Pokud přítomnost rodiče dítěte mladšího 15 let umožnila hlavnímu pachateli spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku zneužitím bezbrannosti, je třeba ji posoudit jako jednání spolupachatele dle § 23 tr. zákoníku, a nikoliv pouze jako jednání pomocníka podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

2 1 To 54/2022-777 Číslo jednací: 1 To 54/2022-777 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2023 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Daniela Plška a soudců JUDr. Libora Losy a Mgr. Tomáše Kurfiřta odvolání obžalovaných [Jméno obžalovaného A], narozeného [Datum narození obžalovaného A], [Jméno obžalované B], narozené [Datum narození obžalované B], státního zástupce a poškozené [Jméno poškozené], narozené [datum narození], proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. 5. 2022 č. j. 28 T 7/2021-688 a rozhodl takto: I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušuje. II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaní [Jméno obžalovaného A], narozený [Datum narození obžalovaného A], trvale bytem [adresa], t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici [adresa], [Jméno obžalované B], narozená [Datum narození obžalované B], trvale bytem [adresa], t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici [adresa], jsou vinni, že v přesně nezjištěnou dobu v letech 2014 - 2015 v [adresa], kde [Jméno obžalovaného A] žil ve společné domácnosti jako druh s obžalovanou [Jméno obžalované B] a její dcerou [Jméno poškozené], nar. [datum narození], vůči níž se podílel na péči o ni a na její výchově, opakovaně, s různou frekvencí a ve snaze uspokojit své sexuální potřeby v blíže neupřesněném počtu případů uskutečnili různé sexuální praktiky s [Jméno poškozené], přičemž využívali jejího nízkého věku a neznalosti v sexuální oblasti, tuto nutili spát s nimi společně na jedné posteli v ložnici, kde ji [Jméno obžalovaného A] za přítomnosti obžalované [Jméno obžalované B] hladil a líbal na pohlavních orgánech, zasouval jí prsty do vagíny, což současně prováděl i obžalované, v jednom případě si oba obžalovaní nastříkali na holá těla včetně intimních partií šlehačku, kterou musela nezletilá poškozená [Jméno poškozené] z nich lízat, obžalovaný také nezletilou poškozenou umýval, holil a osahával na intimních partiích v koupelně, přesto, že mu sdělovala, že si to nepřeje, a pokud nezletilá poškozená odmítla spát v ložnici společně s obžalovanými, pak následně [Jméno obžalovaného A] surově zbil bratra nezletilé [jméno FO], nar. [datum], a proto se nezletilá poškozená [Jméno poškozené] obžalovaného [Jméno obžalovaného A] bála a podvolovala se jednání obou obžalovaných vůči ní, když se rovněž musela starat o své mladší sourozence a celou domácnost, kdy koupelnu na příkaz obžalovaného musela umývat i kartáčkem na zuby, přičemž také nedostávala najíst, byla od obžalovaného bita páskem a posléze hadičkou, bylo jí zakazováno čtení, povídání se sourozenci, [Jméno obžalovaného A] jí a nezletilým sourozencům vyhazoval a schovával hračky, přičemž oba obžalovaní si s ohledem na své osobní a rodinné poměry byli vědomi toho, že [Jméno poškozené] je osobou nezletilou, tedy [Jméno obžalovaného A] a [Jméno obžalované B] společně - jiného donutili k pohlavnímu styku zneužívaje jeho bezbrannosti, čin spáchali jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a čin spáchali na dítěti mladším 15 let, - úmyslně ohrozili citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděli k nemravnému životu, závažným způsobem porušili svou povinnost o ně pečovat, čin spáchali ze zavrženíhodné pohnutky a pokračovali v páchání takového činu po delší dobu, [Jméno obžalovaného A] - týral osobu, která byla v jeho výchově a páchal takový čin po delší dobu. Tím spáchali [Jméno obžalovaného A] a [Jméno obžalované B] společně - zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, - přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, [Jméno obžalovaného A] - zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a odsuzují se [Jméno obžalovaného A] za tyto trestné činy a za sbíhající se zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1920, podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se zařazuje pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. [Jméno obžalované B] za tyto trestné činy a za sbíhající se zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečin soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku, jimiž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1920, podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se zařazuje pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku se zrušuje výrok o trestu ohledně těchto obžalovaných z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1920, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou obžalovaní povinni společně a nerozdílně nahradit poškozené [jméno FO], nar. [datum narození], bytem Dětský domov [adresa], nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená [Jméno poškozené], odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. III. Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaných [Jméno obžalovaného A] a [Jméno obžalované B] a poškozené [Jméno poškozené] zamítají. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. 5. 2022 č. j. 28 T 7/2021-688 byl [Jméno obžalovaného A] uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a [Jméno obžalované B] zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Trestné činnosti se měli dopustit tím, že v přesně nezjištěnou dobu v letech 2014 - 2015 v [adresa], kdy [Jméno obžalovaného A] žil ve společné domácnosti s obžalovanou [Jméno obžalované B], opakovaně, s různou frekvencí, v blíže neupřesněném počtu případů uskutečnili různé sexuální praktiky s [Jméno poškozené], narozenou [datum narození], ve snaze uspokojit své sexuální potřeby, přičemž využívali jejího nízkého věku a neznalosti v sexuální oblasti, tuto nutili spát s nimi společně na jedné posteli v ložnici, kde ji [Jméno obžalovaného A] za přítomnosti obžalované [Jméno obžalované B] hladil a líbal na pohlavních orgánech, zasouval jí prsty do vagíny, což současně prováděl i obžalované, v jednom případě si oba obžalovaní nastříkali na holá těla včetně intimních partií šlehačku, kterou musela nezletilá poškozená [Jméno poškozené] z nich lízat, obžalovaný také nezletilou poškozenou umýval, holil a osahával na intimních partiích v koupelně, přesto, že mu sdělovala, že si to nepřeje, a pokud nezletilá poškozená odmítla spát v ložnici společně s obžalovanými, pak následně [Jméno obžalovaného A] zbil surově bratra nezletilé [jméno FO], narozeného [datum], a také se obžalovaného [Jméno obžalovaného A] bála, proto se nezletilá poškozená [Jméno poškozené] podvolovala jednání obou obžalovaných vůči ní, když se rovněž musela starat o své mladší sourozence a celou domácnost, kdy koupelnu na příkaz obžalovaného musela umývat i kartáčkem na zuby, přičemž také nedostávala najíst, byla od obžalovaného bita páskem a posléze hadičkou, bylo jí zakazováno čtení, povídání se sourozenci, [Jméno obžalovaného A] také nezletilým dětem vyhazoval a schovával hračky, přičemž oba obžalovaní si s ohledem na své osobní a rodinné poměry byli vědomi toho, že [Jméno poškozené] je osobou nezletilou. [Jméno obžalovaného A] byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za tento trestný čin a sbíhající se trestné činy znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2021, č. j. 28 T 2/2017-1920, který nabyl právní moci dne 16. 11. 2021, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021, č. j. 28 T 2/2017-1920, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. [Jméno obžalované B] byla podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za tento trestný čin a sbíhající se trestné činy znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a soulož mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku, kterými byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2021, č. j. 28 T 2/2017-1920, který nabyl právní moci dne 16. 11. 2021, odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021, č. j. 28 T 2/2017-1920, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli oba obžalovaní zavázáni povinností společně a nerozdílně nahradit poškozené [jméno FO], narozené [datum narození], bytem [adresa], nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená [Jméno poškozené], narozená [datum narození], odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce, oba obžalovaní a poškozená [Jméno poškozené]. 