zajištěná věřitelka č. 15 dala pokyn ke zpeněžení zajištěného majetku dne 20. 7. 2018. 3. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 173 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „I. Z.“), a uvedl, že právní předchůdkyně věřitelky č. 15 přihlásila pohledávku evidovanou pod č. P2 v celkové výši 32 243 799,39 Kč ve lhůtě, přičemž pohledávka byla zjištěna v incidenčním řízení ve výši 12 174 498,44 Kč. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku věřitele č. 11, že k pohledávce věřitelky č. 15 nelze podle ustanovení § 178, § 179 odst. 1 I. Z. přihlížet s odůvodněním, že věřitelka ještě před skončením incidenčního sporu vzala tuto částečně zpět. S ohledem na ustanovení § 178 odst. 2 I. Z. byl rozdíl mezi přihlášenou dílčí pohledávkou č. 1 a její výší po zjištění nulový, stejně jako u dílčí pohledávky č. 2. Dílčí pohledávka č. 3 přitom byla účinně vzata zpět v celém rozsahu. Soud prvního stupně konstatoval, že kritérium 50 % stanovené v ustanovení § 178 odst. 1 I. Z. je třeba zkoumat u každé přihlášené pohledávky individuálně, a odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 53/2011. Soud prvního stupně shledal nedůvodnou námitku věřitele č. 11, že právní předchůdkyně věřitelky č. 15 uplatnila pohledávku v rozporu s dobrou vírou, se závěrem, že institut promlčení je pouze oslabením pohledávky, nejedná se však o pohledávku uplatněnou protiprávně. Uvedl, že v objektivním slova smyslu je dobrá víra vyjádřením poctivosti a důvěry. Jedná se o objektivní korektiv, jímž se dá posuzovat, zda konkrétní subjekt jednal v konkrétní situaci mravně, společensky přijatelně a poctivě, či nikoliv. Insolvenční zákon sám pojem dobré víry nevymezuje, nicméně není žádného rozumného důvodu vykládat tuto zákonnou podmínku jinak, než jak je obvyklé pro oblast soukromoprávních vztahů při posouzení, zda účastník určitého hmotněprávního vztahu jednal v dobré víře. Rozhodující je vždy hledisko objektivní, tedy zda určitá osoba se zřetelem ke všem okolnostem jednala u vědomí oprávněného výkonu určitých práv (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. 1 VSPH 771/2009). Na tomto základě soud prvního stupně vyhověl návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení oběma zajištěným věřitelům. 4. Proti výrokům I. a II. tohoto usnesení podal věřitel č. 11 odvolání, v němž namítal, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a nesprávné. Argumentoval tím, že přihláška pohledávky věřitelky č. 15 měla být dle ustanovení § 185 I. Z. odmítnuta, neboť k přihlášce pohledávky a k zajištění pohledávky nelze dle ustanovení § 178, popřípadě § 179 I. Z. přihlížet a soud prvního stupně měl věřitelce č. 15 uložit povinnost k zaplacení částky dle ustanovení § 178 odst. 1, věty druhé, popřípadě dle ustanovení § 179 odst. 1, věty třetí I. Z. Pohledávky věřitelky č. 15 byly v insolvenčním řízení zjištěny ve výši 12 174 498,44 Kč, což představuje méně než 50 % původně přihlášené výše. V okamžiku přihlášení pohledávek byla právní předchůdkyně věřitelky č. 15 zastoupena advokátem, tedy osobou právně erudovanou a musela si být vědoma, že jí přihlašované pohledávky nejsou z více než 50 % po právu, zejména z důvodu promlčení, ale i z dalších důvodů uvedených v popěrných úkonech. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 nebyla v době přihlášení pohledávek v dobré víře, neboť není možné, aby advokát nepoznal, že přihlášené pohledávky jsou v takovém rozsahu promlčeny. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 se snažila na úkor ostatních zajištěných i nezajištěných věřitelů přihlásit do insolvenčního řízení maximum (byť i promlčených, neurčitých či jinak neplatných a neexistujících) pohledávek, a proti evidentně důvodnému popření pohledávek se aktivně bránila. O tomto účelovém postupu a vědomosti si rizik dle ustanovení insolvenčního zákona původní věřitelky svědčí skutečnost, že tato v průběhu insolvenčního a incidenčního řízení převedla přihlášené pohledávky na věřitelku č. 15, tedy na právnickou osobu se sídlem v Kyperské republice, aby se sama vyhnula případnému uložení sankčních povinností. Soud prvního stupně se dostatečným způsobem nevypořádal s námitkou nedostatku dobré víry právní předchůdkyně věřitelky č. 15 při přihlašování pohledávek v návaznosti na ustanovení § 182 I. Z., když pouze konstatuje, že institut promlčení vede k oslabení pohledávky, a nejedná se o protiprávní uplatnění pohledávky, což však samo o sobě neznamená, že pohledávka byla přihlášena v dobré víře. Samotné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení nelze považovat za protiprávní, i pokud by následně pohledávka nebyla v insolvenčním řízení zjištěna, a nelze tudíž směšovat pojmy protiprávnost a dobrá víra. V posuzované věci právní předchůdkyně věřitelky č. 15, zastoupena advokátem, uplatnila pohledávku v řádech desítek miliónů korun, přestože jí muselo být zřejmé, že je cca ze dvou třetin promlčená, tedy nemohlo se jednat o přihlášení v dobré víře. Soud prvního stupně se všemi okolnostmi přihlášení pohledávky za účelem posouzení dobré víry přihlašovatele nezabýval. Nadto k částečnému zpětvzetí přihlášených pohledávek došlo až cca 4 roky po zahájení insolvenčního řízení, a cca 2,5 roku poté, co byly pohledávky částečně popřeny, přesto se věřitelka č. 15 popření pohledávek aktivně bránila, ačkoliv si musela být vědoma promlčení části svých pohledávek, a proto nemohla být v dobré víře. Věřitel přihlašující mnohamiliónové částky by měl jednat s vyšší mírou pečlivosti a obezřetnosti. Ve smyslu ustanovení § 180 I. Z. je třeba vzít v úvahu, že právní předchůdkyně věřitelky č. 15 a věřitelka č. 15 v průběhu insolvenčního řízení aktivně vystupovala, snažila se o co nejrychlejší uspokojení svých pohledávek a v co největším rozsahu, a proto nelze uzavřít, že práva spojená s přihlášenými pohledávkami nevykonávala. Odvolatel poukázal na pokyn k prodeji předmětu zajištění ze dne 9. 5. 2017, na pokyn k ocenění zástavy ze dne 20. 7. 2018, na stížnost na insolvenčního správce a na návrh na vstup státního zastupitelství do řízení ze dne 18. 11. 2014 a uvedl, že pouze ze skutečnosti, že právní předchůdkyně věřitelky č. 15 u přezkumného jednání dne 27. 6. 2013 oznámila, že nebude vykonávat práva věřitele na schůzi věřitelů, nelze uzavřít, že práva v insolvenčním řízení skutečně nevykonávala. Možnosti vzdát se do doby zjištění přihlášených pohledávek výkonu práv v insolvenčním řízení s pohledávkou spojených (§ 180 I. Z.) věřitelka č. 15 ani její právní předchůdkyně nevyužila. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 navíc přihlásila v rozporu se skutečností pohledávky jako vykonatelné a podáním ze dne 18. 11. 2014 navrhla, aby insolvenční soud udělil správci pokyn ke zpeněžení předmětných nemovitostí, přestože z provozu nemovitosti plynul zisk, a v případě dřívějšího prodeje nemovitosti by byli ostatní věřitelé dlužnice kráceni. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 v průběhu insolvenčního řízení vystupovala ve zlé víře s cílem zkrátit uspokojení ostatních věřitelů a maximalizovat výtěžnost svých do značné míry promlčených či jinak neexistentních pohledávek. Nadto právní předchůdkyně věřitelky č. 15 chtěla svými podáními vytvořit tlak na správce, aby změnil své stanovisko ve vztahu k popření jejích pohledávek, což je nepřípustné. Na jednání věřitelky č. 15 dopadá ustanovení § 182 I. Z. a skutečnost, že vzala přihlášku pohledávky částečně zpět, ani důvody částečného zpětvzetí, by neměly mít vliv na postup dle ustanovení § 178 odst. 1, popřípadě § 179 odst. 1 I. Z. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 nemohla být v dobré víře při přihlašování pohledávky č. 3 z titulu náhrady nákladů řízení, když k datu přihlášení tuto pohledávku neměla, neboť nárok na náhradu nákladů řízení vzniká až konstitutivním rozhodnutím soudu, a proto následné zpětvzetí této pohledávky nemůže mít vliv na postup dle ustanovení § 178 odst. 1 I. Z. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. zrušil. 