Stát, který nahradil škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dlužníka - soudního exekutora - při výkonu veřejné moci, není osobou, která je podle ustanovení § 184 odst. 3 a § 183 odst. 1 a 2 I. Z. oprávněna k samostatnému podání návrhu dle ustanovení § 18 I. Z.

7 36 INS 10155/2015 Číslo jednací: 36 INS 10155/2015 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka: JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO] sídlem [adresa] o přihlášce pohledávky č. P12 věřitelky [číslo]: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o návrhu České republiky – Ministerstva spravedlnosti na vstup do insolvenčního řízení místo věřitelky o odvolání České republiky – Ministerstva spravedlnosti, sídlem [adresa], za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem [adresa], proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019 č. j. KSOS 36 INS 10155/2015 takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019 č. j. KSOS 36 INS 10155/2015 se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh České republiky – Ministerstva spravedlnosti, kterým se ve vztahu k pohledávce č. P12 domáhala vstupu do insolvenčního řízení dlužníka místo věřitelky [číslo] [právnická osoba] 2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 8. 10. 2018, doplněným podáními ze dne 20. 11. 2018 a 7. 1. 2019, navrhla Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti (dále též jen„ navrhovatelka“), aby insolvenční soud ve vztahu k přihlášce pohledávky č. P12 rozhodl o jejím vstupu do řízení místo věřitelky [číslo] [právnická osoba] (dále též jen„ věřitelka“). Po vyhodnocení těchto podání soud prvního stupně dospěl k závěru, že jejímu návrhu vyhovět nelze, neboť podle ustanovení § 18 insolvenčního zákona je k podání návrhu na vstup nabyvatele pohledávky do insolvenčního řízení oprávněn pouze původní věřitel, což navrhovatelka není. Návrhu nelze vyhovět i proto, že pohledávka„ neexistuje“, neboť pravomocným usnesením ze dne 23. 5. 2018 č. j. [insolvenční spisová značka] soud rozhodl o ukončení účasti věřitelky v řízení, a proto zde není“ probíhající řízení o této pohledávce, do něhož by bylo možno vstoupit“. Pohledávku věřitelky nelze podřadit pod ustanovení § 183 odst. 3 insolvenčního zákona a navrhovatelka není oprávněna podat návrh na vstup do řízení, neboť o případ dle ustanovení § 183 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona se nejedná. 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání. Namítla, že návrh na vstup do insolvenčního řízení dlužníka odůvodnila tím, že dne 22. 6. 2015 podala věřitelka [právnická osoba] do insolvenčního řízení dlužníka přihlášku pohledávky evidovanou pod č. P12, kterou přihlásila pohledávku ve výši 190.346,72 Kč z titulu náhrady škody vzniklé tím, že dlužník jako soudní exekutor v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 068 EX 0131/2011 věřitelce nevyplatil vymožené plnění, které jí bylo určeno k vyplacení rozvrhovým usnesením ze dne 25. 7. 2014 č. j. 068 EX 0131/11-325. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nesprávný úřední postup dlužníka, věřitelka uplatnila nárok na náhradu škody vůči státu, na základě její žádosti vydala dne 16. 4. 2018 vyhovující stanovisko a škodu ve výši 190.346,72 Kč ke dni 18. 4. 2018 uhradila. V této souvislosti odkázala na ustanovení § 32 odst. 1, 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), podle kterého exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle exekučního řádu, aniž je tím dotčena povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 2 zákona č. 82/1998 Sb., je odpovědnost státu objektivní a fakticky tak hradí škodu namísto„ primárního škůdce“, vůči němuž má zákonný regres, který se nyní„ snaží uplatnit“ v insolvenčním řízení dlužníka. Dle jejího názoru postavení státu vykazuje jak znaky solidárního dlužníka, tak znaky ručitele. Znaky solidarity spatřuje v tom, že poškozený má na výběr, zda bude škodu uplatňovat vůči státu či vůči exekutorovi, a uplatnil-li ji vůči státu, stát má za exekutorem zákonný regres. Znaky ručitelství státu spatřuje v tom, že pokud byl soudním rozhodnutím zavázán stát i exekutor, zanikla státu povinnost plnit poškozenému v tomto rozsahu, v jakém ji splnil exekutor, a naopak. Státu však opět zůstal zachován zákonný regres. Zdůrazňuje, že věřitelka vzala podáním ze dne 23. 4. 2018 přihlášku pohledávky zpět z důvodu úhrady dluhu státem, a ve svém podání výslovně uvedla, že„ Ministerstvo spravedlnosti ČR“ vydalo dne 16. 4. 2018 vyhovující stanovisko a škodu ve výši 190.346,72 Kč dne 18. 4. 2018 uhradilo. Označila tudíž osobu, která plnila místo dlužníka, a své právo na zaplacení pohledávky uplatňovala„ jak za dlužníkem, tak za státem, kteří oba byli zavázáni plnit společně a nerozdílně“. Soud však nepostupoval podle ustanovení § 184 odst. 3 insolvenčního zákona, k podání návrhu na vstup do řízení„ novou věřitelku nevyzval“ a rozhodl o zpětvzetí přihlášky pohledávky č. P12, aniž k tomu byly splněny podmínky, neboť jí doposud nezačala běžet„ lhůta k přihlášení“. V důsledku přepjatě formalistického přístupu soudu se dostala do situace, kdy ze zákona nesměla odmítnout plnění věřitelce, avšak měla by být na jejím dalším postupu závislá a čekat, zda věřitelka podá návrh dle ustanovení § 18 insolvenčního zákona. Má za to, že postupem soudu byla zkrácena na právu rovného zacházení a bylo jí odepřeno uspokojení její pohledávky. Současně došlo k porušení principu legitimního očekávání, a v této souvislosti odkazuje na rozhodovací činnost Krajského soudu v Praze, respektive na jeho usnesení č.j. KSPH 42 INS 30806/2012 nebo č.j. KSPH 42 INS 30806/2012, kterými bylo jejím návrhům na vstup do insolvenčního řízení v obdobné skutkové situaci vyhověno. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že její vstup do insolvenčního řízení dlužníka jako nabyvatelky pohledávky č. P12 za věřitelku [číslo] [právnická osoba] bude připuštěn. 4. Odvolací soud konstatuje, že dne 1. 6. 2019 nabyl účinnosti zákon č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II. – Přechodného ustanovení zákona č. 31/2019 Sb., v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen„ I. Z.“). 5. V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno před účinností zákona č. 31/2019 Sb., a před tímto dnem bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníků, odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání věřitelky proti napadenému usnesení postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do [datum] (dále jen„ I. Z“). 6. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ I. Z.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Z obsahu spisu o přihlášce pohledávky č. P12 věřitelky [právnická osoba], vyplývá, že do insolvenčního řízení dlužníka JUDr. [jméno] [příjmení] přihlásila pohledávku ve výši jistiny 190.346,72 Kč z titulu nevyplaceného výtěžku exekuce prodejem nemovitých věcí, vedené exekutorským úřadem dlužníka JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 068 EX 01831/11 ve prospěch blíže označené oprávněné [jméno] [příjmení], ve kterém byla věřitelka v postavení přihlášeného zástavního věřitele. Uvedla, že v průběhu exekuce došlo ke zpeněžení spoluvlastnického podílu povinného na specifikovaných nemovitostech, a dle dosud nepravomocného rozvrhového usnesení, vydaného dlužníkem JUDr. [jméno] [příjmení] jako soudním exekutorem dne 25. 7. 2014, připadlo na její pohledávku plnění ve výši 190.346,72 Kč. Pohledávka je do insolvenčního řízení dlužníka přihlašována jako podmíněná, vázaná na právní moc rozvrhového usnesení, vydaného v rámci exekuce prodejem nemovitých soudním exekutorem dne 25. 7. 2014 č.j. 068 EX 01831/11-325, případně jiného rozvrhového usnesení vydaného v téže exekuci prodejem nemovitých věcí, a na to, že v rámci exekuce nedojde k vyplacení plnění věřiteli podle pravomocného rozvrhového usnesení. Přípisem ze dne 7. 2. 2017 oznámila věřitelka soudu, že v rámci exekuce došlo k nabytí právní moci rozvrhového usnesení ze dne 25. 7. 2014 č. j. 068 EX 01831/11-325, aniž bylo věřitelce na jeho základě plněno. Podáním ze dne 23. 4. 2018, které bylo soudu doručeno téhož dne, vzala věřitelka [právnická osoba] přihlášku pohledávky č. P12 zpět a sdělila, že podle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) ve spojení s § 4 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila náhradu škody vůči Ministerstvu spravedlnosti České republiky, které dne 16. 4. 2018 vydalo vyhovující stanovisko, a dne 18. 4. 2018 věřitelka obdržela„ škodu“ ve výši 190.346,72 Kč. Usnesením ze dne 23. 5. 2018 č. j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky č. P12 věřitelky [číslo] [právnická osoba], kterou uvědomil, že právní mocí usnesení se její účast s přihláškou č. P12 končí. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 6. 2018. Podáním ze dne 8. 10. 2018, doručeným soudu téhož dne, navrhla Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti svůj vstup do insolvenčního řízení místo věřitelky s pohledávkou ve výši 190.346,72 Kč. Své právo podat návrh na vstup zdůvodnila tím, že věřitelka dne 22. 6. 2015 podala u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky č. P12, kterou uplatnila pohledávku ve výši 190.346,72 Kč jako náhradu škody, vzniklou nevyplacením vymožené částky v exekučním řízení sp. zn. 1 068 EX 0131/2011, vedeném dlužníkem jako soudním exekutorem. Ze strany dlužníka se jednalo o nesprávný úřední postup a věřitelka uplatnila vůči Ministerstvu spravedlnosti ČR nárok na náhradu škody ve výši 190.346,72 Kč, kterému bylo vyhověno; ke dni 18. 4. 2018 věřitelka tuto částku obdržela a dne 23. 4. 2018 vzala zpět přihlášku pohledávky. S odkazem na ustanovení § 183 odst. 3 a„ § 184 odst. 4“ insolvenčního zákona proto navrhuje svůj vstup do řízení místo věřitelky [právnická osoba] O návrhu na vstup rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením. 9. Podle ustanovení § 183 I. Z., přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění (odstavec 1). Přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně (odstavec 2). Osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj bez zřetele k tomu, zda ji přihlásily, s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy (odstavec 3). 10. Podle ustanovení § 184 I. Z., věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel nebo osoba, která podala návrh na vstup do řízení na místo věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí (odstavec 1). Věřitel, který vezme přihlášku pohledávky zpět proto, že ji uspokojila některá z osob, od kterých může požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2, to uvede ve zpětvzetí přihlášky; jestliže tak neučiní, odpovídá takové osobě za škodu nebo jinou újmu tím vzniklou (odstavec 2). V případě uvedeném v odstavci 2 vyrozumí insolvenční soud o zpětvzetí přihlášky osobu, která pohledávku podle zpětvzetí uspokojila, a poskytne jí lhůtu k podání návrhu na vstup do řízení místo věřitele; o zpětvzetí přihlášky rozhodne insolvenční soud až po uplynutí této lhůty. V rozsahu, v němž insolvenční soud vyhoví návrhu osoby, která pohledávku uspokojila, na vstup do řízení místo věřitele, se ke zpětvzetí přihlášky pohledávky nepřihlíží (odstavec 3). 11. Podle ustanovení § 32 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen„ exekuční řád“), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena (odstavec 1). Exekutor se povinnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (odstavec 2). Povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena (odstavec 3). 12. Podle ustanovení § 1 odst. 1, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ zákon OdpŠk“, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci 13. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona OdpŠk, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"). 14. Podle ustanovení § 5 zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 15. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona OdpŠk, nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. 16. V přezkoumávané věci bylo podáním věřitelky ze dne 23. 4. 2018 osvědčeno, že navrhovatelka, jí dne 18. 4. 2018 uhradila škodu způsobenou dlužníkem při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem ve výši přihlášené pohledávky. Vzhledem k navrhovatelkou podanému návrhu na vstup do řízení místo věřitelky je třeba posoudit, zda je podle ustanovení § 184 odst. 3, věta druhá I. Z. osobou samostatně legitimovanou k podání návrhu na vstup do řízení místo věřitelky (§ 18 I. Z.). Je-li navrhovatelka takovou osobou, její návrh na vstup do řízení je nejen důvodný, ale i včasný, neboť postupem dle § 184 odst. 3, věta první I. Z. dosud nebyla soudem vyrozuměna o zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitelky a nebyla jí poskytnuta lhůta k podání návrhu. 17. Osobami, které jsou podle ustanovení § 184 odst. 3 samostatně legitimovány k podání návrhu na vstup do řízení dle § 18 I. Z., jsou ty osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění dle § 183 odst. 1, 2 I. Z. Jedná se o osoby, které svým majetkem zajišťují věřitelovu pohledávku za dlužníkem, nebo osoby, které věřiteli odpovídají za splnění dluhu společně a nerozdílně s dlužníkem, anebo osoby, které ručí za plnění dluhu dlužníkem; to vždy za předpokladu, že v průběhu insolvenčního řízení splnily (zcela nebo zčásti uspokojily) pohledávku přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda samy předtím přihlásily pohledávku z titulu takového (předpokládaného) plnění do insolvenčního řízení jako podmíněnou. 18. V této věci navrhovatelka tvrdí, že je k plnění pohledávky věřitelky zavázána společně a nerozdílně a že je v postavení ručitele její pohledávky. 19. K navrhovatelkou tvrzené solidaritě jejího závazku a závazku dlužníka plnit pohledávku věřitelky odvolací soud uvádí, že text ustanovení § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, písm. b) a § 5 zákona OdpŠk se ke vztahu postavení státu a postavení osoby škůdce při plnění závazku z titulu odpovědnosti za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem osoby při výkonu veřejné moci, nevyjadřuje. Ve prospěch závěru o solidaritě závazku státu a této osoby by svědčilo právo navrhovatelky uplatnit regresní nárok dle ustanovení § 16 a násl. zákona OdpŠk vůči škůdci. Ustanovení § 32 odst. 1 exekučního řádu pak upravuje odpovědnost soudního exekutora za škodu způsobenou v souvislosti s činností podle exekučního řádu (která z těchto činností se považuje za výkon státní správy definuje ust. § 4 odst. 1 zákona OdpŠk), a ustanovení § 32 odst. 3 exekučního řádu výslovně říká, že„ povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena“. Z této dikce pak soudní praxe dovozuje, že poškozený má možnost uplatnit nárok jak vůči státu, tak vůči soudnímu exekutorovi současně (nezávisle) s tím, že při úspěšném uplatnění nároku vůči oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé v rozsahu poskytnutého plnění (srov. závěr Nejvyššího soudu České republiky, formulovaný v jeho rozsudku ze dne 30. 7. 2008 sp. zn. 25 Cdo 970/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2009 / jen„ R 44/2009“ /, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil v dalších svých rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2135/2013, či v rozsudku ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. 30 Cdo 825/2014, obou dostupných na www.nsoud.cz) 20. Odvolací soud, který ze závěru v R 44/2009 vychází, uzavírá, že odpovědnost státu za škodu, kterou způsobil soudní exekutor nesprávným úředním postupem při výkonu státní moci, a odpovědnost soudního exekutora za škodu, kterou způsobil nesprávným úředním postupem při výkonu státní moci, stojí nezávisle vedle sebe. Stát a soudní exekutor nejsou zavázáni společně a nerozdílně plnit poškozenému pohledávku z titulu náhrady této škody. 21. Dále se odvolací soud zabýval posouzením, zda stát, který odpovídá za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora při výkonu státní moci, ručí za plnění závazku z titulu náhrady škody, jak tvrdí navrhovatelka. V této souvislosti, při absenci výslovné úpravy, je významné, zda navrhovatelka tím, že uhradila pohledávku věřitelky, vstoupila do všech jejích práv a povinností a nedošlo k zániku„ původní“ věřitelkou přihlášené pohledávky, ale k jejímu přechodu na ručitele či osobu, která závazek jinak zajišťuje (tzv. subrogační regres, § 1937 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), nebo zda její úhradou navrhovatelce vůči dlužníku vznikla zcela nová pohledávka a věřitelkou přihlášená pohledávka zanikla (tzv. následný regres, srov. např. ust. § 1876 odst. 2, o. z.). 22. Úprava regresního nároku státu v ustanovení § 16 a násl. zákona OdpŠk je úpravou speciální (viz § 26 zákona OdpŠk), která nestanoví výslovně, že splněním dluhu stát vstupuje do práv věřitele. Pohledávka státu vůči regresem odpovědné osobě je novou pohledávkou, které odpovídá nový závazek regresem odpovědné osoby vůči státu, a nelze ji ztotožňovat s „ původní“ pohledávkou poškozeného, která zanikla (v této souvislosti viz rovněž komentář k ust. § 16 zákona OdpŠk, zpracovaný Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D., dostupný v systému právních informací ASPI). V případě, že stát plní pohledávku z titulu škody způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora při výkonu státní moci, nedochází k zákonné subrogaci, ale k následnému regresu, a stát nevstupuje do všech práv a povinností poškozeného. V postavení ručitele této pohledávky proto není. 23. Odvolací soud uzavírá, že soudní exekutor a stát nejsou ve vztahu k plnění pohledávky, vzniklé z titulu škody, způsobené nesprávným úředním postupem exekutora při výkonu veřejné moci, v postavení solidárních dlužníků, a stát není v postavení ručitele pohledávky poškozeného vůči soudnímu exekutorovi. Z žádného zákonného ustanovení pak nelze dovodit, že stát svým majetkem zajišťuje pohledávku poškozeného, což ostatně ani nebylo tvrzeno. 24. Navrhovatelka, která věřitelce [právnická osoba] dne 18. 4. 2018 uhradila pohledávku ve výši 190.346,72 Kč, vzniklou z titulu škody způsobené dlužníkem jako soudním exekutorem při výkonu veřejné moci, tak není osobou, která je podle ustanovení § 184 odst. 3. a§ 183 odst. 1, 2 I. Z. oprávněna k samostatnému podání návrhu dle ustanovení § 18 I. Z., a nebylo ji třeba vyrozumět o tom, že věřitelka vzala přihlášku pohledávky č. P12 zpět a poskytnout jí lhůtu k podání návrhu na vstup do řízení místo věřitelky. Závěr soudu prvního stupně, že návrhu navrhovatelky ze dne 8. 10. 2018 na vstup do řízení podle § 183 odst. 3 I. Z. nelze vyhovět, je správný. 25. Námitka odvolatelky o přepjatě formalistickém přístupu soudu prvního stupně, pro který je„ závislá“ na věřitelce, není důvodná proto, že i pokud by návrh podle ustanovení § 18 I. Z. věřitelka podala, nebylo by mu možno vyhovět, neboť, jak je vysvětleno výše, pohledávka navrhovatelky vůči dlužníku je zcela novou pohledávkou. Ze stejného důvodu není oprávněná námitka odvolatelky o zkrácení práva navrhovatelky na rovné zacházení a o tom, že jí bylo odepřeno uspokojení její pohledávky v insolvenčním řízení. 26. K námitce odvolatelky o porušení principu legitimního očekávání odvolací soud uvádí, že při svém rozhodování v této věci není vázán rozhodnutími jiného soudu v jiných věcech (ust. § 135 odst. 1 o. s. ř.). 27. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že (samostatná) regresní pohledávka navrhovatelky vznikla až dne 18. 4. 2018, tedy po uplynutí propadné lhůty pro přihlášení pohledávek vymezené rozhodnutím o úpadku dlužníka, a nejedná se o žádnou z pohledávek dle ustanovení § 168 a § 169 I. Z. Její uspokojení v tomto insolvenčním řízení je proto vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2011 sen. zn. 29 NSČR 16/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2012). 28. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů a odvolatelce se však doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení. Olomouc 17. února 2020 JUDr. Radka Panáčková předsedkyně senátu