3. Státní zástupce odůvodnil podané odvolání tak, že toto směřuje do výroku o vině v neprospěch obou obžalovaných. Domnívá se, že je nutné jednání obžalované [jméno FO] kvalifikovat jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zcela shodně jednání obžalovaného [Jméno obžalovaného A], který se tohoto zločinu dopustil rovněž formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Také je třeba upravit právní kvalifikaci ohledně přečinu ohrožování výchovy dítěte, když se oba obžalovaní dopustili přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Oba obžalovaní porušili svou povinnost pečovat o všestranný tělesný, rozumový, mravní a citový vývoj v té době nezletilé [Jméno poškozené]. 4. Závěrem navrhl, aby vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, uznal obžalované vinnými skutkem popsaným v rozhodnutí nalézacího soudu, toto jejich jednání právně kvalifikoval v intencích podaného odvolání a obžalovaným uložil tresty zcela shodné jako soud prvního stupně. 5. Odvolání obžalovaného [Jméno obžalovaného A] odůvodnil ustanovený obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] tak, že toto směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku. Obžalovaný je přesvědčen, že výrok o vině neodpovídá skutečnostem zjištěným v průběhu trestního řízení. Krajskému soudu se nepodařilo přesvědčivě odůvodnit, o jaké důkazy opírá svá tvrzení o tom, že předmětný skutek spáchal obžalovaný a stejně tak se vůbec nevypořádal s důkazy a argumenty předloženými obhajobou. I přes pravomocný odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1920 je třeba na oba obžalované pohlížet jako na nevinné. V hlavním líčení byla vyslechnuta poškozená [Jméno poškozené], ani její výpověď a ani výpovědi soudních znalců neprokazují, proč [Jméno poškozené], která byla nejstarší ze všech sourozenců, přišla se svou výpovědí jako poslední. V předchozím řízení se potvrdilo, že celá rodina žila v malém třípokojovém bytě v [adresa], všichni sourozenci [jméno FO] žili ve velmi úzkém osobním vztahu, ale žádný ze sourozenců nepotvrzuje účast nebo vědomost o sexuálním napadení druhého sourozence ze strany obžalovaných. Obhajoba opakovaně poukazovala na skutečnost, co mohlo a bylo motivem výpovědi poškozené [Jméno poškozené]. Bylo jednoznačně prokázáno, že se [jméno FO] starala o své sourozence v důsledku toho, že paní [jméno FO] na ně zůstala sama, a to již před příchodem obžalovaného do rodiny. Poškozená [Jméno poškozené] si tak k sourozencům vypěstovala vztah zároveň ochranitelský a zároveň i dohlížitelský. Dle názoru obhajoby je z výpovědí [Jméno poškozené] patrné, že motivem [jméno FO] k její výpovědi, kterou učinila až pět let poté, co se celá věc měla odehrávat, bylo to, že [Jméno poškozené] si chtěla vykompenzovat onen ochranitelský pud, který měla. Klade si za vinu, že sourozence neochránila. Motivem její výpovědi může být snaha být prostředkem podpory sourozenců, když to nemohla učinit tehdy. Tento ochranitelský motiv zakládá důvodnou pochybnost o výpovědi [Jméno poškozené]. Poškozená [Jméno poškozené] se snaží nenechat v tom sourozence samotné. [jméno FO] v průběhu celého předchozího vyšetřování stojí za svými rodiči a popírá veškeré události. Ke změně ve výpovědích [jméno FO] skutečně došlo až v okamžiku, kdy se dozvěděla o tom, co se sourozencům stalo. Podle obhajoby je otázkou, do jaké míry její výpověď odpovídá skutečně prožitému a do jaké míry z ní lze vycházet. Další ve věci vyslechnuté osoby vypovídají pouze jako svědci z doslechu. V situaci tzv. tvrzení proti tvrzení jsou obecné soudy povinny důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí. Vzhledem ke skutečnosti, že jediným usvědčujícím důkazem je výpověď poškozené, o jejíž pravdivosti jsou dány důvodné pochybnosti a jiného přímého nebo nepřímého důkazu svědčícího o vině obžalovaného zde není, jsou minimálně důvodné pochybnosti, zda se stal daný skutek. Navrhl proto, aby Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obžalovaný se zprošťuje podané obžaloby, příp. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud bude mít odvolací soud za to, že shledá obžalovaného vinným, je obžalovaný přesvědčen, že uložený trest je trestem nepřiměřeným. V případě, že by se konalo společné řízení i ve věci poškozené [Jméno poškozené], byl by trest odnětí svobody ve výši 7 let dostačujícím k nápravě obžalovaného. Obžalovaný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání 7 let a není třeba nepřiměřeně navyšovat dobu výkonu trestu. V případě, že odvolací soud shledá vinu obžalovaného, navrhl, aby napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám rozhodl tak, že obžalovanému bude uložen trest odnětí svobody v délce 7 let a pro jeho výkon bude zařazen do věznice s ostrahou. 6. Odvolání obžalované [Jméno obžalované B] odůvodnila ustanovená obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] tak, že toto směřuje do všech výroků napadeného rozsudku. Obžalovaná zcela popírá, že by se dopustila nějakých sexuálních praktik na poškozené. Jediným přímým důkazem o obžalobou vytýkaném jednání je svědecká výpověď poškozené. Nalézacím soudem byla zcela opomenuta nutnost přezkoumání motivu obvinění ze strany poškozené. Poškozená, jakožto nejstarší ze sourozenců obžalované, vypomáhala s péčí o ně a o domácnost. Poškozená sama potvrdila, že na nic jiného než péči o sourozence a o domácnost neměla čas, s podivem tedy zůstává, že při takovém stavu a režimu by se poškozené žádný ze sourozenců nikdy nesvěřil s tím, co se mu mělo dít nebo ona jim. Ani vysvětlení od znalkyň neposkytlo jednoznačnou odpověď na to, z jakého důvodu poškozená přichází se svojí výpovědí a obviněním obžalovaných po tak dlouhé době a o mnoho let později než její mladší sourozenci. Vyslovuje otázku, zda tak nechtěla poškozená poskytnout svým sourozencům psychickou podporu a pomoc alespoň na dálku, aby se jim zavděčila a obžalovaným se snaží dodatečně pomstít za to, čeho se měli dopustit právě na sourozencích, ale také za život, který poškozená vedla. Je také otázkou, nakolik byla výpověď poškozené tzv. naučená, aby co nejlépe popsala situaci, kterou popsat zamýšlela. Poukázala na to, že poškozená v minulosti opakovaně projevovala náklonost k oběma obžalovaným i poté, když byli vzati do vazby. Je proto otázkou, zda skutečně docházelo k sexuálnímu obtěžování poškozené. Z ručně psaného deníku poškozené z doby šesté třídy základní školy je zřejmé, že byla sama sexuálně zvídavá a sexuálně se uspokojovala. Poškozená se jí svěřila, že se ve škole se spolužáky dívala na porno, což dává další důvodné pochybnosti o důvěryhodnosti poškozené. Navrhovala, aby si soud vyžádal trestní spis, příp. oslovil Dětský domov [název], a vyžádal si zprávu o tom, co skutečně bylo obsahem trestního oznámení poškozené podaného v jiné trestní věci na třetí nezúčastněnou osobu a s jakým výsledkem řízení skončilo. Nalézací soud tento důkazní návrh zamítl s odůvodněním, že by nemohl vést ke zpochybnění věrohodnosti poškozené, s čímž se však nemůže ztotožnit a na provedení navrženého důkazu trvá. Nalézací soud hodnotil provedené důkazy jednostranně v její neprospěch zejména při vědomí předchozího odsouzení ve věci 28 T 2/2017. Dosavadní důkazní materiál není dostačující k vyslovení její viny, pochybností je celá řada, závěry o její vině jsou spekulativní. Navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby v celém rozsahu a poškozenou s nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkáže na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud by se odvolací soud s tímto návrhem neztotožnil, navrhla upustit od uložení trestu, když pravomocně uložený trest ve věci sp. zn. 28 T 2/2017 je dostačující. Poškozenou požadovaná částka na náhradě nemajetkové újmy není důvodná, je vysoce nadhodnocená a neodpovídá újmě, kterou poškozená tvrdí. Ze závěrů znalkyň je nutno poukázat na to, že obě shodně uvedly, že není možné jednoznačně určit příčinu zdravotních obtíží poškozené. Poškozenou požadovaná částka k zaplacení se zcela vymyká jejím majetkovým poměrům. 