Za trvání účinků reorganizačního plánu se pro určení počtu hlasů věřitelů podle § 49 odst. 1 I. Z. vychází z výše pohledávek věřitelů uvedených v reorganizačním plánu, pokud reorganizační plán nebo insolvenční zákon nestanoví jinak. Obdobně je třeba postupovat i při výpočtu kvora nezbytného pro svolání schůze věřitelů na návrh věřitelů podle ustanovení § 47 odst. 1 I. Z.

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice: HOPR TRADE CZ, s. r. o., IČO 268 69 306 sídlem Libušina 667/72, 779 00 Olomouc – Chválkovice zastoupená advokátkou JUDr. Kateřinou Martínkovou LL.M. sídlem Sokolská třída 22, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava za účasti: Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci sídlem Studentská 7, 771 11 Olomouc o odvolání věřitelky č. 57: I. N., narozená , bytem (dále jen „věřitelka č. 57“), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 2. října 2019 č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-363 takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 2. října 2019 č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-363 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) označeným usnesením zamítl návrh věřitelů na svolání schůze věřitelů s programem hlasování o stanovisku věřitelů k návrhu na přeměnu reorganizace v konkurs. V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 17. 9. 2019 učinila dlužnice podnět ke svolání schůze věřitelů s programem hlasování o stanovisku věřitelů k návrhu na přeměnu reorganizace v konkurs. Dne 18. 9. 2019 a 20. 9. 2019 navrhli svolání schůze věřitelů s totožným programem věřitelé č. 1, 71, 3, 4, 8, 10, 13, 15, 16, 17, 18, 23, 24, 70, 26, 28, 33, 38, 39, 41, 42, 50, 54, 55, 56, 57, 67, 58, 61, 62 a 63. Podle insolvenčního soudu je s ohledem na pravomocně schválený reorganizační plán třeba promítnout jeho účinky též do způsobu, jakým se počítají hlasy při hlasování věřitelů. Souhrn uspokojovaných restrukturalizovaných pohledávek přihlášených věřitelů činil dle reorganizačního plánu částku 32 521 391,72 Kč. Vzhledem k ukončení účasti věřitelů č. 40 a 53 v insolvenčním řízení po schválení reorganizačního plánu a k pravomocnému rozhodnutí v incidenčním sporu, ve kterém byla zamítnuta žaloba věřitele č. 20, vzal insolvenční soud za nezbytné ponížit celkovou výši pohledávek přihlášených věřitelů uspokojovaných v reorganizaci o pohledávky výše uvedených tří věřitelů. Základem pro zjištění potřebného počtu hlasů pro svolání schůze věřitelů tak byla částka 32 465 134,58 Kč. Věřitelé navrhující svolání schůze věřitelů však měli hlasy v celkové výši 2 500 196,08 Kč a poměr jejich hlasů vůči hlasům všech činil 7,70 %. Na základě výše uvedeného insolvenční soud uzavřel, že pohledávky věřitelů navrhujících svolání schůze věřitelů nedosahují minimální výše požadované zákonem, a jelikož ani samotný insolvenční soud neshledal potřebu svolat schůzi věřitelů k hlasování o stanovisku k přeměně reorganizace v konkurs, návrh věřitelů zamítnul. 2. Proti usnesení insolvenčního soudu podala věřitelka č. 57 včasné odvolání. V odvolání uvedla, že rozhodnutí insolvenčního soudu považuje za nepřezkoumatelné, neboť insolvenční soud neuvedl, jakým způsobem spočítal kvorum hlasů věřitelů potřebné pro svolání schůze věřitelů, respektive neuvedl výši pohledávek u věřitelů, kteří dle insolvenčního soudu podali návrh na svolání schůze věřitelů. Insolvenční soud taktéž při výpočtu výše pohledávek navrhujících věřitelů nepřihlédl k návrhům věřitelů č. 21 a 60. Tyto věřitele neuvedl ani ve výčtu navrhujících věřitelů, a je tak pravděpodobné, že k jejich pohledávkám nebylo přihlédnuto. 3. Dále odvolatelka vyslovila názor, že podle ustanovení § 47 odst. 1 insolvenčního zákona se schůze věřitelů svolává na návrh alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek. Zákon tak zcela jasně uvádí požadavek, aby se pohledávky věřitelů počítaly dle toho, v jaké výši byly uplatněny přihláškou. Insolvenční soud proto při výpočtu kvora pohledávek potřebného ke svolání schůze věřitelů nepostupoval správně, neboť pohledávky upravil dle restrukturalizace provedené reorganizačním plánem. Správně měl insolvenční soud postupovat dle původně přihlášených pohledávek při zohlednění skutečnosti, zda nadále trvá účast věřitele v insolvenčním řízení a s ohledem na aktuální výši přihlášených pohledávek. Výklad ustanovení § 47 insolvenčního zákona je zcela jednoznačný, přičemž přihlášenými pohledávkami jsou ty pohledávky, které byly uplatněny jejich věřiteli přihláškou do insolvenčního řízení, a to při zohlednění výše uvedených skutečností. Insolvenční soud tak nesprávně spočítal celkový objem přihlášených pohledávek a pohledávek věřitelů, kteří navrhli svolání schůze věřitelů. Zohledněním restrukturalizovaných pohledávek a nikoliv pohledávek přihlášených se insolvenční soud dále dopustil disproporcionality, neboť v rámci restrukturalizovaných pohledávek jsou věřitelům ponechány pohledávky ve výši hodnoty předmětu zajištění a u nezajištěných věřitelů ve výši 3 % jejich původně přihlášených pohledávek. Jsou tak zvýhodněni věřitelé se zajištěnými pohledávkami. 4. Insolvenční soud též neměl do kvora započítat pohledávky popřených věřitelů, respektive Finančního úřadu pro Olomoucký kraj s tím, že se jedná o jednoho z největších věřitelů, který má velice spornou pohledávku. Více než polovinu své pohledávky vzal tento věřitel již zpět podáním zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 8. 10. 2019. Je tedy zřejmé, že pohledávky uvedeného věřitele neexistují v takové výši, ve které je insolvenční soud zohledňoval. Skutečnost, že Finanční úřad pro Olomoucký kraj již nedisponuje pohledávkami, které uplatnil, je třeba nově zohlednit. 5. I kdyby byly výpočty insolvenčního soudu správné, je věřiteli navržený předmět jednání natolik zásadní, že by jim neměla být upřena možnost o něm hlasovat. Ačkoliv zákon nevyžaduje hlasování schůze věřitelů, měla by s ohledem na spory, které provázejí insolvenční řízení a spory mezi dlužnicí a věřitelským výborem, být žádost většiny věřitelů vyslyšena. Rovněž počet navrhujících věřitelů měl být indikátorem pro vyhovění návrhu. 6. Na základě výše uvedeného věřitelka č. 57 navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Vzhledem k přechodným ustanovením čl. II. zákona č. 230/2019 Sb. účinného od 1. 10. 2019 a zákona č. 31/2019 Sb. účinného od 1. 6. 2019, jimiž byl novelizován zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a vzhledem k rozhodnutí o úpadku dlužnice dne 9. 11. 2016 odvolací soud při projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení insolvenčního soudu vydaného po účinnosti novely insolvenčního zákona provedené zákonem č. 31/2019 Sb. postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen „I. Z.“). 8. Podle ustanovení § 7 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ a d/ I. Z.), a dospěl k níže uvedeným závěrům. 10. Podle ustanovení § 47 odst. 1 I. Z. schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud. Svolá ji z vlastní iniciativy, nebo na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru anebo, není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek; je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, svolá ji na návrh nadpoloviční většiny všech věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek. Insolvenční soud svolá schůzi věřitelů tak, aby se konala do 30 dnů poté, co byl o její svolání požádán, není-li navržen pozdější termín konání. 11. Podle ustanovení § 49 odst. 1 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek; přitom platí, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas. 12. Podle ustanovení § 356 odst. 1 I. Z. není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili; za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv. 13. Z obsahu insolvenčního rejstříku vyplývá, že podáními doručenými insolvenčnímu soudu dne 18. 9. 2019 a 19. 9. 2019 (č. dok. B-314, B-315, B-316, B-317, B-318, B-319, B-320, B-321, B-322, B-323, B-324, B-325, B-326, B-327, B-328, B-329, B-330, B-331, B-332, B-333, B-334, B-335, B-336, B-338, B-339, B-340, B-341, B-342, B-343, B-344, B-345, B-346, B-347, B-349) navrhli věřitelé č. 1, 2, 3, 4, 8, 10, 13, 15, 16, 17, 18, 21, 23, 24, 25, 26, 28, 33, 37, 38, 39, 41, 42, 50, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61 a 62 svolání schůze věřitelů, jejímž programem mělo být hlasování o stanovisku věřitelů k návrhu na přeměnu reorganizace v konkurs. Dle aktualizovaného seznamu přihlášených pohledávek (č. dok. B-33) přihlásila věřitelka č. 20 Tekro, spol. s r. o., IČ 18628851, do insolvenčního řízení dlužnice celkem částku 707 782,04 Kč. Insolvenční správkyně a dlužnice popřeli u všech dílčích pohledávek této věřitelky pořadí. Na základě vyrozumění o popření pohledávek ze dne 17. 