5. Věřitelka č. 15 navrhla usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdit jako věcně správné. Uvedla, že soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění a tato správně právně posoudil. Odvolatel opakuje námitky vznesené v průběhu řízení, s nimiž se soud prvního stupně detailně a správně vypořádal. Motivace věřitele č. 11 k podání námitek proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení i k podání odvolání je evidentní, neboť v průběhu insolvenčního řízení se dostal zájem zajištěných věřitelů o řádné a včasné zpeněžení zástavy do rozporu se zájmem nezajištěných věřitelů podílet se na výnosech generovaných provozem zástavy, nicméně na úkor samotné podstaty hodnoty zástavy, která byla po dlouhou řadu let podinvestována a docházelo ke snižování její hodnoty vlivem chátrání jejího technického stavu. Ze snahy právní předchůdkyně věřitelky č. 15 o zamezení snižování hodnoty zástavy a o její včasné zpeněžení nelze dovozovat zlou víru. 6. S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 294/2013 Sb. Podle ustanovení čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 7. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 8. Při výkladu těchto přechodných ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 9. S účinností od 1. 6. 2019 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. Podle ustanovení článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona se v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 10. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání věřitele č. 11 proti usnesení soudu prvního stupně, jež bylo vydáno po účinnosti novely insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb., č. 64/2017 Sb. a č. 31/2019 Sb., za situace, kdy řízení bylo sice zahájeno před účinností těchto novel, a k rozhodnutí o úpadku dlužnice došlo před účinností novely provedené zákonem č. 31/2019 Sb., postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2019, při respektování účinků právních úkonů, které byly uskutečněny před datem 31. 12. 2013, respektive před datem 1. 7. 2017. 11. Podle ustanovení § 7 rozhodného znění insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 12. Odvolací soud předně uzavírá, že odvolání věřitele č. 11 proti výroku II. napadeného usnesení není přípustné, neboť tímto výrokem byla insolvenčnímu správci uložena povinnost v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu a proti usnesení insolvenčního soudu vydanému v rámci dohlédací činnosti není odvolání přípustné (§ 11 odst. 2, § 91 I. Z.). Z těchto důvodů proto odvolací soud odvolání věřitele č. 11 proti výroku II. napadeného usnesení dle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. 13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání věřitele č. 11 proti výroku I. napadeného usnesení bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ I. Z.), dospěl k závěru, že odvolání věřitele č. 11 je důvodné. 14. Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 10. 10. 2011. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 4. 2013 č. j. KSOS 36 INS 18313/2011-A-42 rozhodl o úpadku dlužnice, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Aleše Vídenského, sídlem Moravská Ostrava, Sokolská třída 22/966, a na majetek dlužnice prohlásil konkurs. Insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty mimo jiné nemovitost – objekt garáží bez č. p./č. e. postavený na pozemku parc. č. 496/1 v obci Ostrava, v katastrálním území Poruba, na adrese Porubská 25, Ostrava-Poruba. 15. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 Global Financial Restructuring Czech, s. r. o., přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou evidovanou pod č. P2 tři pohledávky, které byly přezkoumány u jednání dne 27. 6. 2013. Pohledávku č. 1 přihlásila v celkové výši 12 774 767,63 Kč částečně jako vykonatelnou z titulu neuhrazené jistiny dle smlouvy o úvěru č. A70055 uzavřené se společností SOFIN a. s. dne 27. 1. 