7. Odvolání poškozené [Jméno poškozené] odůvodnila zvolená zmocněnkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] tak, že soud prvního stupně svůj závěr o přiznání nemajetkové újmy na zdraví pouze stručně odůvodnil tak, že částka 500 000 Kč se jeví jako nepřiměřeně vysoká. Rovněž argumentoval tím, že totožná částka byla přiznána Vrchním soudem v Olomouci bratrovi poškozené, který byl rovněž obětí protiprávního jednání obžalovaných a postavení bratra poškozené bylo v rodině nejhorší, když byl podroben největšímu fyzickému utrpení. Poškozená má za to, že jí prožité útrapy a jejího bratra nemohou být srovnávány, když jednotlivé jim vzniklé újmy byly odlišného charakteru. U poškozené byla zjištěna přítomnost protrahované poruchy přizpůsobení, která je přímým následkem akutního těžkého stresu nebo pokračujícího traumatu. To, že se u poškozené nerozvinula posttraumatická stresová porucha, je jen díky dlouhodobé několikaleté psychiatricky a psychoterapeuticky realizované léčbě a silné medikace. Byla od svých [číslo] let, až do února 2022, tedy [číslo] let, léčena antidepresivy. I dosud se nadále sebepoškozuje řeznými ranami na různých částech těla. Poškozená dávala rozvrat rodiny za vinu svému bratrovi, čímž se jejich vztahy značně narušily a jsou spíše formální. Poté, co si přečetla trestní spis obžalovaných, kteří byli stíháni za skutky, jichž se dopustili na sourozencích poškozené, tato dosud trpí pocitem viny a má za to, že je to právě její chyba. Poškozená poté podrobně popsala své současné problémy a uvedla, že z odůvodnění rozhodnutí není jednoznačně odůvodněna výše nemajetkové újmy v částce 250 000 Kč. Jednáním obžalovaných došlo k zásahu do sféry poškozené, že to bude mít zásadní dopad na kvalitu jejího života. Právě celoživotní omezení odůvodňuje přiznání nemajetkové újmy v celé uplatněné výši. Závěrem navrhla, aby jí odvolací soud přiznal celý uplatněný nárok v částce 500 000 Kč. 8. Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena k rozhodnutí jako soudu odvolacímu ve smyslu § 252 tr. ř. V první řadě vrchní soud uvádí, že odvolání podali státní zástupce, oba obžalovaní a poškozená [Jméno poškozené] jako oprávněné osoby ve smyslu § 246 odst. 1 písm. a), b), d) tr. ř. a ve lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr. ř. 9. Vrchní soud nařídil k projednání odvolání veřejné zasedání, které proběhlo prostřednictvím videokonferenčního zařízení ve smyslu § 52a, § 111a tr. ř., neboť oba obžalovaní se nacházejí ve výkonu uložených trestů odnětí svobody. K tomuto způsobu účasti obžalovaného u veřejného zasedání vrchní soud přistupuje již od jara roku 2020 v souvislosti s tehdy nedobrou epidemiologickou situací v České republice a zvýšeným rizikem nákazy koronavirem, která by rostla s nutností eskorty obžalovaného k soudu a přítomností většího počtu osob v jednací síni. V současné době volí vrchní soud provedení veřejného zasedání formou videokonference zejména z bezpečnostních důvodů proto, aby nemusela být realizována eskorta obžalovaných z jednotlivých věznic k soudu a zpět. Toto snižuje nároky na počty příslušníků Vězeňské služby ČR provádějících eskorty, nezatěžuje dopravní prostředky potřebné k eskortám, případně eskortní místnosti jak ve věznicích, tak i u soudu, což má nezanedbatelný význam i z pohledu šetření finančních prostředků státu. Účast obžalovaných u veřejného zasedání provedeného prostřednictvím videokonference není ani na újmu jejich práv. [Jméno obžalovaného A] měl zajištěnou možnost kontaktu s obhájcem přítomným po celou dobu konání veřejného zasedání ve Věznici ve [adresa], obhájkyně obžalované [Jméno obžalované B] si sama zvolila účast při veřejném zasedání přímo v jednací síni. Při použití videokonferenčního zařízení při konání veřejného zasedání bylo postupováno v souladu se zásadami ústnostmi a bezprostřednosti řízení vyjádřenými v § 2 odst. 11 tr. ř., § 12 tr. ř. 10. V průběhu veřejného zasedání státní zástupkyně odkázala na písemně zpracované odvolání a zdůraznila, že popis skutku v napadeném rozsudku by měl zohlednit veškeré jednání, které naplňuje znaky trestného činu, a proto by obžalovaná [jméno FO] měla být uznána vinnou nikoliv účastenstvím ve formě pomoci, ale spolupachatelstvím v případě trestného činu znásilnění, u trestného činu ohrožování výchovy dítěte by jednání obou obžalovaných mělo být kvalifikováno podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. 11. Obhájkyně obžalované [Jméno obžalované B] ve veřejném zasedání přednesla obsah odvolání shodně jako v písemném vyhotovení a zdůraznila, že za situace, kdy výpověď poškozené je jediným přímým důkazem o tom, co se mělo dít, je třeba pečlivě zkoumat, proč se svou výpovědí poškozená přichází po tak dlouhé době. Neztotožnila se s návrhem na úpravu právní kvalifikace. 12. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalovaného A] ve veřejném zasedání přednesl odvolání shodně jako v písemném vyhotovení a dodal, že napadený rozsudek je ve svém praktickém důsledku založen pouze na výpovědi poškozené [jméno FO]. Jsou zde důvodné pochybnosti o tom, že její výpověď je pravdivá a apeloval na odvolací soud, aby na oba obžalované, kteří předstoupili před odvolací soud z výkonu trestu za předchozí odsouzení, pohlížel jako na osoby nevinné. 13. Zmocněnkyně poškozené [Jméno poškozené] ve veřejném zasedání přednesla odvolání shodně jako v písemném vyhotovení, zrekapitulovala, že protiprávní jednání obžalovaných započalo kolem roku 2014 a poškozená aktuálně trpí desátým rokem. Přiznaná částka 250 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy rozhodně není dostatečná. Její sourozenci jsou se svým otcem, avšak poškozená zůstala sama bez rodiny. Uvědomuje si faktickou nevymahatelnost nároku. 14. Státní zástupkyně se k odvolání obžalovaných vyjádřila tak, že jediným přímým důkazem je výpověď poškozené a není jí zřejmé, jaký další přímý důkaz protiprávního jednání takové trestné činnosti by měl být předložen. Jejich odvolání nepovažuje za důvodné. Ve vztahu k odvolání poškozené ponechala na úvaze soudu, zda nazná, že by satisfakční částka mohla být i vyšší. 15. Obhájkyně obžalované [Jméno obžalované B] se k podaným odvoláním státního zástupce a poškozené vyjádřila tak, že změnu právní kvalifikace ve vztahu k obžalované nepovažuje za důvodnou a požadovaná částka na náhradě nemajetkové újmy je nepřiměřeně vysoká, když tvrzená újma poškozené je přirovnávána k újmě v podobě úmrtí blízké osoby. Poukázala na poměry obžalované, která nastoupila minulý rok mnohaletý trest, ve kterým není a nemůže být pracovně zařazena a nedisponuje rovněž žádným majetkem, ze kterého by mohla požadovanou částku uhradit. 16. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalovaného A] se k odvoláním státního zástupce a poškozené vyjádřil tak, že je třeba dívat se na svědeckou výpověď [Jméno poškozené] kriticky, objektivně ji zhodnotit se všemi ostatními souvislostmi. Není možné toto hodnocení přehodit na znalce a na znalecké zkoumání. 17. Zmocněnkyně poškozené [Jméno poškozené] k odvolání obou obžalovaných uvedla, že oba obžalovaní jsou ve věku plus minus 40 let, dalších 25 let mohou být výdělečně činní a není možné, aby se odkazovali na to, že jsou nemajetní. 18. Státní zástupkyně závěrem veřejného zasedání navrhla, aby vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. b), d), příp. f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu v případě obou obžalovaných a při nezměněných skutkových zjištěních oba obžalované uznal vinnými zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, obžalovaného [jméno FO] též zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a byly jim uloženy souhrnné tresty odnětí svobody jako v napadeném rozsudku, příp. aby byl upraven výrok o náhradě nemajetkové újmy. Odvolání obžalovaných navrhla zamítnout. 19. Závěrem veřejného zasedání obhájkyně obžalované [jméno FO] navrhla, aby byla obžalovaná v celém rozsahu obžaloby zproštěna, příp. navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru o vině obžalované, má za to, že pravomocně uložený trest je zcela dostatečný a obžalovaná není schopna přijít k větším prostředkům a případně přiznanou nemajetkovou újmu hradit. V tomto směru navrhla odvolání státní zástupkyně a poškozené jako nedůvodná zamítnout. 20. Obhájce obžalovaného [jméno FO] závěrem veřejného zasedání navrhl, aby ve vztahu k obžalovanému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a obžalovaného zprostil podané obžaloby. Pokud by odvolací soud shledal obžalovaného vinným, má za to, že trest uložený v předchozím pravomocném rozsudku je dostatečný a odvolání státní zástupkyně i poškozené navrhl jako nedůvodná zamítnout. 