5. 2017 (č. dok. P20-2) podala věřitelka č. 20 žalobu na určení pořadí pohledávky, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. září 2018 č. j. 1 ICm 1272/2017, 13 VSOL 333/2018-62 (KSOL 10 INS 17564/2016) tak, že se žaloba zamítá. Přihláškou pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 9. 1. 2017 (č. dok. P66-1) přihlásil věřitel Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „věřitel č. 64“) celkem 11 dílčích pohledávek, přičemž jako důvod vzniku pohledávek věřitel uvedl úrok z prodlení na dani z přidané hodnoty. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29. 8. 2017 (č. dok. P66-5) vzal věřitel č. 64 přihlášku pohledávky částečně zpět, když dle přepočtu činila dílčí pohledávka č. 1 částku 496 830 Kč, dílčí pohledávka č. 2 částku 469 385 Kč, dílčí pohledávka č. 3 částku 505 106 Kč, dílčí pohledávka č. 4 částku 142 872 Kč, dílčí pohledávka č. 5 částku 478 289 Kč a dílčí pohledávka č. 6 částku 11 303 725 Kč. Následně podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 7. 10. 2019 (č. dok. P66-7) vzal věřitel č. 64 přihlášku pohledávky v rozsahu dílčích pohledávek č. 1 až 6 částečně zpět. 14. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda se pro účely posouzení důvodnosti podaného návrhu na svolání schůze věřitelů samotnými věřiteli při výpočtu celkové výše pohledávek a výše pohledávek navrhujících věřitelů zohledňují pohledávky ve výši přihlášené do insolvenčního řízení nebo pohledávky v restrukturalizované výši dle schváleného reorganizačního plánu. 15. Pokud věřitelka č. 57 poukazovala na jazykový výklad ustanovení § 47 I. Z., které hovoří o pohledávkách přihlášených, lze s odvolatelkou souhlasit, že citovaná norma stanoví postup pro výpočet kvora nezbytného pro svolání schůze věřitelů na jejich návrh odvíjející se od výše přihlášených pohledávek. Jazykový výklad předpisu je ovšem pouze prvotním přiblížením se k aplikované právní normě (srovnej například nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 17. 12. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 33/97). Vede-li jazykový výklad k nerozumným závěrům, je namístě použít další výkladové metody jako například výklad systematický, logický či teleologický (srovnej například nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. února 2013 sp. zn. IV. ÚS 2427/12). 16. Insolvenční soud v dané věci při posouzení důvodnosti podaného návrhu na svolání schůze věřitelů zohlednil pohledávky v jejich restrukturalizované výši, přičemž odkázal na ustanovení § 356 odst. 1 I. Z., z něhož vyplývá, že dosavadní práva jsou přijetím reorganizačního plánu nahrazena obsahem a právy danými reorganizačním plánem (viz Hásová, J., Moravec, T. a kol. Insolvenční zákon, 3. vydání. Praha: C. H. Beck. 2018, s. 1281). Jelikož schválený reorganizační plán stanovil výši uspokojovaných pohledávek odlišně od stavu, který platil před jeho schválením, tedy odlišně od výše pohledávek přihlášených, je i podle odvolacího soudu nezbytné vycházet z výše pohledávek restrukturalizovaných. Schválením reorganizačního plánu totiž došlo k novaci přihlášených pohledávek sui generis, neboť jedním z účinků schválené reorganizace je skutečnost, že za věřitele dlužníka se nadále považují pouze osoby uvedené v reorganizačním plánu a za podmínek tam stanovených, včetně rozsahu jejich práv (§ 356 odst. 1 I. Z.); restrukturalizace pohledávek věřitelů spočívá v prominutí části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti (§ 341 odst. 1 písm. a/ I. Z.). Po dobu reorganizace tedy není podstatná výše pohledávek do insolvenčního řízení přihlášených. 17. Uvedený závěr podporuje též systematika řazení jednotlivých ustanovení insolvenčního zákona; ustanovení § 47 odst. 1 I. Z. upravující svolání schůze věřitelů je zařazeno v části první I. Z. a na ně pak pro případ reorganizace navazuje ustanovení § 356 odst. 1 I. Z. obsažené v části druhé I. Z. Systematickým výkladem je tedy třeba na ustanovení § 356 odst. 1 I. Z. potřeba pohlížet jako na lex specialis k ustanovení § 47 odst. 1 I. Z. Nadto v souladu s ustanovením § 8 I. Z. má část první a třetí insolvenčního zákona obecnou povahu, zatímco část druhá, která zahrnuje stanovení způsobu řešení úpadku, je částí speciální, a tudíž obsahuje odklon od obecné právní úpravy, která se proto nepoužije (viz Hásová, J., Moravec, T. a kol. Insolvenční zákon, 3. vydání. Praha: C. H. Beck. 2018, s. 73). 