Pobočný spolek se může zúčastnit přeměny (fúzí či rozdělením) s jiným (hlavním) spolkem, pokud stanovy hlavního spolku tohoto pobočného spolku umožňují přeměnu pobočného spolku a současně určí podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne. Pobočný spolek se může zúčastnit přeměny i s pobočným spolkem jiného (hlavního) spolku, pokud stanovy hlavních spolků zúčastněných pobočných spolků umožňují takovou přeměnu a současně určí podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne.

č. j. 5 Cmo 212/2021 6 5 Cmo 212/2021 Číslo jednací: 5 Cmo 212/2021 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jakuba Černoška a soudců JUDr. Ing. Michala Hocka, Ph.D. a JUDr. Zdeňky Šindelářové ve věci navrhovatelů: a) [Spolek] [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa] b) [Spolek] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa] za účasti: [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] o zápisu změn do spolkového rejstříku o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 26. 10. 2021, č. j. L 645/RD47/KSOS, Fj 105959/2021/KSOS takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatelů na zápis fúze do spolkového rejstříku, resp. výmaz spolku [anonymizována tři slova], [IČO], a zápis změny, že se jedná o nástupnický spolek u pobočného spolku [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova], [IČO], (odstavec I výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II výroku). 2. Dle odůvodnění se navrhovatelé návrhem doručeným dne [datum] domáhali zápisu fúze výše uvedených spolků. Návrh nebyl podán na formuláři dle ust. § 18 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále také jen„ ZVR“), neboť formulář neumožňuje vyplnit návrh na zápis fúze u spolku a pobočného spolku. Z výpisu ze spolkového rejstříku soud prvního stupně zjistil, že hlavním spolkem je [anonymizována tři slova], [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen„ hlavní spolek“). Dle čl. 9 odst. 3 stanov hlavního spolku o zřízení pobočného spolku rozhoduje výbor ČSO na základě žádosti alespoň tří členů ČSO. O zrušení či přeměně pobočného spolku rozhoduje výbor ČSO na základě žádosti statutárního orgánu pobočného spolku nebo na základě vlastního rozhodnutí. Rozhodnutí o zrušení či přeměně je statutárnímu orgánu dotčeného pobočného spolku oznámeno písemně včetně důvodu zrušení či přeměny. Rozhodnutí vstupuje v platnost jednatřicátým dnem po doručení statutárnímu orgánu dotčeného pobočného spolku. Soud prvního stupně po citaci ust. § 228 odst. 1 o. z. dospěl k závěru, že pobočný spolek má odvozenou právní subjektivitu od spolku hlavního a jeho existence závisí na existenci spolku hlavního. Taktéž rozsah práv a povinností spolku pobočného je vymezen spolkem hlavním, respektive jeho stanovami. Nejedná se tedy o samostatnou právnickou osobu, ale dílčí. Právní úprava pobočného spolku má převážně kogentní charakter. Soud prvního stupně v tomto směru odkázal na odbornou literaturu, a to DVOŘÁK, Tomáš. § 228 (Pojem pobočného spolku). In: ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA a kol. Občanský zákoník: Komentář. Svazek I (§ [číslo]) (systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2021 -10-26), a BERAN, JANÁK. Může pobočný spolek vystoupit z hlavního spolku? Právní rozhledy, 2018, č. 17, s. 598-601). Soud prvního stupně dále poukázal na ust. § 219 o. z., z něhož je nepochybné, že i přeměna pobočného spolku je dovolena, neboť zákon s touto možností výslovně počítá. Stanovy hlavního spolku však mohou přeměnu pobočného spolku neupravit, což vzhledem ke statusové povaze této úpravy má za následek její nepřípustnost. Přeměna pobočného spolku je možná pouze formou fúze nebo rozdělení pobočného spolku. Stejně jako u spolku hlavního není změna právní formy pobočného spolku upravena, a tudíž ani dovolena. Fúze (i rozdělení) je tak možná pouze mezi pobočnými spolky téhož hlavního spolku. Vzhledem k mlčení zákona tak soud prvního stupně dovodil, že fúze a rozdělení pobočných spolků, jejichž právní osobnost se odvozuje, resp. bude odvozovat od různých hlavních spolků, není dovolena, neboť zákon nic takového neupravuje. Není proto dovolena fúze nebo rozdělení, jehož by se účastnil hlavní spolek nebo při které by vznikla nástupnická osoba mající právní formu hlavního spolku. V rozsahu, v jakém je to z povahy věci možné, platí, že se fúze a rozdělení pobočného spolku řídí stejnými zákonnými předpisy jako fúze a rozdělení hlavního spolku. Vzhledem k mlčení zákona je rovněž vyloučena přeměna (resp. jakési„ osamostatnění se“) pobočného spolku na spolek hlavní (tamtéž). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle ust. § 23 z. ř. s., neboť nebyly shledány žádné okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení odůvodňovaly. 3. Proti tomuto usnesení podali oba navrhovatelé obsahově shodná a včasná odvolání, kterými se domáhali jeho změny. Nesouhlasili s právními závěry soudu prvního stupně, které neodpovídají právnímu pojetí pobočného spolku dle občanského zákoníku. Napadené rozhodnutí pomíjí, že navrhovaná změna neusiluje o osamostatnění spolku. Závěry soudu prvního stupně se vymykají i přístupu, který k postavení pobočných spolků zaujal ve své recentní judikatuře Nejvyšší soud. Navrhovatelé se nemohou ztotožnit s východiskem, že pobočný spolek je jiná forma právnické osoby než spolek jako takový, resp. spolek hlavní. Již z pohledu systematického výkladu a začlenění úpravy pobočného spolku v pododdílu 2, oddílu 2, dílu 3 části první o. z. je zřejmé, že zákonodárce nepojal pobočné spolky jako specifickou formu korporací upravenou jako samostatný typ. Zákon toliko koncipuje možnost specifického vzniku určitého spolku, jenž se tolika v několika momentech liší od spolku hlavního, aniž by však šlo o samostatnou formu právnické osoby, jejíž fúzi s jiným spolkem by bránil § 181 o. z. Rovněž z pohledu obecného výkladu základních pojmových znaků právnické osoby, jak je pojímán v odborné literatuře (viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V.: Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 68), tj. právní osobnosti, svéprávnosti, organizační struktury, majetkové autonomie a názvu, je zřejmé, že tyto pojmové znaky budou naplňovány v zásadě totožným způsobem, toliko mírně modifikovaným specifiky danými pro pobočný spolek. Z pohledu teleologického výkladu respektujícího, že spolek je v souladu s ust. § 214 o. z. samosprávný a dobrovolný svazek osob sdílejících společný zájem, by měla být předmětná ustanovení nepochybně vykládána právě s maximálním respektem k samosprávnosti spolků tak, aby dávala členům spolků prostor pro optimální realizaci jejich společného zájmu, k čemuž má ostatně sloužit právě i navrhovaná fúze. Navrhovatelé dále odkázali na právní úpravu tzv. malého družstva, pro nějž zákon o obchodních korporacích předjímá určitá specifika oproti regulérnímu družstvu, avšak pochybnosti o tom, že jde stále o družstvo, nevznikají. Stejně tak by měl být pobočný spolek stále spolkem, neboť zákon nedává dostatek normativní opory pro to, aby šlo o samostatnou právní formu odlišitelnou v základních pojmových znacích od spolku jako takového. Ostatně ani v napadeném rozhodnutí není blíže vyloženo, na čem soud staví svůj úsudek, že jde o jinou formu právnické osoby, a v čem spatřuje důvod, proč by na pobočné spolky nemohla dopadat obecná úprava spolků. Z literatury vyplývá, že není-li ve stanovách zakotveno a v rejstříku zapsáno omezení právní subjektivity, je osobnost pobočného spolku generální (Brim, L. Omezená právní osobnost pobočného spolku a její důsledky. In Časopis pro právní vědu a praxi, 2019, č. 2, s. 211). Uvedeným se tak do značné míry budou stírat rozdíly mezi právním vystupováním pobočného a hlavního spolku a jeho řádnou interakcí v právních vztazích, což opět hovoří proti tomu, aby na pobočný spolek bylo nahlíženo jako na specifický právní subjekt, rozdílný oproti spolku. Úvaha, že omezená osobnost právnické osoby z ní činí jinou formu, by mohla vést k logicky nepřípadné konkluzi, že jakékoli omezení právní subjektivity právnické osoby z ní činí jinou právní formu. Závěr, že pobočný spolek je také spolkem, na nějž se vztahuje zvláštní úprava obsažená v § 228 až 231 o. z., akceptuje též odborná literatura (viz Hrabánek in Petrov, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 282, či Ronovská, K., Vitoul, V. a kol.: Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. Praha: Leges, 2014, s. 106). Skutečnost, že i pobočný spolek je spolkem, konstatoval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 2. 2020 sp. zn. 27 Cdo 3814/2018. Je-li tedy pobočný spolek spolkem, pak na něj dopadá též obecná úprava fúze spolků. Pojmovou možnost takového kroku v podstatě stvrzuje ust. § 219 o. z. Jako je při postavení pobočného spolku třeba respektovat speciální úpravu při jeho vzniku, je pak při fúzi třeba respektovat tento moment dávající hlavnímu spolku možnost daný krok korigovat, aniž by však uvedené značilo jeho nepřípustnost či naopak jeho přípustnost pouze pro pobočné spolky téhož hlavního spolku. Soudem prvního stupně rovněž zůstaly opomenuty závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2020 sp. zn. 27 Cdo 1644/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020 sp. zn. 27 Cdo 2801/2020. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud akceptoval možnost, aby stanovy hlavního spolku připustily přeměnu pobočného spolku (tj. i fúze). Nejvyšší soud připustil vystoupení pobočného spolku ze spolku hlavního, pokud to připouští stanovy hlavního spolku. Pakliže je akceptovatelné vystoupení pobočného spolku z hlavního spolku, není důvodu bránit ani procesu opačnému, v němž navrhovanou fúzí sloučením dojde v podstatě k začlenění spolku, jenž by měl fúzí zaniknout, do přetrvávajícího pobočného spolku. Stanovy [anonymizována tři slova] jakožto dotčeného hlavního spolku danou změnu připouští a určují orgán, do jehož kompetence daný krok spadá, který se přitom v dané věci vyslovil pro fúzi, jež koresponduje zájmům všech zúčastněných. Navrhovaná fúze je výrazem projevu sdružovací svobody členů těchto spolků chráněné čl. 20 Listiny základních práv a svobod a čl. 11 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod publ. pod č. 209/1992 Sb. Jakékoli omezení této svobody zákonem by v souladu s její ústavní garancí mělo mít legitimní opodstatnění a obstát v testu proporcionality při poměřování s jinými případnými právy. Dotčené občanskoprávní normy by pak nepochybně měly být vykládány ústavně konformním způsobem tak, aby ochrana svobody sdružovat se byla poskytnuta v maximálním možném rozsahu a nebyla bez náležitého opodstatnění v rozporu s jejími ústavněprávními garancemi neúměrně omezována. 4. Odvolací soud poté, co dovodil, že odvolání byla podána včas a že je podaly osoby oprávněné, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o. s. ř.), a to bez nařízení jednání dle ust. § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů je důvodné a napadené rozhodnutí je nezbytné zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Z obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému usnesení vyplývá, že navrhovatelé se návrhem ze dne [datum] domáhali zápisu změn do spolkového rejstříku tak, že [anonymizována tři slova] zanikl fúzí sloučením s [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova], který je pobočným spolkem [obec] společnosti [anonymizováno]. U spolku [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] navrhli zapsat údaj, že se jedná o nástupnický spolek fúzí sloučením s [anonymizována tři slova]. Podáním ze dne [datum] se [anonymizována tři slova] připojila k návrhu i k podanému odvolání. 6. Podle ust. § 219 o. z. stanovy mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku nebo určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku. 7. Podle ust. § 228 odst. 1 o. z. právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti hlavního spolku. Pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku. 8. Podle ust. § 274 o. z. zúčastněné spolky uzavírají smlouvu o fúzi jako smlouvu o sloučení spolků, nebo jako smlouvu o splynutí spolků. 9. Odvolací soud předně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2020 sp. zn. 27 Cdo 1644/2018, ze kterého se podává, že: 1) Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010 – 2013), k § 228 až 231 mimo jiné uvádí:„ Spolkové organizace mohou již dnes zřizovat - a mohly tak činit i v minulosti - organizační jednotky s vlastní právní subjektivitou. Tyto vedlejší právnické osoby zákon č. 83/1990 Sb. zcela nevhodně (srov. též Telec, I., Spolkové právo, C. H. Beck, Praha 1998, str. 148) označuje jako ‚organizační složky‘. Tato terminologie se opouští a osnova zavádí pojem pobočného spolku. Protože je pobočný spolek právnická osoba s odvozenou subjektivitou, záleží v prvé řadě na spolkových stanovách, zda bude vůbec zřízena - a pokud ano, v jakém rozsahu bude způsobilá právně jednat“. 2) Pobočný spolek je právnickou osobou s tzv. odvozenou subjektivitou (§ 228 odst. 1 o. z.). Zřizuje se stanovami hlavního spolku, popř. způsobem těmito stanovami určeným (§ 219 o. z.). Právě proto, že je jeho právní subjektivita toliko odvozená (od právní osobnosti hlavního spolku), musí název pobočného spolku obsahovat příznačný prvek názvu hlavního spolku a vyjádřit jeho vlastnost pobočného spolku (srovnej § 228 odst. 2 o. z. a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3814/2018). 3) Důsledkem odvozené právní osobnosti pobočného spolku jsou například pravidlo, podle něhož návrh na zápis ve věcech pobočného spolku podává zásadně hlavní spolek (srovnej § 26 odst. 2 ZVR, a závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. 8 Cmo 232/2016, uveřejněného pod číslem 130/ 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dále vyvratitelná právní domněnka, podle níž vznikem (zánikem) členství v pobočném spolku vzniká (zaniká) i členství v hlavním spolku (§ 234 o. z.), jakož i zásada, podle které se zrušením hlavního spolku zrušuje i spolek pobočný (§ 230 o. z.). 4) Pobočný spolek není členem hlavního spolku (je osobou založenou stanovami hlavního spolku, resp. způsobem těmito stanovami určeným). Proto se na něj nevztahují ustanovení o členství ve spolku (a ani ustanovení o zániku členství ve spolku). 5) Právě proto, že pobočný spolek je založen buď přímo stanovami hlavního spolku, nebo způsobem těmito stanovami určeným (§ 219 o. z.), a jeho právní osobnost je odvozená od právní osobnosti hlavního spolku (§ 228 odst. 1 o. z.), nemůže vystoupit z hlavního spolku (a stát se samostatným spolkem) svým jednostranným právním jednáním (např. rozhodnutím členské schůze pobočného spolku), ledaže stanovy hlavního spolku určují jinak. 6) Ze stejného důvodu je vyloučen rovněž„ vstup“ pobočného spolku do jiného hlavního spolku (v jehož důsledku by pobočný spolek přestal být pobočným spolkem„ původního“ hlavního spolku a stal se pobočným spolkem jiného hlavního spolku). 7) Řečené nebrání tomu, aby stanovy hlavního spolku umožnily přeměnu pobočného spolku a určily podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne (§ 219 o. z.). 10. Ve světle uvedených závěrů je zřejmé, že právní posouzení otázky fúze hlavního spolku s pobočným spolkem (jiného hlavního spolku) soudem prvního stupně není správné. 11. Je totiž třeba dovodit, že stanovy hlavního spolku mohou upravit„ vystoupení“ pobočného spolku ze spolku hlavního, mohou upravit„ vstup“ pobočného spolku do jiného hlavního spolku a mohou upravit i přeměnu pobočného spolku. Odvozená právní osobnost pobočného spolku brání toliko tomu, že pobočný spolek o své existenci a přeměně nemůže rozhodnout jednostranně samostatně, bez součinnosti s hlavním spolkem. 12. Pobočný spolek se tak může zúčastnit přeměny (fúzí či rozdělením) s jiným (hlavním) spolkem, pokud stanovy hlavního spolku tohoto pobočného spolku umožňují přeměnu pobočného spolku a současně určí podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne. Pobočný spolek se může zúčastnit přeměny i s pobočným spolkem jiného (hlavního) spolku, pokud stanovy hlavních spolků zúčastněných pobočných spolků umožňují takovou přeměnu a současně určí podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne. 13. Odvolací soud se proto nemůže ztotožnit s názorem Vrchního soudu v Praze, který v usnesení ze dne 25. 3. 2019 sp. zn. 7 Cmo 168/2018, s odkazem na publikaci Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 689, uvedl:„ Přeměna pobočného spolku je možná pouze formou fúze nebo rozdělení pobočného spolku. Fúze je možná pouze mezi pobočnými spolky téhož hlavního spolku. Vzhledem k mlčení zákona je zjevné, že fúze a rozdělení pobočných spolků, jejichž právní osobnost se odvozuje, resp. bude odvozovat od různých hlavních spolků, není dovolena, neboť zákon nic takového neupravuje, a tudíž ani nedovoluje“. 14. Neobstojí ani argument, že pobočný spolek je samostatnou právní formou právnické osoby. Odvolatelé správně poukazují na to, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 2. 2020 sp. zn. 27 Cdo 3814/2018 uvedl, že i pobočný spolek je spolkem. Pobočný spolek je samostatnou právnickou osobou, i když s odvozenou a omezenou právní osobností, v rozsahu vymezeném stanovami hlavního spolku, a s vlastní majetkovou odpovědností. Není-li v zákoně nebo ve stanovách hlavního spolku uvedeno jinak nebo neplyne-li něco jiného z povahy pobočného spolku, vztahují se na ně ustanovení o spolcích (RONOVSKÁ, K. (Odvozená a omezená právní osobnost pobočného spolku, název pobočného spolku). Komentář k § 228. In LAVICKÝ a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání, 2022, s. 888-890). Není tedy pravdou, že zákon fúze pobočných spolků neumožňuje, protože i na pobočné spolky se aplikuje ust. § 274 o. z. a násl., byť s tím omezením, že přeměnu musí umožnit stanovy hlavního spolku podle § 219 o. z. 15. V dané věci je třeba zohlednit i její ústavněprávní rozměr. Sdružovací svoboda je zaručena v čl. 20 Listiny základních práv a svobod a v čl. 11 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Součástí sdružovací svobody je i právo spolků na vnitřní a organizační autonomii (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007 sp. zn. IV. ÚS 111/07). To však neznamená, že by se na spolky nevztahovala zákonná úprava týkající se postavení (právnických) osob (srovnej rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 10. 2009 ve věci Tebieti Mühafize Cemiyyeti and Israfilov v . Azerbaijan, č. 37083/03). Úprava přeměn spolků spadá do práva upravujícího postavení osob, a proto má zásadně kogentní charakter (srovnej § 1 odst. 2 o. z.). Nejedná se totiž o pouhou vnitřní, organizační změnu spolku, ale o jeho postavení jako právnické osoby a jeho vystupování vůči třetím osobám. Stanovení podmínek přeměn spolků je s ohledem na ochranu veřejného pořádku legitimní i ve světle sdružovací svobody. Na druhou stranu platí, že pokud lze zákon vyložit dvojím způsobem, měl by soud upřednostnit takový výklad, který svědčí většímu uplatnění autonomie spolků, ledaže by jiný závěr plynul z poměřování s jiným ústavně zaručeným právem nebo principem (srovnej rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 10. 2011 ve věci The United Macedonian Organisation Ilinden and Others v . Bulgaria, No. 2, č. 34960/04, dále např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2542/07). 16. Navrhovatelé se domáhali zápisu fúze tak, že dosud„ samostatný“ spolek ([anonymizována tři slova]) zanikl fúzí s pobočným spolkem ([anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova]) jiného hlavního spolku ([anonymizována tři slova]). Fakticky šlo o„ vstup“ dosud„ samostatného“ spolku do spolku jiného. Odvolací soud podotýká, že se nejedná o cíl zakázaný nebo jinak nežádoucí. Zúčastněné spolky nepochybně mohly tohoto záměru dosáhnout i dvoufázovým postupem, když by nejprve došlo ke sloučení dvou„ samostatných“ spolků se zánikem [anonymizována tři slova]. Následně by nástupnický spolek [anonymizována tři slova] mohl rozhodnout o organizační změně (příp. přeměně), kterou by byli bývalí členové zaniknutého spolku a jeho někdejší jmění vyčleněni do pobočného spolku [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova]. Takovou organizační změnu by mohla obsahovat i sama smlouva o sloučení podle § 276 odst. 2 o. z. Odvolací soud má za to, že by bylo projevem nepřípustného formalismu, pokud by nebyla navrhovaná změna připuštěna pouze proto, že zúčastněné spolky zvolily cestu přímého sloučení s pobočným spolkem. 17. Ze zjištění soudu prvního stupně plyne, že stanovy [anonymizována tři slova] možnost přeměny pobočného spolku upravovaly s tím, že o ní rozhoduje výbor [anonymizováno]. Ze zápisu o elektronickém hlasování výboru (výpisu ze Zápisu ze schůze výboru [anonymizováno] dne [datum]), který je založen ve sbírce listin a na který navrhovatelé odkazovali již v návrhu, potom vyplývá, že výbor [obec] společnosti ornitologické s fúzí souhlas vyslovil. Je zřejmé, že pobočný spolek nejednal jednostranně a bez součinnosti s hlavním spolkem, ale naopak s jeho souhlasem a v souladu s jeho stanovami, a proto zde není důvod takovou přeměnu bez dalšího neumožnit. 18. Jelikož se soud prvního stupně, veden nesprávným právním názorem, nezabýval splněním dalších předpokladů pro zápis přeměny do spolkového rejstříku, odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení /§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve kterém posoudí splnění všech (ostatních) předpokladů pro navrhovaný zápis. 19. V rozhodnutí, kterým bude soud prvního stupně řízení končit, rozhodne též o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné / § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. Olomouc 11. ledna 2022 Mgr. Jakub Černošek předseda senátu