21. Zmocněnkyně poškozené závěrem navrhla, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a rozhodl podle návrhu státní zástupkyně a na náhradě nemajetkové újmy přiznal poškozené celý uplatněný nárok ve výši 500 000 Kč. 22. Z podnětu podaných odvolání vrchní soud přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. V řízení předcházejícím vydání napadeného rozsudku, ani v rozsudku samotném, neshledal odvolací soud žádné podstatné vady uvedené v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy takové, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo práva obhajoby. Trestní stíhání obou obžalovaných pro skutky popsané v napadeném rozsudku bylo řádně zahájeno usnesením podle § 160 odst. 1 tr. ř. dne 26. 2. 2021. Protože u obou obžalovaných byl od počátku trestního stíhání dán důvod nutné obhajoby uvedený v § 36 odst. 3 tr. ř. a sami obžalovaní si obhájce nezvolili, byli jim 24. 3. 2021 obhájci ustanoveni, a to [tituly před jménem] [jméno FO] obžalovanému [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] obžalované [jméno FO]. Tito ustanovení obhájci se zúčastňovali úkonů v přípravném řízení i v řízení před soudem prvního stupně, odůvodnili podaná odvolání proti napadenému rozsudku a zúčastnili se též veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem. Oběma obžalovaným bylo již v přípravném řízení umožněno k věci se vyjádřit, tito svého práva využili a vypovídali i u hlavního líčení před krajským soudem. Obžaloba byla dne 19. 8. 2021 podána pro skutky, pro které bylo vůči obžalovaným zahájeno trestní stíhání. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, provedl dokazování v hlavním líčení ve dnech 1. 11. 2021 a 20. 4. 2022, kdy vyslechl oba obžalované, svědkyně [Jméno poškozené], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], zákonným způsobem provedl též listinné důkazy a po přednesu závěrečných řečí v hlavním líčení 3. 5. 2022 rozhodl napadeným rozsudkem. 23. V těchto hlavních líčeních krajský soud provedl dokazování ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., tedy v rozsahu, který nezbytně potřeboval pro své rozhodnutí a je to v zásadě soud prvního stupně, který určuje rozsah prováděného dokazování a vymezuje okruh důkazů, které provede. Pokud případně některému z uplatněných důkazních návrhů procesních stran nevyhoví, je povinen tento postup náležitě odůvodnit. Takto se pod bodem 11. odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s návrhem obžalované [jméno FO], aby učinil dotaz na Dětský domov v [adresa], příp. na policii v Olomouci, k oznámení [Jméno poškozené] o tom, že posílala jednomu klukovi své nahé fotky, které tento poskytl dalšímu muži, jak se o tom [Jméno poškozené] vyjadřovala ve své svědecké výpovědi na č. l. 673. I z doplňku zpracovaného znaleckého posudku znalkyň [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017 vyplývá (č. l. 1126 tohoto spisu), že znalkyně při rozhovoru s [Jméno poškozené] 21. 8. 2017 na toto téma narazily, [Jméno poškozené] se vyjádřila tak, že přes internet poslala svou nahou fotku chlapci, se kterým byla v kontaktu jenom přes internet, tento ji poskytl dalšímu muži, který se chtěl s [jméno FO] sejít, i když ho neznala. Po konzultaci s pracovníky dětského domova to oznámili policii a podle sdělení [jméno FO] věc měla řešit vojenská policie, neboť muž, který ji zval na schůzku, byl voják. Stejně tak jako soud prvního stupně i odvolací soud uzavřel, že není dána žádná souvislost projednávaných skutků s touto epizodou z roku 2017, kdy [jméno FO] poskytla svou nahou fotku jinému chlapci a není proto jakýkoli důvod zjišťovat, zda a případně s jakým výsledkem bylo takové oznámení [Jméno poškozené] policií šetřeno. 24. Struktura napadeného rozsudku splňuje kritéria uvedená v § 120 odst. 1 až odst. 3 tr. ř. a § 122 odst. 1 tr. ř. a jeho odůvodnění má všechny náležitosti požadované ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. Z hodnotící pasáže uvedené pod body 12. až 20. odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, jak se nalézací soud vypořádal s obhajobou obou obžalovaných, je z něj dostatečně zřejmé, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. I odvolací soud se ztotožňuje s tím, že zásadním důkazem usvědčujícím oba obžalované je svědecká výpověď poškozené [Jméno poškozené], čehož si byl vědom i nalézací soud a důsledně hodnotil její věrohodnost i ve spojení s dalšími důkazy, zejména výpověďmi svědkyň [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], jakož i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – dětská psychiatrie, a specializací klinická psychologie dětí a dospělých, vypracovaným znalkyněmi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], případně listinnými důkazy, zejména podstatným obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp. zn. 28 T 2/2017 a deníkem psaným [Jméno poškozené], který předložila soudu obžalovaná. 25. Odvolací soud ve veřejném zasedání provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp. zn. 28 T 2/2017, kterým ostatně provedl důkaz již soud prvního stupně. Z kompletního obsahu spisu vyplývá vývoj celé předchozí trestní věci, v níž byli oba obžalovaní již pravomocně odsouzeni. Úkony trestního řízení byly zahájeny 25. 9. 2015 na základě oznámení [jméno FO] pro jednání spočívající v tom, že oba obžalovaní 24. 9. 2015 fyzicky napadli tohoto nezletilého tak, že ho opakovaně bili plastovou gumovou hadičkou v délce 1 m po celém těle, což si vyžádalo jeho hospitalizaci v nemocnici. 8. 3. 2016 byly úkony trestního řízení rozšířeny i na skutky týkající se sexuálního zneužívání nezletilých [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno poškozené], kterého se oba obžalovaní měli dopouštět vůči nezletilým [jméno FO] a [jméno FO], přičemž v popisu skutku je i zmínka o tom, že se [Jméno obžalovaného A] dopustil i zneužití nezletilé [jméno FO]. Rozšíření úkonů trestního řízení pro skutky spočívající v sexuálním zneužívání nezletilých následovalo poté, co [jméno FO] a [jméno FO], dočasní pěstouni nezletilého [jméno FO], se od něj poté, co byl nezletilý vyslechnut jako osoba mladší 18 let 9. 2. 2016, dozvěděli, že k věci ještě neřekl všechno. Informovali o tom psycholožku Střediska sociální prevence v Olomouci [tituly před jménem] [jméno FO], kam nezletilý [jméno FO] docházel a tato se po rozhovoru s dočasnými pěstouny manželi [jméno FO] i nezletilým [jméno FO], který s ní o tomto komunikoval verbálně i písemně, dozvěděla. 15. 3. 2016 pak proběhla domovní prohlídka v přízemním bytě v domě v [adresa] a v dětském pokoji za postelí [jméno FO] byla nalezena erotická pomůcka tzv. vibrátor. 12. 4. 2016 pak byli obžalovaní [jméno FO] i [jméno FO] zadrženi, bylo zahájeno jejich trestní stíhání a byli vzati do vazby, z níž byli propuštěni 8. 12. 2016. 13. 1. 2017 byla u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017 podána obžaloba, první hlavní líčení bylo konáno 20. a 21. 4. 2017. 20. 2. 2017 vyhotovila [tituly před jménem] [právnická osoba], vedoucí zařízení [právnická osoba] vyžadující okamžitou pomoc [právnická osoba], závěrečnou zprávu o pobytu nezletilé [jméno FO] v tomto zařízení. Ze zprávy vyplývá, že [jméno FO] v tomto zařízení pobývala od 12. 4. 2016 do 8. 2. 2017, poté byla převezena do Dětského domova v [adresa]. Ve zprávě je mj. uvedeno, že u [jméno FO] přetrvává odmítavý postoj k mladšímu bratrovi [jméno FO], kterého vnímá jako viníka celého vyšetřování. 20. 9. 2017 byl doplněn psychiatricko-psychologický znalecký posudek vypracovaný k posouzení duševního stavu nezletilé [jméno FO] a v tomto je mj. zmínka (č. l. 1126) o tom, že [jméno FO] byla vyslýchána policií, protože poslala svou nahou fotku chlapci, od tohoto se fotka dostala k dalšímu muži, který se s ní chtěl sejít. Řešila to s vychovatelkou a zjistili, že stejný muž psal i jiné holce. Oznámilo se to na policii a protože to byl voják, řešila to vojenská policie. Další hlavní líčení proběhlo 15. 11. 2017 a 29. 11. 2017 bylo ve věci poprvé rozhodnuto rozsudkem, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěnou dobu od měsíce července 2014 do měsíce srpna 2015 v [adresa] uskutečňovali rozličné sexuální praktiky s nezletilými [jméno FO] a [jméno FO]. Dále byli uznáni vinnými přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku, kdy skutek spočíval v tom, že v přesně nezjištěnou dobu, nejpozději dne 26. 5. 2015, spolu pořídili videozáznam, který zobrazuje soulož obžalované [jméno FO] s třínohým psem. Obžalovaný [jméno FO] byl dále uznán vinným přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěnou dobu, nejspíše začátkem roku 2015, v [adresa] umožnil nezletilému [jméno FO] přístup k pornografickým internetovým stránkám. Konečně pak byl uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil týráním nezletilého [jméno FO] v době od Vánoc 2014 do 24. 9. 2015, kdy ho zbil tak, že nezletilý byl hospitalizován v nemocnici. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2018 sp. zn. 2 To 15/2018 byl z podnětu odvolání obou obžalovaných první odsuzující rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně s pokyny, jakým způsobem doplnit dokazování. Další hlavní líčení pak u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, probíhala ve dnech 11. 7. 2018, 19. 9. 2018, 17. 10. 2018 a 22. 7. 2019, u něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli oba obžalovaní uznáni vinnými zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kdy těchto se dopustili v přesně nezjištěnou dobu od měsíce července 2014 do měsíce srpna 2015 v [adresa] prováděním sexuálních praktik s nezletilými [jméno FO] a [jméno FO]. Dále byli uznáni vinnými přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že 26. 5. 2015 v [adresa] pořídili videozáznam, který zobrazuje soulož obžalované [jméno FO] s třínohým psem. Obžalovaný [jméno FO] byl též uznán vinným přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který spočíval v tom, že v přesně nezjištěnou dobu, nejspíše začátkem roku 2015, v [adresa] umožnil nezletilému [jméno FO] přístup k pornografickým webovým stránkám a zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu, nejméně od Vánoc 2014, v [adresa] nepřiměřeně trestal nezletilého [jméno FO] a jednání obžalovaného se vystupňovalo 24. 9. 2015, kdy nezletilého fyzicky napadl tím způsobem, že ho opakovaně udeřil gumovým lankem do celého těla. 26. 18. 11. 2019 odbor sociálních věcí Městského úřadu [název] zaslal na Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje podnět k zahájení úkonů vůči oběma obžalovaným, kteří se měli dopouštět fyzického trestání a sexuálního zneužívání nezletilé [jméno FO], o čemž se [jméno FO] poprvé svěřila až sociální pracovnici OSPOD [adresa] koncem října 2019 (č. l. 1554-1556). 27. Ve veřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2020 pod sp. zn. 2 To 93/2019 Vrchní soud v Olomouci projednal odvolání obou obžalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 7. 2019 č. j. 28 T 2/2017-1493. Oba obžalované odsoudil za přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými v bodě 2. napadeného rozsudku, k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který byl podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku, a ohledně skutků pod body 1., 3. a 4. výroku o vině napadeného rozsudku napadený rozsudek částečně zrušil a v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně. Vrchní soud měl výhrady k formulaci skutkových zjištění v těchto bodech napadeného rozsudku, i výhrady ohledně právní kvalifikace a možné provázanosti jednání jednotlivých bodů v rozsudku. 28. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 23. 2. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1875 a 28 T 2/2017-1876 bylo rozhodnuto, že oba obžalovaní se osvědčili ve zkušební době podmíněného odsouzení, které jim bylo uloženo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 7. 2019 č. j. 28 T 2/2017-1493, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. 2 To 93/2019. 29. 25. 3. 2021 pak bylo konáno další hlavní líčení u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, u něhož jako svědci vypovídali nezletilý [jméno FO] i nezletilá [Jméno poškozené] a 26. 3. 2021 byl vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým byli oba obžalovaní uznáni vinnými zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obžalovaná [jméno FO] též přečinem soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a obžalovaný [jméno FO] též přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kdy jejich trestné jednání spočívalo v tom, že v přesně nezjištěnou dobu od měsíce července 2014 do měsíce srpna 2015 v [adresa] uskutečňovali rozličné sexuální praktiky s nezletilými [jméno FO] a [jméno FO], obžalovaný [jméno FO] nezletilému [jméno FO] pouštěl filmy s pornografickou tématikou a umožnil mu přístup k pornografickým stránkám na internetu, obžalovaná [jméno FO] též vaginálně souložila s nezletilým [jméno FO]. Dále byl obžalovaný [jméno FO] uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kdy skutek spočíval v tom, že v přesně nezjištěnou dobu, nejméně od Vánoc 2014, v [adresa] nepřiměřeně týral nezletilého [jméno FO], což vyvrcholilo 24. 9. 2015, kdy ho opakovaně udeřil gumovou hadičkou od akvária, což si vyžádalo hospitalizaci nezletilého. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obžalovaná [jméno FO] k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků se zařazením do věznice s ostrahou a obžalovaný [jméno FO] k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o povinnosti k náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy. O odvolání obou obžalovaných a poškozeného [jméno FO] rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 11. 2021 pod sp. zn. 2 To 48/2021 tak, že podaná odvolání zamítl. 4. 4. 2022 oba obžalovaní nastoupili výkon uložených trestů odnětí svobody a konečně pak usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022 sp. zn. 7 Tdo 438/2022 bylo jejich dovolání odmítnuto. 30. Vrchní soud si připojil a ve veřejném zasedání k důkazu provedl opatrovnický spis týkající se všech tří dětí [jméno FO], vedený v současné době u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, pod sp. zn. [spisová značka]. Z jeho obsahu je zřejmé, že spis je veden již od roku 2005, kdy obžalovaná podávala 12. 10. 2005 návrh na úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti k tehdy nezletilým [jméno FO] a [jméno FO]. V tomto spise se nachází řada nejrůznějších rozhodnutí tak, jak byla v průběhu času ve vztahu k nezletilým dětem opatrovnickým soudem vydávána. Pro rozhodnutí v této trestní věci je podstatné to, že 30. 9. 2015 [právnická osoba] podal návrh na nařízení předběžného opatření u nezletilého [jméno FO], neboť u tohoto bylo 25. 9. 2015 ve škole při hodině tělocviku zjištěno větší množství podlitin po celém těle, což vedlo k jeho hospitalizaci v Nemocnici ve [adresa]. Nezletilý [jméno FO] byl usnesením z 1. 10. 2015 předán na přechodnou dobu do pěstounské péče manželů [jméno FO]. Dalším zásadním rozhodnutím je pak rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2016 č. j. [spisová značka], kterým byly nezletilé děti [jméno FO] a [jméno FO] odňaty z výchovy matky a svěřeny do výchovy otce [jméno FO], matce [Jméno obžalované B] byla určena vyživovací povinnost k dětem a matka byla zbavena rodičovské odpovědnosti ke všem třem dětem bez zachování jejího práva na styk s dětmi. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2017 č. j. [spisová značka] byla nezletilá [jméno FO] předána do péče Dětského domova [adresa]. Z protokolu o výslechu před Okresním soudem v Olomouci ze dne 20. 11. 2017 (č. l. 1036-1037) vyplývá, že [Jméno poškozené] byla tohoto dne vyslechnuta samosoudkyní Okresního soudu v Olomouci, kde uváděla, že nevěděla o sexuálních praktikách mezi matkou a nezletilými [jméno FO] a [jméno FO], nevěděla ani o jednání pana [jméno FO] ve vztahu k nezletilým a byla samosoudkyní seznámena s vyjádřením matky u znalců v rámci trestního stíhání matky i s lékařskou zprávou o zdravotním stavu [jméno FO] poté, kdy byl zbit v domácím prostředí v září 2015, na což [jméno FO] uvedla, že tyto informace neznala a nevěděla, že to u nich doma bylo tak zlé. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2017 č. j. [spisová značka] byla nařízena ústavní výchova nezletilé [jméno FO] do Dětského domova v [adresa]. [Jméno poškozené] byla též vyslechnuta na oddělení civilního dožádání u Okresního soudu v Olomouci 26. 2. 2019, kdy se vyjádřila tak, že by chtěla v ústavní výchově nadále zůstat, matku tři roky neviděla. Poté se ve spisovém materiále nacházejí různé zprávy Dětského domova [adresa], Střední filmové školy ve [adresa], kterou [jméno FO] studuje a jejího opatrovníka [právnická osoba], který podává pravidelné zprávy o jejím životě. V současné době je ve věci projednáván návrh [Jméno obžalované B] na snížení výživného ve vztahu ke všem třem jejím dětem. 31. Při znalosti informací vyplývajících z obou připojených spisů, jimiž vrchní soud ve veřejném zasedání doplnil dokazování, přistoupil k přezkumu hodnotících úvah ve vztahu k vině obou obžalovaných tak, jak jsou soudem prvního stupně popsána pod body 13. až 20. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud souhlasí s tím, že na oba obžalované je třeba pohlížet jako na nevinné a i přes skutečnost předchozího odsouzení je třeba pečlivě zvažovat zejména věrohodnost výpovědi [Jméno poškozené]. Skutečnost předchozího odsouzení obou obžalovaných ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017 však nelze bez dalšího oddělit od hodnocení důkazů provedených v nynější trestní věci, neboť obě tyto věci souvisí s osobami obžalovaných a časem a místem jejich spáchání. Provázanost jednání, kterým již byli oba obžalovaní pravomocně uznáni vinnými, a jednání, pro které jsou v nyní posuzované věci stíháni, je tak zcela jednoznačně dána. 32. Podaná odvolání obou obžalovaných zejména zpochybňovala otázku věrohodnosti výpovědi poškozené [Jméno poškozené] a v souvislosti s tím kladla otázku, proč poškozená svoji usvědčující výpověď učinila až po několika letech od spáchání trestné činnosti. V tomto je třeba poukázat na časové údaje důležité pro orientaci ve věci. Celé trestní řízení bylo zahájeno poté, co 24. 9. 2015 obžalovaný [jméno FO] fyzicky napadl nezletilého [jméno FO] tak, že ho opakovaně udeřil gumovou hadičkou a zranění si vyžádala hospitalizaci nezletilého na dětském oddělení Nemocnice ve [adresa]. [jméno FO] byl poté předán do dočasné pěstounské péče manželů [jméno FO] a když byl 9. 2. 2016 vyslechnut jako osoba mladší 18 let, jeho výslech byl zaměřen na týrání v rodině. Nezletilý [jméno FO] se poté začal svěřovat pěstounům [jméno FO] i se sexuálním zneužíváním, 15. 3. 2016 byla provedena domovní prohlídka v domě v [adresa], poté bylo 12. 4. 2016 zahájeno trestní stíhání obou obžalovaných ve věci vedené později u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017 a tito byli vzati do vazby. [Jméno poškozené] i [jméno FO] byly umístěny v zařízení [právnická osoba] vyžadující okamžitou pomoc [právnická osoba] a v té době získala [Jméno poškozené] silně negativní vztah k bratru [jméno FO], kterého vnímala jako viníka celého vyšetřování a rozpadu rodiny. 20. 11. 2017 byla [Jméno poškozené] vyslýchána před soudkyní Okresního soudu v Olomouci v opatrovnické věci všech tří nezletilých dětí [jméno FO], vedené pod sp. zn. [spisová značka] (č. l. 1036 tohoto spisu). Zde uvedla, že neví o sexuálních praktikách, které měly probíhat mezi matkou, obžalovaným [jméno FO] a sourozenci [jméno FO] a [jméno FO]. Soudkyně ji seznámila s vyjádřením její matky [Jméno obžalované B], které tato uvedla při znaleckém vyšetření. Opatrovnická soudkyně tak učinila v zásadě proto, aby motivovala [jméno FO] k setkávání se svými sourozenci, neboť [Jméno poškozené] měla do té doby negativní vztah vůči bratru [jméno FO]. Až poté, co byla seznámena i s výpovědí své matky, kterou tato učinila při znaleckém vyšetření, uvedla, že nevěděla o tom, že to doma bylo tak zlé. [jméno FO] [Jméno poškozené] o svém sexuálním zneužívání poprvé promluvila až 29. 11. 2019 při rozhovoru s psycholožkou dětského domova [tituly před jménem] [jméno FO], což sama odůvodňovala tím, že se zúčastnila víkendové akce pořádané určitou nadací, zde se jednotlivé osoby svěřovaly se svými příběhy a ona si poté uvědomila, že chce o věci hovořit. Je tedy zřejmé, že až dva roky po výslechu soudkyní u Okresního soudu v Olomouci se [Jméno poškozené] poprvé svěřila psycholožce [tituly před jménem] [jméno FO] o sexuálním zneužívání její osoby. Ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017 [Jméno poškozené] jako svědkyně vypovídala u hlavního líčení dne 25. 3. 2021, a to poté, kdy po opakovaném doplňování znaleckého posudku bylo znalci svoleno k tomu, aby [jméno FO] a [Jméno poškozené] u hlavního líčení jako svědci vypovídali, ovšem v nepřítomnosti obžalovaných. V nyní projednávané trestní věci byla [Jméno poškozené] v přípravném řízení jako svědkyně řádně vyslechnuta 29. 4. 2021 a v hlavním líčení byla vyslechnuta 20. 4. 2022. Výpověď [Jméno poškozené] nelze po obsahové stránce označit jako výpověď zásadně směřující proti oběma obžalovaným, neboť ve své podstatě popisovala sexuální praktiky, které na ní vykonával obžalovaný [jméno FO], tedy že ji líbal na pohlavních orgánech a zasouval jí prsty do vagíny, čemuž byla zároveň přítomna i obžalovaná [jméno FO]. [Jméno poškozené] popisovala, s jakou četností a při jakých příležitostech k tomuto jednání obžalovaných vůči ní docházelo, uváděla, že společné spaní s obžalovanými v ložnici měla vlastně za odměnu a docházelo k tomu přibližně dvakrát do měsíce. Kromě tohoto popisu vypověděla [Jméno poškozené] i k jediné události, která se odehrála v obývacím pokoji, kdy oba obžalovaní měli na své intimní partie nanášet šlehačku a [jméno FO] to měla slízávat. Z tohoto pohledu si odvolací soud dokáže představit, že pokud by chtěla [Jméno poškozené] úmyslně vypovídat vůči obžalovaným nepravdu, mohla by události líčit teatrálněji, přibarvovat je, vypovídat i o jiných formách sexuálního jednání apod. Odvolacímu soudu tedy není zřejmé, proč by až s dlouhým časovým odstupem koncem října 2019, kdy se svěřila [tituly před jménem] [jméno FO], příp. v pozdější době, kdy činila jednotlivé svědecké výpovědi, měla vypovídat tak, aby podpořila verzi svých sourozenců [jméno FO] a [jméno FO]. Ani odvolací soud tak neshledává motiv nastíněný obhajobou, tedy snahu být prostředkem podpory sourozenců, což by v době, kdy [Jméno poškozené] vypovídala, již ztrácelo smysl. 33. Žádnou nelogičnost odvolací soud neshledává ani v tom, že jednotlivé děti [jméno FO] navzájem nevěděly o sexuálním zneužívání. Je zcela logické a vyplývá to z výpovědí [Jméno poškozené] i [jméno FO] z předchozí trestní věci, že pokud ke zneužívání [jméno FO] docházelo v ložnici obžalovaných, nebyli u toho přítomni [jméno FO] a [jméno FO], kteří spali v dětském pokoji, naopak k sexuálním praktikám s [jméno FO] a [jméno FO] docházelo tehdy, když [jméno FO] nebyla doma. 34. Obhajoba namítala, že výpověď [Jméno poškozené] je jediným přímým důkazem ve věci, ovšem odvolací soud poukazuje na to, že při domovní prohlídce konané 15. 3. 2016 byl v dětském pokoji za postelí [jméno FO] nalezen tzv. vibrátor, tedy erotická pomůcka a obžalovaní nepopřeli, že tento [jméno FO] dali, což samo o sobě svědčí o značně nestandardním jednání ve vztahu k sexualitě ani ne [číslo]leté dívky. Další objektivně prokázanou skutečností je sebepoškozování [Jméno poškozené], ke kterému docházelo přibližně od jejích [číslo] let a [jméno FO] poté začala být psychiatricky medikována, což rovněž ukazuje na to, že nějaké problémy v rodině nastat musely a tyto dva posledně zmíněné důkazy, tedy nález vibrátoru při domovní prohlídce a sebepoškozování [jméno FO], tak přímo navazují na její svědeckou výpověď a tuto doplňují. 35. Lze tedy uvést, že po přezkoumání odůvodnění napadeného rozsudku se odvolací soud ztotožnil se závěry, které vedly soud prvního stupně k rozhodnutí o vině obou obžalovaných ve smyslu podané obžaloby. Přesto však shledal, že je nutno z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušit z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v popise skutku, kterým oba obžalované uznal vinnými, nevyjádřil zcela přesně všechny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů, které obžalovaní svým jednáním spáchali, a rovněž z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť právní kvalifikace jednání obou obžalovaných užitá soudem prvního stupně v napadeném rozsudku byla vadná. 36. Předně je třeba poukázat na skutečnost, že oba obžalovaní spolu žili jako druh a družka a ve smyslu § 885 občanského zákoníku se obžalovaný [jméno FO] podílel na péči o nezletilé děti [Jméno obžalované B], tedy i na péči a výchově [Jméno poškozené]. Z uvedeného je zřejmé, že oba obžalovaní svým prokázaným jednáním úmyslně ohrozili citový a mravní vývoj [Jméno poškozené] tím, že závažným způsobem porušili svou povinnost o ni pečovat. Tato povinnost obžalované [jméno FO] vůči dceři [jméno FO] vyplývá z rodičovské odpovědnosti tak, jak je formulována zejména v § 858 občanského zákoníku, v případě obžalovaného [jméno FO] v § 885 občanského zákoníku. Navíc pak tohoto trestného činu je možné dopustit se v nedbalostní i úmyslné formě zavinění, což nebylo žádným způsobem ve výroku napadeného rozsudku vyjádřeno. 