Pokud insolvenční správce popřel přihlášenou vykonatelnou pohledávku z důvodu promlčení za situace, kdy věřitel v přihlášce ani netvrdil, že učinil kroky směřující ke stavění běhu promlčecí doby, a pokud věřitel až v řízení o určení pravosti popřené pohledávky doložil, že k jejímu promlčení nedošlo, má zásadně insolvenční správce právo na náhradu nákladů řízení, neboť v tomto případě došlo ke zpětvzetí důvodně podané žaloby pro chování žalovaného.

2 70 ICm 3028/2022 Číslo jednací: 70 ICm 3028/2022 12 VSOL 97/2023-39 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Josefa Berky a Mgr. Michala Rendy v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] insolvenční správce dlužníka: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Kavalírovou sídlem Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno] zastoupená advokátem JUDr. Otakarem Švorčíkem sídlem Hálkova 1406/2, 120 00 Praha o určení pravosti popřených vykonatelných pohledávek vedené jako incidenční spor před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 70 ICm 3028/2022 v insolvenčním řízení dlužníka [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem [adresa], vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 3 INS 7163/2022 o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2023 č. j. 70 ICm 3028/2022-26 (KSBR 3 INS 7163/2022) takto: I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2023 č. j. 70 ICm 3028/2022-26 (KSBR 3 INS 7163/2022) se v odstavci II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 110 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce. Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen„ insolvenční soud“ nebo„ soud prvního stupně“) zastavil řízení ve věci (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2022 se žalobce, tj. insolvenční správce dlužníka – společnost [osobní údaje žalobce], sídlem [adresa] (dále jen„ žalobce“) domáhal určení, že žalovaná společnost [osobní údaje žalované], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], [] [] (dále jen„ žalovaná“) nemá za dlužníkem pohledávku, která byla uplatněna pod pořadovým č. P12 – jistina ve výši 23 506,10 Kč, včetně náhrady nákladů řízení. Dále uvedl, že úkonem doručeným insolvenčnímu soudu dne 7. 2. 2023, vzal žalobce žalobu zpět, a proto podle ustanovení § 96 odst. 2 občanského soudního řádu řízení zastavil. Konstatoval, že o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Měl za to, že pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu a přiznání nákladů řízení žalobci v jím požadované výši nejsou dány podmínky, neboť žaloba nebyla vzata zpět výhradně pro chování žalované s tím, že uzavřel, že aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu a přiznání náhrady nákladů řízení žalované navíc brání speciální citované ustanovení § 202 insolvenčního zákona. 3. Pouze proti odstavci II. výroku tohoto usnesení podal žalobce včasné odvolání s odůvodněním, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně, které spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ občanského soudního řádu). Měl za to, že podání žaloby ze strany žalobce zavinila v plném rozsahu žalovaná, jelikož nijak nereagovala a nesnažila se incidenčnímu sporu zabránit. Zdůraznil, že popřel pohledávky žalované z důvodu promlčení a s ohledem na skutečnost, že část pohledávky byla přihlášena jako nevykonatelná s tím, že jí odeslal Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem ze dne 24. 8. 2022, ze kterého je zřejmé, že důvod popření se musí nutně vztahovat a vztahuje na všechny přihlášené pohledávky (tj. nevykonatelné i vykonatelné). Uvedl, že zpráva o přezkumu, ze které bylo popření zřejmé, byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne 16. 9. 2022, přičemž ani na tuto zprávu žalovaná nereagovala. Měl proto za to, že mu nezbylo než zahájit řízení u insolvenčního soudu a zdůraznil, že žalobu podal až dva měsíce poté, co žalovanou informoval o popření pohledávky v rámci Vyrozumění o popření pohledávky a poté, co byla zveřejněna zpráva o přezkumu. Tvrdil, že žalovaná mohla zahájení sporu předejít, přičemž měl za to, že zavinění ohledně zahájení a vedení sporu je v plném rozsahu na straně žalované, která měla několik možností a více než dostatečný časový prostor reagovat na jednání žalobce směřující zjevně k popření pohledávek žalované, avšak přesto doložila skutečnosti rozhodné pro posouzení jí uplatněného nároku až po zahájení