V případě, že poškozeného, který není osobou plně svéprávnou nebo je osobou omezenou ve svéprávnosti, již zastupuje ustanovený opatrovník, který je zároveň advokátem, nelze za účelný označit postup tohoto opatrovníka, který navíc poškozenému zvolí zmocněnce z řad advokátů.

Číslo jednací: 1 To 1/2022-596 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2022 stížnost opatrovníka [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2021, č. j. 34 T 2/2020-585, v trestní věci odsouzeného [údaje o účastníkovi] takto: Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se z podnětu stížnosti opatrovníka [titul] [jméno] [příjmení] napadené usnesení zrušuje a nově se rozhoduje tak, že podle § 45 odst. 1 a § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. per analogiam se opatrovníku [titul] [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa], přiznává odměna a náhrada hotových výdajů takto: I. Odměna za úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. b), c), d), f), g), k ), odst. 2 písm. d), f), § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále AT) (9 x 5 000 Kč; 1 x 5 000 Kč + 100%; 2 x 2 500 Kč) ……………...……… 60 000 Kč II. Náhrada režijního paušálu dle § 13 odst. 4 AT (12 x 300 Kč) ……………..………….……………… 3 600 Kč III. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT …………………….……………… 4 200 Kč IV. Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 5 AT …………………………………..……….....….…. 7 536 Kč Celkem ………………………………………………………………… 75 336 Kč Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením rozhodla vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě podle § 45 odst. 1 a § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. per analogiam a přiznala ustanovenému opatrovníku [titul] [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa], za zastupování poškozené [jméno] [příjmení], narozené [datum], odměnu a náhradu hotových výdajů takto: 1) za převzetí a přípravu obhajoby § 11 odst. 1 písm. b), § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění vyhl. č. 235/97 Sb., 276/2006 Sb., 399/2010 Sb., 430/2011, 486/2012 Sb., 390/2013 Sb., 120/2014 Sb. (dále AT) ………………………………..…………………...… 2 480 Kč 2) za sepis podání ve věci samé § 11 odst. 1 písm. d) AT (1 x 2 480 Kč) …………….……...……………… 2 480 Kč 3) za účast při prostudování spisu při skončení vyšetřování § 11 odst. 1 písm. f) AT (2 x 2 480 Kč) …………………………………….. 4 960 Kč 4) za účast na jednání před soudem § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. f) AT (4 x 2 480, 1 x 1 240 Kč) ………… 11 160 Kč 5) za sepis odůvodnění odvolání § 11 odst. 1 písm. k) AT (1 x 2 480 Kč) …………………………...………… 2 480 Kč 6) za účast při další poradě s klientem přesahující 1 hod. § 11 odst. 1 písm. c), § 12 odst. 1 AT (1 x 4 960 Kč) ………...……………… 4 960 Kč 7) režijní paušál § 13 odst. 4 AT (11 x 300 Kč) ……………………………….……………… 3 300 Kč 8) náhrada za promeškaný čas § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT …………………………………………… 4 200 Kč 9) náhrada hotových výdajů § 13 odst. 1, 5 AT ………………………………………………….....….…. 7 536 Kč celkem……………………..……………………………...…………..….…. 43 556 Kč. 2. Proti usnesení podal řádně a včas stížnost [titul] [jméno] [příjmení] jako ustanovený opatrovník poškozené [jméno] [příjmení]. Především nesouhlasil s postupem krajského soudu při stanovení odměny za jeden úkon právní služby v částce 2 480 Kč. Soudu prvního stupně vytknul absenci řádného odůvodnění či právního vysvětlení. Trval na původním požadavku na přiznání odměny za jeden úkon právní služby v částce á 9 580 Kč (vycházející z tarifní hodnoty podle výše náhrady škody, tj. 313 590 Kč) a od 1. 7. 2020 v částce á 5 620 Kč (krajským soudem určená náhrada škody ve výši 113 590 Kč). Druhá stížnostní námitka směřovala proti krácení odměny a náhrady hotových výdajů za účast opatrovníka při„ poradě v mezidobí soudem ustanoveným stálým opatrovníkem poškozené dne 22. 12. 2020“ a„ další poradě s klientem dne 24. 3. 2021“. K odůvodnění krajského soudu [titul] [příjmení] namítl, že:„ při hodnocení účelnosti nákladů vzniklých přibráním opatrovníka je nutno hodnotit nejenom potřebnost každého jednotlivého úkonu, ale taktéž přiměřenost jeho postupu po vydání rozhodnutí odvolacího soudu. Dopad takto vyčíslených nákladů opatrovníka je nadto nutno hodnotit i s ohledem na postavení poškozené, zde retardované, neboť uložená povinnost k náhradě škody poškozené fakticky se musí vykonat třetí osobou, tedy stálým opatrovníkem poškozené (městským celkem), a poškozené, se kterou se i přes její mentální postižení ustanovený opatrovník domluvil, svědčí právo být opatrovníkem (právním odborníkem) osobně vyrozuměna o rozhodnutí odvolacího soudu včetně toho, že je jí, jakožto osobě se specifickými myšlenkovými nároky, citlivě, podrobně a pro ni přijatelným způsobem jeho obsah vysvětlen“. Opravným prostředkem opatrovník poškozené dále brojil proti krácení odměny a náhrady hotových výdajů za nahlížení do spisu dne 17. 7. 2020 (od 11:11 do 11:21 hod.). Jeho nezbytnost odůvodnil zvažováním případného podání odvolání a zdůraznil, že právo na právní pomoc opatrovníkem se realizuje i prostřednictvím takového úkonu. Advokát doplnil, že nahlédnutí do spisu v dané fázi řízení bylo nepochybně účelným úkonem nutným k aktivní obraně práv poškozené, proto se domáhal přiznání odměny za samostatný úkon právní služby podle § 11 odst. 3 AT k § 11 odst. 1 písm. f) AT Poslední námitkou se stěžovatel domáhal přiznání odměny za dva úkony právní služby a související náhrady hotových výdajů za„ sepis nároku na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně ze dne 16. 6. 2020“ a za„ sepis žádosti o rozhodnutí dle § 151a odst. 1 tr. ř.“. V závěru opravného prostředku [titul] [jméno] [příjmení] navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení krajskému soudu, který bude v dalším řízení vázán právním názorem vrchního soudu. 3. Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. d) tr. ř. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že opravný prostředek byl podán osobou oprávněnou podle § 142 odst. 1 tr. ř. a ve stanovené lhůtě podle § 143 odst. 1 tr. ř. Ustanovení § 151 odst. 4 tr. ř. připouští opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí. Dosah revizního principu je dále limitován zákazem reformatio in peius. S ohledem na skutečnost, že stížnost byla podána proti rozhodnutí, které bylo podmíněno návrhem opatrovníka ve smyslu § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř., u něhož dochází k prolomení tzv. zásady oficiality, byl soud při rozhodování limitován samotným rozsahem podaného návrhu opatrovníka poškozené, co do jednotlivých úkonů i výše odměny, případně náhrad, které požadoval. 4. Základním podkladem pro napadené rozhodnutí bylo vyúčtování poskytnutých právních služeb opatrovníka [titul] [jméno] [příjmení] (č. l. 578-584, včetně příloh), které bylo podáno včas (Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 29. 9. 2021), tj. ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se opatrovník poškozené dozvěděl, že jeho povinnost k zastupování skončila. 5. Z podnětu podané stížnosti vrchní soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a shledal podanou stížnost z části důvodnou. 6. Při akceptaci právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 17/21, ze dne 17. 10. 2021 (publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 443/2021 Sb.) vrchní soud shledal důvodnost opravného prostředku, pokud se týká stanovení odměny za jeden úkon právní služby. Stanovení odměny podle § 9 odst. 5 AT, později zrušeného označeným nálezem, by bylo přitakáním neústavnosti daného ustanovení. Vlastní stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby navíc nebylo v napadeném usnesení přesvědčivě odůvodněno. Bylo nutné odměnu stanovit analogicky podle takové normy AT, která bude přiléhavě vyjadřovat povahu, rozsah a náročnost právní pomoci poskytnuté ustanoveným opatrovníkem poškozené. V konkrétním případě byla činnost ustanoveného opatrovníka nejbližší činnosti advokáta jako zmocněnce zastupujícího poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy. Proto vrchní soud vycházel z ustanovení § 10 odst. 5 AT a stanovil odměnu podle tarifní hodnoty 10 000 Kč; pokud byla poškozené přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10 000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena podle § 7 AT v návaznosti na hodnotu předmětu úkonu. V tomto případě částky ve výši 313 590 Kč, resp. 113 590 Kč, jež byla poškozené [jméno] [příjmení] pravomocným rozsudkem skutečně přiznána jako náhrada majetkové újmy, a jak ji požadoval ustanovený opatrovník. Dále bylo nutno aplikovat ustanovení tehdy účinného advokátního tarifu, konkrétně § 12a odst. 1 AT, o snížení mimosmluvní odměny o 20 % a limitního ustanovení § 12a odst. 2 AT, podle kterého se sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem snížená podle odstavce 1, činí nejvýše 5 000 Kč. 7. V souladu s citovanými ustanoveními byla vrchním soudem nově stanovena odměna opatrovníka v částce 5 000 Kč za jeden úkon právní služby, která vycházela jednak z požadované a původně přiznané výše náhrady újmy v částce 313 590 Kč (§ 7 pol. 6 AT (9 100 + 480 (12 x 40) = 9 580 Kč) → limitováno § 12a odst. 1, odst. 2 AT → 5 000 Kč) a obdobně z konečně přiznané výše náhrady újmy 113 590 Kč (§ 7 pol. 5 AT (1 500 + 4 160 (104 x 40) = 5 560 Kč) → limitováno § 12a odst. 1, 2 AT → 5 000 Kč). Z uvedeného je zřejmé, že výše odměny za jeden úkon právní služby, vzhledem k limitnímu omezení i přes odlišnou výši přiznané náhrady škody, byla stejná. 8. Jakkoli se stěžovatel snažil přesvědčit o nutnosti uskutečnění porady se stálým opatrovníkem dne 22. 12. 2020 a porady s klientkou dne 24. 3. 2021, a tedy přiznání nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů za ně, má vrchní soud shodně s krajským soudem za to, že mu takový nárok nevznikl. Krajský soud správně konstatoval, že uvedená trestní věc byla v době uskutečnění předmětných porad pravomocně skončena. Vrchní soud dodává, že se nejednalo o účelně vynaložené náklady, neboť tyto již neměly žádnou přímou souvislost s trestním řízením např. ve smyslu jeho doplnění, změny nebo dalšího postupu. Ne každá činnost ustanoveného opatrovníka při zastupování poškozené zakládá nárok na odměnu za právní služby. Pokud ustanovený opatrovník poškozenou a stálého opatrovníka následně seznámil s výstupem trestního řízení, nelze takovou činnost považovat za poskytovanou právní službu v souvislosti, resp. v rámci trestního řízení. 9. Nedůvodným shledal vrchní soud rovněž požadavek stěžovatele na přiznání odměny za nahlížení do spisu dne 17. 7. 2020. V tomto směru se vrchní soud ztotožnil s odůvodněním nalézacího soudu, na které bylo možné odkázat. Nahlédnutí do spisu v délce 10 minut (od 11:11 do 11:21 hodin) po skončení dokazování a po vyhlášení prvostupňového rozsudku (s jehož obsahem byl opatrovník seznámen doručením opisu rozsudku), nelze skutečně považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT, protože nemohlo stěžovateli a poškozené přinést nic podstatného při zvažování a podání opravného prostředku. Spisový materiál v době nahlédnutí do spisu opatrovníkem nebyl nijak obsáhlý a relativně krátce po vyhlášení rozsudku nemohl přinést nic podstatného pro činnost opatrovníka. Ostatně tomu odpovídala i délka skutečného nahlédnutí do spisu. V této souvislosti bylo třeba doplnit, že ačkoliv opatrovníku nevznikl nárok pro přiznání odměny za úkon popsaný výše, zůstal mu nárok pro přiznání souvisejících náhrad hotových výdajů (cestovného a promeškaného času), i když nárok na odměnu za vlastní úkon stěžovateli nevznikl. Vrchní soud zjistil, že v souvislosti s výše uvedenou činností byla náhrada promeškaného času v částce 600 Kč a náhrada hotových výdajů v souvislosti s cestou [obec] [obec] a zpět v částce 1 056 Kč přiznána už nalézacím soudem. 10. Pokud se týká výhrady stěžovatele k nepřiznání odměny za sepsání návrhu na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně ze dne 16. 6. 2020, ani v tom neshledal vrchní soud závadu napadeného usnesení. Poškozená [jméno] [příjmení] vystupovala v trestní věci v pozici zvlášť zranitelné oběti trestného činu, jak to vyplývá z § 2 odst. 4 písm. b), d) zákona č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů, a jak to sám konstatoval opatrovník ve sporném podání (č. l. 445). Taková pozice je automaticky spojena s nárokem na právní pomoc poskytnutou zmocněncem bezplatně podle § 51a odst. 2 tr. ř. Proto byl tento návrh opatrovníka nadbytečný (č. l. 445). 11. Stěžovatel se domáhal vyjádření vrchního soudu, zda smí opatrovník poškozené účelně zvolit zmocněnce z řad advokátů, když opatrovník sám je advokátem. Na to může vrchní soud odpovědět, že takový postup v dané situaci by nešlo považovat za účelný. Napovídá tomu ustanovení § 45 odst. 1 tr. ř. stanovící, že práva poškozeného, není-li osobou plně svéprávnou nebo je-li omezen ve svéprávnosti, vykonává zákonný zástupce nebo opatrovník. Podle § 50 odst. 1 tr. ř. poškozený se může dát zastupovat zmocněncem. Podle § 51 odst. 1 tr. ř. zmocněnec poškozeného je oprávněn činit za poškozeného návrhy, podávat za něj žádosti a opravné prostředky a je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit poškozený. Jestliže práva poškozeného už vykonává advokát jako ustanovený opatrovník, přitom má stejná práva jako sám poškozený, bylo by nadbytečným zdvojením právní ochrany poškozeného, kdyby mu byl zvolen nebo ustanoven další advokát jako zmocněnec. 12. Požadavek stěžovatele na odměnu za podání návrhu na vydání rozhodnutí dle § 151a odst. 1 tr. ř. (č. l. 447) považoval vrchní soud za relevantní. Návrh opatrovníka na vypracování znaleckého posudku měl určité opodstatnění, neboť jeho smyslem bylo prokázat, případně vyčíslit výši náhrady nemajetkové újmy poškozené, jiné duševní újmy než ve smyslu bolestného a ztížení společenského uplatnění, ke které již byl posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zpracován (viz č. l. 391-393 spisu). K tíži předmětného návrhu byla nejasná a nepřesná formulace, z jakého oboru má být znalecký posudek vypracován. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zjevné, že úkon uvedeného charakteru byl proveden, měl v dané chvíli opodstatnění, a i když nebyl správně vyjádřen, šlo ho považovat za účelný k obraně zájmů poškozené. Při zohlednění rozsahu předmětného podání považoval vrchní soud za odpovídající nárok pro přiznání odměny ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) AT ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. á 2 500 Kč, a související náhrady režijního paušálu 1x á 300 Kč. 13. Na základě shora uvedeného vrchní soud zčásti shledal podmínky pro vyhovění stížnosti opatrovníka [titul] [příjmení]. Ze shora uvedených důvodů a na označených místech vrchní soud změnil rozhodnutí krajského soudu a sám znovu rozhodl uvedeným způsobem. Poučení: Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Olomouc 21. února 2022 Mgr. Daniel Plšek předseda senátu