Skutečnost, že obchodní korporace nemá - oproti znění jejího zakladatelského právního jednání - v obchodním rejstříku zapsaný žádný předmět podnikání (činnosti), nepředstavuje důvod pro její zrušení s likvidací postupem dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů.

2 5 Cmo 104/2023-43 Číslo jednací: 5 Cmo 104/2023-43 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Michala Hocka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňky Šindelářové a JUDr. Víta Jaška ve věci společnosti: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba] státní zastupitelství v [adresa], IČO [IČO] sídlem [adresa] 01 Ostrava 2. [Jméno zainteresované osoby 0/0], insolvenční správkyně sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [adresa] o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora o odvolání Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2023, č. j. 43 Cm 83/2023-16 takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě se zrušuje a řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Krajský soud shora uvedeným usnesením zamítl návrh Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 3. 7. 2023, č. j. [číslo jednací] na zastavení řízení pro nedostatek podmínek řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. (odstavec I. výroku), dále společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen společnost), zrušil s likvidací a nařídil její likvidaci (odstavec II. výroku), likvidátorkou společnosti jmenoval [Jméno zainteresované osoby 0/0], insolvenční správkyni se sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [adresa] (odstavec III. výroku), o nákladech soudního řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odstavec IV. výroku), a současně společnosti uložil povinnost zaplatit České republice - Krajskému soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 2.000 Kč (odstavec V. výroku). 2. Krajský soud usnesení odůvodnil tím, že rejstříkový soud podal dne 31. 5. 2023 podnět ke zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, neboť společnost i přes výzvu rejstříkového soudu ze dne 29. 3. 2023 neodstranila nesoulad mezi zápisem v obchodním rejstříku a donucujícím ustanovením zákona spočívajícím v tom, že společnost nemá v obchodním rejstříku zapsán žádný předmět činnosti nebo podnikání, a to dle ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen ZVR). Soud prvního stupně zjistil, že společnost byla rejstříkovým soudem vyzvána dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR k odstranění nesouladu mezi zápisem v obchodním rejstříku a zákonným požadavkem mít v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání (činnosti), avšak přes výzvu ze dne 29. 3. 2023 a přes poučení o možném zrušení společnosti, nebyl tento nedostatek ve stanovené lhůtě odstraněn. Nedostatek nebyl společností odstraněn ani v další dodatečné lhůtě stanovené v usnesení o zahájení řízení o zrušení společnosti, přičemž společnost nemá ke dni rozhodování krajského soudu v obchodním rejstříku zapsán žádný předmět podnikání, když tento byl vymazán dne 27. 5. 2013. Jestliže je stávající zápis v obchodním rejstříku v rozporu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. b) ZVR, soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR a rozhodl o zrušení společnosti s likvidací, když takový postup je - s ohledem na princip materiální publicity - v zájmu ochrany třetích osob, jež mají právo znát činnost, kterou společnost vykonává, když právě tato implikuje způsob, jímž společnost směřuje k účelu, pro jehož dosažení byla vůbec založena. 3. Soud prvního stupně současně rozhodl o jmenování likvidátora společnosti, když tímto jmenoval insolvenční správkyni [Jméno zainteresované osoby 0/0], sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [adresa], přičemž dovodil, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro postup dle ustanovení § 191 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), tedy pro jmenování člena statutárního orgánu likvidátorem společnosti, když takový postup, s ohledem na skutečnost, že jednatelé společnosti žádným způsobem neplní povinnosti plynoucí jim z výkonu této funkce, není postupem účelným. O nákladech soudního řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen ZŘS), přičemž o povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 4. Pokud jde o námitku Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále také jen KSZ), dle které okolnost, že společnost nemá v obchodním rejstříku zapsaný předmět podnikání, není důvodem pro její zrušení s likvidací a soud prvního stupně nemohl z tohoto důvodu řízení o zrušení společnosti s likvidací ex officio vůbec zahájit, pak s touto námitkou KSZ se soud prvního stupně neztotožnil a procesní návrh na zastavení probíhajícího řízení dle ustanovení § 10 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 16 ZŘS, jako nedůvodný zamítl. 