37. Nalézací soud rovněž správně nevyhodnotil faktickou úlohu obžalované [jméno FO], kterou tato měla v situaci, kdy se její druh, obžalovaný [jméno FO], dopouštěl sexuálně motivovaného jednání na nezletilé [jméno FO]. Právě přítomnost obžalované [jméno FO] jako matky nezletilé [jméno FO] umožnila obžalovanému [jméno FO] provádět s nezletilou jednání popsané ve výroku napadeného rozsudku, a přestože samotná obžalovaná [jméno FO] pohlavní styk s nezletilou neprováděla, naplňovala její přítomnost znak zneužití bezbrannosti poškozené uvedený v § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Jde o srovnatelnou situaci jako v případě, pokud by jeden ze spolupachatelů znásilnění držel poškozeného, tedy vykonával násilí, a druhý ze spolupachatelů by na poškozeném vykonal pohlavní styk. 38. Po zrušení napadeného rozsudku mohl za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově ve věci rozhodnout. Popis skutku, kterým byli oba obžalovaní napadeným rozsudkem uznáni vinnými, upravil a konkretizoval tak, aby z něj bylo zřejmé, že obžalovaný [jméno FO] jako druh obžalované [jméno FO] žijící s ní a s jejími dětmi ve společné domácnosti se měl ve smyslu § 885 občanského zákoníku podílet na péči o nezletilou [Jméno poškozené] a na její výchově. Jak již bylo výše rozebráno, tímto jednáním se oba obžalovaní ve spolupachatelství dopustili zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť společným jednáním zneužili nízkého věku nezletilé [Jméno poškozené] a přítomnosti její matky, obžalované [jméno FO], což vedlo k vytvoření stavu bezbrannosti u nezletilé, obžalovaný [jméno FO] ji líbal na pohlavních orgánech a zasouval jí prsty do vagíny, což je třeba posoudit jako pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Oba obžalovaní jednali vůči nezletilé, o níž věděli, že je ve věku [číslo] až [číslo] let. Tímto svým jednáním zároveň úmyslně ohrozili citový a mravní vývoj nezletilé [Jméno poškozené], neboť realizováním výše popsaných sexuálních praktik ji sváděli k nemravnému životu spočívajícímu v předčasné sexualizaci nezletilé. Obžalovaná [jméno FO] přitom porušila povinnost pečovat o nezletilé dítě vyplývající z rodičovské odpovědnosti stanovené v § 858 občanského zákoníku, obžalovaný [jméno FO] porušil povinnost podílet se na péči o nezletilou [jméno FO] a na její výchově, jak mu ukládá § 885 občanského zákoníku. Za situace, kdy ani u jednoho z obžalovaných nebyla shledána žádná porucha sexuální preference či jakékoliv známky sexuální deviace, je pak třeba konstatovat, že sexuálně motivované jednání, jehož se dopustili vůči nezletilé [jméno FO], sloužilo pouze k uspokojení jejich sexuálních potřeb, což je třeba označit za zavrženíhodnou pohnutku. Protože se svého jednání dopouštěli mezi roky 2014 až 2015, byť přesná doba páchání trestné činnosti nebyla blíže zjištěna, je třeba takovouto délku páchání trestného činu označit za čin páchaný po delší dobu. Tímto jednáním se oba obžalovaní dopustili ve formě spolupachatelství přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. [Jméno obžalovaného A] se dále samostatně dopustil jednání vůči poškozené [jméno FO] popsaného ve výroku, kdy s ní v letech 2014 až 2015 žil v bytě v [adresa] a na příkaz obžalovaného zde musela vykonávat domácí práce, které byly vzhledem k jejímu věku nepřiměřené, kdy např. musela opakovaně umývat koupelnu kartáčkem na zuby, dále pak poškozená spolu se sourozenci nedostávala dostatečně najíst, obžalovaný jí vyhazoval věci ze skříní a opakovaně ji nutil, aby si věci do skříně zase ukládala, bil ji páskem a gumovou hadičkou, zakazoval jí čtení a povídání se sourozenci, také jí a jejím sourozencům [jméno FO] a [jméno FO] vyhazoval a schovával hračky. Takové jednání obžalovaného vůči poškozené [jméno FO] je třeba považovat za zlé nakládání s nezletilou, na jejíž péči a výchově se měl obžalovaný ve smyslu § 885 občanského zákoníku podílet. Toto jednání obžalovaného probíhalo přibližně po dobu dvou let a vyznačovalo se takovou mírou bezcitnosti a hrubosti, kterou si žádný člověk není oprávněn k dítěti dovolit. Bylo tedy dostatečně intenzivní na to, aby ho poškozená vnímala jako příkoří páchané vůči její osobě. Popsané jednání obžalovaného proto po subjektivní i objektivní stránce naplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. 39. Ve vztahu k základní i kvalifikované skutkové podstatě u všech výše zmíněných trestných činů oba obžalovaní jednali v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Oba obžalovaní totiž věděli, že nezletilá [Jméno poškozené], narozená [datum narození], byla v letech 2014 až 2015 ve věku [číslo] let. Využívali její neznalosti v sexuální oblasti i toho, že obžalovaný [jméno FO] s ní sexuální praktiky prováděl v přítomnosti obžalované [jméno FO], která jako matka poškozené měla být pro tuto nejbližší osobou a měla ji před jednáním obžalovaného chránit, nikoliv se na něm podílet. Oba obžalovaní tak věděli, že se poškozená nachází ve stavu bezbrannosti vůči jejich jednání. Za situace, kdy jí obžalovaný [jméno FO] zasouval prsty do vagíny, se na ní dopouštěl pohlavního styku způsobem srovnatelným se souloží. Oba obžalovaní rovněž věděli, že tímto svým jednáním ohrožují citový i mravní vývoj nezletilé [Jméno poškozené], když vystavením nezletilé prováděným sexuálním praktikám ji sváděli k nemravnému životu. Zároveň věděli, že porušují své povinnosti vyplývající ze znění § 858 občanského zákoníku v případě obžalované [jméno FO] a ze znění § 885 občanského zákoníku v případě obžalovaného [jméno FO], pokud se týká jejich povinnosti o nezletilou pečovat. Sám obžalovaný [jméno FO] též věděl, že dlouhodobým a bezcitným trestáním nezletilé [jméno FO], jak je toto popsáno ve výroku rozsudku, se dopouští jejího týrání a věděl, po jak dlouhou dobu takto činil. 40. V návaznosti na nově učiněné rozhodnutí o vině musel odvolací soud přistoupit k ukládání trestu obžalovaným. Při úvahách o druhu a výměře trestu ukládaného oběma obžalovaným i odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zákonných hledisek uvedených zejména v § 39 tr. zákoníku. V první řadě je zřejmé, že s ohledem na odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1920 musel být oběma obžalovaným ukládán souhrnný trest ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Jedná se v pořadí o třetí odsuzující rozsudek v této trestní věci, kdy první odsuzující rozsudek byl vyhlášen 29. 11. 2017 a veškerá trestná činnost spáchaná před tímto datem je ve vztahu souběhu. Naopak na odsouzení obžalované [jméno FO] trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 9. 2021 č. j. 3 T 84/2021-220, kterým byla uznána vinnou dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba pohlížet jako na recidivu sui generis, neboť tyto dva přečiny spáchala v době od 8. 2. 2017 do 20. 8. 2018 a od 23. 8. 2019 do 22. 7. 2021. Konečně je pak třeba uvést, že souhrnný trest nelze obžalovaným ukládat za přečin šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými pod bodem 2) rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 7. 2019 č. j. 28 T 2/2017-1493, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. 2 To 93/2019, neboť za tento přečin byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody a usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 23. 2. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1875 a 28 T 2/2017-1876 bylo rozhodnuto o jejich osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení. 41. Obžalovaným [Jméno obžalovaného A] i [Jméno obžalované B] ve smyslu § 41 písm. p) tr. zákoníku polehčuje, že před spácháním všech trestných činů, za které je jim souhrnný trest ukládán, vedli řádný život. Ve smyslu § 42 písm. n) tr. zákoníku jim přitěžuje spáchání více trestných činů a také to, že zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku páchali po delší dobu, když u přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku je páchání činu po delší dobu již zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty. Od 4. 4. 2022 [Jméno obžalovaného A] vykonává trest odnětí svobody uložený mu předchozím rozsudkem a z hodnocení obžalovaného z výkonu trestu vyplývá, že výkon trestu v současné době plní svůj účel. Rovněž [Jméno obžalované B] od 4. 4. 2022 vykonává trest odnětí svobody z předchozího odsouzení, adaptace na podmínky výkonu trestu u ní probíhá s obtížemi z důvodu jejích sebevražedných tendencí. Proto nebyla doposud ani pracovně zařazena, má stanoveny vzdělávací aktivity, na které pravidelně dochází. 42. Společenská škodlivost jednání obou obžalovaných je dána zejména významem chráněných zájmů, které byly jejich jednáním dotčeny. Oba obžalovaní svým jednáním porušili zájem společnosti na ochraně nezletilých dětí v nejširším slova smyslu, konkrétně pak na ochraně nezletilých před nežádoucími zásahy do jejich intimní sféry, kdy s ohledem na jejich věk tyto nejsou samy schopné svobodně rozhodovat o svém pohlavním životě, dále pak zájem společnosti na ochraně takovýchto dětí před fyzickými útoky ve formě nepřiměřeného trestání a rovněž zájem společnosti na řádné výchově nezletilých dětí v souladu zejm. s ustanoveními § 855 až § 909 občanského zákoníku. Závažnost spáchaných trestných činů je pak dána zejména intenzitou jednání obžalovaných, se kterou bylo do tělesné a sexuální sféry nezletilých dětí zasáhnuto. Je skutečností, na kterou poukázal již soud prvního stupně, že konkrétní charakter dané trestní věci i ve spojení s předchozí trestní věcí obou obžalovaných, která byla vedena u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017, a za kterou je nyní souhrnný trest ukládán, se vymyká z trestné činnosti proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, jak je v obdobných případech projednávána a které by mohly být považovány za typově obdobnou trestnou činnost. Není totiž vůbec obvyklé, aby se sexuálního násilí na nezletilých dětech dopouštěli zároveň matka těchto dětí a její druh, který s ní žije ve společné domácnosti, aby bylo sexuální násilí prováděno na dvou nezletilých současně, kdy při tomto docházelo k sexuálním stykům mezi dětmi navzájem, k sexuálnímu styku mezi obžalovaným [jméno FO] a nezletilým [jméno FO] a dokonce k sexuálnímu styku mezi matkou a synem, tedy obžalovanou [jméno FO] a nezletilým [jméno FO]. Závažnost spáchané trestné činnosti je zvýrazněna též délkou doby, po kterou oba obžalovaní trestné činy páchali, když ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017 je časové období vymezeno měsícem červencem 2014 až měsícem srpnem 2015, pokud se týká sexuálního násilí, a obdobím Vánoc 2014 až do 24. 9. 2015, pokud se týká týrání nezletilého [jméno FO]. V posuzované věci pak sexuální násilí i týrání nezletilé [Jméno poškozené] probíhalo v přesně nezjištěnou dobu v letech 2014 až 2015. Trestní sazba u nejpřísnějšího trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož je souhrnný trest ukládán, činí 5 až 12 let odnětí svobody. Odvolací soud délku ukládaných trestů stanovil shodně jako soud prvního stupně, kdy obžalovanému [jméno FO] uložil souhrnný trest odnětí svobody mírně nad polovinou zákonné trestní sazby § 185 odst. 3 tr. zákoníku v trvání 9 let. Obžalované [jméno FO] byl trest uložen v polovině trestní sazby v trvání 8,5 roku. 43. Podle zákonných hledisek § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byli oba obžalovaní zařazeni pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť jim byly tresty uloženy i za zvlášť závažný zločin ve výměře převyšující 8 let. 44. S ohledem na uložení souhrnného trestu byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu uložený obžalovaným předchozím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1920 se všemi důsledky ze zrušení vyplývajícími. 45. Odvolací soud se neztotožnil s návrhem obhajoby, aby v případě uznání obžalovaných vinnými bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku. V posuzované věci nebyli obžalovaní uznáni vinnými ze společensky méně škodlivého jednání nežli v předchozí trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017. Je samozřejmě věcí obžalovaných, jakou strategii obhajoby zvolí, a skutečnost, že popírají trestnou činnost kladenou jim za vinu, nemůže jít k jejich tíži. Nicméně za situace, kdy obžalovaní již vykonávají uložený trest odnětí svobody, neshledává odvolací soud v jejich projevu žádný náznak toho, že si uvědomují závažnost spáchaného protiprávního jednání a že získali náhled na trestnou činnost, který by prezentovali jak vůči soudu, vůči poškozeným, tak i veřejnosti. Z tohoto pohledu nelze dospět k závěru, že by trest odnětí svobody v trvání 7 roků v případě obžalovaného [jméno FO] a v trvání 6 roků v případě obžalované [jméno FO], které jim byly pravomocně uloženy rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2021 č. j. 28 T 2/2017-1920, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. 2 To 48/2021, mohly být považovány za dostatečné, když se jedná o trest mírně nad první čtvrtinou zákonné trestní sazby a ve výměře mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby stanovené v § 185 odst. 3 tr. zákoníku. 46. Výrok o přiznání částky ve výši 250 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy poškozené [Jméno poškozené] zdůvodnil soud prvního stupně pod body 32. až 42. odůvodnění napadeného rozsudku, ve kterých shrnul právní úpravu občanského zákoníku vztahující se k náhradě nemajetkové újmy a rozebral jednotlivé okolnosti, které mají vliv na stanovení výše přiznané nemajetkové újmy. S těmito závěry nalézacího soudu vyslovuje odvolací soud svůj souhlas. Dále dodává, že fakt pravomocného odsouzení obou obžalovaných pro jednání, kterého se tito dopustili vůči poškozené [jméno FO], je satisfakcí pro poškozenou v tom, že soud věří verzi, kterou uváděla a po několika letech trestního stíhání, kdy musela absolvovat výslechy jako svědkyně a znalecké zkoumání, může být považováno toto trestní stíhání za skončené. Další satisfakcí pro ni je pak skutečnost, že obžalovaným byly uloženy poměrně přísné tresty odnětí svobody. Při rozhodování o konkrétní výši částky, kterou je na místě poškozené [jméno FO] na náhradě nemajetkové újmy přiznat, byl krajský soud do jisté míry limitován i právním názorem vyjádřeným Vrchním soudem v Olomouci, který jako odvolací soud rozhodoval pod sp. zn. 2 To 93/2019 a 2 To 48/2021 v původní trestní věci Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 2/2017. Zde v případě, kdy nezletilému [jméno FO] byla na náhradě nemajetkové újmy přiznána částka 500 000 Kč, vrchní soud vyjádřil názor, že finanční částka v uvedené výši bývá přiznávána jako náhrada nemajetkové újmy při usmrcení blízké osoby a při stanovení výše částky je třeba přihlédnout i k majetkovým a výdělkovým poměrům obžalovaných. Soud prvního stupně správně uzavřel, že trestnou činností obžalovaných došlo k zásahu do osobnostních práv poškozené [Jméno poškozené]. Dále dospěl k závěru, že u ní byla zjištěna přítomnost protrahované poruchy přizpůsobení, vyjádřená úzkostně depresivním syndromem a poškozená je dlouhodobě psychiatricky léčena, a to i za užití silné medikace. Již více než rok se obžalovaní nacházejí ve výkonu uložených trestů odnětí svobody, obžalovaný [jméno FO] je ve věznici pracovně zařazen jako kuchař, obžalovaná [jméno FO] pracovně zařazena není, pobírá pouze invalidní důchod. Oba obžalovaní jsou nemajetní a mají dluhy jednak z předchozího života a z předcházející trestné činnosti vůči nezletilým [jméno FO] a [jméno FO]. Přiznaná výše nemajetkové újmy se vždy bude odvíjet od soudcovského uvážení odvislého po posouzení konkrétních okolností odůvodňujících přiznání nemajetkové újmy, zvážení zásad slušnosti a porovnání s obdobně se vyskytujícími případy. Pokud soud prvního stupně měl možnost poškozenou [Jméno poškozené] osobně vidět při jejím výslechu, mohl bezprostředně vnímat její osobu, což nepochybně byl jeden z faktorů, které soud prvního stupně při rozhodování o výši nemajetkové újmy zohlednil. Své rozhodnutí o přiznání částky 250 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy poškozené [jméno FO] podrobným způsobem odůvodnil. Odvolací soud konstatuje, že se do jisté míry ztotožňuje s formulacemi užitými v odvolání poškozené, které vypracovala zmocněnkyně, v němž uvádí, proč právě částka 250 000 Kč má představovat přiměřené zadostiučinění, proč to nemůže být např. částka 300 000 Kč nebo 400 000 Kč. Právě z toho důvodu, že náhrada nemajetkové újmy se nepohybuje v kategorii přesné vyjádřitelnosti a není možné použít exaktní metodu vedoucí ke stanovení konkrétní výše přiznávané finanční částky, ztotožnil se odvolací soud s postupem soudu prvního stupně, který ve vztahu k poškozené [jméno FO] rozhodl obdobným výrokem jako dříve ve vztahu k nezletilému [jméno FO]. Souhlasí proto se závěrem soudu prvního stupně, že je na místě na náhradě nemajetkové újmy přiznat poškozené [jméno FO] částku 250 000 Kč, k jejímuž uhrazení oba obžalované společně a nerozdílně zavázal. S ohledem na to, že poškozená na náhradě nemajetkové újmy požadovala částku vyšší, byla se zbytkem uplatněného nároku podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 47. Odvolací soud tedy shrnuje, že z podnětu odvolání státního zástupce nově rozhodl o vině, trestu a navazujícím výroku o povinnosti k náhradě nemajetkové újmy ve vztahu k poškozené [jméno FO]. Odvolání obžalovaných [Jméno obžalovaného A] a [Jméno obžalované B], jakož i poškozené [Jméno poškozené] důvodnými neshledal, a proto je podle § 256 tr. ř. zamítl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Olomouc 20. dubna 2023 Mgr. Daniel Plšek předseda senátu