Ustanovení § 395 odst. 4 I. Z. ve znění zákona č. 31/2019 Sb., se použije pouze tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí o zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, v předchozím insolvenčním řízení vydáno (až) v době od 1.6.2019.

3 45 INS 3056/2022 Číslo jednací: 45 INS 3056/2022 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka: [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO] bytem [adresa] o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2022 č.j. KSBR 45 INS 3056/2022 takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2022 č.j. KSBR 45 INS 3056/2022 se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen„ insolvenční soud“ nebo„ soud“) zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.) a zastavil insolvenční řízení (výrok III.). 2. V důvodech svého rozhodnutí soud vyšel z toho, že: - Dlužník podal dne [datum] insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž sdělil, že jeho předchozí insolvenční řízení bylo u Krajského soudu v [obec] vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a v něm mu usnesením ze dne [datum] nebylo schváleno oddlužení a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. - Z bodu 17. odůvodnění usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] vyplývá, že dlužníku nebylo v předchozím insolvenčním řízení oddlužení schváleno proto, že„ v návrhu na povolení oddlužení shledal insolvenční soud nepoctivý úmysl a přístup dlužníka k plnění povinností v řízení je přinejmenším nedbalý“. - Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že dlužníku nebylo v posledních pěti letech před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení schváleno oddlužení z důvodu nepoctivého záměru, a proto podle ustanovení § 395 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníkův návrh na povolení oddlužení zamítl. Dlužník nepožádal o řešení úpadku konkursem a z předloženého seznamu majetku vyplývá, že žádný hodnotný zpeněžitelný majetek nevlastní, soud proto podle ustanovení § 396 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční řízení zastavil. 3. Proti výrokům II. a III. usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání. Namítl, že, jak plyne z komentářové literatury, zamítá-li soud návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 4 insolvenčního zákona, musí být nepoctivý záměr dlužníka konstatován ve výroku předchozího usnesení o neschválení oddlužení. Z usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] však zcela jasně nevyplývá, zda oddlužení dlužníka nebylo schváleno pro jeho nepoctivý záměr nebo pro lehkomyslný a nedbalý přístup, nadto se insolvenční soud nezabýval existencí důvodů dle ustanovení § 395 odst. 6 insolvenčního zákona. Dlužník zdůraznil, že v mezidobí prošel výkonem trestu a chce začít žít řádně, část svých dluhů uhradil v konkursu a nyní chce pokračovat v jejich úhradách pod dohledem insolvenčního správce. Od vydání usnesení o neschválení oddlužení v předchozím insolvenčním řízení se v jeho životě hodně změnilo a závislost na hazardních hrách, pro kterou mu vznikly dluhy, již překonal. Navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu v napadených výrocích tak, že jeho oddlužení bude povoleno. 4. V posuzované věci soud postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném od 1. 6. 2019 (dále jen„ I. Z.“, srov. Čl. II., Přechodné ustanovení zákona. č. 31/2019 Sb.). 5. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v odvoláním dotčených výrocích II. a III. (ustanovení § 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.), a dospěl k následujícím závěrům. 7. Podle ustanovení § 395 I. Z., insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny (odstavec 3). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno (odstavec 4). 8. Shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona, kterými byly rozšířeny důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, byla do českého insolvenčního práva zavedena zákonem č. 31/2019 Sb., kterým byl s účinností od [datum] novelizován insolvenční zákon a některé další zákony. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že jejich cílem je„ omezit přípustnost oddlužení v případech, ve kterých je spatřováno potenciální zneužití“. 9. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda insolvenční soud v posuzované věci správně aplikoval novelizované ustanovení § 395 odst. 4 insolvenčního zákona. K tomu uvádí, že aplikací novelizovaného ustanovení § 395 odst. 3 I. Z. se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sen. zn. [spisová značka], které bylo uveřejněno pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry lze shrnout tak, že před [datum] nebyl dlužník omezen v možnosti docílit povolení oddlužení tím, že mu v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo pravomocně přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Na to, že s jeho procesními aktivitami v dřívějším insolvenčním řízení [anonymizováno] před [datum], bude spojen následek předjímaný ustanovením § 395 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném od [datum], mohl dlužník poprvé pomýšlet až od [datum]. Své chování by ovšem mohl tomuto následku přizpůsobit, jen kdyby takto jednal už před [datum], což z logiky věci není možné. Aplikace ustanovení § 395 odst. 3 I. Z. ve znění účinném od 1. 6. 2019 i na insolvenční řízení dlužníka, jež bylo skončeno před uvedeným datem, tak odporuje pravidlům výkladu nepravé zpětné účinnosti a je rovněž v rozporu s principem ochrany minulých právních skutečností (potud odkázal na vyjmenovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu). Ustanovení § 395 odst. 3 I. Z., jež ukládá insolvenčnímu soudu zamítnout návrh na povolení oddlužení, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, se použije pouze tehdy, bylo-li v (předchozím) insolvenčním řízení takové rozhodnutí vydáno (až) v době od [datum]. K těmto závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sen. zn. [spisová značka], dostupném na [webová adresa]. 10. Podle přesvědčení odvolacího soudu lze shora uvedený závěr Nejvyššího soudu formulovaný k výkladu ustanovení § 395 odst. 3 I. Z. plně aplikovat i na výklad ustanovení § 395 odst. 4 I. Z., jehož cíl, jak vyplývá ze shora citované důvodové zprávy k zákonu č. 31/2019 Sb., je shodný a sleduje„ omezit přípustnost oddlužení v případech, ve kterých je spatřováno potenciální zneužití“. Ustanovení § 395 odst. 4 I. Z. se proto použije pouze tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí o zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, v předchozím insolvenčním řízení vydáno (až) v době od [datum]. Právní závěr insolvenčního soudu, který z tohoto důvodu zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení, tak správný není. 11. Odvolací soud z výše uvedeného důvodu postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, aniž se zabýval dlužníkem namítanými odvolacími důvody. 12. V dalším řízení se bude insolvenční soud zabývat tím, zda jsou dány jiné předpoklady pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 I. Z. a na základě výsledků svého posouzení o jeho návrhu opětovně rozhodne. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem. Olomouc 26. dubna 2022 JUDr. Ivana Waltrová předsedkyně senátu