5. Soud prvního stupně v tomto směru relativizoval existenci veřejného zájmu KSZ pro vyslovení nesouhlasu se zahájením řízení a pro zrušení společnosti s likvidací z důvodu absence zápisu předmětu podnikání do obchodního rejstříku, když neměl za zřejmé, jaký konkrétní veřejný zájem svým procesním stanoviskem KSZ chrání. Krajský soud dále dovozoval, že smyslem existence veřejných rejstříků je poskytnout každému (zejména všem účastníkům hospodářské soutěže i spotřebitelům) pravdivé a aktuální údaje identifikující zapsané osoby, a to pro účely elementární jistoty v právních vztazích. Ustanovení § 25 odst. 1 ZVR kogentně stanoví, které konkrétní zapisované skutečnosti musí být zapsány u všech forem zapisovaných subjektů (obligatorně zapisované skutečnosti), když minimálně tyto údaje je nezbytné považovat za potřebné k informovanosti osob pro účast na právních vztazích s osobami zapsanými do veřejných rejstříků. Tímto je také jasně deklarován veřejný zájem na zveřejnění daných údajů ve veřejném registru. Soud prvního stupně dále dovozoval, že zápis předmětu činnosti, předmětu podnikání nebo účelu zapsané právnické osoby má dvojí význam, když jednak působí dovnitř právnické osoby a omezuje statutární orgán při vedení společnosti (vymezuje mantinely činnosti zadané zakladateli) a současně zprostředkovává každému (s účinky materiální publicity podle ustanovení § 8 ZVR) informaci, čím konkrétně se zapsaná osoba zabývá a co je jejím základním účelem. Obsah zápisu předmětu podnikání nebo činnosti určuje ujednání v zakladatelském právním jednání a při jeho zápisu rejstříkový soud posuzuje pouze jeho určitost nebo zda tato činnost není výslovně zákonem zakázána. Naopak nikterak neposuzuje, zda zapsaná osoba disponuje předpoklady či veřejnoprávním oprávněním k výkonu dané činnosti, je-li vůbec takového oprávnění potřeba. Není v rozhodovací kompetenci zapisované osoby, zda tento údaj k zápisu navrhne či nikoliv, když soud zapíše předmět podnikání nebo činnosti tak, jak je sjednán v zakladatelském právním jednání. Krajský soud současně dovodil, že nejen obsah zápisu předmětu podnikání a činnosti, ale rovněž i absence takového zápisu má skrze materiální publicitu veřejných rejstříků zásadní dopad do právních vztahů, neboť absence zápisu předmětu podnikání ve veřejném rejstříku podle ustanovení § 5 občanského zákoníku zásadním způsobem ovlivňuje druh povinné péče, rozsah odpovědnosti a úroveň ochrany zapsané osoby v právních vztazích. Zveřejněním zápisu předmětu podnikání se zapsaná osoba přihlašuje k odbornému výkonu zapsaného druhu činnosti a tím je povinna dodržovat standard odborné péče a odpovědnosti. Jestliže taková osoba nevynaloží odbornou péči, uplatní se domněnka nedbalosti (§ 2912 odst. 2 občanského zákoníku). Smyslem shora uvedené úpravy je stejně jako u principu materiální publicity ochrana dobré víry třetích osob. Krajský soud dále poukázal na skutečnost, že ustanovení § 9 odst. 1 ZVR je ustanovením speciálním k ustanovení § 172 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž ustanovení § 9 odst. 1 ZVR je jediným ustanovením, které zajišťuje úmysl zákonodárce, aby všechny zapisované osoby měly povinně zapsány všechny údaje podle ustanovení § 120 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 25 odst. 1 ZVR. Již tím je dán veřejný zájem na ochraně třetích osob při zrušení společnosti v důsledku neexistence těchto zápisů. Výklad zákona, který umožňuje zapsaným osobám nezapsat tyto základní údaje, by odporoval základnímu smyslu existence veřejných rejstříků a veřejnému zájmu na ochraně dobré víry v jeho zápisy. Stejným způsobem jako na předmět podnikání (činnosti) by pak bylo možno nahlížet také na zápisy statutárních orgánů a způsobu jejich jednání, nebo výše vkladu společníka, tj. na všechny skutečnosti deklaratorně zapisované do veřejných rejstříků. Takový výklad zákona by zcela rezignoval na smysl a účel veřejných rejstříků a kogentní úprava ustanovení § 120 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 25 odst. 1 ZVR by se stala obsoletní. 6. Proti tomuto usnesení, a to do všech jeho výroků, podalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě včasné odvolání, kterým se domáhalo jeho zrušení a zastavení řízení. KSZ namítalo, že shledání veřejného zájmu státním zastupitelstvím nepodléhá soudnímu přezkumu a státní zastupitelství jeho shledání nemusí ani prokazovat. V daném případě mělo KSZ zákonné oprávnění vstoupit do zahájeného řízení, přičemž z jeho písemných a ústních podání je zřejmým, čeho a z jakého důvodu se v řízení domáhá. V této konkrétní věci bylo z vyjádření ze dne 3. 