1995, a z titulu smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Pohledávka byla přihlášena v celé výši jako zajištěná zástavním právem k nemovitosti označené shora na základě zástavní smlouvy č. Z 70055 ze dne 30. 1. 1995 s vkladem zástavního práva povoleným s právními účinky dne 30. 1. 1995. Pohledávka č. 2 byla přihlášena částečně jako vykonatelná v celkové výši 19 448 531,46 Kč z titulu neuhrazené jistiny dle smlouvy o úvěru č. A 70385 uzavřené se společností SOFIN a. s. dne 24. 4. 1995 a z titulu smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Celá pohledávka byla přihlášena jako zajištěná na základě zástavního práva k nemovitosti shora uvedené dle zástavní smlouvy č. Z 70365 ze dne 26. 4. 1995, vklad zástavního práva byl povolen s právními účinky dne 26. 4. 1995. Pohledávky č. 1 a č. 2 byly popřena věřitelem DRDA družstvo a insolvenčním správcem, a to mimo jiné z důvodu neplatnosti smluv o postoupení pohledávky a z důvodu promlčení. Rovněž byla popřena vykonatelnost. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši jistiny 20 500 Kč z titulu neuhrazených nákladů za právní zastoupení. Pohledávka byla v celé výši popřena věřitelem DRDA družstvo a insolvenčním správcem z důvodu, že dosud nevznikla. Podáním ze dne 26. 7. 2013 právní předchůdkyně věřitelky č. 15 podala žalobu na určení těchto popřených pohledávek, řízení skončilo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018 č. j. 36 ICm 2639/2013-87 (KSOS 36 INS 18313/2011), jímž soud prvního stupně schválil smír, kterým bylo určeno, že pohledávka č. 1 přihlášená ve výši jistiny 2 500 000 Kč a v celkové výši 4 869 083,22 Kč, zajištěná nemovitým majetkem dlužnice, je vykonatelná a po právu, a dále bylo určeno, že pohledávka č. 2 přihlášená ve výši jistiny 3 839 995 Kč a v celkové výši 7 305 415,22 Kč, zajištěná nemovitým majetkem dlužnice, je vykonatelná a po právu. Ve zbývajícím rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2017 č. j. 36 ICm 2639/2013-44 (KSOS 13 INS 18313/2011). O žalobě věřitele DRDA družstvo (nyní Polar Consulting, s. r. o.) bylo vedeno řízení o určení pohledávky věřitelky č. 15 u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 1127/2014 (KSOS 13 INS 18313/2011), které skončilo zastavením řízení z důvodu zpětvzetí žaloby na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2018 č. j. 36 ICm 1127/2011-86 (KSOS 13 INS 18313/2011). Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 10. 2015 č. j. KSOS 36 INS 18313/2011-P-2-7 vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky evidované pod číslem P2 ve výši 20 048 800,95 Kč s tím, že právní předchůdkyni věřitelky č. 15 zůstávají pohledávky v celkové výši 12 194 998,44 Kč, neboť právní předchůdkyně věřitelky č. 15 vzala přihlášku pohledávky zpět ohledně dílčí pohledávky č. 1 v rozsahu přesahujícím částku 4 869 083,22 Kč a ohledně dílčí pohledávky č. 2 v rozsahu přesahujícím částku 7 305 415,22 Kč. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2017 č. j. KSOS 36 INS 18313/2011-P2-11 připustil, aby do řízení na místo dosavadní věřitelky č. 2 Global Financial Restructuring Czech, s. r. o., vstoupila věřitelka č. 15, a to v celkové výši pohledávky 12 194 998,44 Kč a usnesením ze dne 16. 5. 2018 č. j. KSOS 36 INS 18313/2011-P2-14 vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitelky č. 15 ve vztahu k pohledávce č. 3 ve výši 20 500 Kč, neboť věřitelka č. 15 podáním doručeným soudu dne 9. 5. 2018 vzala ohledně této pohledávky přihlášku zpět. 16. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 vyzývala insolvenčního správce k předložení zprávy o stavu insolvenčního řízení podáním ze dne 5. 2. 2014, 20. 3. 2014 a 22. 4. 2014. Podáním doručeným soudu dne 18. 11. 2014 právní předchůdkyně věřitelky č. 15 podala stížnost na postup insolvenčního správce a vyzvala soud, aby v rámci dohlédací činnosti udělil insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení nemovitého majetku dlužnice s odůvodněním, že zisk z provozu parkovacího domu je v nepoměru k výši její zajištěné pohledávky. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 žádala, aby do insolvenčního řízení vstoupilo státní zastupitelství. Podáním doručeným soudu dne 1. 6. 2017 právní předchůdkyně věřitelky č. 15 dala pokyn insolvenčnímu správci k prodeji zajištěného nemovitého majetku dlužnice. Dne 13. 11. 2018 byl soudu doručen návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení předmětné nemovitosti dlužnice zajištěným věřitelům č. 15 a č. 4 ve výši dle výroku napadeného usnesení. Krajský soud v Ostravě dne 5. 12. 2018 zveřejnil vyhláškou ze dne 3. 12. 2018 č. j. KSOS 36 INS 18313/2011-B-52 návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům a poučil účastníky insolvenčního řízení o možnosti podat námitky proti tomuto návrhu do 7 dnů od zveřejnění vyhlášky s tím, že k pozdě podaným námitkám se nepřihlíží. Dne 11. 12. 2018 byly soudu doručeny námitky věřitele č. 11 AKARIA, výrobní družstvo, proti návrhu, v nichž věřitel č. 11 namítal, že věřitelce č. 15 nelze výtěžek zpeněžení předmětné nemovitosti vydat, neboť v průběhu insolvenčního řízení byly jí přihlášené pohledávky zjištěny v rozsahu méně než 50 % původně přihlášené výše, a proto k nim nelze přihlížet a věřitelce č. 15 by měla být uložena povinnost zaplatit do majetkové podstaty částku určenou soudem dle ustanovení § 178 odst. 1 věty druhé, popřípadě dle ustanovení § 179 odst. 1 věty třetí I. Z. Věřitel č. 11 dále uvedl, že je třeba aplikovat ustanovení § 182 I. Z., když právní předchůdkyně věřitelky č. 15 nebyla v době přihlášení pohledávek v dobré víře, naopak se snažila na úkor ostatních zajištěných i nezajištěných věřitelů přihlásit do insolvenčního řízení maximum, byť i promlčených, neurčitých či jinak neplatných a neexistujících pohledávek a proti evidentně důvodnému popření těchto pohledávek se aktivně bránila. K pohledávce č. 3 uvedl, že se jednalo o evidentně neexistentní nárok. Soud prvního stupně projednal námitky u jednání dne 16. 5. 2019, které odročil s ohledem na doručení doplněných námitek věřitelem č. 11 insolvenčnímu soudu den před tímto jednáním. Věřitel č. 11 doplnil námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce č. 15 tak, že nově namítal, že právní předchůdkyně věřitelky č. 15 v průběhu insolvenčního řízení aktivně vystupovala a snažila se o co možná nejrychlejší uspokojení svých pohledávek v co největším rozsahu, když navíc byla jedním z insolvenčních navrhovatelů. Věřitelka č. 15 a její právní předchůdkyně podávaly různé podněty či žádosti na správce či insolvenční soud, navrhovaly vstup státního zastupitelství do řízení, zdůrazňovaly, že mají vykonatelnou pohledávku, což však nebyla pravda. Domáhaly se po insolvenčním soudu, aby dal v rámci dohlédací činnosti pokyn správci ke zpeněžení zajištěné nemovitosti, což bylo v rozporu se zájmem ostatních věřitelů, neboť z nemovitosti plynuly do majetkové podstaty aktiva a dřívějším prodejem by byli ostatní věřitelé zkráceni. Věřitelka č. 15 tedy vystupovala v řízení ve zlé víře s cílem krátit uspokojení ostatních věřitelů dlužnice a maximalizovat výtěžnost svých do značné míry promlčených či neexistentních pohledávek. K námitkám věřitelka č. 15 uvedla, že přihlášku pohledávky vzala ještě před přezkoumáním částečně zpět a ve zbývajícím rozsahu byly pohledávky zjištěny. Postoupení pohledávek věřitelce č. 15 bylo připravováno dlouho dopředu a nebylo vedeno nepoctivým záměrem. Otázka přihlašování pohledávek z titulu náhrady nákladů řízení nebyla v době podání přihlášky judikaturou vyřešena. K doplněným námitkám se věřitelka č. 15 vyjádřila tak, že k nim nelze přihlížet, neboť byly učiněny po lhůtě stanovené v § 298 odst. 3 I. Z. Věřitelka č. 15 zopakovala, že v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o incidenční žalobě ohledně popřených pohledávek, byla již přihláška pohledávek vzata částečně zpět a pohledávky byly v celém zbývajícím rozsahu zjištěny včetně práva na uspokojení ze zajištění. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 ani věřitelka č. 15 v insolvenčním řízení neučinily jakýkoliv úkon, kterým by došlo nebo mohlo dojít ke zhoršení postavení jiného věřitele a pohledávky nebyly přihlášeny ve zlé víře. Právní předchůdkyně věřitelky č. 15 práva v řízení nevykonávala, naopak se jich u přezkumného jednání dne 27. 6. 2013 vzdala, a proto se také obrátila na insolvenční soud s podnětem ohledně prodeje zajištěného majetku. V reakci na přípis insolvenčního soudu ze dne 31. 3. 2015, který konstatoval, že právní předchůdkyni věřitelky č. 15 nic nebrání vykonávat práva zajištěného věřitele, dala pokyn ke zpeněžení zástavy. Zástava byla v souladu s pokynem oceněna znaleckým posudkem a zpeněžena transparentní veřejnou dražbou a cena dosažená vydražením o 3,5 mil. Kč přesáhla cenu, ke které dospěl znalec. Výtěžek zpeněžení tedy postačuje nejen k uspokojení zajištěných věřitelů, ale v částce přesahující 2,5 mil. Kč i k uspokojení nezajištěných věřitelů. O námitkách věřitele č. 11 soud prvního stupně opakovaně jednal dne 30. 5. 2019 a poté ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením. 17. Podle ustanovení § 298 I. Z., zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odstavec 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odstavec 7). V případě, že je zpeněžena jednotka v domě a osoba odpovědná za správu domu a pozemku uplatnila v insolvenčním řízení pohledávku související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, uspokojí se tato pohledávka z výtěžku zpeněžení jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů podle odstavce 1, a to do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení (odstavec 8). 18. Podle ustanovení § 178 I. Z., bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor (odstavec 1). Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky (odstavec 2). 19. Podle ustanovení § 179 I. Z., bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená zajištěná pohledávka zjištěna tak, že věřitel má právo na uspokojení této pohledávky v rozsahu menším než 50 % její výše nebo že má právo na uspokojení ze zajištění v pořadí horším, než uvedl v přihlášce pohledávky, k jeho právu na uspokojení této pohledávky ze zajištění se v insolvenčním řízení nepřihlíží; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši zajištěné přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Ustanovení § 167 odst. 4 tím není dotčeno. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch zajištěných věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajištěním ke stejnému majetku, zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem uplatnění a přezkoumání práva na uspokojení ze zajištění, nejvýše však částku, o kterou hodnota zajištění uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného zajištění; jde o incidenční spor (odstavec 1). Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za uplatněnou v přihlášce ta část práva na uspokojení ze zajištění, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části práva na uspokojení ze zajištění (odstavec 2). 20. Podle ustanovení § 182 I. Z., jestliže na základě přihlášky pohledávky zjištěné v rozsahu uvedeném v § 178 nebo 179 učinil věřitel v insolvenčním řízení úkon, který zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele nebo vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že tento věřitel nepřihlásil pohledávku v dobré víře, nemá skutečnost, že věřitel vzal přihlášku pohledávky zpět, žádný vliv na postup podle § 178 odst. 1 nebo § 179 odst. 1. 21. Odvolací soud po přezkoumání obsahu spisu s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení a s ohledem na odvolací námitky věřitele č. 11 uzavírá, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). 22. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného usnesení ve vztahu k hypotéze právní normy § 182 I. Z. zabýval pouze námitkou věřitele č. 11, že právní předchůdkyně věřitelky č. 15 nepřihlásila pohledávky v dobré víře, nezabýval se však doplněnými námitkami věřitele č. 11, podle nichž měla právní předchůdkyně věřitelky č. 15 a věřitelka č. 15 činit v insolvenčním řízení úkony, které zhoršily nebo mohly zhoršit postavení jiného věřitele. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom není zřejmé, zda se soud prvního stupně těmito námitkami nezabýval proto, že je nepovažoval za včasné (§ 298 odst. 3 věta první I. Z.) nebo zda tyto námitky opomněl. 23. Odvolací soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je soud při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům ve vztahu k aplikaci ustanovení § 178 až 182 I. Z. vázán námitkami věřitele č. 11, respektive se zabýval otázkou, zda je možné přihlédnout i k doplněným námitkám věřitele č. 11 ze dne 15. 5. 2019, které byly insolvenčnímu soudu doručeny po lhůtě stanovené v ustanovení § 298 odst. 3 věta první I. Z. 24. Odvolací soud dospěl k závěru, že následek předpokládaný ustanovením § 178 odst. 1 věty první I. Z. (respektive ustanovením § 179 odst. 1 věty první I. Z.) v podobě nepřihlížení k přihlášené pohledávce ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna (respektive v podobě nepřihlížení k zajištění), je obligatorní sankcí vyplývající ze zákona, k níž musí insolvenční soud přihlédnout z úřední povinnosti. Jinými slovy řečeno, jsou-li splněny podmínky aplikace ustanovení § 178 odst. 1 věty první I. Z., musí insolvenční soud přihlášku pohledávky dle ustanovení § 185 I. Z. odmítnout, aniž by bylo třeba tuto skutečnost namítat. Zjistí-li tedy insolvenční soud z obsahu spisu na základě výsledku přezkoumání přihlášené pohledávky, že jsou splněny podmínky pro to, aby se k přihlášené pohledávce nepřihlíželo ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, musí přistoupit k odmítnutí přihlášené pohledávky a zajištěnému věřiteli takové pohledávky nelze vydat výtěžek zpeněžení dle ustanovení § 298 I. Z. bez ohledu na skutečnost, zda byly vzneseny námitky proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům dle ustanovení § 298 odst. 3 I. Z. či nikoliv. Obdobný závěr je třeba přijmout i ve vztahu k ustanovení § 179 odst. 1 věty první I. Z. 25. Soud prvního stupně však v napadeném usnesení odůvodnil pouze svůj závěr ve vztahu k druhé části hypotézy právní normy uvedené v § 182 I. Z., když se vypořádal pouze s otázkou, zda právní předchůdkyně věřitelky č. 15 přihlásila pohledávky v dobré víře, nikterak se však nezabýval ostatními námitkami věřitele č. 11 a vůbec se nezabýval první částí hypotézy této právní normy, totiž zda právní předchůdkyně věřitelky č. 15 či věřitelka č. 15 v insolvenčním řízení učinila úkon, který zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele. Jelikož každá část hypotézy této právní normy může vést k závěru, že částečné zpětvzetí přihlášených pohledávek věřitelky č. 15 nemá účinky dle ustanovení § 178 odst. 2 I. Z., není závěr soudu prvního stupně úplný, neboť soud prvního stupně se v celém rozsahu nevypořádal s otázkou, zda jsou splněny podmínky, aby se k přihlášeným pohledávkám věřitelky č. 15 nepřihlíželo ani v rozsahu, v němž byly zjištěny. 26. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jakož i v závislých výrocích II. až IV. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. 27. V dalším řízení soud prvního stupně věc opakovaně posoudí, vázán shora vyjádřeným právním názorem odvolacího soudu, přičemž se bude zabývat všemi okolnosti z hlediska hypotézy § 182 I. Z. Dospěje-li k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 178 odst. 1 věta první I. Z. (respektive § 179 odst. 1 věta první I. Z.), nebude možné výtěžek zpeněžení věřitelce č. 15 vydat. Nové rozhodnutí ve věci soud prvního stupně přezkoumatelně odůvodní, přičemž se vypořádá s celou hypotézou právní normy § 182 I. Z. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, zajištěným věřitelkám č. 4 a č. 15 a věřiteli č. 11 se však doručuje i zvláštním způsobem. Olomouc 29. listopadu 2019 Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu