Při úvahách o aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v případě, kdy obžalovaný prohlásí svoji vinu nikoli ke všem skutkům, jež jsou mu podanou obžalobou kladeny za vinu, je nutné důsledně zvažovat míru závažnosti trestné činnosti, ve vztahu k níž obžalovaný vinu prohlásil a míru závažnosti trestného činu (trestných činů), k němuž naopak vinu neprohlásil a zda benefit v podobě uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby je úměrný významu prohlášení viny pro urychlení řízení, díky neprovedení příslušných důkazů.

Číslo jednací: 6 To 32/2021-152 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. června 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Kaderky a soudců JUDr. Aleše Vašků a Mgr. Romana Raaba odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.12.2020, č. j. 10 T 8/2020-113, a rozhodl takto: I. Podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (v bodě 2) a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaný [jméno] [příjmení], [datum narození], mechanik opravář, trvale bytem v [obec], [adresa], je vinen, že 2. v roce 2019 bez patřičného povolení k nakládání s rostlinami konopí objednal opět na internetu semínka konopí, které v blíže nezjištěné době na jaře 2019 zasadil a předpěstoval v květináčích, pak je zasadil na zahradu domu [ulice a číslo] v obci [obec], tam vzrostlo 18 rostlin konopí, o které se staral tak, že je hnojil a zaléval, dne 27. 9. 2019 sklidil tři rostliny konopí, sušil je v hospodářské místnosti domu a následně z těchto rostlin postupně ostříhával šišky, které ještě ve stavení dosušoval, přičemž měl v plánu všechny rostliny postupně sklidit a dosušit v průběhu října 2019 v hospodářské části domu, ve které měl za tímto účelem rozmístěny ventilátory, takže ke dni 3. 10. 2019 přechovával v místě bydliště sušící se rostliny konopí a části rostlin konopí o hmotnosti 5 415 gramů toxikomansky využitelných částí, obsahujících 245,47 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu, na zahradě bylo policií zajištěno 15 kusů rostlin konopí, jejichž toxikomansky využitelné části po usušení měly hmotnost 20 816 gramů obsahujících 1 746,78 gramů THC, přičemž konopí patří podle § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi omamné látky zařazené do seznamu III. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a delta-9-tetrakanabinol patří mezi psychotropní látky a je zařazen do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách a v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, tedy dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo ke spáchání trestného činu spočívajícímu v tom, že neoprávněně vyrobí psychotropní látku a spáchá takový čin ve velkém rozsahu, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo čímž spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsuzuje se za tento zločin a za sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v bodě 1) napadeného rozsudku nezměněn, podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věci, a to 26 231 gramů sušené rostlinné hmoty, ventilačního zařízení z hospodářské místnosti označeného [číslo] malého stolního ventilátoru z hospodářské místnosti označeného [číslo] velkého ventilátoru z hospodářské místnosti označeného [číslo]. II. V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10.12.2020, č. j. 10 T 8/2020-113, byl obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1) a zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (v bodě 2), kterých se měl dopustit tím, že 1. v roce 2018 bez patřičného povolení k nakládání s rostlinami konopí objednal na internetu semínka konopí, na jaře 2018 semena zasadil a předpěstoval v květináčích, pak je zasadil na zahradu u domu [ulice a číslo] v obci [obec], tam vzrostlo 18 rostlin konopí, o které se staral tak, že je hnojil a zaléval, z toho sklidil tři rostliny, které ostříhal a usušil, tyto rostliny zpracoval na marihuanu, kterou zčásti sám spotřeboval a zčásti rozdal dalším osobám, ostatní rostliny byly odcizeny, 2. v roce 2019 bez patřičného povolení k nakládání s rostlinami konopí objednal opět na internetu semínka konopí, které v blíže nezjištěné době na jaře 2019, zasadil a předpěstoval v květináčích, pak je zasadil na zahradu domu [ulice a číslo] v obci [obec], tam vzrostlo 18 rostlin konopí, o které se staral tak, že je hnojil a zaléval, dne 27. 9. 2019 sklidil tři rostliny konopí, sušil je v hospodářské místnosti domu a následně z těchto rostlin postupně ostříhával šišky, které ještě ve stavení dosušoval, přičemž měl v plánu všechny rostliny postupně sklidit a dosušit v průběhu října 2019 v hospodářské části domu, ve které měl za tímto účelem rozmístěny ventilátory, takže ke dni 3. 10. 2019 přechovával v místě bydliště sušící se rostliny konopí a části rostlin konopí o hmotnosti 5 415 gramů toxikomansky využitelných částí, obsahujících 245,47 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu, na zahradě bylo policií zajištěno 15 kusů rostlin konopí, jejichž toxikomansky využitelné části po usušení měly hmotnost 20 816 gramů obsahujících 1 746,78 gramů THC, přičemž konopí patří podle § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi omamné látky zařazené do seznamu III. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a delta-9-tetrakanabinol patří mezi psychotropní látky a je zařazen do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách a v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. Za to byl odsouzen podle § 43 odst. 1, § 283 odst. 3 a § 58 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 26 231 gramů sušené rostlinné hmoty, ventilačního zařízení z hospodářské místnosti označeného [číslo] malého stolního ventilátoru z hospodářské místnosti označeného [číslo] velkého ventilátoru z hospodářské místnosti označeného [číslo]. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obžalovaný [jméno] [příjmení] zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 1 KZV 13/2020, podanou na něj pro skutky spočívající v tom, že 1) [jméno] [příjmení] v roce 2018 objednal na internetu semínka konopí, které společně se svým otcem [jméno] [příjmení] na jaře 2018, po jejich předpěstování v květináčích, zasadili na dvůr zahrady u domu [ulice a číslo] v obci [obec], kterou má [jméno] [příjmení] pronajatou od obecního úřadu, vzrostlo 18 rostlin konopí, o které se společně starali tak, že je hnojili, zalévali, sklidili tři rostliny, které ostříhali a usušili, [jméno] [příjmení] tyto rostliny zpracoval na tzv. marihuanu, kterou rozdal neustanoveným osobám, ostatní rostliny byly odcizeny. 2) v blíže nezjištěné době roku 2019 objednal [jméno] [příjmení] opět na internetu semínka konopí, které společně se svým otcem [jméno] [příjmení] v blíže nezjištěné době na jaře roku 2019, po jejich předpěstování v květináčích, zasadili společně na dvůr zahrady domu [ulice a číslo] v obci [obec] a opět jim vzrostlo 18 rostlin konopí, o které se staral [jméno] [příjmení] tak, že je hnojil a zaléval, dne 27. 9. 2019 společně sklidili tři rostliny konopí, sušili je v hospodářské místnosti domu a následně [jméno] [příjmení] z těchto rostlin postupně ostříhával šišky, které ještě ve stavení dosušoval, přičemž měli v plánu celou úrodu postupně sklidit a dosušit v průběhu října 2019 v hospodářské části domu, ve které měli za tímto účelem rozmístěny ventilátory, přičemž ke dni 3. 10. 2019 přechovávali v místě bydliště sušící se rostliny konopí a části rostlin konopí o hmotnosti 5 415 gramů toxikomansky využitelných částí obsahujících 245,471 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu a na zahradě bylo policií sklizeno 15 ks rostlin konopí, jejichž toxikomansky využitelné části po usušení měly hmotnost 20 816 gramů obsahujících 1 746,78 gramů THC, přičemž při prodeji tohoto množství za částku 50.000 Kč za 1 kg u venkovně pěstovaného konopí by mohli dosáhnout čistého finančního prospěchu po odečtení nákladů ve výši 1.294.212 Kč, přičemž konopí patří podle § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi omamné látky zařazené do seznamu III. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a delta-9-tetrakanabinol patří mezi psychotropní látky a je zařazen do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách a v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve kterém státní zástupkyně spatřovala spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odstavec 1 písmeno c) trestního zákoníku a § 283 odstavec 1 trestního zákoníku (v bodu 1) a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odstavec 1 písmeno c) trestního zákoníku a § 283 odstavec 1, trestního zákoníku (v bodu 2), neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný [jméno] [příjmení]. 2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť byl napaden odvoláním obžalovaného [jméno] [příjmení], které bylo v písemné podobě zpracováno a odůvodněno jeho obhájcem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení]. 3. Z úvodu zmíněného opravného prostředku vyplývá, že směřuje do výroku o vině, stejně jako do výroku o trestu. Obžalovaný konstatuje, že souhlasí s výrokem o vině v bodě 1) výroku napadeného rozsudku. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) zopakoval svoji obhajobu, že konopí v roce 2019 pěstoval a toto konopí již vypěstované v menším rozsahu i přechovával (šlo o sklizené tři rostliny, protože zbývající větší část nestihl ještě sklidit), ovšem jen pro svou vlastní potřebu. Zdůraznil, že z důkazů shromážděných soudem nevyplývá, že by v roce 2019 z konopí vyrobil omamnou nebo psychotropní látku. Poukázal na to, že jedním ze znaků skutkové podstaty § 283 odst. 1 tr. zákoníku je, že pachatel omamnou nebo psychotropní látku vyrobil. V případě jeho jednání popsaného v bodě 2) výroku o vině vyplývá ze shromážděných důkazů, že konopí pěstoval a do doby, než u něj provedla policie domovní prohlídku a celou úrodu (i v nesklizené části) mu zabavila, sklidil a sušil pouze tři rostliny. Z důkazů prováděných soudem tak nevyplývá, že by omamnou nebo psychotropní látku vyrobil. Zcela jistě ne ve velkém rozsahu, ačkoliv právě z výroby omamné a psychotropní látky, navíc ve velkém rozsahu, jej viní soud napadeným rozsudkem. Dalším ze znaků skutkové podstaty § 283 odst. 1 tr. zákoníku je, že pachatel omamnou nebo psychotropní látku nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak pro jiného opatří nebo pro jiného přechovává. K tomu obžalovaný zdůraznil, že z důkazů shromážděných soudem vyplývá, že konopí pěstoval pouze a výlučně pro sebe. V této souvislosti vyslovil přesvědčením, že jeho jednání uvedené v bodě 2) výroku napadeného rozsudku nenaplňuje žádný ze znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a že to ani z důkazů shromážděných soudem nevyplývá. Podle jeho názoru je třeba jeho jednání popsané v bodě 2) výroku o vině kvalifikovat ve smyslu § 285 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, případně v souběhu s ustanovením § 284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku Touto možností se však nalézací soud nikterak nezabýval a v rozsudku nerozvedl, proč tak neučinil, a to i přesto, že jak obhajoba, tak obžaloba tuto možnost navrhovaly a soudu předložily. Podle obžalovaného neobstojí námitka obžaloby, uplatněná v hlavním líčení dne 10.12.2020 v tom smyslu, že pokud by jednání popsané v bodě 2) výroku o vině napadeného rozsudku, mohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 285 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, pak tomu brání jen to, že dle názoru obžaloby měl obžalovaný spáchat takový čin nikoliv ve značném rozsahu, ale ve velkém rozsahu, přičemž znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 285 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku je dle obžaloby spáchání takového činu jen ve značném rozsahu. Podle mínění obhajoby tedy nelze z tohoto důvodu jednání obžalovaného, popsané v bodě 2) výroku o vině, podřadit pod ustanovení § 285 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Obžalovaný k tomu poukázal na to, že znak kvalifikované skutkové podstaty daný v odst. 4 § 285, tedy značný rozsah, je hranicí minimálního rozsahu spáchaného skutku, nikoli hranicí maximálního rozsahu. Zákonodárce zcela jistě nepředpokládal, že by v případě, že by pachatel spáchal trestný čin spadající pod ustanovení § 285 odst. 1 tr. zákoníku ve velkém rozsahu, mělo být jednání takového pachatele posuzováno podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jen proto, že kvalifikovaná skutková podstata odst. 3 písm. c) § 283 tr. zákoníku předpokládá dosažení velkého rozsahu. Tato kvalifikovaná skutková podstata se vztahuje k jednání pachatele, naplňujícího znaky skutkové podstaty podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (viz spojení„ takovým činem“), a nikoliv k jednání pachatele, naplňujícího znaky skutkové podstaty podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku. V další části opravného prostředku pak obžalovaný uvedl, že v rámci výroku o trestu se nalézací soud nevypořádal se všemi polehčujícími okolnostmi. Zdůraznil, že před spácháním skutku vedl řádný život. Dále akcentoval, že trestným činem způsobil jen malý škodlivý následek, když toliko v případě popsaném v bodě 1) výroku o vině, nabídl jednou a jen drobnou část vypěstovaného konopí kamarádům na jedné zábavě. Jinak konopí pěstoval pro sebe. V případě popsaném v bodě 2) výroku o vině, konopí nijak nešířil, pěstoval je jen pro sebe. Zdůraznil, že jednání se dopustil v právním omylu, kterého se mohl vyvarovat, když z jeho výpovědi plyne, že nevěděl, že samo pěstování konopí je také trestné. S ohledem na to pokládá uložený trest odnětí svobody v trvání šesti roků za neadekvátní a nepřiměřeně přísný, a to i za situace, pokud byl uložen pod zákonem stanovenou dolní hranici trestní sazby. V rámci petitu opravného prostředku pak obžalovaný [příjmení] navrhl, aby odvolací soud výrok o vině a navazující výrok o trestu z napadeného rozsudku zrušil a uznal jej vinným ze spáchání trestného činu nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku (případně v souběhu s trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku) a uložil mu trest odnětí svobody na samé spodní hranici dané trestní sazby, přičemž výkon tohoto trestu podmíněně odloží na přiměřenou zkušební dobu. Pokud by odvolací soud nevyhověl tomuto návrhu a uznal by jej vinným v rozsahu výroku o vině z napadeného rozsudku, pak obžalovaný navrhl, aby byl odvolacím soudem zrušen alespoň výrok o trestu a aby mu byl uložen za použití § 58 tr. zákoníku trest odnětí svobody v rozsahu nepřevyšujícím tři roky s tím, že jeho výkon by měl být podmíněně odložen na přiměřenou zkušební dobu. 4. Obhájce obžalovaného v rámci veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem setrval na písemně podaném opravném prostředku, když zdůraznil jeho podstatné body. Stejně tak setrval v rámci závěrečného návrhu na tom, co je uvedeno v písemně podaném odvolání. 5. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ve svém vyjádření k odvolání obžalovaného uvedl, že existuje ustálená judikatura, týkající se pěstování konopí a jeho následného zpracování. Takové jednání je třeba kvalifikovat jako trestný čin ve smyslu § 283 tr. zákoníku a nikoliv podle privilegovaných skutkových podstat uvedených v ustanovení § 284 a § 285 tr. zákoníku. Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obžalovaného, popsaného v bodě 2) výroku napadeného rozsudku, poukázal státní zástupce na to, že nalézací soud daný skutek kvalifikoval jako dokonaný trestný čin. Nicméně faktem je, že v den, kdy byla provedena domovní prohlídka v domě obžalovaného, byla sklizena jen část rostlin a jen tato část byla zpracována. Zpracované množství pak nedosáhlo znaku velký rozsah. Tohoto znaku by bylo dosaženo až poté, pokud by obžalovaný sklidil všechny rostliny a zpracoval je. Podle názoru státního zástupce je tedy přiléhavěji skutek v bodě 2) výroku o vině napadeného rozsudku právně kvalifikovat jako trestný čin ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. V tomto duchu rovněž prezentoval závěrečný návrh. 6. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, především konstatuje, že shora naznačený opravný prostředek byl podán osobou k jeho podání oprávněnou (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr. ř.). Při podání tohoto opravného prostředku byla respektována lhůta naznačená v ustanovení § 248 odst. 1 tr. ř. Rovněž tak lze po přezkoumání obsahu opravného prostředku konstatovat, že tento splňuje náležitosti obsahu odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. Z obsahu podaného opravného prostředku je zřejmé, do kterých výroků napadeného rozsudku je zaměřen. 7. Odvolací soud tedy z podnětu zmíněného opravného prostředku přezkoumal, podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr. ř., zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. S ohledem na koncepci podaného opravného prostředku obžalovaného [příjmení] byla přezkumná činnost odvolacího soudu do určité míry limitována, když obžalovaný v odvolání výslovně uvedl, že ničeho nenamítá ve vztahu k výroku o vině pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku (odvolací soud již na tomto místě odůvodnění tohoto rozhodnutí podotýká, že ze spisového materiálu vyplývá, že ve vztahu k tomuto jednání obžalovaný prohlásil vinu a toto jeho prohlášení nalézací soud ve smyslu § 206c odst. 4, odst. 6 tr. ř. přijal – viz č. l. 99). Ve zbývající části výroku o vině a v navazujících výrocích napadeného rozsudku pak nebyla přezkumná činnost odvolacího soudu nikterak omezena, neboť ve smyslu § 254 odst. 3 tr. ř. za situace, kdy je podáno odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. 8. Po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, především musí odvolací soud konstatovat, že řízení, ani rozsudek samotný, netrpí žádnými závažnými procesními vadami, tedy takovými, které by odůvodňovaly postup ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. V tomto řízení byla dodržena všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, zejména ta, která mají zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu, ustanovení týkající se zahájení trestního stíhání a seznámení se spisem. Obžaloba byla podána pro skutky, které jsou předmětem usnesení o zahájení trestního stíhání a byla tedy z tohoto pohledu zachována i zásada totožnosti skutku. Důkazy, které byly v tomto řízení provedeny, byly až na důkazy mající charakter úkonů neodkladných či neopakovatelných, realizovány až po zahájení trestního stíhání. Jedná se tedy z tohoto úhlu pohledu o důkazy procesně relevantní. Nelze rovněž pominout, že obžalovaný měl od samého počátku trestního řízení obhájce a tudíž nedošlo ke zkrácení jeho práv na obhajobu. Ani v tomto smyslu nelze činnosti soudu prvého stupně ničeho vytknout. 9. Stejně tak má odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, za to, že soudu prvého stupně nelze vytknout porušení podmínek ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Z obsahu spisového materiálu zřetelně vyplývá, že nalézací soud provedl dost důkazů a v takové kvalitě, aby na jejich základě mohl být ustálen skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tento závěr odvolacího soudu platí jak ve vztahu k jednání popsanému v bodě 1), tak ve vztahu k jednání popsanému v bodě 2) výroku napadeného rozsudku. O správnosti posledně rozvedené argumentace odvolacího soudu svědčí koneckonců i to, že ani odvolatel, ani státní zástupce nenavrhovali, aby dokazování bylo v jakémkoliv směru doplněno. 10. Jak vyplývá z obsahu opravného prostředku obžalovaného, tento je prioritně zaměřen do výroku o vině pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, když stěžejní námitkou obžalovaného je nesouhlas s právní kvalifikací tam uvedeného jednání ze strany nalézacího soudu. 11. S ohledem na takto vymezený okruh odvolacích námitek obžalovaného, když tento nikterak nebrojí ani proti skutkovým ani proti právním závěrům ve vztahu k bodu 1) výroku o vině napadeného rozsudku, a stejně tak nerozporuje skutkové závěry, týkající se jednání uvedeného v bodě 2) výroku o vině, cítí odvolací soud povinnost uvést následující. 12. Ve vztahu k jednání, které je popsáno v bodě 1) výroku o vině napadeného rozsudku, jak již bylo shora zmíněno, obžalovaný využil možnosti dané ustanovením § 206a odst. 1 tr. ř. a prohlásil ve vztahu k tomuto jednání svoji vinu. Jak již též bylo výše uvedeno, soud prvního stupně toto prohlášení obžalovaného akceptoval a usnesením ve smyslu § 206c odst. 3, odst. 4 tr. ř. prohlášení viny přijal. Byť podle mínění odvolacího soudu v obecné rovině tato procesní situace nebrání odvolacímu soudu, aby případně přezkoumal správnost a zákonnost výroku napadeného rozsudku, ve vztahu k němuž obžalovaný prohlásí vinu a toto prohlášení viny je nalézacím soudem přijato, v dané konkrétní věci je třeba poukázat na již zmiňovaný obsah podaného odvolání obžalovaného, v němž tento nikterak proti výroku o vině pod bodem 1) napadeného rozsudku (jak co do skutkových zjištění, tak do právní kvalifikace) nebrojí. S ohledem na to pouze ve stručnosti konstatuje odvolací soud, že po přezkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že soud prvního stupně ustálil skutkový děj popsaný v bodě 1) výroku napadeného rozsudku v souladu s výsledky provedeného dokazování a tento správně ustálený skutkový děj také podřadil pod odpovídající ustanovení zvláštní části trestního zákoníku. 13. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, s ohledem na charakter odvolacích námitek obžalovaného [příjmení], jimiž tento nikterak nebrojí vůči skutkovým zjištěním, týkajícím se tohoto bodu, stížnostní soud, co se týče skutkového děje, vyslovuje obdobný závěr. Je třeba říci, že nalézací soud se této otázce věnuje v pasážích vtělených do bodů 6), 7) a 10) odůvodnění napadeného rozsudku. S tam rozvedenou argumentací, týkající se hodnocení důkazů ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, odvolací soud bezezbytku souhlasí, a proto na ni odkazuje. Znovu zdůrazňuje, že obžalovaný v rámci odůvodnění podaného odvolání, ani v rámci jeho přednesu ústy obhájce u veřejného zasedání před odvolacím soudem, proti skutkovým zjištěním v posledně zmíněném bodě napadeného rozsudku nevznesl žádných námitek. 14. Odvolací námitky obžalovaného [příjmení] se koncentrovaly do tvrzení, že to soud prvního stupně pochybil, pokud jeho jednání, popsané v bodě 2) výroku napadeného rozsudku, právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když podle mínění obžalovaného mělo být tam popsané jednání právně kvalifikováno jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin, obsahujících omamnou nebo psychotropní látku ve smyslu § 285 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, případně v souběhu s trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. 15. S touto argumentací se ovšem odvolací soud ztotožnit nemohl, a to z následujících důvodů. 16. Jak vyplývá z dikce zmiňovaného ustanovení § 285 tr. zákoníku (a koneckonců i ze samotného názvu tohoto zákonného ustanovení), tímto ustanovením je postihováno jednání pachatele, který neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí. Ustanovení § 284 tr. zákoníku pak dopadá na pachatele jednání spočívajícího v neoprávněném přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém, kromě jiného, též omamné látky konopí. Je tedy zjevné, že ani jedna ze dvou uvedených skutkových podstat nepostihuje jednání, které lze charakterizovat jako výroba omamné či psychotropní látky. Jak bude ještě níže poukázáno, pojem výroba totiž nelze ztotožňovat s pojmem pěstování. Z koncepce výroku pod bodem 2) napadeného rozsudku (proti jehož skutkovému tvrzení obžalovaný paradoxně žádných námitek nevznáší) však vyplývá, že soud prvního stupně, a dlužno dodat, že zcela správně, v závislosti na výsledcích provedeného dokazování ustálil, že obžalovaný, z celkem 18 vzrostlých rostlin konopí, dne 27.9.2019 tři rostliny sklidil, tyto sušil, postupně z nich odstříhával šišky, které dosušoval, přičemž měl v plánu všechny rostliny postupně sklidit a dosušit v průběhu října 2019, když k tomu účelu měl v hospodářské části domu rozmístěny ventilátory, tedy technologii zjevně určenou k sušení sklizených rostlin konopí. Podle mínění odvolacího soudu takto popsaný skutkový děj nelze podřadit ani pod ustanovení § 285 tr. zákoníku, ani pod ustanovení § 284 tr. zákoníku, neboť jednání obžalovaného, spočívající ve zpracování nejméně tří sklizených rostlin konopí jejich sušením, je nutno vnímat jako naplnění zákonného znaku„ výroba“. Tento názor odvolacího soudu má oporu v konstantní judikatuře, když je v této souvislosti třeba především odkázat na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4.12.2014, sp. zn. Tpjn 300/214. Ve zmíněném stanovisku Nejvyšší soud, kromě jiného, řeší též otázku rozdílu mezi jednáním, jímž lze naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a jednáním, kterým lze naplnit zákonné znaky skutkových podstat trestných činů přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, případně trestného činu nedovoleného pěstování rostlin, obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud konstatuje, že samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem„ výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 před 1 tr. zákoníku. Na tomto závěru koneckonců stojí i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.6.2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 18/2007. Podle posledně zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu, stejně jako podle závěrů vtělených do stanoviska Tpnj 300/2014,„ …o výrobu, respektive některou její fázi, by mohlo jít pouze v případě, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana) anebo k získání psychotropní látky tetrahydrocannabinolu (THC)“. Stejně tak ve zmiňovaném stanovisku vyjádřil Nejvyšší soud názor, že„ …neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém, může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, nebo nedovoleného pěstování rostlin, obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu, nebo jestliže s ohledem na množství pěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného“. Pokud budou tato teoretická východiska aplikována na jednání obžalovaného [příjmení], popsané v bodě 2) výroku napadeného rozsudku, pak podle přesvědčení odvolacího soudu je bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že jmenovaný tím, že nejméně tři vzrostlé rostliny konopí sklidil, sušil je, případně z nich ostříhal šišky, které dále dosušoval, již nejméně ve vztahu k těmto třem rostlinám naplnil zákonný znak„ výroba“ ve vztahu k dané psychotropní látce, tedy konopí. Je totiž evidentní, že ony tři sklizené rostliny konopí sloužily jako vstupní komponenty k další úpravě, konkrétně k tomu, že z nich procesem sušení, za použití technologie, kterou obžalovaný instaloval (zmiňovaných ventilátorů), byl získáván produkt, který je způsobilý k vlastní spotřebě (marihuana). Fakticky tedy obžalovaný činil všechny kroky k tomu, aby z oněch sklizených rostlin konopí vyrobil látku určenou přímo ke kouření, tedy marihuanu. Jako obiter dictum navíc ještě odvolací soud poukazuje na to, že s ohledem na množství rostlin, které obžalovaný vypěstoval (18 vzrostlých rostlin) je s pravděpodobností limitně hraničící s jistotou možno vyloučit, že by obžalovaný produkt vzniklý zpracováním těchto rostlin po jejich sklizni užil bezvýjimečně toliko pro vlastní potřebu. Jím uplatněná argumentace, že z těchto rostlin hodlal vyrobit mast, je ve světle množství pěstovaných rostlin jen stěží udržitelná. Tato úvaha odvolacího soudu je ovšem úvahou spíše akademickou, neboť, jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku, nalézací soud, na rozdíl od podané obžaloby, ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, ustálil, že obžalovaný naplnil toliko zákonný znak„ vyrobil“ psychotropní látku a nikoliv, že by, jak uváděla obžaloba, naplnil tímto jednáním též zákonný znak„ pro jiného přechovával“. K této problematice podotýká odvolací soud, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zcela zřejmé, z jakých důvodů k takovéto úpravě nalézací soud přistoupil, když podle mínění soudu odvolacího byla přiléhavější právní kvalifikace, respektive naplnění zákonného znaku„ pro jiného přechovával“ uvedené v podané obžalobě. Nicméně, jak již bylo shora zdůrazněno, tato úvaha je akademická, neboť opravný prostředek ze strany státního zástupce v neprospěch obžalovaného podán nebyl, a tudíž při plném respektování zásady zákazu reformatio in peius nebylo možno v žádném směru zhoršit postavení obžalovaného oproti napadenému rozsudku, a tudíž nebylo možno jeho jednání popsané pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku právně kvalifikovat též ve smyslu naplnění zákonného znaku § 283 odst. 1 tr. zákoníku„ pro jiného přechovával“. Nicméně odvolací soud setrvává na stanovisku, že s ohledem na prokázané jednání obžalovaného tak, jak bylo skutkově popsáno v bodě 2) výroku rozsudku, spočívající ve sklizni tří vzrostlých rostlin konopí a jejich následné úpravě na látku sloužící k přímé spotřebě, tedy ke kouření (marihuanu), došlo ze strany obžalovaného nejméně ve vztahu k těmto třem rostlinám k naplnění zákonného znaku„ výroba“. Z těchto důvodů tedy nemůže dle mínění odvolacího soudu obstát argumentace obžalovaného, že jeho jednání popsané v bodě 2) výroku napadaného rozsudku mělo být právně kvalifikováno ať již ve smyslu § 284 či ve smyslu § 285 tr. zákoníku. 17. Pokud přesto odvolací soud na základě odvolání obžalovaného napadený rozsudek ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku v bodě 2) výroku napadaného rozsudku, pak k tomu byl veden následujícími důvody. 18. Jak vyplývá z napadeného rozsudku, nalézací soud jednání obžalovaného popsané v bodě 2) výroku napadeného rozsudku, kvalifikoval jako dokonaný trestný čin ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy za naplnění zákonného znaku„ velký rozsah“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud je však toho názoru, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování není tato právní kvalifikace přiléhavá. Jak totiž vyplývá z již vícekrát zmiňovaného skutkového popisu jednání popsaného pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, obžalovaný, do zásahu policie v místě jeho bydliště, sklidil z celkem 18 vzrostlých rostlin konopí toliko tři rostliny, z nichž v procesu, který je rovněž popsán ve výroku napadeného rozsudku, vyráběl psychotropní látku, tedy marihuanu. Množství sušiny pocházející z oněch tří rostlin, které vyplývá z příslušného odborného vyjádření, které je obsahem spisového materiálu, nedosahuje judikatorně stanovených kritérií (na které koneckonců správně odkazuje nalézací soud v bodě 13 odůvodněném rozsudku) pro dosažení hranice zákonného znaku„ velký rozsah“. Je ovšem nicméně nepochybné, že jednání obžalovaného směřovalo ke zpracování i zbývajících 15 rostlin konopí (viz formulace ve výroku napadeného rozsudku„ přičemž měl v plánu všechny rostliny postupně sklidit a dosušit“). Za takové situace podle přesvědčení odvolacího soudu jednání obžalovaného [příjmení] zcela nepochybně směřovalo k tomu, aby ze všech zbývajících 15 dosud nesklizených vzrostlých rostlin konopí, obdobným procesem jako ve vztahu k oněm třem sklizeným rostlinám, vyrobil psychotropní látku (marihuanu). Na takovou situaci pak podle mínění odvolacího soudu opětovně dopadá již zmiňované stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014. V něm totiž Nejvyšší soud judikoval, že„ bezprostřednost směřování pachatele k výrobě omamné nebo psychotropní látky pak vyplývá ze skutečnosti, že pachatel už disponuje s rostlinou konopí, která sama o sobě obsahuje látku, přičemž rostlinu konopí pěstuje nebo ji má ve své moci za účelem jejího sklizení a dalšího zpracování, kterým hodlá dovršit již započatý proces výroby omamné nebo psychotropní látky a uskutečnit tak svůj úmysl k tomu směřující. Pachatel zde tedy používá prostředek (rostlinu konopí) k uskutečnění vlastního zločinného cíle (získání marihuany nebo THC). I když se to pachateli nepodaří a nestihne zpracovat všechny vypěstované rostliny konopí, například z důvodu zásahu policie, jde i v takovém případě ve vztahu k nezpracovaným rostlinám z hlediska naplnění znaku„ výroba“ o pokus trestného činu podle § 21 odst. 1 k § 283 před 1 tr. zákoníku“ Podle mínění odvolacího soudu přesně taková situace popsaná ve zmiňovaném stanovisku Nejvyššího soudu nastala v případě obžalovaného [příjmení]. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že jmenovaný disponoval rostlinami konopí, jež obsahují omamnou látku a tyto rostliny pěstoval za účelem jejich sklizení a dalšího následného zpracování, kterým hodlal dovršit již započatý proces výroby psychotropní látky, s cílem získání marihuany, případně THC. S ohledem na zásah policie v místě jeho bydliště, se mu však již nepodařilo sklidit a následně zpracovat zbývajících 15 rostlin konopí. Nicméně jeho úmysl, a odvolací soud opakovaně zdůrazňuje, že zcela správně vyjádřený v popisu skutku pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, evidentně směřoval ke zpracování i oněch zbývajících 15 rostlin. Za takové situace potom je nutno podle mínění soudu odvolacího jednání obžalovaného popsané pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku, kvalifikovat jako pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť jednání obžalovaného zcela evidentně směřovalo k výrobě psychotropní látky. Pokud by došlo ke zpracování všech zbývajících 15 rostlin, pak by s ohledem na výsledky provedeného dokazování (již zmiňované odborné vyjádření) byla dosažena hranice judikatorně stanovených kritérií pro naplnění znaku„ velký rozsah“. K dokonání tohoto trestného činu nicméně díky zásahu policie nedošlo. Jednání obžalovaného popsané pod bodem 2) je tak nutno kvalifikovat jako pokus v celém jeho rozsahu, a nikoliv, jak navrhoval intervenující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako trestný čin dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu, neboť dokonanou částí jednání obžalovaného (sklizením a zpracováním tří vzrostlých rostlin konopí) nebyla dosažena ona judikatorně stanovená kritéria pro naplnění znaku„ velký rozsah“. Proto je tedy nutno jednání obžalovaného [příjmení], popsané v bodě 2) výroku napadeného rozsudku, právně kvalifikovat tak, jak to učinil odvolací soud ve výroku tohoto rozsudku. 19. Podepsaný soud tedy uzavírá tuto pasáž svého rozhodnutí konstatováním, že z důvodů, které shora rozvedl, shledal pochybení nalézacího soudu, spočívající v nesprávné právní kvalifikaci jednání obžalovaného, popsaného v bodě 2) výroku napadeného rozsudku. Toto pochybení bylo nutno podřadit pod ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť postupem soudu prvního stupně došlo k porušení ustanovení trestního zákona. Zmíněné pochybení bylo ovšem napravitelné před samotným odvolacím soudem, a proto odvolací soud po zrušení příslušné části výroku napadeného rozsudku (bod 2) rozhodl za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci sám. 20. Dalšího pochybení se pak podle mínění soudu odvolacího dopustil krajský soud v rámci výroku o uloženém trestu. 21. Jak vyplývá z výroku a následně i z odůvodnění napadeného rozsudku, nalézací soud uložil obžalovanému [jméno] [příjmení] ve smyslu § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, tedy trest mimořádně snížený pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby, která je v případě ustanovení § 283 odst. 3 tr. zákoníku stanovena v rozpětí 8 až 12 let odnětí svobody. 22. V souvislosti s tímto postupem je třeba soudu prvého stupně především vytknout, že v příslušné části výroku napadeného rozsudku poněkud nepřesně citoval příslušné zákonné ustanovení, když na straně 2 napadeného rozsudku je uvedeno, že trest byl ukládán za použití § 58 odst. 2 tr. zákoníku. V odůvodnění přitom (srovnej pasáž v bodě 21) soud prvního stupně (a podle mínění odvolacího soudu zcela správně), již uvádí kompletní ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Neuvedení příslušného písmene ve výroku napadeného rozsudku je nutno pokládat za pochybení, podřaditelné rovněž pod ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. Je totiž nutno mít na paměti, že ustanovení § 58 odst. 2 tr. zákoníku umožňuje uložení trestu mimořádně sníženého pod dolní hranici trestní sazby (za splnění dalších podmínek) v zásadě ve dvou případech. Jednak za situace, pokud pachatel napomohl zabránit trestnému činu, jenž jiný připravoval nebo se o něj pokusil (§ 58 odst. 2 písm. a/ tr. zákoníku), nebo pokud obžalovaný prohlásil svoji vinu (§ 58 odst. 2 písm. b/ tr. zákoníku). Vzhledem k tomu, že jak vyplývá z příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku (viz již zmiňovaný bod 21), nalézací soud svůj postup při ukládání trestu mimořádně sníženého pod dolní hranici trestní sazby odůvodnil především tím, že obžalovaný prohlásil svoji vinu a nikterak nerozvedl, že by byl obžalovaný v postavení pachatele, který napomohl zabránit trestnému činu, jenž jiný připravoval nebo se o něj pokusil, lze mít za to, že krajský soud mínil opřít uložení trestu odnětí svobody mimořádně sníženého pod dolní hranici trestní sazby o ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a nikoliv ustanovení § 58 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pokud však necitoval toto zákonné ustanovení ve výroku napadeného rozsudku zcela přesně, když absentuje uvedení příslušného písmene, hodnotí takový postup odvolací soud jako pochybení, když navíc, jak již koneckonců bylo výše zmíněno, samotný nalézací soud v příslušné pasáži odůvodnění napadeného rozsudku cituje toto zákonné ustanovení v celé jeho šíři. 23. Závažnějším pochybením, kterého se dle mínění odvolacího soudu soud prvého stupně dopustil, je ovšem samotná aplikace ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy uložení trestu mimořádně sníženého pod spodní hranici trestní sazby proto, že obžalovaný [jméno] [příjmení] prohlásil vinu a toto jeho prohlášení bylo soudem přijato. Jak totiž vyplývá z příslušného protokolu o hlavním líčení konaném před Krajským soudem v Brně (srovnej č. l. 98 – 99), jmenovaný obžalovaný po přednesení obžaloby uvedl, že prohlašuje vinu toliko ve vztahu k jednání popsanému v bodě 1) výroku napadeného rozsudku, když ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku uvedl, že nesouhlasí s popisem skutku v obžalobě a stejně tak, že skutečnosti vztahující se k tomuto bodu obžaloby nelze označit za skutečnosti nesporné. Tento postoj obžalovaného pak našel odraz i v dalším postupu soudu prvního stupně, který, jak již bylo výše zmíněno, následně usnesením ve smyslu § 206c odst. 4, odst. 6 tr. ř. přijal prohlášení viny obžalovaného [jméno] [příjmení], ovšem toliko ve vztahu ke skutku uvedenému v obžalobě v bodě 1), jež byl v obžalobě právně kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (byť soud prvního stupně nesprávně uvedl „trestního řádu“). Je evidentní, že obžalovaný prohlásil svoji vinu ve vztahu k trestnému činu, který je nutno označit jako bagatelní, a to s ohledem na rozpětí trestní sazby, kterou byl obžalovaný ohrožen. Zatímco totiž zákonodárce sankcionuje jednání popsané v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku trestem odnětí svobody v rozpětí 1 rok až 5 let, případně trestem peněžitým, pak jednání, které je uvedeno v ustanovení § 283 odst. 3 tr. zákoníku je sankcionováno výrazně přísněji, konkrétně trestem odnětí svobody v rozpětí 8 až 12 let. Podle mínění odvolacího soudu, byť příslušná ustanovení trestního řádu explicitně nevylučují, aby obžalovaný prohlásil vinu toliko k jednomu ze skutků, jež jsou mu v obžalobě kladeny za vinu, nelze potom, při takovémto postoji obžalovaného, mechanicky aplikovat, tak jak to učinil soud prvního stupně, ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a ukládat trest odnětí svobody mimořádně snížený pod dolní hranici trestní sazby. Podle mínění odvolacího soudu je totiž nutno při postupu podle posledně zmíněného zákonného ustanovení, tedy za situace, pokud obžalovaný prohlásí vinu, a takové prohlášení je soudem přijato, vycházet též z toho, jakého charakteru je, v případě mnohosti trestné činnosti, trestný čin, či trestné činy ve vztahu ke kterému, či ke kterým, obžalovaný prohlásí vinu. V závislosti na tom je pak třeba vážit důvodnost postupu podle ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Opačný postup by totiž dle mínění odvolacího soudu znamenal, že by bylo možno užít posledně zmiňovaného zákonného ustanovení kupříkladu za situace, pokud by obžalovaný byl postaven před soud pro vícečinný souběh přečinu výtržnictví a zločinu vraždy, prohlásil by vinu toliko ve vztahu k jednání zakládajícímu právní kvalifikaci přečinem výtržnictví, toto prohlášení by bylo nalézacím soudem přijato a následně by pak bylo, právě s ohledem na prohlášení viny, aplikováno ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a uložen trest mimořádně snížený pod dolní hranici trestní sazby. Podle přesvědčení odvolacího soudu však takto ustanovení § 206a odst. 1 tr. ř., § 206c tr.ř. a v návaznosti na to ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, vykládat nelze. Odvolací soud tedy konstatuje, že podle jeho přesvědčení (byť explicitní ustanovení v tomto směru v trestním řádu absentuje), je třeba, aby soud prvního stupně při úvahách o eventuální aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, důsledně zvažoval míru závažnosti trestné činnosti ve vztahu k níž obžalovaný případně prohlásí vinu a míru závažnosti trestného činu či trestných činů ve vztahu k nimž naopak vinu neprohlásí. Je totiž nutno mít na paměti, že zpravidla je nutno ve vztahu k bagatelním trestným činům vést méně rozsáhlé dokazování, než ve vztahu k trestné činnosti mající charakter závažných trestných činů. Pokud pak bylo záměrem zákonodárce poskytnout obžalovanému, který prohlásí svoji vinu (a toto prohlášení je soudem přijato) určitý benefit v podobě mírnějšího trestu odnětí svobody, pak takový benefit je poskytnut jako jakási protihodnota za to, že díky postoji obžalovaného není nutno provádět, mnohdy velmi rozsáhlé, dokazování. V trestní věci obžalovaného [příjmení] ovšem byla situace zcela jiná, když ze spisového materiálu zřetelně vyplývá, že i za situace, pokud by jmenovaný neučinil prohlášení viny ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku, pak by dokazování k tomuto bodu vedené, nebylo nikterak rozsáhlé. Odvolací soud si je pochopitelně vědom toho, že trestní řád neobsahuje žádné ustanovení, které by zavazovalo soud k tomu, aby vázal případné úvahy o uloženém trestu na rozsah dokazování, jež by bylo třeba provést při absenci prohlášení viny obžalovaného a jeho přijetí. Nicméně stejně tak stojí podepsaný soud na stanovisku, že v případě mnohosti trestné činnosti je třeba, aby soud pečlivě vážil, zda případný benefit v podobě uložení trestu odnětí svobody mimořádně sníženého pod dolní hranici trestní sazby, při aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, je úměrný významu prohlášení viny pro urychlení řízení, díky neprovedení příslušných důkazů. Jako obiter dictum navíc poukazuje odvolací soud na to, že soud prvního stupně, i přes výše uvedené prohlášení viny ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku, k tomuto bodu fakticky provedl určité dokazování, a to výslechem otce obžalovaného [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], který byl původně rovněž v pozici obžalovaného. Navíc je třeba poukázat na to, že dle mínění odvolacího soudu nelze při postupu ve smyslu § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pominout, že takový postup není podmíněn pouze a jedině tím, že obžalovaný učiní prohlášení viny, jež je soudem přijato. Jak totiž vyplývá z posledně zmíněného zákonného ustanovení, je možné jej užít toliko za splnění dalších podmínek, konkrétně při zohlednění poměrů pachatele, povahy jím spáchané trestné činnosti a při vyslovení závěru, že lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání. Úvahy v tomto směru v napadeném rozsudku jsou poněkud kusé. Odvolací soud tedy z výše rozvedených důvodů shledal pochybení soudu prvního stupně, pokud ten uložil obžalovanému [jméno] [příjmení] trest odnětí svobody mimořádně snížený pod dolní hranici trestní sazby při užití ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když podle přesvědčení odvolacího soudu, opřeného o shora rozvedenou argumentaci, pro užití posledně zmíněného ustanovení nebyly dány zákonné důvody. 24. Odvolací soud tedy s ohledem na toto pochybení zrušil výrok o uloženém trestu odnětí svobody, a to za podmínek § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., když došlo k nesprávnému užití ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Navíc odvolací soud má za to, že trest uložený soudem prvního stupně ve výměře šesti roků odnětí svobody je nutno, s ohledem na osobu obžalovaného, jakož i na charakter jím spáchané trestné činnosti, hodnotit jako nepřiměřený ve smyslu nepřiměřené přísnosti. Byly tedy dány i důvody pro zrušení výroku o uloženém trestu odnětí svobody ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. 25. Odvolací soud tedy, s ohledem na výše naznačenou argumentaci, shledal pochybení soudu prvního stupně při ukládání trestu odnětí svobody podřaditelná pod ustanovení § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. Tato pochybení však byla opětovně napravitelná před samotným odvolacím soudem, a proto ten po zrušení příslušné části napadeného rozsudku (§ 258 odst. 2 tr. ř.), rozhodl ve věci sám, a to za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. 26. Při ukládání trestu odnětí svobody obžalovanému [jméno] [příjmení] vyšel odvolací soud především z obecných kritérií pro ukládání trestu, tak jak jsou stanovena v ustanovení § 37 až § 39 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obžalovaný žil až do doby spáchání trestné činnosti, pro kterou byl postaven před soud, způsobem života, který lze označit jako řádný, když k jeho předchozímu odsouzení, navíc pro zcela jinou trestnou činnost, i s ohledem na délku doby která uplynula, odvolací soud nepřihlížel jako k obecné přitěžující okolnosti. Jak vyplývá ze spisového materiálu, obžalovaný je řádně zaměstnán a nebylo vůči němu zjištěno ničeho negativního z místa jeho bydliště. Odvolací soud, podobně jako soud prvního stupně, ve prospěch obžalovaného zohlednil i poměrně výrazné polehčující okolnosti ve smyslu § 41 písm. l), m) tr. zákoníku, když obžalovaný se ke spáchání trestné činnosti minimálně zčásti doznal a napomáhal při jejím objasnění orgánům činným v trestním řízení. Na druhé straně bylo třeba přihlédnout ke skutečnosti, že obžalovaný zcela zjevně spáchal trestný čin po předchozím uvážení, i k tomu, že se dopustil více trestných činů, což našlo svůj odraz při ukládání trestu úhrnného ve smyslu § 43 odst. 1 tr. zákoníku Odvolací soud má nicméně za to, že komparací okolností daného případu a poměrů pachatele lze dospět k závěru, že uložení trestu ve standardní trestní sazbě, tedy ve výměře nejméně 8 let odnětí svobody, by bylo pro obžalovaného [jméno] [příjmení] nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání. Odvolací soud v dané souvislosti poukazuje již na shora zmíněné skutečnosti týkající se dosavadního způsobu života obžalovaného, který, jak již bylo zdůrazněno, žije fakticky řádným způsobem života běžné populace, kdy je řádně zaměstnán, plnil si své vyživovací povinnosti a z místa bydliště k němu není negativních připomínek. Odvolací soud souhlasí s argumentací soudu prvního stupně v tom smyslu, že na obžalovaného je třeba nahlížet jako na malopěstitele konopí, když dokazováním nebylo prokázáno, že by vyprodukoval větší množství rostlin, než je uvedeno ve výroku napadeného rozsudku. Pro obdobně právně kvalifikovanou trestnou činnost jsou přitom zhusta před soud postaveni pachatelé, kteří pěstují rostliny konopí v počtu stovek i tisíců kusů. Stejně tak nebylo prokázáno, že by obžalovaný konopí distribuoval, ať již zdarma, či zejména s cílem získání finančního profitu, dalším osobám. Pro takové jednání koneckonců nebyl ani odsouzen. Škodlivý následek jeho jednání hodnotí i odvolací soud jako spíše nižší, když, jak bylo shora opakovaně zmiňováno, nebylo prokázáno, že by obžalovaný ve výraznější míře vyrobenou psychotropní látku, tedy marihuanu, distribuoval ve svém okolí. Tím se podle mínění odvolacího soudu případ obžalovaného [příjmení] poněkud liší od typických případů pěstitelů konopí, když obvyklou praxí je, že pachatel takového trestného činu získanou psychotropní látku dále distribuuje, a to zpravidla za příslušnou finanční protihodnotu. K takovému jednání v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] ovšem nedošlo. Díky tomu je možno, v rámci typové společenské škodlivosti obdobné trestné činnost, hodnotit konkrétní společenskou škodlivost trestných činů, spáchaných obžalovaným [jméno] [příjmení], jako spíše nižší. S ohledem na všechny tyto skutečnosti má odvolací soud za to, že ukládání trestu v rámci standardní trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné, a proto přistoupil k uložení trestu odnětí svobody při aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, když pro takový postup shledal zákonné důvody, jak ve smyslu poměrů pachatele, tak okolností případu. Pokud se týče konkrétní výměry uloženého trestu odnětí svobody, potom podepsaný soud konstatuje, že ve srovnání se skutkově i právně obdobnými věcmi, které jím byly projednávány, je třeba uložit trest, který pokud možno co nejpřesněji odráží míru konkrétní společenské škodlivosti jednání obžalovaného. Jak již odvolací soud výše zdůraznil, nebylo prokázáno, že by obžalovaný vyrobenou marihuanu ve větším počtu případů distribuoval, stejně tak nebylo prokázáno, že by případnou distribucí psychotropní látky získával finanční prostředky. S ohledem na to se jeví odvolacímu soudu přiměřeným uložení trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, tedy poměrně výrazně sníženého pod dolní hranici standardní zákonné sazby dle § 283 odst. 3 tr. zákoníku. Takto uložený trest je již nicméně ze zákona nepodmíněný, a pro jeho výkon byl obžalovaný [jméno] [příjmení], v souladu se zákonnými kritérii, zařazen do věznice s ostrahou (§ 56 odst. 2 písm. a/ tr. zákoníku). Ve shodě s napadeným rozsudkem byl pak i odvolacím soudem jako vedlejší trest uložen trest propadnutí věci, a to za podmínek § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve vztahu k věcem, které mají zjevně charakter nástrojů trestné činnosti. 27. Konečně odvolací soud konstatuje, že zcela mimo jeho přezkumnou povinnost zůstal výrok napadeného rozsudku, jímž byl ve smyslu § 226 písm. c) tr.ř. zproštěn podané obžaloby otec obžalovaného, [jméno] [příjmení], neboť ze spisového materiálu vyplývá, že proti tomuto výroku napadeného rozsudku nebylo v zákonné lhůtě podáno žádnou z oprávněných osob odvolání. Zmiňovaný zprošťující výrok pak s ohledem na to nabyl právní moci a jako takový zůstal mimo přezkumnou povinnost odvolacího soudu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Olomouc 10. června 2021 JUDr. Milan Kaderka předsedkyně senátu