Není vyloučeno, aby ve společném řízení státní zástupce současně podal vůči některému obviněnému (některým obviněným) dle § 180 odst. 1 tr.ř. obžalobu a ve vztahu k dalšímu obviněnému (dalším obviněným) návrh na schválení dohody o vině a trestu za předpokladu, že vůči každému z obviněných směřuje vždy jen jeden z těchto návrhů.

Číslo jednací: 1 To 23/2022-843 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2022 stížnost státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2021, č. j. 50 T 5/2021-810, v trestní věci obviněných [jméno] [příjmení] [údaje o účastníkovi], [jméno] [příjmení] [údaje o účastníkovi], [jméno] [příjmení] [údaje o účastníkovi], [jméno] [příjmení] [údaje o účastníkovi], jímž bylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, a rozhodl takto: Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. se z podnětu stížnosti státního zástupce napadené usnesení zrušuje a soudu prvního stupně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením krajský soud rozhodl v neveřejném zasedání podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. o vrácení věci obviněného [jméno] [jméno] a spol. státnímu zástupci k došetření. V odůvodnění napadeného rozhodnutí zrekapituloval dosavadní stav řízení a označil trestné činy, které jsou obviněným kladeny za vinu. Krajský soud zdůraznil, že proti obviněným [příjmení] a [příjmení] byla podána obžaloba, zatímco u obviněných [příjmení] a [příjmení] státní zástupce podal návrh na schválení uzavřených dohod o vině a trestu. S odkazem na § 180 odst. 1 tr. ř. a alternativu podkladů pro trestní stíhání před soudem (obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu) krajský soud konstatoval, že řízení před soudem nemůže probíhat ve vztahu k některým obviněným na základě obžaloby a současně ve vztahu k jiným obviněným na základě návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Přitom soud připomenul rozdíly v těchto řízeních, v průběhu dokazování i rozhodování. Takto odlišná řízení nelze žádným procesním způsobem spojit a nebylo možné v zahájených řízeních efektivně provést jediné řízení před soudem. Přípravné řízení tím bylo podle soudu zatíženo závažnou procesní vadou, kterou nebylo možné v řízení před soudem napravit a nebylo možné věc v řízení před soudem projednat. Podle krajského soudu nemohla být vada napravena ani vyloučením některé věci ze společného řízení. 2. Ve druhé části odůvodnění krajský soud konstatoval závažnou procesní vadu v přípravném řízení proti obviněnému [příjmení]. Jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením dne 30. 5. 2020 ve vztahu k bodům 2., 4., 5., 7. a 8. obžaloby, ke kterým byl obviněný ve stejný den řádně vyslechnut; podruhé byl obviněný k jeho obsahu znovu vyslechnut 9. 12. 2020. Dne 17. 3. 2021 bylo obviněnému [příjmení] doručeno další rozšiřující usnesení o zahájení trestního stíhání pro jednání označené v obžalobě pod body 1., 3. a 6. Po tomto zahájení trestního stíhání obviněný již nebyl znovu vyslechnut. Krajský soud nepovažoval za dostatečné, že obviněný [jméno] fakticky k těmto jednáním vypovídal dříve dne 9. 12. 2020. Z této výpovědi dle něj nelze v dalším řízení vycházet. Zkrácení práva obviněného na obhajobu nemohlo být zhojeno tím, že měl časový prostor, aby se případně z vlastní iniciativy k věci vyjádřil, ani tím, že měl v té době ustanoveného obhájce. 3. Označené usnesení napadl stížností státní zástupce. V odůvodnění stížnosti vyšel z odlišného chápání pojmu„ trestní stíhání před soudem“ dle § 180 odst. 1 tr. ř. Vztahoval ho pouze ke konkrétnímu obviněnému a konkrétnímu skutku. Podle státního zástupce lze samostatná trestní stíhání spojit do společného řízení v jedné věci. V tomto pojetí je možné trestní stíhání některých obviněných ve fázi přípravného řízení ukončit obžalobou a trestní stíhání dalších obviněných jiným druhem rozhodnutí. Státní zástupce se opíral o znění důvodové zprávy k zákonu, který zavedl do trestního řádu institut dohody o vině a trestu. Připomněl praxi soudů, které spojily ke společnému řízení trestní stíhání zahájené obžalobou s jiným trestným stíháním zahájeným návrhem na potrestání. Neshledal žádná ustanovení trestního řádu, které by bránily současnému podání obžaloby vůči některým obviněným a návrhu na schválení dohody o vině a trestu vůči jiným obviněným. Dále státní zástupce argumentoval, že není nutné v jednom trestním řízení v každém okamžiku směřovat úkony vůči všem obviněným, ale lze například postupovat nejprve podle ustanovení o projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu a později vůči jiným obviněným projednáním obžaloby. Odkázal na praxi soudů, které ve společných řízeních vůči některým obviněným vydají trestní příkaz, zatímco vůči jiným obviněným nařídí hlavní líčení. Státní zástupce také připomněl vzhledem k vzneseným námitkám možnost soudu rozhodnout o vyloučení věci k samostatnému projednání. Ustanovení § 186 písm. g) a § 187 odst. 4 tr. ř. soudům ukládá, aby se při předběžném projednání obžaloby zabývaly otázkou, jestli není možné uzavření dohody o vině a trestu, což by podporovalo možnost současného projednání obžaloby a návrhu na schválení dohody. Státní zástupce si byl vědom odpovědnosti, kterou nese za důkazní situaci, zvážil procesní postup ve věci a jeho důsledky. Z toho vyplynulo dílčí stanovisko, že nebylo vyloučeno současné podání obžaloby a návrhu na schválení dohody o vině a trestu v jedné trestní věci, nejednalo se o procesní vadu a už vůbec ne o vadu neodstranitelnou. 4. K problému absence výpovědi obviněného [jméno] po druhém zahájení trestního stíhání státní zástupce argumentoval ustanovením § 33 odst. 1 tr. ř. Podle něj nebyla stanovena povinnost orgánů činných v trestním řízení aplikovat právo obviněného vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, nutně ještě v přípravném řízení. Obviněný [jméno] byl ve věci vyslechnut v dostatečné míře po poradě se svým obhájcem po prvním zahájení trestního stíhání a při druhém výslechu v pořadí se doznal k trestné činnosti. Nepodal si stížnost proti druhému usnesení o zahájení trestního stíhání a bezpochyby měl zachováno právo vyjádřit se ke všem skutečnostem v dalším řízení. Na podporu svého stanoviska státní zástupce citoval z judikatury, která se vztahovala k zákazu sebeobviňování a k možnosti užití výslechu spoluobviněného provedeného před zahájením trestního stíhání jiného obviněného jako neodkladného úkonu. Z toho dovodil, že výpověď spoluobviněného chápaná jako neodkladný úkon a použitelná proti jinému tehdy nestíhanému obviněnému je procesně použitelná i vůči obviněnému samotnému. Provedením výslechu obviněného v řízení před soudem lze případnou vadu odstranit, aby nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu. 5. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci podle § 146 odst. 2 písm. d) tr. ř. jako stížnostnímu soudu. Napadené usnesení bylo doručeno státnímu zástupci, všem obviněným a obhájcům. Podle § 188 odst. 3 tr. ř. je stížnost proti napadenému usnesení přípustná. Stížnost byla podána státním zástupcem jako oprávněnou osobou podle § 142 odst. 1 tr. ř. a ve stanovené lhůtě podle § 143 odst. 1 tr. ř. Z podnětu podané stížnosti vrchní soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. 6. Vrchní soud neshledal žádné podstatné závady v řízení předcházejícím napadenému usnesení. Krajský soud po současném podání obžaloby a návrhů na schválení dohod o vině a trestu přezkoumal předloženou věc a rozhodl v neveřejném zasedání (ačkoliv v záhlaví napadeného usnesení je chybně uvedeno, že bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání). Vyhlášené usnesení bylo oznámeno všem dotčeným osobám podle § 137 odst. 1 tr. ř. doručením opisu rozhodnutí. 7. Vrchní soud vyšel v otázce současného podání obžaloby proti dvěma obviněným a návrhu na schválení dohody u dalších dvou obviněných z ustanovení § 20 tr. ř.:„ Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné trestní řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.“ Vrchní soud také bral v úvahu § 32 tr. ř., který za obviněného označuje osobu podezřelou ze spáchání trestného činu, proti kterému lze použít prostředků daných trestním řádem, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání. Podle § 12 odst. 10 tr. ř.„ …trestním stíháním se rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí věci samé…“ Důležité bylo znění § 180 odst. 1 tr. ř.:„ Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce.“ Z nich podle vrchního soudu vyplývá, že pokud se v trestním řádu hovoří o trestním stíhání (např.„ trestní stíhání před soudem“), je vázáno ke konkrétnímu jednotlivému obviněnému. Ve společném řízení je za stanovených předpokladů možné vést trestní stíhání více obviněných a ukončit trestní stíhání jednotlivých obviněných různým rozhodnutím (např. zastavením trestního stíhání, narovnáním, vydáním trestního příkazu apod.), zatímco vůči zbývajícím obviněným se v trestním stíhání pokračuje příslušným postupem. Dále vrchní soud zvažoval § 175b odst. 1 tr. ř.:„ Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a trestu.“ Vedle toho podle § 176 odst. 1 tr. ř.:„ Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy.“ Z toho lze vyvodit, že ukončit přípravné řízení a zahájit trestní stíhání jednotlivých obviněných před soudem lze různým způsobem, není přitom vyloučeno takto postupovat i ve společném řízení proti více obviněným. 8. Lze souhlasit s krajským soudem, že proti jednomu obviněnému nelze trestní stíhání před soudem zahájit současně více způsoby uvedenými v § 180 odst. 1 tr. ř. (obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu), ale pouze jedním z nich. To se stalo v projednávané věci. Proti obviněným [příjmení] a [příjmení] byla podána obžaloba, zatímco u obviněných [příjmení] a [příjmení] státní zástupce navrhnul schválení dohod o vině a trestu. Trestní řád přímo nestanovil postup státního zástupce při současném podání obžaloby a návrhu na schválení dohody o vině a trestu, ale takovou možnost výslovně nezapověděl. Důvodová zpráva k zákonu zavádějícímu institut dohody o vině a trestu možnost současného podání obžaloby a návrhu na schválení dohody výslovně připouštěla. Záleží tedy na konkrétní situaci a odpovědnosti státního zástupce, aby ve společném řízení proti více stíhaným osobám důkladně zvážil, jak ukončí přípravné řízení, resp. na základě jakého podkladu bude dále vedeno trestní stíhání každého obviněného před soudem, v jakém postavení budou obvinění vystupovat v odlišném řízení, jak přesvědčivá bude důkazní situace u jednotlivých obviněných a jak bude možné realizovat shromážděné důkazní prostředky v každém dílčím řízení. Není přitom vyloučeno, že dojde k problematickým situacím, které ztíží prokazování skutkového děje. V zásadě vrchní soud dospěl k závěru, že ve společném řízení vedeném proti více obviněným je možné ukončit přípravné řízení a zahájit trestní stíhání před soudem na základě dvou různých návrhů (obžaloba, návrh na schválení dohody a trestu) za předpokladu, že vůči jednomu obviněnému směřuje vždy pouze jeden z těchto návrhů. 9. Při standardním průběhu řízení ustanovení § 206b tr. ř. předpokládá, že po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného může dojít ke sjednání dohody o vině a trestu, přitom se postupuje přiměřeně podle § 175a tr. ř. Dojde-li k uzavření dohody o vině a trestu, je v hlavním líčení přednesen obsah sjednané dohody a navrženo jeho schválení, postupuje soud v hlavním líčení přiměřeně podle § 314q odst. 3 až odst. 5 a § 314r tr. ř., tedy přiměřeně jako ve veřejném zasedání k návrhu na schválení dohody o vině a trestu. 10. Obdobně lze podle vrchního soudu postupovat i v případě, že dohoda o vině a trestu byla sjednána již v přípravném řízení a návrh na její schválení byl předložen soudu současně s obžalobou. Z praktického hlediska je ve společném řízení před soudem možné postupné projednání návrhů předložených státním zástupcem, nejprve návrhu na schválení dohody o vině a trestu ve veřejném zasedání, a následně obžaloby v předběžném projednání nebo v hlavním líčení. V jednoduchých případech bude z hlediska efektivity možné společné projednání obžaloby a návrhu na schválení dohody o vině a trestu v hlavním líčení postupem jako ve zmiňovaném § 206b tr. ř., po němž bude rozhodnuto jedním rozsudkem, jímž bude schválena dohoda o vině a trestu ohledně těch, kteří ji uzavřeli, a ve vztahu k ostatním bude rozhodnuto standardními výroky. V komplikovanějších případech nebo tam, kde by to bylo na újmu rychlosti a efektivity řízení, lze použít § 23 odst. 1 tr. ř. a vyloučit řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných ze společného řízení. Ve vyloučené věci bude soud postupovat podle § 314o a násl. tr. ř. Vrchní soud si byl vědom formálních rozdílů řízení o návrhu na schválení dohody o vině a trestu oproti rozhodování o podané obžalobě a různého postavení obviněných v nich. V konkrétním případě zatím tyto odlišnosti nebyly takového rázu, které by bránily společnému řízení. Není vyloučeno, že v budoucnu nastane situace, kdy nebude možné nebo vhodné dále pokračovat ve společném řízení, například kdyby došlo k odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu, pokud by státní zástupce vzal zpět návrh na schválení dohody o vině a trestu, anebo podobně kdyby došlo k předběžnému projednání obžaloby nebo jinému rozhodnutí, které by společnému řízení bránilo. V této fázi řízení vrchní soud neshledal existenci závažné procesní vady a tím ani důvod pro postup vrácení věci státnímu zástupci k došetření dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Je třeba připomenout, že ustanovení § 314p tr. ř., vymezující jednotlivé podmínky předběžného projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu a způsob rozhodnutí, nepočítá s rozhodnutím o vrácení takového podaného návrhu státnímu zástupci, ale jen s možností odmítnutí takového návrhu pro závažné procesní vady při procesu sjednávání dohody, jež nejsou namítány, což má prakticky za následek obnovení fáze řízení před podáním takového návrhu, stejně jako případné neschválení dohody o vině a trestu dle § 314r odst. 2 tr. ř. 11. Ve druhé části krajský soud vytýkal přípravnému řízení závažnou procesní vadu, spočívající ve zkrácení práva na obhajobu u obviněného [příjmení]. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno nejprve 30. 5. 2020 pro dílčí jednání označené v obžalobě č. 2, 4., 5., 7. a 8. Následovaly výslechy obviněného [jméno] 30. 5. 2020 a 9. 12. 2020. Později bylo dne 17. 3. 2021 zahájeno trestní stíhání obviněného [jméno] pro dílčí jednání označené v obžalobě č. 1, 3. a 6., po kterém obviněný nebyl v přípravném řízení znovu vyslechnut. Obviněný tedy neměl možnost v plné míře uplatit svou obhajobu v této fázi přípravného řízení. Na tomto závěru podle krajského soudu nic nezměnilo, že k jednání v bodech 1., 3. a 6. obžaloby obviněný již vypovídal před zahájením trestního stíhání 9. 12. 2020, ani to, že měl ustanoveného obhájce a časový prostor se k novým dílčím jednáním vyjádřit. 12. V této části vrchní soud vyšel ze zákonných podmínek, že ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňující mu plné uplatnění obhajoby, a že si může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, včetně možnosti uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě (§ 2 odst. 13, § 33 tr. ř.). Pokud bylo proti obviněnému [příjmení] zahájeno, resp. rozšířeno, trestní stíhání pro jednání uvedené v obžalobě pod body 2., 4., 5., 7. a 8. usnesením doručeným 30. 5. 2020, obviněný byl k těmto dílčím jednáním vyslechnut bezprostředně 30. 5. 2020 a následně 9. 12. 2020, byl tento postup zákonný a správný. Jestliže bylo proti obviněnému [příjmení] zahájeno trestní stíhání usnesením doručeným 17. 3. 2021 v bodech 1., 3. a 6. obžaloby a nebyla mu dána možnost, aby se k těmto dílčím jednáním vyjádřil, uváděl okolnosti a důkazy, které by mohly svědčit k jeho obhajobě, byla to nepochybně vada přípravného řízení, neboť se obviněnému nedostala možnost plného uplatnění jeho práva na obhajobu v každé fázi řízení. Po zahájení trestního stíhání, případně rozšíření trestního stíhání o další jednání, musí být obviněný vždy znovu vyslechnut, aby bylo jeho právu na obhajobu učiněno zadost. 13. Vrchní soud se zabýval otázkou, jestli tato vada opodstatňuje postup podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda se jedná o závažnou procesní vadu přípravného řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem, anebo zda je vrácení věci třeba k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout. Podle stížnostního soudu nešlo o takovou závažnou procesní vadu, kterou by nebylo možné v dalším řízení napravit. Obviněný [jméno] byl v přípravném řízení po prvním zahájení trestního stíhání dvakrát vyslechnut, přičemž podruhé vypovídal poměrně podrobně a rozsáhle nejen o vlastním jednání, ale také o jednání spoluobviněných [příjmení], [příjmení] a [příjmení], případně dalších osob. Jeho výpověď z 9. 12. 2020 bude možné v dalším řízení použít při splnění podmínek § 207 odst. 2 tr. ř., a to nejenom k bodům 2., 4., 5., 7. a 8. obžaloby, ale také ve vztahu k bodu 1. obžaloby, neboť tento skutkový popis obsahuje část jednání vymezeného v bodu 2. obžaloby, pro který trestní stíhání v době výpovědi obviněného už bylo zahájeno (výpověď obviněného [jméno]:„ …já jsem se s [příjmení] domluvil a ještě v lednu 2019 jsem mu prodal 5 kusů tablet…, to byly ještě tablety, co jsem si dovezl ze SRN“ - č. l. 243) za podmínek teorie jednoty a totožnosti skutku. V důsledku zmíněné vady přípravného řízení nebude možné použít obsah výpovědi obviněného [jméno] z 9. 12. 2020 jen ve vztahu k bodům 3. a 6. obžaloby podle § 207 odst. 2 tr. ř. Z obsahu trestního spisu vrchní soud zjistil, že v těchto bodech byly v přípravném řízení objasněny dalšími důkazy základní skutkové okolnosti, které odůvodnily postavení obviněného [jméno] před soud (viz výslech svědka [příjmení], [příjmení], a další). Je třeba zdůraznit, že těžiště dokazování leží v řízení před soudem. Zjištěnou vadu lze odstranit v řízení před soudem doplněním výslechu obviněného [jméno]. Za takové situace byly objasněny základní skutkové okolnosti, které podle § 176 tr. ř. umožnily podání obžaloby a postavení obviněného [jméno] před soud. Shromážděné důkazy založily důvodný závěr, že se staly skutky popsané v těchto bodech obžaloby, že skutky mají znaky trestného činu, a že se těchto jednání dopustil obviněný [jméno]. 14. Vrchní soud neshledal v prvním ani druhém okruhu výtek oprávněnost důvodů, o které krajský soud opřel svůj postup pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Proto vrchní soud rozhodl o zrušení usnesení o vrácení věci a uložil krajskému soudu, aby o podaném návrhu na schválení dohody o vině a trestu a podané obžalobě dále zákonem vymezeným způsobem jednal a naznačeným postupem v souladu s trestním řádem o nich rozhodl. Poučení: Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Olomouc 17. března 2022 JUDr. Libor Losa předseda senátu