Pokud zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (v původním znění) vyloučil trestní odpovědnost právnické osoby za skutek naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, pak nemůže být vyloučena trestní odpovědnost právnické osoby za jiný trestný čin (spatřovaný v tomtéž skutku), jehož znaky byly jednáním právnické osoby naplněny proto, že obecně je jednočinný souběh těchto trestných činů vyloučen, neboť v tomto případě k souběhu těchto trestných činů (z důvodu absence trestní odpovědnosti za trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku) nedochází.

4 To 35/2019-1581 USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 3. října 2019, odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. 4. 2019, č.j. 69 T 10/2018-1560, a rozhodl takto: Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. 4. 2019, č.j. 69 T 10/2018-1560, byl obžalovaný M. Z., nar. XXX ve XXXXX, Slovenská republika, trvale bytem XXXXX, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XXXXX, podle § 226 písm. c) tr.ř. zproštěn obžaloby podané na něho státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, pod sp.zn. 3 KZV 44/2017-262 pro skutek, že: na přesně nezjištěném místě dne 2. 9. 2014 jako předseda představenstva společnosti Z. S. G. v úmyslu získat této společnosti neoprávněný majetkový prospěch uzavřel jako prodávající kupní smlouvu s kupující společností Z. S. s.r.o. (od 21. 12. 2015 E. S. s. r. o.), kterou M. Z. rovněž ovládal a řídil, a to na základě plné moci, udělené jednatelkou společnosti E. A., v důsledku čehož společnost Z. S. s.r.o. nabyla nemovitosti: - pozemek parcelní číslo XXX, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je na něm postavená budova čp. XXX – výroba, - pozemek parcelní číslo XXX, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je na něm postavená budova bez čísla popisného a čísla evidenčního – jiná stavba, - pozemek parcelní číslo XXX, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je na něm postavená budova bez čísla popisného a čísla evidenčního – jiná stavba, - pozemek parcelní číslo XXX, ostatní plocha, - pozemek parcelní číslo XXX, ostatní plocha, všechny zapsány na listu vlastnictví č. XXX, pro katastrální území B., obec B., a to za sjednanou kupní cenu ve výši 40 708 000 Kč, ačkoli věděl, že skutečná cena převáděných nemovitostí byla mnohem nižší, neboť dle znaleckého posudku č. 6990-81/15, který byl vypracován soudním znalcem Ing. Jaroslavem Mlčochem, byla cena převáděných nemovitostí k datu 5. 11. 2014, tedy k datu zahájení řízení o změně vlastnictví uvedených nemovitostí, stanovena na částku 5 407 220 Kč. Kupní cena byla kupující společností Z. S. s. r. o. na základě smlouvy podepsané M. Z. a na základě pokynu M. Z. jednajícího z titulu plné moci, převodem uhrazena dne 15. 9. 2014 čtyřmi platbami v celkové výši 1 448 726,75 Eur, v přepočtu v kurzu uvedeném v kupní smlouvě tedy ve výši 40 187 680 Kč, a tak byla společnosti E. S. s. r. o., IČO: XXXXX, se sídlem XXXXX (dříve Z. S. s.r.o.) způsobena škoda v celkové výši nejméně 34 780 460 Kč, čímž měl spáchat zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Dále byla obžalovaná právnická osoba Z. S. G., IČO: XXXXX, se sídlem ve XXXXXX, podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěna obžaloby, podané státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, pod sp.zn. 3 KZV 44/2017-262 pro skutek, že: společnost Z. S. G., jednající předsedou představenstva M. Z. v rámci činnosti společnosti a v její prospěch, do svého účetnictví zahrnula kupní smlouvu ze dne 2. 9. 