Hodnocení výjimek dle ustanovení § 111 odst. 2 I. Z. je právně významné pouze tehdy, pokud jde o úkony splňující některý ze znaků vymezených v ustanovení § 111 odst. 1 I. Z.

Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: ISALIS v.o.s., IČO 057 20 834 sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7 insolvenční správkyně dlužnice EKVITA MORAVIA B&K a.s. IČO 288 77 519 sídlem Husovická 898/15, 614 00 Brno zastoupena advokátem Mgr. Ondřejem Koláčkem sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7 proti žalované: Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 000 06 963 Městská správa sociálního zabezpečení Brno sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 korespondenční adresa Veveří 5, 660 20 Brno o odpůrčí žalobě vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 72 ICm 3370/2018 jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice EKVITA MORAVIA B&K a.s. vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 1422/2018 o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2019 č. j. 72 ICm 3370/2018-44 (KSBR 53 INS 1422/2018) takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2019 č. j. 72 ICm 3370/2018-44 (KSBR 53 INS 1422/2018) se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že peněžitá plnění specifikovaná ve výrocích I. až VI. rozsudku vyplacená z bankovního účtu dlužnice ve dnech 9. 2. 2018, 9. 3. 2018, 9. 4. 2018, 9. 5. 2018, 5. 6. 2018 a 10. 7. 2018 na označené účty žalované jsou vůči věřitelům dlužnice neúčinná. Dále zavázal žalovanou, aby zaplatila do majetkové podstaty dlužnice částku 150 440 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.) a zavázal žalovanou k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni ve výši 10 200 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.). 2. V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu 23. 11. 2018 domáhala určení, že označená plnění jsou vůči věřitelům dlužnice neúčinná s tím, aby soud zavázal žalovanou zaplatit do majetkové podstaty dlužnice částku odpovídající plnění z těchto neúčinných úkonů ve výši 150 440 Kč. Poukázala na to, že 29. ledna 2018 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice a z účtu dlužnice byla zaplacena žalované označená peněžitá plnění po zahájení insolvenčního řízení ve dnech 9. 2. 2018, 9. 3. 2018, 9. 4. 2018, 9. 5. 2018, 5. 6. 2018 a 10. 7. 2018 v celkové výši 150 440 Kč. Všechny tyto platby byly platbami pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za zaměstnance dlužnice. Zaplaceny byly v rozporu s ustanovením § 111 zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen „I. Z.“). Tyto platby jsou proto vůči věřitelům dlužnice neúčinné, když dlužnice nedodržela zákonem uloženou povinnost zdržet se nakládání s majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1. I. Z. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, nepovažovala platby za platby uvedené v rozporu s § 111 I.Z. s tím, že šlo o úhradu pojistného, které vzniklo a stalo se splatným „za období leden až červen 2018“. Platby byly tedy poukázány v období splatnosti pohledávek, když pojistné za konkrétní měsíc je splatné od 1. do 20. dne následujícího měsíce. Dlužnice platila pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zákona č. 589/1992 Sb., a tedy plnila povinnost danou zvláštním zákonem. K tomu poukázala na poznámku pod čarou č. 22 uvedenou v ustanovení § 111 odst. 2 I. Z. Zdůvodnila, že zvláštní právní předpisy mohou být i jiné předpisy, než zákon o hornické činnosti, který je zde výslovně uveden. K tomu odkázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/11 z 10. 2. 2011. Dále uvedla, že odvádění plateb na toto pojistné je běžným hospodařením dlužnice při podnikání. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně se domáhá neúčinnosti úkonů, kterými z majetkové podstaty ušla částka 150 440 Kč, a přitom dle soupisu majetkové podstaty v položce B-21 insolvenčního spisu je uveden majetek dlužnice v hodnotě 81 509 946,91 Kč. Proto dle žalované úhrada částky 150 440 Kč nepředstavuje nikoli zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty. Zdůraznila, že při neodvedení pojistného za zaměstnance může být naplněna i skutková podstata trestného činu dle ustanovení § 241 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, to je neodvedení pojistného na sociální zabezpečení. Riziku trestního stíhání se právě dlužnice a její statutární orgán vyhnuli tím, že toto pojistné bylo uhrazeno. Soud prvního stupně ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř., když obě strany s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily. 3. Soud prvního stupně vyhodnotil žalobu žalobkyně jako včas podanou ve smyslu ustanovení § 239 odst. 3 I. Z., když žaloba byla podána 23. 11. 2018 (nesprávně v bodě 4 rozsudku uvedeno „6. 8. 2017“) a účinky rozhodnutí o úpadku dlužnice nastaly 30. 7. 2018. Soud prvního stupně dále učinil skutková zjištění z insolvenčního spisu dlužnice a z listin předložených žalobkyní tak, jak jsou uvedena pod bodem 5 důvodů napadeného rozsudku. Uzavřel, že mezi účastníky nebylo sporu ohledně skutkových okolností, když sporným zůstalo pouze to, zda na předmětné platby lze vztáhnout některou z výluk dle § 111 odst. 2 I. Z. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda v případě předmětných právních úkonů dlužnice se nejedná o výjimky dle ustanovení § 111 odst. 2 I. Z. a zdůvodnil pod body 11, 12, 14 napadeného rozsudku, že předmětné právní jednání dlužnice není plněním pohledávky stanovené zvláštními předpisy, ani nutným úkonem při provozu podniku v rámci obvyklého hospodaření a nejedná se ani o plnění pohledávek za podstatou, když takovými pohledávkami by bylo plnění pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti pouze v případě, pokud by tyto pohledávky vznikly po rozhodnutí o úpadku (§ 168 I. Z.). Uzavřel, že uvedeným plněním dlužnice porušila omezení stanovené v § 111 I.Z. a že tyto platby jsou vůči věřitelům neúčinné. Nad rámec toho uvedla, že stav majetkové podstaty zjevně realizaci plateb neumožňoval, když zůstaly neuspokojeny pracovně právní nároky dlužníkových zaměstnanců, jež se uspokojí v plné výši bez ohledu na dobu svého vzniku a stav majetkové podstaty umožňuje přednostní uhrazení pouze některých pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených pouze za předpokladu, že lze důvodně předpokládat plnou úhradu všech zbývajících pohledávek dle § 168 a § 169 I. Z. Soud dále uzavřel, že pro vyslovení neúčinnosti právního úkonu podle ustanovení § 111 odst. 3 I. Z. postačuje, že se dlužnice dopustila jednání v rozporu s omezeními popsanými v odstavci 1 téhož ustanovení, na něž nelze vztáhnout žádnou z výjimek definovaných v témže ustanovení v odstavcích 2 a 3. Vzhledem k závěru o neúčinnosti těchto právních úkonů dlužnice uzavřel, že je oprávněným i požadavek žalobkyně na vydání peněžitého plnění poskytnutého dlužnicí žalované. Proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. 4. Tento rozsudek napadla žalovaná odvoláním. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že bude žaloba zamítnuta s tím, že se nejedná ze strany dlužnice o platby provedené v rozporu s ustanovením § 111 I. Z. Zdůvodnila, že v případě těchto plateb se jedná o plnění povinnosti dané zvláštním zákonem, když plnila dlužnice tuto povinnost tím, že odvedla pojistné na sociální zabezpečení za své zaměstnance, neboť jinak by naplnila skutkovou podstatu trestného činu dle § 241 trestního zákona. Dále uvedla, že odvádění plateb na pojistné na sociální zabezpečení je běžným hospodařením dlužníka při podnikání. K tomu odkázala na názor Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky presentovaný v řízení vedeném pod sp. zn. 71 ICm 3368/2018, VSOL 387/2019. Dále uvedla, že se soud prvního stupně nikterak nevypořádal s její námitkou, že platby v celkové výši 150 440 Kč s ohledem na to, že v soupisu majetkové podstaty dlužnice je uveden majetek v hodnotě 81 509 946,91 Kč, nemohou představovat „nikoli zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty“. Namítla, že napadený rozsudek v důvodech kopíruje odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze z 16. 2. 2017 senátní značky 102 VSPH 853/2016. Přitom dle tohoto rozhodnutí šlo o platby, které byly zaslány na pohledávku, která vznikla za období před zahájením insolvenčního řízení, avšak žalobkyně se domáhá určení neúčinnosti plateb pohledávek, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení. Proto dle názoru odvolatelky se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal se všemi argumenty žalované. Ve vztahu k nákladům řízení odvolatelka poukázala na to, že dle jejího názoru není nutné, aby se nechala žalobkyně, jako insolvenční správkyně, zastoupit personálně propojeným advokátem s tím, že dle ní okolnosti případu umožňují, aby o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. Uzavřela, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 5. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila. Uvedla, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, který správně vyhodnotil, proč uvedené platby nejsou platbami dle zvláštního právního předpisu a nejde ani o úkony nutné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření. Nesouhlasí ani s námitkou žalované, že uvedené platby nepředstavují nikoli zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty. K tomu poukázala na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci senátní značky 11 VSOL 387/2019 s tím, že výjimka podle věty první ustanovení § 111 odst. 1 I. Z. nedopadá na plnění peněžitých závazků vzniklých před zahájením insolvenčního řízení. Dále poukázala rovněž na judikaturu soudu ve vztahu k oprávněnosti žalobkyně, nechat se v tomto řízení zastoupit advokátem. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. S účinností od 1. 6. 2019 byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 31/2019 Sb. Podle článku II. přechodná ustanovení tohoto zákona v insolvenčních řízeních, která byla zahájena, v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 7. V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení dlužnice zahájeno 29. 1. 2018 a o úpadku dlužnice bylo rozhodnuto 30. 7. 2018, tedy před účinností uvedené novely insolvenčního zákona. Proto je v přezkoumávané věci rozhodným zněním insolvenčního zákona znění účinné do 31. 5. 2019. 8. Podle ustanovení § 7 I. Z. (jež zůstalo shora uvedenou novelou nedotčeno), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou a v němž je uplatněn odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) dospěl k následujícím závěrům. 10. Z obsahu spisu v přezkoumávané věci vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně 23. 11. 2018 domáhala vyslovení neúčinnosti označených právních úkonů dlužnice, které byly učiněny v době od 9. 2. do 10. 7. 2018 s tím, že byly učiněny po zahájení insolvenčního řízení dlužnice, k němuž došlo 29. 1. 2018. Jednalo se o platby pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za zaměstnance dlužnice, a protože byly učiněny po zahájení insolvenčního řízení, jsou úkony neúčinnými dle ustanovení § 111 I. Z. V žalobě žalobkyně zdůvodňovala, proč má za to, že se nejedná o žádnou z výjimek uvedenou v ustanovení § 111 odst. 2 I. Z. s tím, že ani nešlo o úkony činěné se souhlasem insolvenčního soudu. Domáhala se určení neúčinnosti těchto úkonů a vrácení částky 150 440 Kč žalovanou do majetkové podstaty. Žalovaná s žalobou od počátku nesouhlasila s argumentací tak, jak je uvedena výše pod bodem 2. Poté, co účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyhlásil soud prvního stupně odvoláním napadený rozsudek. 11. Podle ustanovení § 111 odst. 1 I. Z. nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. 12. Podle ustanovení § 111 odst. 2 I. Z. omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. 13. Podle ustanovení § 111 odst. 3 I. Z. právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu. 14. Především je nutno uvést, že obě účastnice řízení shodně potvrdily výši částek, které dlužnice žalované zaplatila, i termíny, ve kterých byly tyto platby realizovány, a dále i to, že se jednalo o platby pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a to za měsíce leden až červen 2018. Soud prvního stupně rovněž správně zjistil z insolvenčního spisu, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno 29. 