incidenčního sporu. Měl proto za to, že s ohledem na laxnost žalované mu nezbylo než se domáhat určení, že pohledávky žalované nejsou po právu žalobou u insolvenčního soudu. Doplnil, že žalovaná reagovala až na podanou žalobu, přestože v žalobě byly uvedeny shodné skutečnosti, které byly obsaženy ve Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky a žalovaná tak mohla bezpochyby reagovat již na toto vyrozumění. Uzavřel, že pokud tedy žalovaná toto neučinila a incidenčnímu sporu tak nepředešla, bylo řízení zastaveno výhradně pro chování žalované a k její tíži je tedy třeba přičíst náklady řízení, které žalobce v souvislosti se zahájení a vedením řízení vynaložil. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že mu v plné výši přizná náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně včetně náhrady nákladů odvolacího řízení. 4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že přestože u insolvenčního soudu podala přihlášku pohledávky již dne 23. 6. 2022, tj. pouhých 10 dnů poté, co insolvenční soud vydal usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení, nebyla insolvenčním správcem vyzvána k doplnění/úpravě přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, jak je tomu z její zkušenosti v praxi běžné. Navrhla proto, aby odvolací soud usnesení v napadeném odstavci II. výroku potvrdil. 5. S účinností od 24. 4. 2020 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 191/2020 Sb., přičemž podle přechodného ustanovení § 33 tohoto zákona se zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, však zůstávají zachovány. Dále s účinností od 13. 11. 2020 byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 460/2020 Sb. a s účinností od 1. 6. 2021 zákonem č. 527/2020 Sb. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení insolvenčního soudu vydaného po účinnosti těchto novel postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 6. 2021 (dále jen„ I. Z.“) s tím, že právní účinky úkonů, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 6. Podle ustanovení § 7 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v napadeném rozsahu, tj. v odstavci II. výroku, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 8. Z obsahu spisu a insolvenčního rejstříku se podávají následující, pro rozhodnutí relevantní, skutečnosti: -) insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 27. 4. 2022 (č. d. A-1), doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne, dlužník [jméno] [příjmení] navrhl insolvenčnímu soudu zjištění svého úpadku a povolení svého oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty; -) vyhláškou ze dne 28. dubna 2022 č. j. KSBR 3 INS 7163/2022 (č. d. A-2) bylo téhož dne zahájeno insolvenční řízení dlužníka; -) usnesením ze dne 13. června 2022 č. j. KSBR 3 INS 7163/2022 (č. d. A-15) insolvenční soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka s tím, že bude řešen oddlužením, insolvenčním správcem ustanovil žalobce a vyzval věřitele dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto rozhodnutí; -) dne 24. 6. 2022 žalovaná přihlásila pohledávku č. P12 v celkové výši 62 968,78 Kč sestávající se z dílčí pohledávky č. 1 v celkové výši 62 968,78 Kč skládající se z jistiny ve výši 23 506,1 Kč (původní výše jistiny 23 506,1 Kč) a příslušenství (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 24 242,68 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 15 220 Kč) v celkové výši 39 462,68 Kč, s tím, že přihlášená pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná pro částku 23 506,1 Kč podle platebního rozkazu ze dne 2. 3. 2010 č. j. 32 C 182/2009-40 (právní moc a vykonatelnost ke dni 22. 4. 2010). Důvodem vzniku pohledávky bylo porušení povinnosti dlužníka ze Smlouvy držitele firemní karty American Express ze dne 20. 7. 2007 uzavřenou mezi žalovanou a dlužníkem. K přihlášce pohledávky žalovaná přiložila: platební rozkaz Městského soudu v Brně ze dne 2. března 2010 č. j. 32 C 182/2009-40 (právní moc a vykonatelnost ke dni 22. 4. 2010), výzvu k úhradě dluhu ze dne 27. 1. 2009, výpis účtu k firemní kartě [číslo] ze dne 28. 9. 2007, formulář žádosti k firemní kartě [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 7. 2007, plnou moc a osvědčení o DPH právního zástupce žalované (věřitele); -) dne 16. 9. 2022 insolvenční soud mimo jiné v insolvenčním rejstříku uveřejnil zprávu pro oddlužení a o přezkumu ze dne 23. 8. 2022, vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem k přihlášce pohledávky č. P12 ze dne 24. 8. 2022 s potvrzením o doručení ke dni 24. 8. 2022 včetně přezkumného listu nezajištěné pohledávky č. P12.1, z kterého se podává, že insolvenční správce popřel pravost této pohledávky pro promlčení s odůvodněním, že nebylo včas zahájeno a řádně vedeno exekuční či jiné vykonávací řízení (č. d. B-3); -) usnesením ze dne 14. října 2022 č. j. KSBR 3 INS 7163/2022 (č. d. B-6) insolvenční soud mimo jiné schválil zprávu o přezkumu a pro oddlužení ze dne 14. 9. 2022, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty; -) žalobou ze dne 27. 10. 2022, doručenou insolvenčnímu soudu dne 31. 10. 2022 a zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 2. 11. 2022 (č. d. C2-1.), se žalobce (insolvenční správce) domáhal určení, že žalovaná nemá za dlužníkem pohledávku č. P12 – jistina ve výši 23 506,10 Kč s tím, že současně požadoval po žalované úhradu náhrady nákladů řízení v celkové výši 8 228 Kč; -) ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 1. 2023 (č. l. 12 - 17) žalovaná uvedla, že žalobcem uplatněnou námitku promlčení pohledávky neuznává, neboť podala u Městského soudu v Brně návrh na nařízení exekuce, kterému bylo tímto soudem vyhověno, přičemž dne 11. srpna 2010 Městský soud v Brně vydal usnesení č. j. [anonymizováno], kdy byl vedením exekuce pověřen soudní exekutor Mgr. Jan Pekárek. Dále uvedla, že jelikož exekutor nezjistil jiný majetek dlužníka, vydal dne 13. června 2016 exekuční příkaz prodejem movitých věcí č. j. [anonymizováno], přičemž k vymožení dotčené pohledávky nedošlo a exekuční řízení nebylo ani ke dni 4. 1. 2023 zastaveno. K vyjádření žalovaná přiložila usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. srpna 2010 č. j. [anonymizováno], a exekuční příkaz prodejem movitých věcí ze dne 13. června 2016 č. j. [anonymizováno]; -) podáním ze dne 7. 2. 2023 (č. l. 21 - 24), doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne, vzal žalobce svou žalobu v celém rozsahu zpět a navrhl řízení zastavit s tím, že však požádal o přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši, neboť podání žaloby zavinila žalovaná. Uvedl, že pohledávky žalované popřel z důvodu promlčení s tím, že část pohledávky byla přihlášena jako nevykonatelná. Sdělil, že žalované odeslal Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 24. 8. 2022, přičemž z předmětného vyrozumění bylo zřejmé, že důvod popření se vztahuje na všechny přihlášené pohledávky, tj. vykonatelné i nevykonatelné, přičemž žalovaná nijak nezareagovala a nesnažila se incidenčnímu sporu zabránit. Dále uvedl, že pohledávky žalované následně skutečně popřel, přičemž zpráva o přezkumu byla v insolvenčním rejstříku uveřejněna dne 16. 9. 2022, avšak žalovaná ani na tuto zprávu nereagovala. Uzavřel, že proto mu nezbylo než incidenční spor zahájit, přičemž zdůraznil, že jej zahájil až dva měsíce poté, co žalovanou informoval o popření pohledávky v rámci Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky a současně poté, co byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku zpráva o přezkumu; -) dne 10. února 2023 vydal soud prvního stupně napadené rozhodnutí (č. l. 26), kterým zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; -) dne 20. 2. 2023 soud prvního stupně obdržel odvolání žalobce pouze proti nákladovému výroku (č. l. 28-30); -) přípisem ze dne 7. 3. 2023 (č. l. 34 – 35) se žalovaná vyjádřila k odvolání žalobce. 9. Podle ustanovení § 163 I. Z. o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). 10. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno. 11. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. 12. Obecně platí, že při zpětvzetí žaloby nese primárně procesní zavinění za zastavení řízení vždy žalobce jakožto„ pán sporu“, který žalobou (a jí uplatňovaným nárokem) disponuje. Jedinou výjimkou ze zásady procesního zavinění za zastavení řízení při zpětvzetí žaloby žalobcem je skutečnost z ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podlet které v případě, že žalobce sice způsobil zastavení řízení zpětvzetím žaloby, ovšem proto, že vzat zpět svůj původně důvodný návrh (žalobu), a to v důsledku chování žalovaného či jiného účastníka řízení, ponese náklady řízení právě žalovaný (jiný účastník řízení). Záměr zákonné úpravy je zřejmý, neboť pro žalobce poté, co je žalovaným uspokojen, nejen ztrácí smysl vést nadále řízení, ale