7. 2023 zřejmé, že KSZ namítá nezákonnost procesního postupu soudu prvního stupně, a to s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v typově totožné věci, a domáhá se nápravy tohoto závadného stavu. Nelze tedy KSZ vytýkat, že se účastní probíhajícího řízení za účelem domoci se nápravy nezákonného postupu soudu prvního stupně a sjednocení postupu jednotlivých soudců Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím rozhodnutí odvolacího soudu. 7. Co do merita věci KSZ poukázalo na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2023, č. j. [spisová značka], na které v průběhu řízení před krajským soudem již odkazovalo, a se kterým se soud prvního stupně žádným způsobem nevypořádal. Odvolací soud v uvedeném rozhodnutí dovodil, že pro postup dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR nestačí pouhé zjištění, že údaj, který je ve smyslu ustanovení § 25 ZVR zapisovaným údajem (skutečností), není zapsán, ale musel by být dán rozpor této skutečnosti s donucujícím ustanovením zákona a zájmem ochrany třetích osob, tedy musí být naplněny oba zákonem stanovené předpoklady aplikace ustanovení § 9 odst. 1 ZVR. Pro zahájení řízení a zrušení společnosti dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR nepostačí pouhá skutečnost, že v obchodním rejstříku nemá společnost s ručením omezeným zapsán žádný předmět podnikání. Má-li zápis předmětu podnikání v obchodním rejstříku u již existující společnosti toliko deklaratorní povahu, nemůže být jeho absence důvodem zrušení společnosti, neboť nejsou naplněny oba zmíněné zákonné předpoklady. K obdobným závěrům současně odvolací soud dospěl taktéž v rozhodnutí ze dne 25. 3. 2021, č. j. [spisová značka]. KSZ současně poukázalo na skutečnost, že jednotlivé soudy a současně v rámci soudu prvního stupně jednotliví soudci postupují rozdílně, když Krajský soud v Brně a někteří soudci Krajského soudu v Ostravě řízení o zrušení společnosti s likvidací z důvodu absence zápisu předmětu podnikání (činnosti) v obchodním rejstříku nezahajují a z těchto důvodů společnosti nezrušují. Pokud soud prvního stupně polemizuje s procesním postupem a vyjádřením KSZ, pak ve skutečnosti jeho námitky směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu. 8. Ostatní účastníci řízení se k podanému odvolání nevyjádřili. 9. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti stanovené ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že je nezbytné napadené usnesení zrušit a řízení zastavit. 10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací. 11. Podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) ZVR se do veřejného rejstříku zapisuje předmět činnosti nebo podnikání nebo vymezení účelu osoby, vyžaduje-li to jiný zákon. 12. Podle ustanovení § 93 písm. a) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen z. o. k.), soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání. 13. Z obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že řízení bylo zahájeno z podnětu rejstříkového soudu ze dne [datum], k němuž došlo poté, co společnost nereagovala na výzvu k odstranění závadného stavu spočívajícího v tom, že v obchodním rejstříku nemá zapsaný žádný předmět podnikání (RD 31). Krajský soud usnesením ze dne 23. 6. 2023, č. j. 43 Cm 83/2023-6, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2023, zahájil řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (odstavec I. výroku), a současně společnosti stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení ke zjednání nápravy stavu zápisu v obchodním rejstříku a zákonné povinnosti mít ve veřejném rejstříku zapsán předmět podnikání nebo činnosti (odstavec II. výroku), neboť dne 27. 5. 2013 byl z veřejného rejstříku vymazán předmět podnikání společnosti a společnost tak již po dobu 10 let nemá v obchodním rejstříku zapsán žádný předmět podnikání. Podáním ze dne 3. 7. 2023 do řízení jako účastník vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, které současně s poukazem na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2023, č. j. [spisová značka] navrhlo zastavení řízení, neboť pro jeho zahájení nebyly splněny zákonné předpoklady, když absence zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku nemůže být důvodem pro zrušení společnosti s likvidací. Následně krajský soud rozhodl odvoláním napadeným usnesením. 14. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti odvolací soud ověřil, že společnost měla v období od 11. 2. 2002 do 27. 5. 