1. 2018 a o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek bylo rozhodnuto 30. 7. 2018. Správně vyhodnotil i to, že žaloba dne 23. 11. 2018 byla podána žalobkyní včas dle ustanovení § 239 odst. 3 I. Z. 15. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalobkyně však v žalobě, jak je uvedena výše, neuvedla, o jaké odporované úkony podle ustanovení § 111 odst. 1 I. Z. se jedná. Zda jde tedy o některý z úkonů podle věty první tohoto zákonného ustanovení, či o úkony dle věty druhé. Žalobkyně rovněž neuvedla, kdy pohledávky, které měly být plněny odporovanými úkony, vznikly, když pouze tvrdila, že zaplaceny byly po zahájení insolvenčního řízení. Soud prvního stupně žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení žaloby nevyzval a ani sám nehodnotil, o jaký odporovaný úkon dle § 111 odst. 1 I.Z. se jedná, a nezabýval se tím, kdy vznikly pohledávky placené odporovanými úkony. Hodnotil pouze bez dalšího to, zda jde v případě odporovaných úkonů o výjimky dle odstavce 2 ustanovení § 111 I. Z. Soud prvního stupně se v důsledku těchto pochybení také nezabýval, a v napadeném rozsudku se nevypořádal s námitkou vznesenou žalovanou již ve vyjádření k žalobě, že totiž odporovanými úkony vzhledem k výši placených částek a hodnotě majetku sepsaného v majetkové podstatě dlužnice, nedošlo k „nikoli zanedbatelnému zmenšení majetkové podstaty“ dlužnice. 16. Odvolací soud zdůrazňuje, že nevylučuje-li neúčinnost právního úkonu dlužníka, jímž nakládá poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, rozhodnutí insolvenčního soudu (§ 111 odst. 1 I. Z.), anebo jeho předchozí souhlas (§ 111 odst. 3 I. Z.), pak hodnocení výjimek dle ustanovení § 111 odst. 2 I. Z. je právně významné pouze tehdy, pokud jde o úkony splňující některý ze znaků vymezených v ustanovení § 111 odst. 1 I. Z. 17. Napadený rozsudek je z důvodů shora uvedených pochybení soudu prvního stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadený rozsudek zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 18. V dalším řízení především soud prvního stupně vyzve žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) k doplnění skutkových tvrzení pokud jde o to, o jaké úkony dle ustanovení § 111 odst. 1 I.Z. se v případě odporovaných úkonů jedná a kdy vznikly pohledávky, které měly být těmito úkony placeny. 19. Na základě doplnění skutkových tvrzení žalobkyní, a případně i doplnění důkazních návrhů k těmto tvrzením, bude se soud prvního stupně zabývat tím, kdy pohledávky, které byly odporovanými úkony plněny, vznikly a zda odporované úkony naplňují některý ze znaků uvedených v ustanovení § 111 odst. 1 I. Z. Teprve pokud dle jeho závěru budou odporované úkony zapovězeny dle tohoto zákonného ustanovení, bude moci hodnotit, zda nejde o některou z výjimek uvedených v odstavci druhém ustanovení § 111 I.Z. Přitom neopomene respektovat judikaturu Nejvyššího soudu ČR k otázce vzniku tohoto druhu pohledávek (důvody rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 7. 2019 senátní značky 29 Cdo 21/2017, které je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Při hodnocení toho, zda jednotlivými odporovanými úkony došlo k nikoli „zanedbatelnému zmenšení majetkové podstaty“, neopomene, že podmínky odporovatelnosti se posuzují ke dni vzniku právního úkonu, tj. v přezkoumávané věci k datu učinění jednotlivých odporovaných plateb (viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 27. 3. 2018 senátní značky 29 ICdo 17/2016, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2019, a důvody rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 31 .10. 2017 sen. zn. 29 ICdo 76/2015, které je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Teprve poté znovu o žalobě žalobkyně rozhodne, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní a neopomene v rámci rozhodování o nákladech řízení rozhodnout i o nákladech tohoto odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Olomouc 17. ledna 2020 JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu