Jestliže obviněný porušil ustanovení § 70 odst. 5 tr. zákoníku, upravující zákaz zcizení věci, ohledně níž byl nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně vysloven trest propadnutí věci, a převedl takovou nemovitou věc na jiného s tím, že došlo i k zápisu změny vlastnického práva (k příslušnému vkladu vlastnického práva) v katastru nemovitostí, pak odvolací soud (v souladu s výše uvedeným ustanovením) nemá jinou možnost, než z podnětu podaného odvolání v napadeném rozsudku příslušný trest propadnutí věci zrušit.

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. října 2020 odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení], narozeného [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.6.2020, č. j. 10 T 10/2019-1392, a rozhodl takto: I. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalované [jméno] [příjmení] částečně zrušuje, a to ve výroku o trestu propadnutí věci – pozemku parcely St. [číslo] o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], zapsané v KN na [list vlastnictví]. II. Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] zamítá. III. Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30.6.2020, č. j. 10 T 10/2019-1392, byli obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a obžalovaný [příjmení] přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měli dle zjištění soudu prvního stupně dopustit tím, že 1) ačkoli obžalovaní [příjmení] a [příjmení] věděli, že zacházejí s metamfetaminem ve formě soli hydrochloridu, tzv. pervitinem, že nemají žádné zvláštní povolení pro nakládání s takovou látkou, bez patřičného povolení je zacházení s ní trestné, po předchozí společné domluvě, v době od listopadu 2013 do dubna 2019, na různých místech v Polské republice, v pronajatých objektech, v lesních porostech a naposledy v Katowicích v bývalých kancelářích na ulici [anonymizována dvě slova] [číslo], s úmyslem vyrobit metamfetamin ve formě soli – hydrochlorid, tuto látku s pomoci potřebných chemikálií a na speciálním zařízení uzpůsobeném k výrobě, opakovaně neoprávněně v blíže nezjištěném počtu vyráběli, takže vyrobili celkově nejméně 5 000 gramů metamfetaminu (pervitinu), z uvedeného množství vyrobeného pervitinu nejméně 2 475,24 gramů pervitinu dovezli na území České republiky, kde ho neoprávněně prodali či jinak neoprávněně poskytli dalším osobám, mimo jiné: obžalovaný [příjmení] sám [jméno] [příjmení], [datum narození], v době od listopadu 2013 do konce prosince 2018 v [obec], jinde v okresu [obec], jinde na blíže neurčených místech v České republice, v [obec] v obchodním centru [anonymizováno] v množství 5 gramů, celkem v nezjištěném počtu případů dílem neoprávněně prodal a dílem neoprávněně poskytl za zboží drogu pervitin v celkovém množství 300 gramů za cenu 1 000 Kč za 1 gram, [jméno] [příjmení], [datum narození], v blíže nezjištěné době v roce 2016, v místě bydliště [jméno] [příjmení], v [obec], v bytě na adrese [ulice], okr. [obec], v jednom případě neoprávněně bezplatně poskytl pervitin v celkovém množství 0,3 gramů, který jí odsypal z igelitového průhledného pytlíku v podobě 3 čar pervitinu, poté co si v blíže nezjištěné době na neznámém místě opatřil dále uvedené tablety léku Claritine Active, tak tyto až do ranních hodin dne 24. 4. 2019, kdy byl v této trestní věci zadržen, přechovával v jím užívaném osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Superb Combi, [registrační značka] registrovaném v Polské republice, se kterým cestoval společně s obviněnou [jméno] [příjmení] z Polské republiky do České republiky, kdy takto v době jeho zadržení Policií ČR přechovával celkem 1308 kusů tablet léku Claritine Active, kdy z uvedeného množství bylo 1302 kusů těchto tablet již vyloupáno z blistrů a uloženo v pěti igelitových sáčcích a 6 kusů těchto tablet bylo uloženo ještě v blistru, přičemž jedna tableta léčiva Claritine Active obsahuje 0.120 gramu pseudoefedrinu sulfátu, tedy prekursoru drog sloužícího k nedovolené výrobě metamfetaminu, kdy z celkového množství 1308 kusů tablet léku Claritine Active by bylo možné vyrobit 109,32 gramů metamfetaminu báze, obžalovaná [příjmení] sama [jméno] [příjmení], [datum narození], v blíže nezjištěné době v létě roku 2018, v místě tehdejšího bydliště [jméno] [příjmení] v [obec], na ulici [ulice a číslo], v jednom případě neoprávněně poskytla jako odměnu za kadeřnické služby, pervitin v celkovém množství 2 gramy, [jméno] [příjmení], [datum narození], dne 11. 2. 2019, v místě jeho bydliště v [obec] na ulici [obec a číslo], v jednom případě neoprávněně prodala pervitin v celkovém množství nejméně 20,94 gramů za částku 15 000 Kč a 500 €, které mu předala ve třech uzavíratelných igelitových sáčcích, [jméno] [příjmení], [datum narození], v blíže nezjištěné době nejméně od července roku 2018 do dubna roku 2019 v [adresa], okr. [obec] a [obec], okr. [obec] – [obec], ve dvou případech výměnou za meruňky v nezjištěné hodnotě neoprávněně předala pervitin v celkovém množství 2 gramů, obžalovaní [příjmení] a [příjmení] společně [jméno] [příjmení], [datum narození], v době od února 2016 do konce července 2016 v [obec], v lese u [obec], v hotelu [anonymizována dvě slova] v [obec], v hotelu [anonymizováno] v [obec], a na dalších místech v [obec], [obec], [obec] a jinde v ČR, v blíže nezjištěném počtu případů opakovaně neoprávněně prodali pervitin v celkovém množství 900 gramů za částku 740.000 Kč; [jméno] [příjmení], [datum narození], v době od roku 2015 do listopadu 2017 v blízkosti [územní celek], okr. [obec], na náměstí v [obec], ve [obec] u benzinové čerpací stanice, v lese mezi obcemi [příjmení] a [obec], okr. [obec] a jinde v ČR, v blíže nezjištěném počtu případů opakovaně neoprávněně prodali pervitin v celkovém množství 300 gramů za částku 300.000 Kč, [jméno] [příjmení], [datum narození], v době od roku 2015 do března 2019 na blíže nezjištěném parkovišti v [obec], v blízkosti místa jeho bydliště na ulici [ulice a číslo] v [obec], a jinde v okrese [obec], v blíže nezjištěném počtu případů opakovaně neoprávněně prodali pervitin v celkovém množství 150 gramů za částku nejméně 150.000 Kč; [jméno] [příjmení], [datum narození], v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 2015 do 24. 4. 2019 v penzionu obci [obec], okr. [obec], v [obec] na ul. [ulice] a jinde na různých místech v ČR, v blíže nezjištěném počtu případů, v četnosti dvacetkrát za rok, vždy v průměru 10 g pervitinu na jeden nákup, opakovaně neoprávněně prodali pervitin v celkovém množství 800 gramů za částku nejméně celkem 640.000 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustili přesto, že látka metamfetamin včetně její soli je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a podle § 44c zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném a účinném znění dle pozdějších předpisů, je uvedena v příloze číslo 5 seznamu číslo 5 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů a za prekursor se považují nejen všechny látky, které jsou uvedeny v příloze I. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog (mj. i pseudoefedrin), ale i takové látky obsažené v léčivých přípravcích, které jsou sice jinak z této definice vyloučeny, avšak takovou látku (prekursor) z nich lze snadno použít nebo extrahovat snadno dostupnými a hospodárnými prostředky, 2) obžalovaný [příjmení] sám ačkoli nikdy nebyl držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence ve smyslu § 8 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) pro žádnou kategorii zbraní a střeliva, tak si bez patřičného povolení na přesně nezjištěných místech a v blíže nezjištěné době opatřil a dále až do jeho zadržení Policií ČR v [obec], okr. [obec] dne 24. 4. 2019 v jím tehdy užívaném motorovém vozidle tov. zn. Škoda Superb Combi, [registrační značka] registrovaném v Polské republice, přechovával celkem 41 kusů kompletního ostrého náboje ráže 9mm, z toho bylo 25 nábojů LUGER, z nichž 16 kusů bylo zasazeno ve dvou kovových nábojových páscích a 9 bylo v blistru, kterýchžto 25 nábojů má charakter střeliva kategorie zbraní„ A” dle § 4 zákona (zakázané),„ B” dle § 5 zákona (podléhající povolení) a„ C” dle § 6 zákona (podléhající ohlášení), a dále z oněch jednačtyřiceti nábojů bylo 16 kusů zasazených v témže blistru kompletními ostrými náboji LUGER+P americké výroby HORNADY, které mají charakter zakázaného střeliva podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona, tedy kategorie„ A“ dle § 4 zákona, které může nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit pouze držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence s výjimkou udělenou příslušným útvarem policie, což obviněný v uvedené době nebyl. Za to byl obžalovaný [jméno] [příjmení] odsouzen podle § 43 odst. 1 a § 283 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci: - 16 kusů kompletního ostrého náboje ráže 9mm LUGER v kovových nábojových páscích, - 25 kusů kompletního ostrého náboje, z toho 9 kusů ráže 9mm LUGER, 16 kusů ráže 9mm LUGER + P, - 1271 ks tablet léku„ Claritine Active“ – uloženy v režimovém skladu OPL v budově PČR, KŘP Kraje [obec], (pozn. zajištěno celkem 1308 tablet, pozn. část spotřebována – viz OV ve 3. svazku na č. l. 533-534 vyš. spisu), - hotovost ve výši 4 700 Kč v bankovkách – hotovost je uložena na depozitním účtu PČR, KŘP Kraje [obec] – zřejmě pochází z prodeje pervitinu, - digitální váha Constant 14192 – 143C (předložena jako příloha č. 1 vyš. spisu) – užívána k vážení dávek, - plastová mikro zkumavka s bílým uzávěrem, kde byla zjištěna přítomnost metamfetaminu – uložena v režimovém skladu OPL v budově PČR, KŘP Kraje [obec], - věci zajištěné při prohlídce domu v [anonymizováno], [příjmení] [jméno] 61A, dne 24. 4. 2019, konkrétně 1. Čtyři farmaceutické autoinfekce s morfiem (4 kusy) 2. Kapsle obsahující sůl metamfetaminu (7,110 gramů) 3. Bylina konopí jiná než vláknitá (0,330 gramů) 4. Bylina konopí jiná než vláknitá (0,710 gramů) 5. Bylina konopí jiná než vláknitá (5,400 gramů) 6. Tabletky obsahující morfin (24,490 gramů) 7. Bylina konopí jiná než vláknitá (124,200 gramů) 8. Bylina konopí jiná než vláknitá (75,090 gramů) 9. Bylina konopí jiná než vláknitá (627,690 gramů) 10. Tři sáčky zatahovací s obsahem metamfetaminu (5,440 gramů) 11. Dva sáčky zatahovací s obsahem metamfetaminu (6 gramů) 12. Bylina konopí jiná než vláknitá (330,320 gramů) 13. Morfium (113,500 gramů) [anonymizováno], ul. [anonymizováno] [číslo] Dům: 1. Nádoby žluté barvy s nápisem Savo naplněné kapalinou o váze 5 kg, dva kusy 2. Kovová plechovka o obsahu 9 litrů s nápisem Aceton s obsahem kapaliny 3. Skleněné náčiní ve tvaru kuželu s přiloženou gumovou hadicí 4. Skleněná baňka s nápisem 1000 ml s povlakem 5. Skleněná baňka s nápisem 750 ml 6. Plastová odměrka s nápisem Boll 7. Plastová nádoba bílé barvy s víčkem uvnitř skleněná nálevka 8. Sklenice o obsahu 200 gramů s obsahem kapaliny 9. Skleněné náčiní s bílou sraženinou 10. Sklenice s bílými drobky 11. Skleněná nádoba s bílou sraženinou 12. Plastová odměrka 13. Plastové a kovové míchadlo Přístavba: 1. 3 kusy – průhledné láhve o obsahu 1000 gramů s nápisem„ Hydroxid sodný pecky“ s modrým uzávěrem 2. 7 kusů – bílé láhve s nápisem„ Hydroxid sodný“ se žlutým závěrem o obsahu 1 kilogram 3. 5 kusů – bílé láhve o obsahu 1000 mililitrů s nápisem„ Kyselina chlorovodíková“ třicet pět procent (35%) s bezbarvou tekutinou 4. 2 kusy – žluté nádoby s červeným víčkem s ručně psaným nápisem„ E“ 5. 4 kusy – kovové boxy barvy stříbrno – červené s nápisem„ Toulenove“ 6. 2 kusy - kovové boxy barvy stříbrno – červené s nápisem„ Toulenove“ 7. 4 kusy – bílé láhve o obsahu 1000 mililitrů s nápisem„ Kyselina o-fosforečná“ osmdesát pět procent (85%) 8. 2 kusy – hrnce bílé s černým víkem o obsahu 25 litrů 9. 2 kusy – hrnce bílé s červeným víkem s označením 20 litrů 10. 1 kus – nádoba z umělé hmoty, průhledný se žlutým víkem o obsahu 10 litrů, prázdný 11. 1 kus – nádoba z umělé hmoty, průhledná se žlutým víkem 12. 2 kusy – láhve z umělé hmoty, průhledné o obsahu 1 litru 13. 2 kusy – nádoby o obsahu 50 litrů s červenými víky obsahující čirou kapalinu 14. 1 kus – skleněná baňka o obsahu 6000 mililitrů, tříhrdlá s kovovou podložkou 15. 1 kus – umělohmotná odměrka s červenými označeními 16. 1 kus – elektrický vařič barvy bílo – černé, dvou plotýnkový 17. 1 kus – kovový hrnek bronzové barvy s viditelnou bílou sedlinou na dně 18. 1 kus – elektronická váha s nápisem„ ECG KV 117 SLIM“ 19. 1 kus – futrál černé barvy, s obsahem osmi rtuťových termometrů 20. 2 kusy – skleněné láhve bronzové barvy s etiketou s nápisem„ Červený fosfor“ 21. 3 kusy – plastové krabičky, znečištěné látkou hnědé barvy 22. 1 kus – plastová krabička bílé barvy s modrým víkem s nápisem„ Červený fosfor“, o obsahu 500 gramů, prázdné 23. 1 kus – plastová krabička bílé barvy s modrým víkem s nápisem„ Červený fosfor“, o obsahu 500 gramů 24. 1 kus – papírová tuba bronzové barvy s obsahem dvou plastových špachtlí 25. 1 kus – plastová nádoba, průsvitná, o obsahu 0,7 litru s viditelným znečištěním látky bílé barvy 26. 1 kus – skleněná baňka, tříhrdlá, o obsahu kolem 2 litrů s kovovým stojanem z plechovky 27. 2 kusy – skleněné láhve bronzové barvy s černým víkem, o objemu 1000 gramů, naplněné granulemi barvy tmavé šedé 28. 1 kus – plastová láhev barvy žluté s modrým víkem, bez označení 29. 1 kus – skleněná kádinka, průhledná, s viditelnými nečistotami barvy bronzové, s obsahem třech nekompletních injekčních stříkaček 30. 2 kusy – plastové lahvičky s obsahem indikátorových papírků 31. 1 kus – skleněný trychtýř s gumovým límcem 32. 1 kus – skleněný trychtýř se znečištěním bílé barvy 33. 2 kusy – plastové trychtýře bílé barvy 34. 6 kusů – plastové krabičky s nápisem„ BOLLT“ 35. 1 kus – sklenice o objemu 1 litru, obsahující použité vatové tampóny 36. 1 kus – plastová odměrka o objemu 2 litrů 37. 1 kus – plastová odměrka s logem„ KARTELL“ 38. 1 kus – injekční stříkačka modré barvy 39. 1 kus – plastová láhev o obsahu 1,5 litru, logo„ ŻYWIEC“ 40. 2 kusy – plastová vědra, vložená do sebe, se zeleným víkem, s obsahem povlaku bílé barvy 41. 1 kus – plastová láhev o objemu 6 litrů, s modrým víkem 42. 1 kus – plastová láhev o objemu 6 litrů, s modrým víkem 43. 3 kusy – plastové nádoby o objemu 2 litry s nápisem„ BOLL“ 44. 1 kus – plastová nádoba o objemu 1200 mililitrů s nápisem„ BOLL“ 45. 1 kus – plynová maska s nápisem„ MORGAN“ 46. 1 kus – plastová trubička spojená se zelenou hadicí 47. 2 kusy – gumové rukavice barvy fialové 48. 1 kus – kovová plechovka s víkem barvy zelené 49. 1 kus – plastová černá krabička s nápisem„ PITRALOM“ 50. 1 kus – elektrický vařič, dvou plotýnkový, značka„ RAVANSON“ Pytle na odpadky odhalené u přístavby s obsahem: 1. Láhev typu PET – 14 kusů 2. Plastová láhev s nápisem Hydroxid sodný – 11 kusů 3. Plastové láhve s nápisem Rysezina O-Fosforecna – 2 kusy 4. Skleněná láhev s nápisem Lach Mer Iodine – 1 kus 5. Filtr (pohlcovač) z foliového pytle s vlnitou trubkou – 1 kus 6. Filtr (pohlcovač) z foliového pytle se zahradní hadicí – 1 kus 7. Rukavice na jedno použití – 50 kusů [město], ulice [anonymizována dvě slova] Pavilón: 1. Skleněná láhev etiketa o názvu Jodisol Roztok o objemu 1 litr – 1 kus 2. Láhev o obsahu 500 ml s etiketou„ šťáva z aloe“ – 1 kus 3. Plastová nádoba o výšce 16 cm, průměr 6 cm, vyplněný v polovině s etiketou„ Polish MPA 8000 klasifikace NA“ – 1 kus 4. Elektronická váha – 1 kus 5. Sáčky ZIP s obsahem menších ZIP sáčků etiketa Emerson 6. Malé ZIP sáčky svázané gumičkou Sklep: 1. Nádoba o objemu 1 kg s etiketou Hydroxid sodný – 52 kusů, prázdné 2. Nádoba o objemu 1 kg s etiketou Naoh Hydroxid sodný 98% - 14 kusů, prázdné 3. Nádoba o objemu 1 l. s etiketou Kyselina fosforečná 85% - 10 kusů, prázdné 4. Nádoba o objemu 0,5 kg s etiketou fosfor červený morfin P-Mr 30,98 – 3 kusy, prázdné 5. Nádoba o objemu 1 kg s etiketou Phosphorus red 97% - 1 kus, prázdné 6. Nádoba o objemu 1 litr s etiketou Kyselina chlorovodíková 35% - 1 kus, prázdné 7. Nádoba o objemu 1 kg s etiketou Joaline GR Jod PA – 2 kusy, prázdné 8. Nádoba o objemu 0,5 l. s etiketou Odprezorac bezblackory – 1 kus, prázdné 9. Nádoba o objemu 6 l. Bez etikety, znečištěné látkami různých barev – 31 kusů, prázdné 10. Nádoba o objemu 1,5 l. Bez etikety, znečištěné látkami různých barev – 6 kusů, prázdné 11. Nádoba o objemu 10 l. Bez etikety, znečištěné látkami různých barev – 10 kusů, prázdné 12. Nádoba o objemu 20 l. Bez etikety, znečištěné látkami různých barev – 1 kus, prázdné 13. Láhev s plynem označena A mer Gas – 1 kus 14. Láhev s plynem neoznačená – 1 kus 15. Plastové vědýrko o objemu 10 ltr. Setiketou„ Mleko…“ – 1 kus 16. Elektrické míchadlo s názvem„ Scheppach“ – 1 kus 17. Kovový prut – 1 kus 18. Plastový o objemu 20 ltr. barvy červené o názvu„ Toyotomi“ – 1 kus 19. Plastový sud o objemu 20 litrů barvy modré – 4 kusy 20. Vědýrko o objemu 10 l – 2 kusy 21. Míchadlo – 1 kus 22. Hrnek o průměru 21 cm a výšce 12,5 cm – 1 kus 23. Poklička hrnku barvy červené o průměru 27 – 1 kus 24. Láhev typu Pet průhledná o objemu 10 l – 1 kus 25. Plastový sud o rozměrech 63 cm výšky a šířky 37 cm pravoúhlý, barvy modré s černým víkem – 1 kus 26. Kanystr o objemu 10 litrů – 1 kus 27. Žlutý kanystr o objemu 5 litrů – 1 kus 28. Černý kanystr o objemu 15 litrů – 1 kus 29. Arch kovové fólie barvy stříbrné – 1 kus 30. Kovová pánev o průměru 25 cm výšky 7 cm – 1 kus 31. Kovový hrnek o průměru 24 cm výška 11 – 1 kus 32. Gumový korek o průměru 5 cm a výšce 4,5 cm – 1 kus 33. Laboratorní kombinéza bílá – 1 kus 34. Pracovní rukavice – 4 kusy 35. Rukavice latexové – modré 36. Plastové odměrky čisté o objemech 1 litru a 250 ml 37. Baňky s plochým dnem o objemech 500, 100, 4000 ml 38. Vodní dýmka s logem marihuany – 1 kus 39. Spirálové chlazení pro řez 29/32 o délce 56 cm – 1 kus 40. Vzduchové chlazení přímé ve vyrovnávací zóně délky 85 cm – 1 kus 41. Spirálové chlazení v kartónu – 1 kus 42. Vatové tampóny – 3 kusy 43. Plastové vědérko o objemu 5 litrů, s plastovým kontejnerem a plastovými lžičkami 44. Plastové sklenice – 7 kusů 45. Sklenice typu Twist s obsahem použitých filtrů do kávy a tampónů – 3 kusy 46. Kónická baňka 250 ml – 1 kus 47. Láhev s korkem k broušení o objemu 50 ml – 1 kus 48. Plastové láhve každá o objemu 1 litr – 2 kusy 49. Skleněná láhev o objemu 1 litru s etiketou„ Kyselina chlorovodíková 35%“ – 1 kus 50. Plastové láhve s etiketou„ Kyselina o-fosforečná 85%“ – 2 kusy 51. Nedopalky cigaret značky 1 kus Marlboro, 3 kusy Lucki Strices 52. Použité tampóny 53. Kanystr žluté barvy s etiketami„ ONO 20 L“ – 2 kusy 54. Uhlíkový pohlcovač – 1 kus 55. ZIP sáček o rozměrech 12 cm x 20 cm – 1 kus 56. Žáruvzdorné víko, plastová špachtle a žiletka oblepená modrou páskou – 1 kus 57. Kovová pánev o průměru 16 cm – 1 kus 58. 2 páry rukavic, jedny kožené bílo modré a černé latexové 59. Nedopalky cigaret – 2 kusy 60. Brýle z umělé hmoty – 1 kus 61. Turistická láhev s hořákem 3 kg – 1 kus 62. Láhve o názvech: 2 kusy Dietyleter o objemu 1000 ml, láhev 100 g 4-Aminobutyricacid láhev s etiketou„ Dusicon Strubny“, láhev s etiketou L-aspangin 63. Laboratorní sklo v podobě: 3 kónické baňky o objemech 2x500 ml, jedna 300 ml, dva odměrné válce 100 ml každý, kónické baňky s čepem a gumovou trubicí, baňky s plochým dnem 1000 ml, baňky s kulatým dnem s nálevkou 64. Maska s odsáváním – 1 kus 65. Pracovní rukavice – 4 kusy 66. Zelené vojenské kalhoty, šedý dámský kabát a boty bronzové barvy 67. Plastová nádoba o rozměru 57x30x37 – 1 kus 68. Skleněná kyveta o délce 16x25x12 – 1 kus 69. Sklenice o objemu 1000 gramů s etiketou s nápisem„ JOD“„ PA“ – 1 kus 70. Krabice obsahující uzavřené sklenice s etiketami„ PHOSPHORUS RED 97% o objemu 1000 gramů – 4 kusy 71. Skleněný trychtýř se slinem barvy bordó – 1 kus 72. Infračervená lampa – 1 kus které se nacházejí ve skladu věcí CBŚP v Katowice, ul. Koszarowa a ve firmě Sa – Trans Międzyrzecze Górne 383. Obžalovaná [jméno] [příjmení] byla odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalované dále uložen trest propadnutí věci: -) pozemku parcela St. [číslo] o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] zapsaná v KN na [list vlastnictví]. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalované uložen trest propadnutí věci: -) 3,941 gramů metamfetaminu – látka je uložena v režimovém skladu OPL v budově PČR, KŘP Kraje [obec], -) 17,070 gramů metamfetaminu – látka je uložena v režimovém skladu OPL v budově PČR, KŘP Kraje [obec] (pozn. k tomuto viz OV chemie v 1. svazku na č. l. 223-224 vyš. spisu – část zajištěného spotřebována při analýze). 2. Proti tomuto rozsudku podali obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odvolání, která byla následně odůvodněna jejich obhájci. Obžalovaný [jméno] [příjmení] své odvolání zaměřil vůči výroku o vině i výroku o trestu napadeného rozsudku. Namítl zejména, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, které on navrhl, a svá skutková zjištění postavil na výpovědích [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které vyhodnotil jako věrohodné, avšak pominul v nich závažné rozpory. Zopakoval, že se sám k trestné činnosti doznal, ale popírá množství jím vyrobeného pervitinu. Pokud jde o přečin nedovoleného ozbrojování, pak za ten byl odsouzen v Polsku, kde uzavřel dohodu o vině a trestu. V další části svého opravného prostředku pak zopakoval podstatnou část svých výpovědí, jež v průběhu řízení učinil před orgány činnými v trestním řízení, a citoval rovněž části výpovědí výše jmenovaných svědků, zejména v souvislosti s množstvím drogy, které měli tito svědci od odvolatele získat. V závěru pak zdůraznil, že lze souhlasit s tím, že uvedení svědci byli sami uživatelé návykových látek a že většina z nich byla sama stíhána nebo odsouzena za nedovolené nakládání s omamnými a psychotropnmími látkami, nicméně nesouhlasí s tvrzením soudu, že tito svědci měli tendenci s odstupem času snižovat množství získaných drog a že svědci si události v době výpovědí před soudem nepamatovali tak přesně jako v přípravném řízení. Dále namítl, že soud nevyslechl svědka [příjmení] a neprovedl expertízu z oboru toxikologie, jak to obžalovaný navrhoval. Obžalovaný [příjmení] rovněž nesouhlasil se závěrem soudu, že u něj nejsou žádné polehčující okolnosti. Poukázal na to, že se k trestné činnosti částečně doznal a svou výpovědí napomohl při objasňování své trestné činnosti. Uzavřel, že dle jeho názoru je třeba v pochybnostech vyjít v jeho prospěch a nelze tak dovodit, že by se v daném případě jednalo o značný či velký rozsah, jeho jednání tedy mělo být posouzeno jen dle § 283 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a měl být zařazen do věznice s ostrahou. Narvhnul proto, aby rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Obžalovaná [jméno] [příjmení] v odůvodnění svého odvolání uvedla, že toto směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku a soudu prvního stupně vytkla, že sice provedl všechny dostupné důkazy, nicméně je nesprávně vyhodnotil a jednání odvolatelky nesprávně právně kvalifikoval. Následně pak doplnila, že souhlasí s tím, že je vinnou z trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, ovšem nemůže souhlasit s právní kvalifikací ve třetím odstavci, když dle jejího názoru tomu neodpovídá prokázané množství vyrobené či distribuované drogy. Zdůraznila, že údaj o množství vyrobeného pervitinu je založen toliko na výpovědi samotných obžalovaných přičemž zopakovala, že v době realizace její výpovědi byla ve stavu, kdy výpovědi nebyla schopna, neboť byla intoxikována po požití OPL. Její výpověď proto není procesně použitelná. Pokud by pak soud vycházel z její výpovědi u hlavního líčení, pak by musel dospět k závěru, že takové množství drogy, které uvedla, není možno vyrobit. Dále pak odvolatelka poukázala na množství drogy, které měla prodat či předat dalším osobám, a v té souvislosti soudu vytkla, že nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, pokud nevyšel z výpovědí svědků, které učinili až bezprostředně před soudem. Její jednání tak mělo být posouzeno toliko dle ustanovení § 283 odst. 2 tr. zákoníku a v rámci této trestní sazby jí měl být uložen i trest odnětí svobody, a to okolo poloviny sazby. V závěru ještě namítla, že se jí nejeví správným trest propadnutí věci, a to nemovitosti – p.č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o vým . 160 m2, jehož součástí je na tomto pozemku stojící stavba [adresa], vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], neboť tuto nemovitost již nevlastní, když ji prodala v době, kdy nebyla nijak omezena ve výkonu svých vlastnických práv k ní. Nejsou proto splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, neboť již není vlastníkem předmětných nemovitostí. Navrhla proto, aby tento trest byl jako nezákonný zrušen. 4. V průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na svá písemně zpracovaná odvolání odkázali, přičemž obhájce obžalovaných v závěru navrhl, aby těmto odvoláním bylo vyhověno. 5. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně se k písemným odvoláním obžalovaných nijak nevyjádřil, ač mu tato byla řádně doručena již soudem prvního stupně. Teprve státní zástupce vrchního státního zastupitelství se v průběhu veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem k oběma odvoláním obžalovaných ústně vyjádřil tak, že tato považuje za nedůvodná, neboť směřují toliko vůči hodnotící činnosti soudu prvního stupně, která však nevykazuje žádné vady, neboť soud důkazy vyhodnotil správně a v souladu s jejich obsahem a zabýval se rovněž obhajobou obžalovaných. Navrhl proto, aby obě odvolání obžalovaných byla zamítnuta, přičemž poukázal na to, že trest propadnutí věci byl uložen správně a naopak kupní smlouva uzavřená obžalovanou je neplatná. 6. Vrchní soud v Olomouci na podkladě podaných odvolání přezkoumal podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, a to důsledně z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které odvoláními vytýkány nebyly, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Napadený rozsudek přezkoumal v celém rozsahu, když odvolatelé své opravné prostředky směřovali rovněž vůči výroku o vině, na který pak všechny ostatní výroky rozsudku navazují. 7. Dále je třeba konstatovat, že v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nebyly zjištěny žádné takové vady, kterými by byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby a nebyl tak dán důvod k případnému postupu odvolacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Je třeba uvést, že obžaloba byla podána pro skutek, který je předmětem sděleného obvinění a který je totožný se skutkem popsaným ve výrokové části napadeného rozsudku (když drobné úpravy skutkového děje oproti popisu skutku v obžalobě, jak je učinil soud prvního stupně, nijak totožnost skutku nenarušily). Totožnost zmíněného skutku, pro nějž bylo vedeno trestní řízení, byla tedy v celém jeho průběhu zachována. V tomto směru lze odkázat rovněž na správné závěry soudu prvního stupně presentované v odstavci 41 napadeného rozsudku. Dále odvolací soud shledal, že důkazy, které byly v tomto řízení orgány činnými v přípravném řízení a následně soudem prvního stupně provedeny, byly realizovány zákonným způsobem a jednalo se tak o důkazy procesně relevantní. Nelze přehlédnout, že obžalovaní byli od počátku trestního řízení zastoupeni obhájci a v žádné fázi řízení nedošlo v tomto směru ke zkrácení jejich práva na obhajobu. Oba obžalovaní měli možnost již v přípravném řízení se k věci vyjádřit, měli možnost prostřednictvím svých obhájců účastnit se jednotlivých úkonů i v této fázi řízení a následně měli rovněž možnost seznámit se s výsledky přípravného řízení a byla jim také řádně doručena obžaloba. Následně pak měli oba možnost v průběhu řízení před soudem prvního stupně tomuto sdělit svou obhajobu, kterou uplatňují, přičemž měli rovněž možnost být přítomni dokazování, jež před tímto soudem bylo prováděno, k jednotlivým provedeným důkazům se mohli také vyjádřit a reagovat na obsah prováděných důkazů. Na závěr tohoto řízení pak měli možnost přednést soudu prvního stupně návrhy na doplnění dokazování a nakonec i svá závěrečná stanoviska. Je třeba rovněž zdůraznit, že v průběhu samotného řízení před soudem prvního stupně obžalovaní žádné konkrétní výhrady ve smyslu svého případného zkrácení práv na obhajobu nevznesli a neučinili tak ani v podaném opravném prostředku vyjma námitek vůči okolnostem svých prvních výpovědí v přípravném řízení a vyjma toho, že soud neprovedl dva jimi navržené důkazy, jak bude ještě zmíněno dále. 8. Pokud obžalovaní namítali, že jejich výpovědi v přípravném řízení, v rámci nichž se k trestné činnosti doznali a v rámci nichž zejména sami stanovili množství pervitinu, který v jimi vymezeném období vyrobili, dopravili do České republiky a tam prodali či předali dalším osobám, nejsou procesně způsobilé, neboť krátce před svým zadržením si aplikovali sami pervitin, a v době svých výpovědí byli pod jeho vlivem, pak tato námitka není nová. Oba obžalovaní ji vznesli již v rámci řízení před soudem prvního stupně a ten se jí také velmi podrobně zabýval a s jeho závěry se odvolací soud naprosto ztotožnil. Je proto možné odkázat zejména na části písemného vyhotovení napadeného rozsudku pod body 6-9, 33-35 a 42-43, v nichž soud prvního stupně podrobně a konkrétně vysvětlil, na základě jakých úvah a zjištěných skutečností považoval uvedenou námitku za účelovou a nepravdivou. Aniž by odvolací soud tyto jeho závěry opakoval, když se s nimi v plném rozsahu ztotožnil, považuje za potřebné znovu shrnout, že oba obžalovaní byli ještě před předmětnými výpověďmi, jež učinili v postavení obviněných, opakovaně vyslechnuti a v žádném z těchto předchozích výslechů neuvedli nic, co by svědčilo o tom, že by ze zdravotních důvodů nebyli schopni výslechu, že by se chovali zmateně, uváděli zmatené či nesouvislé informace apod. Rovněž ani v úvodu výpovědí, které učinili v přípravném řízení po svém zadržení již v postavení obviněných, neuvedli žádné skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o jejich zdravotním stavu a schopnostem vypovídat. Přehlédnout nelze, že těmto jejím výpovědím byli vždy přítomni jejich obhájci, kteří by jistě jakoukoliv zdravotní indispozici obviněných nepřehlédli a nepochybně by na ni reagovali. Navíc nešlo o jedinou výpověď, ale obžalovaní na údaje, které v rámci své první výpovědi uvedli, odkázali následně i v rámci vazebního zasedání před soudem. Přehlédnout nelze ani zjištění, že obžalovaný [příjmení] byl již dne 26.4.2019, tedy krátce po svém zadržení, testován na omamné a psychotropní látky, a to s negativním výsledkem. U obžalované [příjmení] byl sice test na omamné látky pozitivní a projevily se u ní rovněž známky prekolapsového stavu a nízkého tlaku, nicméně dle lékařů šlo pouze o kombinaci odvykacího stavu po dlouhodobém užívání metamfetaminu, úzkostného pocitu při přijetí do vazby a nedostatečného příjmu tekutin, přičemž lékařské nálezy nesvědčí pro žádné podstatné známky duševní nezpůsobilosti obžalované či její neschopnosti výslechu ze zdravotních důvodů. Nakonec pak je třeba zdůraznit, že údaje, které obžalovaní v rámci těchto prvotních výpovědí učinili, v podstatných částech korespondovaly s údaji, které v rámci přípravného řízení uváděli i slyšení svědci. Za těchto okolností odvolací soud předmětné námitce nepřisvědčil a považoval ji rovněž v kontextu s námitkou stran nesprávnosti údajů uváděných svědky v přípravném řízení za námitku účelovou, jíž se obžalovaní pouze snažili vyřadit z okruhu použitelných důkazů právě ty, které je usvědčovaly z rozsahu spáchané trestné činnosti. Je nicméně možno uzavřít, že v daném případě nešlo o důkazy provedené v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona, jež mají zabezpečit objasnění věci ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., a soud prvního stupně nepochybil, pokud je použil jako podklad pro učiněná skutková zjištění. 9. Odvolací soud rovněž nepřehlédl námitku obžalovaného [příjmení], že pro skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku byl již odsouzen v Polsku, kde uzavřel dohodu o vině a trestu. Přestože obžalovaný tuto námitku uplatnil poprvé až v odvolacím řízení a přestože ji ani blíže nerozvedl, takže jím uváděné tvrzení nelze ověřit, je třeba zmínit, že spisový materiál neobsahuje žádnou skutečnost, která by ji potvrzovala (a to ani v té části, jejímž obsahem jsou materiály získané v rámci mezinárodní právní pomoci z Polska). Nelze v této souvislosti přehlédnout, že obžalovaný se trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku měl dopouštět v blíže nezjištěné době až do 24.4.2019, kdy byl zadržen Policií ČR a kdy u něj předmětné střelivo bylo nalezeno. Od okamžiku svého zadržení byla jeho osobní svoboda omezena, takže se nepochybně nemohl účastnit žádného jednání před polskými justičními orgány, v rámci nichž by uzavřel jím zmíněnou dohodu o vině a trestu. Nelze vyloučit, že tak učinil v minulosti před svým zadržením na území České republiky, pak ovšem předmětem této dohody nemohl být skutek popsaný v bodě 2) výroku o vině napadeného rozsudku, neboť ten obžalovaný spáchal až jednáním ukončeným jeho zadržením 24.4.2019. Za této situace odvolací soud nedospěl k závěru, že by trestní stíhání obžalovaného pro uvedený skutek bylo nepřípustné z některého z důvodů uvedeného v ustanovení § 11 odst. 1), event. odst. 2) tr. ř. ve smyslu zásady ne bis in idem. 10. Pokud jde o vlastní napadený rozsudek tak, jak byl písemně vyhotoven a doručen procesním stranám, tento splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr. ř. z hlediska struktury rozsudku a ustanovení § 125 tr. ř. stran jeho odůvodnění. Z napadeného rozsudku dle odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, které skutečnosti vzal nalézací soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Z jeho odůvodnění je jednoznačně patrné, jak se vypořádal s obhajobou obžalovaných, z jakých důvodů neprovedl jimi navržené důkazy a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. 11. V souvislosti s hodnocením provedených důkazů pak je třeba obecně zdůraznit, že povinnost orgánů činných v trestním řízení při hodnocení provedených důkazů, založená na zásadě volného hodnocení důkazů tak, jak je zahrnuta v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., spočívá v hodnocení důkazů bez vázanosti zákonnými rigidními způsoby a vychází z volného, tedy zákonem nevymezeného, uvážení. Tato zásada nutí soud přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem, charakteristickým rysům, a brání obecně mechanickému postupu při hodnocení důkazů. Zákon nestanoví a nepřikládá apriori žádnému z důkazů zvláštní význam. Soud při hodnocení provedených důkazů musí postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž tyto důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Hodnocení musí činit z hlediska závažnosti důkazů (tedy vyloučí důkazy nepodstatné, takové, z nichž nelze učinit poznatky o předmětu dokazování) a důkazy posuzuje i z hlediska zákonnosti, tedy zda nebyly provedeny v rozporu s příslušnými procesními předpisy a zda nelze v důkazním řízení shledat taková pochybení, která by měla povahu podstatných vad řízení. Důkazy je třeba podrobit hodnocení z hlediska věrohodnosti a pravdivosti, na základě analýzy jednotlivých poznatků pocházejících ze samotného konkrétního důkazu, při jeho vyhodnocení ve vztahu k dalším provedeným důkazním prostředkům. Tato zásada je vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, jež ale není projevem libovůle nebo svobody takového orgánu, nýbrž je vytvářena na přísně logickém základě, opírajícím se o právní vědomí, všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Takové hodnocení pak musí být obsaženo v odůvodnění příslušného rozhodnutí. Dle názoru Vrchního soudu v Olomouci obsah odůvodnění přezkoumávaného napadeného rozsudku, jakož i samotné rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, ve své podstatě tato kritéria splňuje. 12. Dále je třeba uvést, že ve stávající trestněprávní teorii i praxi platí nepřekročitelná zásada, že pokud soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tedy že provedené důkazy hodnotil dle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a vzájemných návaznostech, a pokud učinil logicky odůvodněná skutková zjištění, nemůže odvolací soud napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy odlišně, tedy s jiným v úvahu připadajícím výsledkem. Hodnocení důkazů je výsostným právem soudu prvního stupně, který také vlastní důkazy provádí. Navíc je třeba zdůraznit, že zákonodárce novelou zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), zákonem č. 265/2001 Sb., poměrně výrazným způsobem omezil možnost odvolacího soudu zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvního stupně, když v ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. deklaroval, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Koneckonců i aktuální judikatura Ústavního soudu stojí na stanovisku, že zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvního stupně lze pouze tehdy, pokud je takové hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. V projednávaném případě však o takovou situaci evidentně nejde, přičemž přehlédnout nelze ani to, že odvolatelé odvolacímu soudu nenavrhli, aby sám některé dříve provedené důkazy zopakoval, aby si tak případně vytvořil zákonné podmínky pro to, aby tyto důkazy následně mohl vyhodnotit s jiným výsledkem v duchu odvolateli uplatněných námitek. Odvolací soud pak sám k potřebě takového opakování některých důkazů nedospěl, když způsob jejich vyhodnocení nevzbuzuje žádné pochybnosti, a stejně tak i závěry, učiněné soudem prvního stupně nejsou v zásadním rozporu s obsahem těchto důkazů. 13. Pro úplnost je třeba rovněž zmínit, že odvolací soud se zabýval také otázkou, zda v tomto řízení nenastala situace tzv. opomenutých důkazů, v níž by mohlo být spatřováno porušení základního práva na spravedlivý proces, avšak v posuzované věci dle jeho názoru k takovému pochybení nedošlo. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97 či III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Konstatoval přitom, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle něhož důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření či vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno. V této souvislosti nelze přehlédnout, že soud prvního stupně se zabýval okruhem možných a jemu dostupných důkazů, které by mohly přispět k objasnění věci, a správně dospěl k závěru, že v podstatě neexistuje žádný další dosud neprovedený důkaz, který by mohl přinést jakékoliv poznatky pro rozhodnutí ve věci. Neopomenul rovněž návrhy obžalovaných na doplnění dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] a znaleckou expertizou z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, tyto posoudil a své rozhodnutí o nadbytečnosti těchto důkazů řádně a dostatečně odůvodnil – viz body 16 a 31 písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Odvolací soud jeho názor stran nadbytečnosti a nepotřebnosti těchto důkazů sdílí a považuje za potřebné pouze doplnit, že pokud svědek [příjmení] byl vyslechnut v přípravném řízení, přičemž využil svých zákonných práv a ve věci odmítl vypovídat, nelze tohoto svědka opakovanými pokusy o jeho výslech nutit ke změně jeho stanoviska. Teprve v případě, že by sám své rozhodnutí změnil a orgánům činným v trestním řízení to oznámil, bylo by namístě zvažovat, zda jeho výpověď v kontextu ostatních provedených důkazů je pro ustálení skutkových zjištění potřebná, či zda jde s ohledem na tyto ostatní důkazy již o důkaz nadbytečný. K takové situaci však v řízení předcházejícím napadenému rozsudku nedošlo a za této situace bylo namístě uvedený návrh na opakovaný výslech svědka [příjmení] odmítnout. Pokud jde o obžalovanými navrženou odbornou expertizu, tato se měla zabývat zdravotním stavem obžalovaných v době jejich prvotních výslechů v postavení obviněných a jejich případným ovlivněním omamnými látkami při těchto výsleších. V tomto směru soud prvního stupně správně uzavřel, že uvedený důkaz není způsobilým přinést jakékoliv poznatky, když neexistují žádné vzorky odebrané v předmětné době obžalovaným, které by bylo možno podrobit toxikologickému zkoumání. Navíc správně a přesvědčivě odůvodnil nepotřebnost takového důkazu, když vysvětlil, proč považuje tvrzení obžalovaných za ovlivnění omamnými látkami v době výslechu za účelové. Opětovně je tak možno poukázat na opakované výslechy obžalovaných, v rámci nichž tito výslovně potvrdili absenci jakýchkoliv zdravotních obtíží, a to i v přítomnosti svých obhájců, samotný průběh výslechů obžalovaných, jejich projevy při nich, absenci jakýchkoliv náznaků zmatenosti, neorientovanosti ve věci či jiných projevů odpovídajících neschopnosti se soustředit na předmět výslechu a uvádět pravdivé údaje (což se nakonec projevilo souladem těchto údajů s údaji, které v přípravném řízení uváděli slyšení svědci). Znovu je třeba poukázat rovněž na četnost výslechů obžalovaných v prvotních fázích přípravného řízení a nakonec rovněž na to, že svá tvrzení stran množství pervitinu a rozsahu spáchané trestné činnosti uváděli obžalovaní shodně nejen příslušným vyšetřovatelům, ale rovněž v rámci jednání o uvalení vazby před soudem. Za této situace je rovněž odvolací soud tohoto názoru, že oba výše zmíněné důkazy nebyly pro posouzení věci potřebné, soud prvního stupně je navíc ani neopomenul a dokazování před ním v té souvislosti žádnou vadou zatíženo nebylo. 14. Pokud tedy jde o vlastní způsob hodnocení jednotlivých provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně, dospěl odvolací soud v tomto konkrétním případě k závěru, že nalézací soud jednotlivé výpovědi osob (ať už samotných obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] či slyšených svědků), listinné a další důkazy, o něž bylo rozhodnutí o vině stran obou skutků popsaných v napadeném rozsudku opřeno, ve svém rozhodnutí řádně vyhodnotil a podrobně se vypořádal se všemi skutečnostmi vyplývajícími z obsahu těchto důkazů a postupoval v dokazování v souladu s výše zmíněným ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Z hlediska ustálení skutkového stavu je zřejmé, že soud provedl všechny jemu dostupné důkazy a nelze mu vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, nebo byly opatřeny v průběhu řízení před soudem, a že by některý důkaz opomenul (jak bylo již rozvedeno výše). Odvolací soud má rovněž za to, že nalézací soud hodnotil důkazy nejen jednotlivě, ale zejména rovněž v jejich vzájemné návaznosti, přičemž závěry, které z těchto důkazů učinil, odpovídají jejich obsahu. Soud prvního stupně v odůvodnění přiléhavě vysvětlil, jaká zjištění učinil na základě konkrétních provedených důkazů a jak tyto důkazy hodnotil. Neopomněl se vypořádat s věrohodností jak samotných obžalovaných, tak zejména i slyšených svědků, a vysvětlil, na základě jakých úvah a jakých zjištění považoval právě údaje uváděné obžalovanými a slyšenými svědky v přípravném řízení za věrohodné do té míry, aby právě o tyto skutečnosti opřel své rozhodnutí o vině, a to za situace, kdy se údaje obžalovaných z jejich prvotních výpovědí shodovaly s údaji vyplývajícími z výpovědí slyšených svědků v přípravném řízení, případně se zjištěními vyplývajícími i z dalších provedených důkazů, např. prohlídek jiných prostor, předstíraného převodu věcí, odposlechů telekomunikačního provozu apod. V rámci hodnocení důkazů se vypořádal rovněž s obhajobou obou obžalovaných, zejména stran rozsahu jimi spáchané trestné činnosti a množství vyrobeného a dalším osobám předaného pervitinu a ani jeho závěry v tomto směru nevzbuzují jakékoliv pochybnosti. Závěry soudu prvního stupně, které ve směru skutkových zjištění ve výroku o vině z těchto důkazů učinil, považuje odvolací soud za zcela logické a odpovídající obsahu provedených důkazů, a proto pro stručnost odkazuje na samotný obsah odůvodnění napadeného rozsudku, který považuje za přiléhavý a správný. Nelze rovněž dovodit, že by hodnocení důkazů ze strany nalézacího soudu bylo tendenční či účelové, že by některé důkazy či jejich části opomíjel, a na druhou stranu přisuzoval některým důkazům větší důkazní hodnotu apod. V tomto směru tedy odvolací soud nepřisvědčil odvolání obžalovaných, když nebylo zjištěno, že by nalézací soud ve své hodnotící činnosti některé důkazy upřednostnil oproti jiným, event. že by některé důkazy svědčící ve prospěch obžalovaného opomenul a nechal bez povšimnutí, či některé důkazy bagatelizoval nebo jim naopak přikládal větší váhu než důkazům ostatním. Pokud v situaci, kdy někteří svědci vypovídali odlišně u hlavního líčení oproti řízení přípravnému, soud prvního stupně vysvětlil, proč za podklad svých zjištění vzal údaje uváděné svědky v jejich prvních výpovědích v přípravném řízení, učinil tak logicky a v souladu nejen s tím, že šlo o výpovědi svědků učiněné v době nedlouho po předmětném jednání, ale zejména tak učinil poté, co jednotlivá tvrzení svědků porovnal s prvotními údaji uváděnými samotnými obžalovanými, jakož i některými dalšími důkazy (např. protokoly o vydání věcí). Teprve pokud jednotlivé údaje byly potvrzeny z více zdrojů, vzal je za podklad pro ustálení svých skutkových zjištění. Při hodnocení věrohodnosti svědků přitom soud prvního stupně nepřehlédl ani jejich předchozí zkušenosti s omamnými a psychotropními látkami či trestní minulost. Takový postup považuje odvolací soud za správný. Naopak postup obžalovaných, kteří namítají, že svědci v průběhu řízení změnili své výpovědi a mělo by být vycházeno výlučně z jejich později uváděného množství drogy, kterou od obžalovaných získali, aniž by bylo zřejmé, proč by tak svědci měli činit a z jakého důvodu uváděli původně naprosto odlišné údaje, se nejeví logickým. Pominutí výpovědí svědků z přípravného řízení by bylo vadou, neboť i tyto jsou řádně a zákonným způsobem získané důkazní prostředky a musí být proto do hodnotící činnosti soudu zahrnuty. 15. Odvolací soud tedy uzavírá, že skutková zjištění, která učinil soud prvého stupně na základě jemu dostupných důkazů, považuje za správná, když z nich přijaté závěry nelze označit za rozporné ve vztahu k obsahu těchto důkazů. Soud prvého stupně v napadeném rozsudku označil poměrně přesně, z jakých důkazů vycházel, jaké závěry z výpovědí (jak obou obžalovaných, tak i jednotlivých svědků), případně z dalších důkazů ve vztahu k projednávanému skutku učinil. Z hlediska závěrů, které soud prvního stupně učinil z jednotlivých důkazů, které provedl, má odvolací soud za to, že nelze shledat žádné závažnější rozpory a hodnotící činnost soudu prvního stupně ve vztahu k jednotlivým důkazům nepostihují žádné závažnější vady či nesrovnalosti. Je proto možné z hlediska hodnocení důkazů a jeho výsledku ve stručnosti odkázat na výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí, když odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry tam rozvedenými. 16. Odvolací soud po přezkoumání věci nemá pochybnosti o skutkových závěrech nalézacího soudu, když ani nemá možnost tyto zvrátit, neboť jsou logické a v souladu s obsahem uvedených výpovědí, jakož i dalších důkazů provedených soudem prvního stupně, a proto hodnocení důkazů je za daného stavu čistě právem nalézacího soudu. Za těchto okolností tak ani nemůže odvolací soud do způsobu hodnocení těchto důkazů zasahovat, neboť je vázán ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., jak bylo rozvedeno výše. V této souvislosti pak je nutno znovu zdůraznit, že ani odvolatelé nenavrhli, aby odvolací soud některé podstatné důkazy provedené již soudem prvního stupně zopakoval, aby tak mohl dospět případně k odlišným závěrům z nich vyplývajícím. V rámci svých opravných prostředků se tak oba odvolatelé v podstatě domáhali pouze odlišného vyhodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně, a to ve prospěch vlastní obhajoby, což je však postup v rozporu s výše citovaným zákonným ustanovením. 17. Vzhledem ke shora uvedenému a s ohledem na obsah obou opravných prostředků je odvolací soud toho názoru, že odvolání obou obžalovaných spočívají v podstatě na stejných námitkách, jež obžalovaní uplatnili již v rámci nalézacího řízení, a s těmito námitkami se nalézací soud řádným a přiléhavým způsobem v napadeném rozsudku i vypořádal. Lze tak odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména na pasáže rozvedené k jednotlivým důkazům pod body 4-30 a rovněž na část napadeného rozsudku pod body 32-44, jež obsahuje vlastní hodnotící úvahy nalézacího soudu. V těchto částech nalézací soud řádně vyhodnotil veškeré provedené důkazy, které důsledně rozebral, a vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané, a to na základě kterých konkrétních důkazů. Ani odvolací soud neshledal, že by soud prvního stupně některé z provedených důkazů hodnotil zaujatě, v rozporu s jejich obsahem, v neprospěch obžalovaných. Je třeba znovu připomenout, že s ohledem na to, že pokud odvolací soud neopakoval důkazy, z nichž vyplývají závěry, které odvolatelé ve svém opravném prostředku napadli, pak nebyl s ohledem na výše zmíněné ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. ani oprávněn dospět ani k odlišným skutkovým závěrům, než které učinil soud prvního stupně, přičemž k takovému postupu, tedy opakování konkrétních důkazů, neměl odvolací soud žádný důvod, když ve způsobu hodnocení těchto důkazů ze strany soudu prvního stupně žádnou vadu neshledal. Odvolací soud tedy odkazuje na příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku. Takovýto postup je souladný s judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (viz např. II. ÚS 583/13 či rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19.12.1997). Zejména v posledně zmíněné věci Evropský soud pro liská práva jasně deklaroval, že odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění rozhodnutí nižšího soudu. S ohledem na tyto judikatorní závěry pak odvolací soud konstatuje, že se v podstatě beze zbytku ztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně v projednávané věci vyhodnotil provedené důkazy, a se závěry, jaké z nich vyvodil. Proto prakticky odkazuje na výše zmíněné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku, když má za to, že se soud prvního stupně vypořádal se všemi základními rovinami obhajoby jak obžalovaného [jméno] [příjmení], tak i obžalované [jméno] [příjmení]. 18. I přes výše zmíněné považuje odvolací soud za potřebné uvést k námitkám jednotlivých obžalovaných nad rámec již výše uvedeného ještě následující. Odvolací soud neshledal žádné pochybení soudu prvního stupně nejen stran posouzení věrohodnosti jednotlivých slyšených osob, ale ani stran ustálení skutkových zjištění, z nichž byl dovozen rozsah, v němž obžalovaní trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku spáchali. Soud prvního stupně vysvětlil, na základě jakých konkrétních důkazů dovodil, že obžalovaní vyrobili v předmětné době nejméně 5000 g metamfetaminu, z čehož na území České republiky dovezli nejméně 2475,24 g metamfetaminu. Jeho závěry jsou opřeny o jednoznačná zjištění, jež neplynou toliko z prvotních výpovědí samotných obžalovaných, nýbrž jsou v souladu i s dalšími důkazy, na něž soud v napadeném rozsudku poukázal, ať již šlo o výpovědi svědků či důkazy další. Za této situace, kdy odvolací soud neshledává žádný důvod, proč by měli samotní obžalovaní ve svých výpovědích, v rámci nichž se k trestné činnosti doznali, uvádět nepravdivé údaje a zejména nadhodnocovat množství jimi vyrobené drogy a za situace, kdy jimi uváděné údaje jsou potvrzovány i z dalších důkazních prostředků, nelze považovat závěry soudu prvního stupně za nesprávné či nepodložené. Námitkám obžalovaných stran nesprávně určeného množství drogy, jež byla předmětem jejich trestné činnosti, proto odvolací soud nepřisvědčil. 19. Odvolací soud nemohl přisvědčit ani těm námitkám obžalovaných, pokud spočívaly ve zpochybnění věrohodnosti slyšených svědků, a to mimo jiné i s ohledem na jejich trestní minulost. Znovu je třeba zopakovat, že otázce věrohodnosti jednotlivých slyšených svědků věnoval již značnou pozornost soud prvního stupně, přičemž své závěry vysvětlil a odůvodnil a odvolacímu soudu se rozhodně nejeví jako nelogické či učiněné v rozporu s obsahem provedených důkazů. Za této situace je odvolací soud vázán způsobem, jakým soud prvního stupně výpovědi slyšených svědků vyhodnotil (jak bylo opakovaně zdůrazněno výše). Pokud navíc údaje uváděné svědky v přípravném řízení korespondují s vlastními prvotními výpověďmi obžalovaných, či některými důkazy dalšími, na něž soud prvního stupně poukázal, pak jen těžko uzavřít, že by si svědci předmětné události nepamatovali, či že by je vědomě zkreslili. 20. Ze všech výše rozvedených důvodů tedy odvolací soud uzavírá, že námitky obžalovaných obsažené v jejich opravných prostředcích, pokud tyto směřovaly proti skutkovým zjištěním obsaženým ve výroku o vině napadeného rozsudku, považoval za nedůvodné, neboť dospěl k závěru, že soud prvního stupně na základě uceleného a dostatečného dokazování a na základě správného a logického vyhodnocení provedených důkazů učinil ve věci (stran obou skutků obsažených v bodech 1 a 2 výroku o vině napadeného rozsudku) dostatečná a správná skutková zjištění, jež mají podklad v obsahu provedených důkazů. 21. Nalézací soud pak rovněž věc správně posoudil i po právní stránce, pokud jednání obžalovaných pod bodem 1) rozsudku právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace odpovídá skutkovým zjištěním jak stran nedovolené výroby, tak i způsobu dalšího nakládání s psychotropní látkou metamfetamin ze strany obžalovaných a rovněž odpovídá zjištění, že obžalovaní tak jednali„ ve velkém rozsahu“. Nutno připomenout, že za velký rozsah v případě metamfetaminu (pervitinu) je třeba považovat množství nejméně 1500 g, jak správně rozvedl soud prvního stupně v odst. 51 napadeného rozsudku. Přitom bylo zjištěno a prokázáno, že obžalovaní jednak neoprávněně vyrobili nejméně 5000 g pervitinu a jednak z tohoto množství nejméně 2475,24 g dovezli na území České republiky, kde jej zčásti sami, ale převážně společně poskytli (převážně prodali) dalším osobám. Pochybnosti nevzbuzuje ani závěr soudu prvního stupně, že obžalovaní se uvedeného trestného činu dopustili společným jednáním, a to jako spolupachatelé dle § 23 tr. zákoníku, a úmyslně, a to formou úmyslu přímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Lze tak rovněž odkázat na přiléhavé odůvodnění obsažené v bodech 47-55 písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Odvolací soud v daném případě shledal toliko jedinou vadu stran užité právní kvalifikace, když jinak správné úvahy soudu prvního stupně stran posouzení léku Claritine Active jako prekurzoru sloužícího k nedovolené výrobě metamfetaminu nenalezly odraz rovněž v právní větě, v rámci níž soud tento prekurzor nepostihl, ač tak samotné ustanovení § 283 tr. zákoníku umožňuje. Vzhledem k tomu, že však jde o toliko formální pochybení, které navíc ani odvolací soud sám napravit nemohl (neboť by tak nepochybně došlo ke zhoršení postavení obžalovaných, přičemž by se tak stalo v rozporu s ustanovením § 259 odst. 4 tr. ř.), nezbývá, než uvedené pochybení (navíc učiněné ve prospěch obžalovaných) pouze konstatovat. 22. Jen na okraj odvolací soud poznamenává, že soud prvního stupně správně dovodil místní příslušnost trestního zákoníku (tedy zákona České republiky) s ohledem na ustanovení § 4 tr. zákoníku (zásadu teritoriality) a nad rámec jeho úvah je třeba poukázat rovněž na to, že v daném případě byla působnost stanovena rovněž mezinárodními smlouvami (§ 9 tr. zákoníku), a to jednak ve výroku rozsudku citovanou Úmluvou o psychotropních látkách a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a jednak i Jednotnou Úmluvou o omamných látkách (publikovanou pod č. 47/1965 Sb.), jež je platná a závazná rovněž pro Českou republiku a jež zejména v čl. 36 stanovila povinnost považovat neoprávněnou výrobu, držení a další manipulaci s omamnými látkami za trestné činy a vyměřit za takové jednání přiměřené tresty, zejména vězení nebo jiné tresty odnětí svobody. 23. Obdobně neshledal odvolací soud pochybení ani v tom případě pokud soud prvního stupně jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] uvedené pod bodem 2) výroku o vině po právní stránce posoudil jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž i v tomto případě lze plně odkázat na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku pod body 56-57 včetně správného závěru, že i v tomto případě obžalovaný jednal v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 24. Na základě výše uvedených úvah pak lze uzavřít, že odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně při ustálení skutkových zjištění a právním posouzení jednání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žádných závažnějších pochybení, které by mohly být v dalším řízení napraveny, a oba výroky o vině napadeného rozsudku ve všech jejich částech, a to jak co do učiněných skutkových zjištění, tak i co do užité právní kvalifikace, považuje ve vztahu k oběma obžalovaným za správné a zákonné, a proto opravné prostředky obžalovaných, pokud směřovaly proti výroku o vině, neshledal důvodnými. 25. Poté, co odvolací soud přezkoumal ve vztahu k oběma obžalovaným i výroky o uložených trestech, pak konstatuje následující. Soud prvního stupně zejména správně dovodil, že v případě obou obžalovaných je třeba ukládat tresty odnětí svobody v rámci trestní sazby stanovené v § 283 odst. 3 tr. zákoníku, tedy v rozmezí od 8 do 12 let odnětí svobody, přičemž nepřehlédl, že v případě obžalovaného [příjmení] musí jít o trest úhrnný ve smyslu § 43 odst. 1 tr. zákoníku. Správně rovněž vzal v úvahu všechna kritéria a hlediska rozhodná pro vlastní výměru trestu odnětí svobody tak, jak jsou stanovena v § 39 tr. zákoníku, neopomněl zvážit ani existenci polehčujících a přitěžujících okolností a správně rovněž dovodil, že u obžalovaných nejsou splněny podmínky pro případné mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici příslušné trestní sazby ve smyslu ustanovení § 58 tr. zákoníku. Ve vztahu k oběma obžalovaným učinil maximálně možná zjištění, jež měla objasnit jejich osobní a rodinné poměry, předchozí způsob života a možnosti jejich nápravy. Nepochybil ani, pokud v případě obou obžalovaných vyhodnotil jako přitěžující okolnost délku doby, po kterou trestnou činnost páchali, její rozsah, četnost, systematičnost a propracovanost, jakož i konspirativní způsob jednání obžalovaných. V případě obou obžalovaných vyhodnotil správně rovněž více okolností přitěžujících, u obžalovaného [příjmení] pak správně zohlednil i to, že mu byl trest ukládán za dva úmyslné trestné činy, jakož i jeho závadový předchozí způsob života a trestní minulost. Tuto nepřehlédl ani v případě obžalované [příjmení], když samotný fakt, že tato se osvědčila v předchozích podmíněných trestech nebo vykonala tresty obecně prospěšných prací, sice brání jí jako přitěžující okolnost přičíst recidivu, nicméně však současně neumožňuje ani vyhodnotit její dosavadní život jako řádný. V tomto směru lze plně odkázat na obsah napadeného rozsudku, zejména pod body 58-60 a 62 jeho písemného vyhotovení. Soud prvního stupně v rámci úvah o trestech správně přihlédl k tomu, že rozhodující úlohu při spáchání trestné činnosti měl obžalovaný [jméno] [příjmení] a v jeho případě správně zohlednil také jen velmi malé možnosti resocializace. Odvolací soud nepřisvědčil námitce obžalovaného [příjmení], že mu mělo být přičteno jako polehčující okolnost jeho doznání, neboť jeho přístup k trestnímu řízení rozhodně nelze vyhodnotit jako kajícný, když navíc doznání učiněné v rámci prvotních výpovědí následně popřel a naopak zpochybnil všechny důkazy, které byly s tímto jeho doznáním v souladu. Nelze přitom přehlédnout, že trestná činnost obžalovaného byla zdokumentována již k okamžiku jeho zadržení, a to na základě použití operativních prostředků. Pokud tedy jeho současný postoj k projednávané věci je takový, že sice spáchání trestné činnosti doznává, ovšem popírá zásadně její rozsah evidentně s účelem dosáhnout výrazně příznivější právní kvalifikace a v návaznosti na tom i mírnějšího trestu, pak za situace, kdy rozsah trestné činnosti byl jednoznačně prokázán v daleko vyšší míře, než zahrnuje doznání obžalovaného, jde o postoj, který rozhodně nelze označit jako projev sebereflexe obžalovaného a snahu přispět k objasnění své trestné činnosti. Správně proto soud prvního stupně takový přístup obžalovaného jako polehčující okolnost nezohlednil a naopak dal vyšší důraz na osobu obžalovaného, míru jeho narušení a minimální možnosti jeho nápravy. 26. Pokud za výše uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že obžalovanému [jméno] [příjmení] je třeba uložit úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 let, tedy ve třech čtvrtinách příslušné trestní sazby, pak takový trest odpovídá jak povaze a závažnosti spáchaných činů, tak i osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného a jeho dosavadnímu způsobu života a možnostem jeho nápravy. Nejde tedy rozhodně o trest nepřiléhavý a už vůbec o trest nezákonný. Pochybení pak odvolací soud neshledal, ani pokud byl pro výkon uložené trestu odnětí svobody obžalovaný zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, když pro takový postup byly splněny podmínky § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 27. Stejně tak i v případě obžalované [jméno] [příjmení] soud prvního stupně nepochybil, pokud jí uložil trest odnětí svobody v rámci řádné výše zmíněné trestní sazby, byť s přihlédnutím k jejím příznivějším možnostem nápravy a k její nižší roli při spáchání trestné činnosti, tak učinil na samé její dolní hranici, tedy v trvání 8 let. I v jejím případě proto odvolací soud posoudil uložený trest odnětí svobody jako trest přiléhavý a zákonný, když i v tomto případě odpovídá jak povaze a závažnosti spáchaného činu, podílu obžalované na jeho spáchání, jakož i osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalované a jejímu dosavadnímu způsobu života a možnostem její nápravy. Pochybení pak odvolací soud neshledal, ani pokud byla obžalovaná [příjmení] pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou, když pro takový postup byly splněny podmínky § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soudu prvního stupně lze v rámci tohoto výroku vytknout jen formální pochybení, když zřejmě vinou překlepu či písařské chyby uvedl v ustanovení § 56 odst. 2 tr. zákoníku nesprávně příslušné písmeno (namísto„ b“ uvedl nesprávně„ a“), nicméně jak z kontextu použití příslušného zákonného ustanovení, tak i z kontextu odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části je zřejmé, že obžalovaná byla správně pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou a nikoliv mimořádně do věznice mírnějšího typu, tedy do věznice s ostrahou (když takto by musel soud postupovat s ohledem na délku vyměřeného trestu odnětí svobody, navíc dle § 56 odst. 3 tr. zákoníku, který však v žádné části rozsudku nezmiňuje). 28. Soud prvního stupně rovněž postupoval zákonným způsobem, pokud oběma obžalovaným vedle trestů odnětí svobody uložil rovněž tresty propadnutí věci tak, jak je vymezil ve výrokové části napadeného rozsudku. V případě obžalovaného [příjmení] jde vesměs o věci užité ke spáchání trestných činů. Přestože v případě částky v hotovosti ve výši 4 700 Kč soud prvního stupně uvádí, že jde o peníze zřejmě pocházející z prodeje pervitinu, takže by případnějším bylo uložení trestu propadnutí věci dle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ponechal odvolací soud tento výrok beze změny s ohledem na to, že nebylo jednoznačně prokázáno, zda šlo o skutečný výnos z trestné činnosti, či zda šlo o peníze potřebné a určené k páchání trestné činnosti – např. k úhradě nákladů za dopravu, suroviny apod. 29. Obdobně v případě obžalované [příjmení] soud prvního stupně ukládal trest propadnutí věci, a to jednak dle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokud šlo o věci, jež byly užity ke spáchání trestné činnosti, a jednak dle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pokud šlo o pozemek – parcelu p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o vým. 160 m2, jehož součástí je na tomto pozemku stojící stavba rodinného domu [adresa], vše zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], který měla obžalovaná nabýt přinejmenším z části za prostředky získané trestnou činností. V obou těchto případech byl výrok o uložení trestu propadnutí věci shledán odpovídající zjištěným skutečnostem i příslušným zákonným ustanovením a napadený rozsudek byl v této části v době jeho vynesení nepochybně správným a zákonným. Nicméně jak obžalovaná sama namítla ve svém opravném prostředku, následně po vynesení napadeného rozsudku předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy převedla na jinou osobu a v době odvolacího řízení tak již nebyla vlastníkem uvedených věcí. Odvolací soud si ověřil tvrzení obžalované tak, že doplnil dokazování výpisem z katastru nemovitostí a listinami, na základě nichž byla změna v katastru nemovitostí vyznačena (kupní smlouva a další listiny) – viz strana 3 protokolu o veřejném zasedání ze dne 14.10.2020 – a skutečně zjistil, že obžalovaná [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti prodala na základě kupní smlouvy ze dne 24.7.2020 [jméno] [příjmení] a to za částku 350 000 Kč, přičemž uvedená změna byla v katastru nemovitostí vyznačena dne 20.8.2020, a to na základě návrhu předloženého příslušnému katastrálnímu úřadu dne 29.7.2020. Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že obžalovaná [příjmení] nebyla ke dni rozhodování odvolacího soudu vlastníkem předmětných nemovitostí. 30. Podle § 70 odst. 3 tr. zákoníku může být trest propadnutí věci uložen, jen jde-li o věc náležející pachateli. Protože v době rozhodnutí odvolacího soudu tato zákonná podmínka splněna nebyla (když vlastnické právo k předmětným nemovitostem přešlo zápisem v katastru nemovitostí s účinky ke dni 29.7.2020 na jinou osobu), nemohl napadený rozsudek v této samostatné části obstát a musel být z podnětu odvolání obžalované [jméno] [příjmení] podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen (a to výlučně ve výroku o trestu propadnutí věci – pozemku parcely St. [číslo] o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], zapsané v KN na [list vlastnictví]). Odvolací soud nesdílí názor státního zástupce v tom směru, že skutečnost, že obžalovaná předmětnou kupní smlouvy uzavřela v rozporu s ustanovením § 70 odst. 5 tr. zákoníka, s sebou nese automaticky bez dalšího neplatnost této kupní smlouvy. Jednak je třeba poukázat na speciální režim vztahující se k převodu nemovitých věcí a jednak je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že přechod vlastnického práva je účinný zápisem do katastru nemovitostí, (který ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nebyla zrušen). Nakonec i názory zpracovatelů komentáře k trestnímu zákoníku se přiklání k tomu, že v případě zcizení věci, jež je předmětem trestu propadnutí věci před nabytím právní moci odsuzujícího rozhodnutí, je možno situaci napravit pouze případným uložením jiného trestu či ochranného opatření majetkového charakteru, který by příslušný výnos pachateli odčerpal. To však s ohledem na výsledky dokazování v této věci, jak bude zmíněno dále, nebylo možné učinit. 31. Odvolací soud se totiž současně zabýval otázkou, zda lze zmíněný trest propadnutí věci nahradit jiným trestem či ochranným opatřením a dospěl k závěru, že v případě zjištění aktuálních majetkových poměrů obžalované [příjmení] by mohlo být postupováno tak (a to přestože byl soud vázán ustanovením § 259 odst. 4 tr. ř., jak bylo již zmíněno výše), že by jí částka, kterou získala prodejem předmětných nemovitostí, mohla být odčerpána uložením trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku nebo uložením ochranného opatření zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr. ř. Uložením takového trestu či ochranného opatření by totiž při současném zrušení trestu propadnutí věci nedošlo ke zhoršení postavení obžalované. Obžalovaná však ve věci odmítla vypovídat a odvolací soud tedy jejím výslechem nemohl zjistit, jak naložila s finanční částkou představující kupní cenu získanou za prodej předmětné nemovitosti (tedy zda ji i v současné době vlastní, či zda za ni případně nabyla jiný majetek) a stejně tak nemohl ani ověřit její aktuální majetkové poměry (tedy zda obžalovaná vlastní jakýkoliv majetek, jež by trestem či ochranným opatřením majetkového charakteru mohl být postižen). Za této situace, kdy aktuální majetkové poměry obžalované nevyplývaly ani z jiného důkazu, musel odvolací soud dospět k závěru, že uvedený trest není možné nahradit jiným trestem či ochranným opatřením majetkového charakteru, a proto po zrušení napadeného rozsudku v této jeho vadné části již sám obžalované jiný trest ani ochranné opatření neuložil. 32. Pro úplnost je třeba uvést, že tvrzení obžalované (obsažené v jejím opravném prostředku) v tom směru, že jí v prodeji předmětných nemovitostí nic nebránilo, když nebyla omezena ve výkonu svých vlastnických práv k nim, není oprávněné. Ustanovení § 70 odst. 5 tr. zákoníku totiž stanoví, že před právní mocí rozhodnutí (kterým byl uložen trest propadnutí věci) platí zákaz zcizení propadlé věci, který zahrnuje i zákaz jiných dispozic směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci. Přestože zmíněné zákonné ustanovení neobsahuje žádnou sankci za porušení této povinnosti, je třeba uzavřít, že obžalovaná si byla vědoma toho, že jí byl zmíněný trest propadnutí předmětných věcí uložen (nakonec byla osobně přítomna vyhlášení napadeného rozsudku) a vědomě také zmařila výkon tohoto trestu tím, že předmětné nemovitosti převedla v rozporu s citovaným zákonným ustanovením na jinou osobu. Takové jednání svědčí pro závěr, že obžalovaná si nevzala dostatečné ponaučení ze samotného trestního řízení, které vůči ní bylo vedeno a že její stupeň narušení je zřejmě vyšší, než stanovil soud prvního stupně, když neváhala zmařit jí ukládaný trest. Přestože odvolací soud nemohl z tohoto důvodu zpřísnit obžalované [příjmení] tresty, jež jí byly v tomto řízení uloženy, když mu v tom bránila absence odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalované, pak musí alespoň konstatovat, že za této situace nemohly být úspěšné jakékoliv námitky obžalované vůči nepřiměřenosti uložených trestů, zejména trestu odnětí svobody, a stejně tak byly vyloučeny i jakékoliv úvahy v tom směru, zda s ohledem na osobu obžalované (která dosud nebyla v přímém výkonu trestu odnětí svobody) nebude dostatečné zařadit ji pro výkon uloženého trestu mimořádně do mírnějšího typu věznice za použití § 56 odst. 3 tr. zákoníku, tedy do věznice s ostrahou. Svým popsaným jednáním totiž obžalovaná sama dala najevo, že jakýkoliv mírnější trest by nesplnil zákonem požadovaný účel. 33. Lze tedy uzavřít, že odvolání obžalovaných nebyla shledána důvodnými ani v té části, kdy brojila obecně proti uloženým trestům odnětí svobody a trestům propadnutí věci s výjimkou námitky obžalované [jméno] [příjmení] směřující do trestu propadnutí věci – výše specifikovaných nemovitostí. Ze všech výše rozvedených důvodů proto odvolací soud rozhodl tak, že z podnětu odvolání obžalované [jméno] [příjmení] podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci – pozemku parcely St. [číslo] o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], zapsané v KN na [list vlastnictví]. Současně pak podle § 256 tr. ř. odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] zamítl (když toto nebylo shledáno důvodným v žádné z jeho částí). Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn, když pro zásah do ostatních částí napadeného rozsudku neshledal odvolací soud žádný důvod. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Olomouc 14. října 2020 JUDr. Ivo Lajda předsedkyně senátu