2014 uzavřenou se společností Z. S. s.r.o. (jednající rovněž M. Z., a to na základě plné moci udělené jednatelkou společnosti E. A.), na základě které společnost Z. S. G. prodala společnosti Z. S. s. r. o. nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. XXX pro katastrální území B., obec B., a to za sjednanou kupní cenu ve výši 40 708 000 Kč následně dne 15. 9. 2014 na svůj bankovní účet číslo XXXXX vedený u České spořitelny, a.s., přijala čtyři platby v celkové výši 1.448.726,75 EUR, v přepočtu kurzem uvedeným v kupní smlouvě tedy částku 40 187 680 Kč, které jí byly na její bankovní účet převedeny společností Z. S. s.r.o. právě na základě výše uvedené kupní smlouvy, a takto učinila i přesto, že jí bylo známo, že společnost Z. S. s.r.o. získala uvedené finanční prostředky neoprávněně, neboť skutečná hodnota převáděných nemovitostí činila pouze 5 407 220 Kč, celou takto nad rámec faktické hodnoty prodaných nemovitostí získanou finanční částku ve výši 34 780 460 Kč společnost Z. S. G. poté využila pro účely svého podnikání, a to nejméně tak, že dne 15. 10. 2014 uhradila čtyřmi platbami v celkové výši 392 040 Eur nákup čtyř nákladních motorových vozidel zn. DAF FT XF 460 SUPER SPACE CAB EURO6 od společnosti T. T. spol. s r. o. a dne 16. 10. 2014 uhradila čtyřmi platbami v celkové výši 108.900 Eur nákup čtyř nákladních návěsů zn. KRONE od společnosti H., spol. s r. o., přičemž takto pořízená nákladní motorová vozidla a nákladní návěsy, na jejichž nákup bylo využito nejméně 13 891 066 Kč, následně sloužila k podnikatelské činnosti společnosti Z. S. G. spočívající v provozování autodopravy a zbylé finanční prostředky byly užity na běžnou provozní podnikatelskou činnost společnosti, čímž měla spáchat zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku, neboť takto v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Rozsudek soudu prvého stupně nenabyl právní moci, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně. 3. V písemném odůvodnění odvolání odvolatel k výroku v bodě 1), tedy zproštění obžalovaného M. Z., ve stručnosti rekapituloval, že mu bylo kladeno za vinu, že jménem společnosti Z. S. G., jako předseda představenstva, a současně jménem společnosti Z. S., s.r.o., z titulu plné moci udělené jednatelkou E. A., sjednal kupní smlouvu, v důsledku které z majetku společnosti Z. S., s.r.o., vyvedl finanční prostředky jako úhradu kupní ceny v celkové výši 40 187 680 Kč, ačkoliv hodnota nemovitostí, které do majetku společnosti Z. S., s.r.o., na základě kupní smlouvy přibyly, činila toliko maximálně 5 407 220 Kč, čímž společnosti Z. S., s.r.o., způsobil škodu v celkové výši 34 780 460 Kč. Následně napadl závěry soudu prvého stupně, že pachatelem byla odpovědná osoba společnosti Z. S., s.r.o., která o koupi areálu rozhodla a která je pod smlouvou i podepsána, tedy jednatelka E. A., s tím, že i kdyby v pozadí byla jiná osoba, která rozhodnutí ovlivnila, až samotný podpis znamená rozhodnutí o koupi objektu a převzetí odpovědnosti za toto rozhodnutí, jakož i závěr, že obžalovaný M. Z. neměl na význam tohoto podpisu žádný vliv, neboť ani udělení plné moci nepřipravilo jednatelku o oprávnění za společnost jednat a rozhodovat. Přitom mělo být nerozhodné, kdo realizoval samotnou platbu, tj. kdo dal příkaz k úhradě, jakož i to, že k zaplacení kupní ceny došlo ještě předtím, než byla smlouva podepsána, neboť následný podpis kupní smlouvy tento postup legalizoval. Dále odvolatel konstatoval, že nalézací soud připustil reálnou možnost, že jednatelka společnosti Z. S., s.r.o., byla při svém rozhodování obžalovaným ovlivněna, avšak s tím, že pokud by měl být v tomto smyslu změněn popis skutkových zjištění, muselo by být takové ovlivnění jednatelky i bezpečně prokázáno, což za situace, kdy svědkyně A. nevypovídala, podle soudu prvého stupně nenastalo. 4. Odvolatel proti těmto závěrům namítl, že ačkoliv předmětnou smlouvu podepsala jednatelka společnosti Z. S., s.r.o., E. A., ze svědeckých výpovědí svědků R. Č., M. W. a D. B., vyplynulo, že E. A. ve společnosti žádnou rozhodovací ani jinou činnost nevykonávala, a takto činil obžalovaný M. Z. Z toho dovozuje, že je „více než zřejmé“, že E. A. smlouvu podepsala na základě pokynu obžalovaného, přičemž s největší pravděpodobností vůbec nevěděla, co přesně podepisuje, a zcela jistě neznala faktickou hodnotu nemovitostí. Odvolatel v této souvislosti poukázal na výpověď obžalovaného M. Z. u hlavního líčení, kdy k podpisu smlouvy uvedl, že tato byla podepsána oběma stranami v kanceláři v Praze, avšak nevybavil si, zda E. A. byla na obhlídce kupovaného areálu, ani z jakého důvodu byly podpisy ověřeny v Pustiměři a ve Slušovicích. Ke stanovení výše kupní ceny pak obžalovaný uvedl, že tuto stanovil on sám porovnáním s hodnotou jiných nemovitostí, které ovšem blíže nespecifikoval. Odvolateli se vysvětlení obžalovaného, že on cenu navrhl a E. A. ji akceptovala, jeví jako krajně nevěrohodné, stejně jako místo, kde měla být smlouva podepsána, když E. A. prokazatelně tuto smlouvu podepsala v místě svého trvalého bydliště, a nikoli tedy v Praze. Smlouva jí byla nepochybně do bydliště pouze přivezena, aniž by sama vedla jakákoliv jednání o výši kupní ceny a samotné transakci. Navíc kupní cena byla zaplacena již dne 15. 9. 2014, přestože k podpisu smlouvy ze strany E. A. došlo až 30. 10. 2014. Dále odvolatel poukázal na výpověď obžalovaného z přípravného řízení, kde uvedl, že cena byla výhodná pro obě strany a byla nakalkulována tak, aby se kupující společnosti vynaložené prostředky vrátily do pěti let, přičemž nezmínil, že by byla tato cena odsouhlasena jednatelkou E. A. Navíc poukázal na listinný důkaz, který byl z jeho strany u hlavního líčení navržen, avšak nebyl soudem akceptován, a to protokol o výslechu svědkyně E. A. ze dne 9. 12. 2013 z jiného trestního spisu, v němž E. A. v procesním postavení svědka po řádném poučení nevyužila svého práva nevypovídat a uvedla, že chod celé společnosti Z. S., s.r.o., měl na starosti právě obžalovaný M. Z. Tento důkaz byl soudem prvého stupně odmítnut s odůvodněním, že svědkyně E. A. byla před soudem vyslechnuta, přičemž ovšem využila práva nevypovídat. 5. Odvolatel dále konstatoval, že i v případě, že by soud dospěl k závěru o přímém pachatelství osoby, která smlouvu za poškozenou Z. S., s.r.o., podepsala, bylo by jednání obžalovaného M. Z. možno kvalifikovat jako účastenství na trestném činu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. b), či písm. c) tr.zákoníku k § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku. Přestože by v této souvislosti muselo dojít k částečné změně popisu skutku, nepochybně by byla zachována jeho totožnost. 6. Ke zprošťujícímu výroku pod bodem 2) napadeného rozsudku ve vztahu k obžalované právnické osobě Z. S. G., pro skutek týkající se, zjednodušeně řečeno, následného užívání finančních prostředků získaných od společnosti Z. S., s.r.o., pro nákup motorových vozidel a další podnikatelskou činnost společnosti Z. S. G., v němž byl spatřován trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, odvolatel odmítl úvahu soudu prvého stupně, že skutek není trestným činem proto, že společnost Z. S. G. se již samotným podpisem kupní smlouvy účastnila primární trestné činnosti a v jejím jednání by tak bylo možno spatřovat účastenství na zločinu zpronevěry ve formě pomoci, přičemž podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob ve znění účinném ke dni spáchání trestné činnosti není možné právnickou osobu pro trestný čin zpronevěry stíhat. Jednočinný souběh trestného činu zpronevěry a trestného činu podílnictví je přitom vyloučen. 7. Odvolatel k této problematice uvedl, že považuje za nesporné, že obžalovaná právnická osoba Z. S. G. se jednáním předsedy představenstva obžalovaného M. Z. účastnila primárního trestného činu zpronevěry. Vzhledem k tomu, že však znění zákona o trestní odpovědnosti právnických osob účinné ke dni spáchání skutku neumožňovalo stíhání právnické osoby pro trestný čin zpronevěry, nemohla se obžalovaná právnická osoba Z. S. G. tohoto trestného činu dopustit. Nelze tedy uplatnit námitku vyloučení souběhu trestného činu zpronevěry a trestného činu podílnictví, když v tomto případě ve vztahu k obžalované právnické osobě nebylo možno trestný čin zpronevěry spáchat a kvalifikaci jejího jednání jako trestného činu podílnictví tedy žádný souběh nebrání. Odvolatel pak dodal, že v tomto případě byly všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví v případě obžalované právnické osoby Z. S. G. naplněny. 8. Navrhl proto, aby odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. c), písm. d) tr.ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, zrušil a aby podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně. 9. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu, ve smyslu ustanovení § 252 tr.ř. Odvolací soud ověřil, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 246 odst. 1 písm. a) tr.ř. a v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr.ř., přičemž podané odvolání splňuje náležitosti podle § 249 odst. 1 tr.ř. Nebyly proto shledány podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 tr.ř. 10. Odvolací soud následně podle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, pak bylo nutno přihlédnout, pouze pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. 11. Pokud jde o řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebyly v něm zjištěny takové vady, jak má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., jež by měly za následek nedostatečné objasnění věci či porušení práva obžalovaných na obhajobu. Základem obligatorního postupu odvolacího soudu při jeho přezkumné činnosti je zjištění, zda v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, byly dodrženy předpisy práva procesního a nedošlo v tomto řízení k vadám, jež by mohly mít vliv na kvalitu skutkových zjištění a následně na aplikaci procesu práva hmotného. Prvořadým úkolem soudu prvního stupně je tedy zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Odvolací soud tato zjištění soudu prvého stupně přezkoumává z hledisek, zda mají podklad v provedených důkazech, které byly provedeny v dostatečném rozsahu (§ 2 odst. 5 tr.ř.) a zda také hodnocení důkazů splňuje požadavky § 2 odst. 6 tr.ř. a zda skutková zjištění jsou pro vyvození trestní odpovědnosti obžalovaných a pro soudem užitou právní kvalifikaci dostačující, popřípadě, zda zjištěné jednání obžalovaných by mělo být právně posouzeno dle jiného ustanovení tr.zákoníku (§ 220 odst. 3 tr.ř.). Dále bylo nutno zkoumat, zda také rozsah odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně splňuje zákonná kritéria vyplývající z ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř. V této trestní věci odvolací soud zjistil, že odůvodnění napadeného rozsudku vykazuje vady, které spočívají zejména v nevypořádání se se všemi provedenými důkazy, v důsledku čehož jsou vadou zatíženy i právní závěry nalézacího soudu. Přestože si je vrchní soud vědom toho, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, musí být toto hodnocení založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., který v tomto případě nebyl aplikován důsledně. 12. Je namístě připomenout, že podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr.ř. může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, přičemž však není vázán jeho právním posouzením v obžalobě. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, však své úvahy v tomto směru omezil právě s ohledem na právní kvalifikaci jednání obžalovaných použitou v žalobním návrhu, jak to sám vysvětlil v odst. 1 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvodil svoje chápání předmětného skutku výlučně z pohledu znaků trestného činu zpronevěry podle § 206 tr.zákoníku, jak bylo jednání obžalovaného M. Z. kvalifikováno obžalobou, když zdůraznil, že „ … v popise (skutku) poněkud zaniká, že se tohoto skutku měl obžalovaný dopustit jako osoba jednající a rozhodující za společnost Z. S., s.r.o. …“ a dále že „ … úvod popisu skutku, kde se obžalovaný zmiňuje jako předseda představenstva Z. S. G., je poněkud matoucí.“ 13. Své skutkové závěry soud prvého stupně zrekapituloval v odst. 20 napadeného rozsudku, kdy ve stručnosti konstatoval, že společnost Z. S. G. koupila za necelé 2 mil. Kč areál v B., který byl následně rekonstruován, a jeho hodnota se zvýšila na částku 5,4 mil. Kč. Následně byl tento areál prodán společnosti Z. S., s.r.o., za částku cca 40 mil. Kč, a to na základě smlouvy, kterou za prodávající společnost Z. S. G. podepsal obžalovaný M. Z. a za kupující společnost Z. S., s.r.o., její jednatelka E. A. Nalézací soud současně uvedl, že nemá pochybnosti o tom, že chod společnosti Z. S., s.r.o., řídil obžalovaný M. Z., za kterýmžto účelem přijal plnou moc od jednatelky E. A. S těmito skutkovými zjištěními soudu prvého stupně se odvolací soud plně ztotožňuje a ani v podaném odvolání nebyly proti takto ustálenému skutkovému stavu vzneseny žádné námitky. 14. Odvolací soud pak v zásadě souhlasí i s právními úvahami soudu prvého stupně rozvedenými v odst. 21 napadeného rozsudku, podle nichž se obžalovaný M. Z. nemohl dopustit trestného činu zpronevěry podle § 206 tr.zákoníku, když samotný úkon podpisu kupní smlouvy učinila jednatelka společnosti Z. S., s.r.o., E. A. a obžalovaný M. Z. tak fakticky o prostředcích společnosti Z. S., s.r.o., které mu byly svěřeny na základě plné moci, v tomto konkrétním případě nerozhodoval. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje s úvahami o případné trestní odpovědnosti jednatelky této společnosti ve smyslu § 220 tr.zákoníku, přičemž ovšem nelze přehlédnout, že vzhledem k tomu, že E. A. není v této trestní věci stíhána, jde o úvahy čistě akademické. 15. V odst. 23 napadeného rozsudku se nalézací soud okrajově dotknul možnosti kvalifikovat jednání obžalovaného podle § 209 tr.zákoníku, tedy jako trestný čin podvodu. S těmito úvahami se vypořádal vyjádřením, že „ … dění předcházející podpisu smlouvy je takříkajíc jedinou neznámou v jinak bezpečně zjištěném skutkovém stavu. Svědkyně E. A. nevypovídala, obžalovaný nic takového neuvedl a nebyl zde rovněž žádný svědek, který by takovému ovlivnění byl případně přítomen“. Soud prvého stupně přitom v této souvislosti nikterak nehodnotil vyjádření obžalovaného M. Z. u hlavního líčení, že kupní cenu předmětné nemovitosti měla navrhnout společnost Z. S. G., za kterou jako předseda představenstva jednal právě obžalovaný. Nezabýval se ani okolnostmi předmětného jednání o kupní smlouvě, přestože obžalovaným M. Z. bylo popsáno, že jednání probíhala v Praze, kde byla kupní smlouva i podepsána, což je však v rozporu s listinnými důkazy, konkrétně s ověřovacími doložkami na samotné kupní smlouvě. Nezabýval se tedy otázkou, zda jednatelka společnosti Z. S., s.r.o., nemohla být uvedena v omyl jednoznačnou deklarací prodávajícího o reálné ceně areálu, která však byla v rozporu se skutečností, ani jejími možnostmi takovou informaci zpochybnit či skutečnou cenu areálu ověřit, a to i v kontextu jejího vztahu k osobě obžalovaného, který byl soudem prvého stupně zjištěn (srov. odst. 13 tohoto usnesení). Při absenci těchto úvah nemohl rovněž nalézací soud zohlednit význam převodu kupní ceny na prodávajícího ještě před podpisem kupní smlouvy. 16. Odvolací soud konstatuje, že předmětné úvahy nejsou v rozporu s vymezením skutku, který je obžalovanému M. Z. kladen za vinu. Skutečnost, že obžalovaný měl při uzavírání smlouvy vystupovat jako osoba ovládající a řídící kupující společnost Z. S., s.r.o., by měla význam pouze pro právní kvalifikaci skutku podle § 206 tr.zákoníku, avšak byla by nevýznamnou pro případnou kvalifikaci podle § 209 tr.zákoníku, přičemž ani při této úpravě by nedošlo k narušení jednoty skutku, pro který je obžalovaný M. Z. stíhán. Soud prvého stupně však na tyto úvahy rezignoval, jak je patrné z jeho vysvětlení přístupu k této věci, prezentovaného v odst. 1 napadaného rozsudku, o němž bylo pojednáno výše (odst. 12 tohoto usnesení). Tento postup je ovšem v rozporu s ustanovením § 220 odst. 3 tr.ř., a proto je nutno hodnotit jej jako vadný. 17. Pokud jde o závěry soudu prvého stupně ve vztahu k obžalované právnické osobě Z. S. G., považuje odvolací soud názor nalézacího soudu, že nelze obžalovanou právnickou osobu uznat vinnou trestným činem podílnictví podle § 214 tr.zákoníku, neboť tomu brání souběh s trestným činem zpronevěry podle § 206 tr.zákoníku, pro který však s ohledem na znění ustanovení § 7 zákona č. 418/2011 Sb. nelze obžalovanou právnickou osobu uznat vinnou, za nesprávný. Pokud zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, vylučoval trestní odpovědnost právnické osoby za skutek naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 tr.zákoníku, pak nemůže být vyloučeno uznání viny právnické osoby za jiný trestný čin, jehož znaky byly jednáním právnické osoby naplněny ani v případě, že obecně je jednočinný souběh těchto trestných činů vyloučen, neboť v tomto případě k souběhu, z důvodu absence trestní odpovědnosti za trestný čin zpronevěry podle § 206 tr.zákoníku, nedochází. 18. S ohledem na úvahy prezentované výše ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obžalovaného M. Z. však bude nutno zkoumat skutečnou úlohu právnické osoby Z. S. G. při předmětné transakci, neboť v případě, že by obžalovaný M. Z. byl shledán vinným trestným činem podvodu podle § 209 tr.zákoníku, jehož se mohl dopustit jako jednatel právnické osoby Z. S. G., bude nutno samostatně zvažovat případnou akcesoritu právnické osoby na tomto jednání jejího jednatele, a to i ve vztahu k případné aplikaci právní kvalifikace podle § 214 tr.zákoníku, jak byla uplatněna v podané obžalobě. 19. Vzhledem k tomu, že soud prvého stupně se v napadaném rozsudku důsledně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, když ve výše naznačené části učinil neúplná skutková zjištění, byla v jeho postupu shledána vada podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. Jelikož je to právě soud prvého stupně, jehož primárním úkolem je zjištění skutkového stavu věci, znamenalo by odstranění předmětné vady odvolacím soudem nahrazování činnosti soudu nalézacího, a proto byla věc podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrácena soudu prvého stupně, aby s přihlédnutím k výše formulovanému právnímu názoru odvolacího soudu učinil ve věci nové rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Olomouc 3. října 2019. JUDr. Martina Kouřilová, Ph.D., v. r. předsedkyně senátu Mgr. Roman Raab v. r. zpracoval