18. Odvolací soud uzavírá, že za trvání účinků reorganizačního plánu se pro určení počtu hlasů věřitelů podle § 49 odst. 1 I. Z. vychází z výše pohledávek věřitelů uvedených v reorganizačním plánu, pokud reorganizační plán nebo insolvenční zákon nestanoví jinak. Obdobně je třeba postupovat i při výpočtu kvora nezbytného pro svolání schůze věřitelů na návrh věřitelů podle ustanovení § 47 odst. 1 I. Z., tedy že za trvání účinků reorganizačního plánu svolá insolvenční soud schůzi věřitelů na návrh alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek v jejich restrukturalizované výši v reorganizačním plánu. 19. Nelze souhlasit s námitkou, že zohledněním toliko restrukturalizovaných pohledávek a nikoliv pohledávek v přihlášené výši se insolvenční soud dopustil nepřípustné disproporcionality, neboť v rámci restrukturalizovaných pohledávek jsou věřitelům ponechány pohledávky ve výši hodnoty předmětu zajištění a u nezajištěných věřitelů ve výši 3 % jejich původně přihlášených pohledávek, čímž jsou zvýhodněni věřitelé se zajištěnými pohledávkami. Insolvenční zákon zakotvil demonstrativně v ustanovení § 5 I. Z. zásady, z nichž některé dopadají přímo na postavení věřitelů v insolvenčním řízení, přičemž platí, že pouze věřitelé, kteří mají podle insolvenčního zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. Zajištěný věřitel je tak v insolvenčním řízení zvýhodněn v míře, která odpovídá významu a smyslu zajištění, proto nejde o zvýhodnění nepřípustné. 20. Rovněž odvolací námitka, že vzhledem k navrhovanému předmětu schůze věřitelů a sporům provázejícím insolvenční řízení měla být schůze věřitelů svolána, není důvodná, neboť podmínky pro svolání schůze věřitelů jsou vymezeny v insolvenčním zákoně (§ 47 odst. 1 I. Z) s tím, že jednou z možností je svolání schůze věřitelů z iniciativy soudu, avšak nezbytnost jejího svolání insolvenční soud neshledal. 21. Odvolací soud ovšem konstatuje, že insolvenční soud při výpočtu výše pohledávek navrhujících věřitelů opomněl započítat pohledávky věřitelky č. 21 (MOBILBOARD, s. r. o.), věřitele č. 37 (M. S.), věřitele č. 2 (M. S.) a věřitele č. 25 (R. H.), neboť tito věřitelé nejsou uvedeni ve výčtu navrhujících věřitelů. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí naopak mezi navrhující věřitele chybně zařadil věřitele č. 63, 67, 70 a 71, přičemž tito věřitelé návrh na svolání schůze věřitelů nepodali, respektive dle seznamu přihlášených pohledávek ani neexistují. Z pouhého uvedení čísel navrhujících věřitelů v odůvodnění napadeného rozhodnutí pak není zřejmé, které pohledávky a v jaké výši insolvenční soud při výpočtech zohlednil. 22. Dále insolvenční soud pochybil, pokud do celkové výše restrukturalizovaných pohledávek nezahrnul pohledávku věřitele č. 20 s odkazem na zamítnutí jeho určovací žaloby v rámci incidenčního sporu. Ačkoliv insolvenční odvolací soud vskutku uvedenou určovací žalobu zamítl, předmětem incidenčního řízení vedeného pod sp. zn. 1 ICm 1272/2017 (KSOL 10 INS 17564/2016) bylo určení pořadí popřené pohledávky. Zamítnutím žaloby na určení pořadí popřené pohledávky ovšem nedošlo k zániku této pohledávky, a tato tak měla být do celkového souhrnu restrukturalizovaných pohledávek navrhujících věřitelů započtena. Postup insolvenčního soudu proto nebyl správný, a jeho závěry o výši pohledávek navrhujících věřitelů jsou nepřezkoumatelné. 23. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. zrušil, a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 24. V dalším řízení insolvenční soud s ohledem na výše uvedené přezkoumá a stanoví celkovou výši přihlášených a restrukturalizovaných pohledávek a výši pohledávek navrhujících věřitelů. Výši zohledněných pohledávek včetně označení navrhujících věřitelů pak řádně uvede v odůvodnění svého rozhodnutí. Insolvenční soud při výpočtech také zohlední částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky věřitelem č. 64 (Finanční úřad pro Olomoucký kraj). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, státnímu zastupitelství, věřitelce č. 57 a věřitelskému orgánu, pokud byl ustanoven, se doručuje i zvláštním způsobem (§ 71 odst. 2, § 74 odst. 2 I. Z.). Olomouc 15. ledna 2020 JUDr. Vojtěch Brhel v. r. předseda senátu