2013 zapsaný předmět podnikání projektová činnost ve výstavbě a provádění staveb, jejich změn a odstraňování, přičemž od [datum] dosud společnost nemá žádný předmět podnikání (činnosti) v obchodním rejstříku zapsán. Odvolací soud dále ze sbírky listin společnosti (veřejně přístupné prostřednictvím www. justice.cz) ověřil, že společnost má předmět podnikání ve společenské smlouvě vymezen jako: 1) projektová činnost ve výstavbě a 2) provádění staveb, jejich změn a odstraňování. 15. Primárně se odvolací soud ztotožňuje s procesním stanoviskem odvolatele v tom směru, že existence shledání veřejného zájmu státním zastupitelstvím pro vstup do řízení nepodléhá soudnímu přezkumu a státní zastupitelství jeho naplnění, tedy co do reálné existence veřejného zájmu, nemusí prokazovat. Jestliže je státní zastupitelství dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. i) ZŘS oprávněno vstoupit do zahájeného řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob, tedy zjevně taktéž do řízeních o zrušení společnosti s likvidací, pak je zcela irelevantní, jaké skutečnosti či okolnosti jej k tomuto vstupu vedly a soud prvního stupně není oprávněn tyto jakkoliv přezkoumávat, zpochybňovat či relativizovat. Zákon státnímu zastupitelství přiznává způsobilost být účastníkem řízení i způsobilost procesní (§ 19 o. s. ř.). Nesouhlas soudu prvního stupně s procesním postupem či procesními návrhy odvolatele je proto zcela irelevantní a v rozporu se zásadou nestrannosti a rovnosti účastníků řízení. 16. Odvolatel přiléhavě poukázal na předchozí rozhodovací praxi odvolacího soudu, vyjádřenou v usnesení ze dne 21. 2. 2023, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud zde vyjádřil právní závěr, dle kterého ustanovení § 9 odst. 1 ZVR a ustanovení § 93 písm. a) z. o. k. se použijí na jiné situace, jež upravují jiné důvody zrušení společnosti. Zatímco pro zrušení společnosti dle ustanovení § 93 z. o. k. není významný obsah zápisu v obchodním rejstříku /jsou-li naplněny předpoklady stanovené v ustanovení § 93 z. o. k. soud může společnost zrušit bez ohledu na momentální stav (obsah) zápisu v obchodním rejstříku/, předpokladem zahájení řízení a následného zrušení společnosti podle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR je (mimo jiné) rozpor zápisu v obchodním rejstříku s donucujícími ustanoveními zákona. Pro postup dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR nestačí pouhé zjištění, že údaj, který je ve smyslu ustanovení § 25 ZVR zapisovaným údajem (skutečností), není zapsán, ale musela by být pro takový postup dána také existence zájmu ochrany třetích osob. Pro naplnění předpokladů daných ustanovením § 9 odst. 1 ZVR tedy musí být splněny oba tyto zákonem stanovené předpoklady. Odvolací soud proto dovodil, že pro zahájení řízení a zrušení společnosti dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR nepostačí pouhá skutečnost, že v obchodním rejstříku nemá společnost s ručením omezeným zapsán žádný předmět podnikání (činnosti), neboť oprávnění podnikat není vázáno na zápis předmětu podnikání v obchodním rejstříku, když zápis má u již vzniklé společnosti toliko deklaratorní charakter. Podle názoru odvolacího soudu má-li zápis předmětu podnikání v obchodním rejstříku u již existující společnosti toliko deklaratorní povahu, nemůže být jeho absence důvodem zrušení společnosti, neboť nejsou naplněny oba zmíněné zákonné předpoklady. Odvolací soud nemá důvod se od výše uvedených závěrů odchylovat ani v projednávané věci. 17. Nad rámec shora uvedené argumentace odvolací soud uvádí, že předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace je jednou z obligatorních obsahových náležitostí společenské smlouvy (stanov). Účelem takového ujednání společenské smlouvy (stanov) je zajistit, aby obchodní korporace vykonávala výlučně činnosti, které jí její společníci či členové (respektive nejvyšší orgán) určili. Prostřednictvím určení předmětu podnikání nebo činnosti obchodní korporace společníci či členové v obecné rovině realizují právo rozhodovat o základním směřování obchodní korporace. Hodlá-li obchodní korporace změnit předmět podnikání nebo činnosti, děje se tak zásadně změnou příslušných ujednání její společenské smlouvy (stanov). Do obchodního rejstříku tak lze zapsat jako předmět podnikání nebo činnosti jen činnosti, které jsou uvedeny ve stanovách dotčené společnosti. Ze sbírky listin společnosti se podává, že společnost má předmět podnikání ve společenské smlouvě vymezen jako: 1) projektová činnost ve výstavbě a 2) provádění staveb, jejich změn a odstraňování, přičemž předmět podnikání společnosti je v tomto směru v zakladatelském právním jednání určitě a srozumitelně vymezen. Sluší se poznamenat, že případný deficit stavu zápisu předmětu podnikání (co do jeho neurčitosti - viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020) vyžaduje zjednání nápravy postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR tehdy, pokud je neurčitost (absence) předmětu podnikání vyjádřena v zakladatelském právním jednání, a ne pouze a jen neurčitostí (či absencí) zápisu ve veřejném registru. Skutečnost, že předmět podnikání není zapsán v obchodním rejstříku, avšak tento je určitě a srozumitelně vymezen v zakladatelském právním jednání, nezakládá veřejný zájem, resp. zájem třetích osob na zrušení společnosti již proto, že překročení předmětu podnikání (živnostenského oprávnění) podnikatele, případně jednání obchodní korporace nad rámec svého předmětu podnikání, nemá vliv na povahu a platnost právního jednání, při nichž k takovému překročení předmětu činnosti došlo. Porušení živnostenského zákona, případně porušení ustanovení jiných veřejnoprávních předpisů, tedy v daném případě zákona o veřejných rejstřících (stran absence zápisu předmětu podnikání do veřejného registru) nemůže samo o sobě způsobit bez dalšího neplatnost soukromoprávního jednání, a tedy založit potřebu ochrany zájmů třetích osob dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR. Ze stejného důvodu jsou proto nerozhodné poukazy krajského soudu na zásadu materiální publicity veřejných registrů. 18. Jestliže krajský soud dále poukazuje na dikci ustanovení § 2912 odst. 2, resp. § 5 občanského zákoníku, pak lze sice souhlasit s tím, že veřejným přihlášením se k odbornému výkonu je i zápis oprávnění k určité odborné činnosti do obchodním rejstříku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3925/2019), avšak současně je nezbytné podotknout, že se nejedná o postup obligatorní, resp. zápis předmětu podnikání do veřejného registru nepředstavuje jedinou či výlučnou podmínku aplikace požadavku (a důsledků) zvláštních znalostí a pečlivostí, neboť toto přihlášení (resp. následné založení případného nedbalostního jednání dle ustanovení § 2912 odst. 2 občanského zákoníku) se může realizovat formu písemnou, ústní či dokonce konkludentní. Stav zápisu předmětu podnikání ve veřejném registru tedy sice deklaruje odborný výkon dané obchodní korporace, avšak jeho absence (absence odpovídajícího zápisu) nemůže objektivně u třetích osob vylučovat (či omezovat) dovolání se požadavku očekávaných (předpokládaných) znalostí a pečlivostí, které obchodní korporace při svém podnikání a souvisejícím právním jednání fakticky realizuje nebo ve vztahu ke třetím osobám deklaruje. Samotná absence předmětu podnikání ve veřejném registru naopak indikuje potřebu verifikace otázky spolehlivosti či věrohodnosti zapsaného subjektu stran navazování dvoustranných soukromoprávních obligačních vztahů s tím, že je pouze a jen na třetích osobách, zda s takovýmto subjektem do těchto vztahů vstoupí či nikoliv. Zásada vigilantibus iura scripta sunt se prosadí i touto optikou, kdy je pouze a jen na třetích osobách, zda takového (na první pohled nečitelného) smluvního partnera budou akceptovat či nikoliv. Účelem ustanovení § 9 odst. 1 ZVR není primárně bez dalšího (paternalisticky) rušit a likvidovat právnické osoby pro jakýkoliv myslitelný nedostatek co do stavu zápisu zapsaných údajů ve veřejném registru, nýbrž pouze a jen pro takový nedostatek, u kterého je tento postup v oprávněném zájmu třetích osob. Jedná se o důsledek minimalizace zásahů veřejné moci do právního postavení (existence) soukromoprávních subjektů. V případě existence právního zájmu je třetím osobám (odvolateli) zachována, resp. dána možnost pro docílení zrušení společnosti s likvidací postupovat dle ustanovení § 93 písm. a) a b) z. o. k. V případě absence zápisu předmětu podnikání ve veřejném registru však odvolací soud potřebnou míru intenzity ohrožení zájmů třetích osob pro ex officio postup dle ustanovení § 9 odst. 1 ZVR - z výše uvedených důvodů - neshledává. 19. Nebyl-li od počátku dán deklarovaný důvod pro zrušení společnosti, nemělo být z téhož důvodu ani zahájeno řízení, což je argument pro zrušení napadeného usnesení a zastavení řízení postupem dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 104 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením § 16 ZŘS. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanoveními § 151 odst. 1 a § 23 ZŘS, neboť se jedná o řízení, které je možné zahájit i bez návrhu, přičemž okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů žádnému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u Krajského soudu v Ostravě, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bude-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, poběží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). 2023-10-31