pokud by žalobu zpět nevzal, nemohl by v řízení uspět (včetně související povinnosti nést náklady řízení), jelikož pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), a bylo by zjevnou nespravedlností, aby žalobce i v případě dodatečného uznání a splnění nároku ze strany žalovaného nesl náklady již zahájeného řízení. K podmínkám, za nichž se uplatní úprava § 146 odst. 2 věty druhá o. s. ř. a které musí být splněny kumulativně, náleží: -) žaloba byla žalobcem vzata zpět proto, že byl ze strany žalovaného po podání žaloby uspokojen, pokud jde o nárok, který byl podanou žalobou uplatňován; -) ke zpětvzetí (důvodné) žaloby došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka); chováním žalovaného se zde rozumí uspokojení žalobce podle jeho žalobního návrhu, přičemž je nutno posuzovat skutečné chování účastníků řízení, a za chování žalovaného, směřující k uspokojení žalobce v kontextu § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., nelze pokládat jen takové chování, které striktně odpovídá návrhům v žalobním petitu. Aby se dále jednalo o zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., musí žalovaný skutečně učinit určité aktivní konání, kterým uspokojí žalobcův nárok, vyplývající z podané žaloby (usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 4. 2003 sen. zn. I.ÚS 563/01, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. února 1982 sp. zn. 3 Cz 14/82, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů z let 1970 -1983, svazek IV, část první, str. 736-737, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. října 2014 sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. ledna 2014 sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 09. 09. 201 sp. zn. 29 Cdo 170/2015, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 07. 2016 sp. zn. 29 Cdo 1110/2016 a další). 13. V projednávané věci žalobce podal žalobu na určení, že žalovaná nemá za dlužníkem pohledávku č. P12 v její vykonatelné části poté, co popřel přihlášenou pohledávku pro promlčení. Insolvenční správce správně hodnotil dlužníkem podanou přihlášku pohledávky č. P12 jako bezvadnou, promlčení pohledávky vyplývalo z údajů v přihlášce i z doložených listin, proti závěru o promlčení věřitel neuplatnil žádná tvrzení ani listiny, proto byl popěrný úkon důvodný. Insolvenční správce vyrozuměl věřitele řádně o popření pohledávky, věřitel nijak nereagoval, proto žaloba byla podána důvodně. 14. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalovaného, že právem očekával výzvu k doplnění či úpravě přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, neboť takto postupovat je insolvenční správce povinen pouze v případě, že přihláška pohledávky je vadná (přihlášku pohledávky nelze pro neurčitost přezkoumat) nebo neúplná (podstatná tvrzení v přihlášce nejsou doložena listinami). V dané věci byla přihláška pohledávky bez vad, věřitel nijak netvrdil skutečnost, že zabránil zjevnému promlčení pohledávky, nedoložil ani žádnou listinu, která by naznačovala stavení promlčecí lhůty, proto nebyl důvod vyzývat věřitele k úpravě přihlášky pohledávky či k doplnění přihlášky o listiny. Insolvenční správce tak popřením pravosti pohledávky dostál požadavku na řádný výkon své funkce, a řádným vyrozuměním věřitele o popření pohledávky splnil i povinnost k předcházení incidenčních sporů (uvedené závěry nejsou v rozporu ani s judikaturou soudů /např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23. června 2020 sen. zn. II. ÚS 645/20, zde listinami věřitel naznačoval možné nepromlčení pohledávky, naopak je v souladu s ustálenou judikaturou, např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2019 sp. zn. 29 ICdo 50/2017, usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 118/2019 ze dne 30. 4. 2020 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 NSČR 31/2020 ze dne 29. 7. 2021). 15. Odvolací soud uzavírá, že pokud přihláška vykonatelné pohledávky netrpí vadami a věřitel nedoložil ani listiny podstatné k prokázání pravosti pohledávky, nemá insolvenční správce žádnou povinnost po popření pohledávky a po řádném vyrozumění věřitele o popření pohledávky před podáním žaloby na určení pravosti vykonatelné pohledávky poučovat a vyzývat věřitele k doplnění tvrzení a k doložení listin o pravosti pohledávky. Popěrný úkon insolvenčního správce i žaloba na určení pravosti vykonatelné pohledávky podaná po řádném vyrozumění věřitele o popření pohledávky byly za této situace důvodné. Jestliže za tohoto stavu věřitel po zahájení incidenčního sporu o určení pravosti vykonatelné pohledávky dotvrdil a doložil nepromlčení pohledávky, a z těchto důvodů žalobce vzal důvodně podanou žalobu zpět, ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného, a proto je žalovaný povinen hradit náklady řízení vzniklé žalobci (§ 163 I. Z., § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.); důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají, nesprávný právní názor věřitele v očekávání výzvy insolvenčního správce k doložení nepromlčení pohledávky takovým důvodem být nemůže. Naopak skutečnost, že věřitel vyvolal zbytečně incidenční spor, brání použití mimořádné moderace podle § 150 o. s. ř., byť výše nákladů žalobce jsou v podstatě ve výši vykonatelné části přihlášené pohledávky. Prevenční povinnost insolvenčního správce předcházet incidenčnímu sporu se snoubí s jeho povinností vystupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí. Tuto povinnost insolvenční správce splnil projednáním a odůvodněným popřením pohledávky a řádným vyrozuměním věřitele o popření pohledávky (srovnej již citovaný nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23. června 2020 sen. zn. II. ÚS 645/20). Insolvenční soud z uvedených aspektů nevycházel, proto je jeho závěr (navíc nijak nezdůvodněný), že pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a přiznání nákladů řízení žalobci v jím požadované výši nejsou dány podmínky, neboť žaloba nebyla vzata zpět výhradně pro chování žalované, ani závěr, že aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a přiznání náhrady nákladů řízení žalované brání speciální ustanovení § 202 I. Z., nesprávné. 16. V posuzované věci je předmětem řízení určení pravosti popřené přihlášené vykonatelné pohledávky v rozsahu částky 23 506,10 Kč. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, jemuž náleží odměna za tři úkony právní služby (tj. převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a zpětvzetí žaloby) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 4 písm. c/ a § 7 bod 5. AT) a paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 AT), s tím, že k těmto nákladům dále patří náhrada za DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 21 % Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 342 včetně DPH. 17. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. v odstavci II. výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce (odstavec I. výroku). 18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 163 I. Z.) podle procesního výsledku odvolacího řízení. Procesně úspěšným účastníkem odvolacího řízení byl žalobce, jehož odvolání bylo vyhověno s tím, že mu vznikly v odvolacím řízení náklady spočívající v mimosmluvní odměně ve výši jedné poloviny za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (tj. odvolání do nákladového výroku ze dne 17. 2. 2023 proti rozhodnutí ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c/ AT) spolu s paušální náhradou hotových výdajů za tento úkon právní služby. Jelikož se odvolání žalobce vztahovalo pouze k nákladům řízení, nikoliv k řízení samému, nelze k vyčíslení výše mimosmluvní odměny aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) AT, nýbrž náklady je třeba stanovit podle ustanovení § 7 a ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) AT v rozsahu účelně vynaložených právních služeb (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. září 2013 sen. zn. 29 ICdo 34/2013 (publikované pod č. 5/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)). Žalobci proto náleží za odvolací řízení náhrada nákladů řízení (při tarifní hodnotě ve výši 12 342 Kč) představující odměnu advokáta podle ustanovení § 7 odst. 5 AT a ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) AT ve výši jedné poloviny za úkon právní služby ve výši 810 Kč, a dále paušální náhrada hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) Celkem proto žalobci náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 110 Kč Odvolací soud současně rozhodl o lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a o místu plnění (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (odstavec II. výroku). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Toto se usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem. Olomouc 6. dubna 2023 JUDr. Vojtěch Brhel předseda senátu