Ke splnění solidárního závazku třetí osobou dle § 1936 občanského zákoníku postačuje souhlas jen jednoho ze solidárně zavázaných dlužníků.

Číslo jednací: 73 ICm 2524/2023 14 VSOL 45/2024-95 (KSBR 3 INS 3942/2022) ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupené advokátem [Anonymizováno] Indrou sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovaným: 1) [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] insolvenční správkyně dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0] narozeného [Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupené advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozen [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení pohledávky vedené jako incidenční spor před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 73 ICm 2524/2023 v insolvenčním řízení dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0], vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 3 INS 3942/2022 o odvolání obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2023 č. j. 73 ICm 2524/2023-53 (KSBR 3 INS 3942/2022) takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2023 č. j. 73 ICm 2524/2023-53 (KSBR 3 INS 3942/2022) se potvrzuje. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10 187,72 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta. IV. Odvolání žalované 1) proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2023 č. j. 73 ICm 2524/2023-53 (KSBR 3 INS 3942/2022) se odmítá. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka jako přihláška pohledávky P6 ve výši 91 000 Kč je po právu, jako pohledávka zajištěná zástavním právem blíže specifikovaným ve výroku I. rozsudku, kterou lze uspokojit pouze z tohoto majetku poskytnutého k zajištění (výrok I.), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 2) ve výši 13 228 Kč s tím, že takto přiznaná náhrada nákladů se uspokojuje stejně jako pohledávka o níž se vede spor (výrok III.). 2. V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl: - Žalobou doručenou soudu 13. 9. 2023 se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka ve výši 91 000 Kč, přihlášená jako P6 do insolvenčního řízení dlužníka, je po právu a je pohledávkou zajištěnou označeným zástavním právem, lze ji uspokojit pouze z tohoto majetku poskytnutého k zajištění. Uvedla, že 11. 11. 2014 byla mezi dlužníkem a [Jméno zainteresované osoby 0/0] na straně jedné a [právnická osoba]. (dále jen „banka“) na straně druhé uzavřena smlouva o hypotečním úvěru ve výši 5 513 515 Kč a pohledávka banky z této smlouvy byla zajištěna uvedeným zástavním právem. Smlouvou o postoupení pohledávky z 12. 5. 2021 banka postoupila pohledávku z této úvěrové smlouvy na [právnická osoba] Tato společnost podala proti [Jméno zainteresované osoby 0/0] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro částku 991 000 Kč a řízení je vedeno před Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. [Jméno zainteresované osoby 0/0] udělila 7. 6. 2022 žalobkyni souhlas s úhradou dluhu ve smyslu ustanovení § 1936 obč. zák. a žalobkyně oznámila společnosti [právnická osoba], že za dlužnici [Jméno zainteresované osoby 0/0] uhradí částku 91 000 Kč s určením, že platba směřuje na uhrazení jistiny uvedené pohledávky, o níž je vedeno označené soudní řízení a současně vznesla subrogační výhradu postoupení části pohledávky společnosti [právnická osoba] za dlužníkem, a to dle ustanovení § 1936 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 1938 obč. zák. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku subrogace měla pohledávku ve výši 91 000 Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru pouze vůči dlužnici [Jméno zainteresované osoby 0/0], nikoli však vůči dlužníkovi [Jméno zainteresované osoby 0/0] Vzhledem k tomu, že úhradou došlo v rozsahu tohoto plnění části dluhu dlužníka ke vstupu žalobkyně do postavení společnosti [právnická osoba] jako věřitele, a to včetně zajištění a souvisejících práv, má žalobkyně zato, že v částce 91 000 Kč je zajištěnou věřitelkou s právem domáhat se uspokojení své pohledávky za dlužnicí [Jméno zainteresované osoby 0/0] z majetku poskytnutého k zajištění. Dále žalobkyně uvedla:  [právnická osoba] zařadil přihlášku pohledávky mezi nezajištěné věřitele, ačkoliv byla přihlášena jako zajištěná, to však pouze majetkem ve vlastnictví dlužníka. Na přezkumném jednání 20. 9. 2022 první žalovaná – insolvenční správkyně popřela pohledávku co do pravosti a výše i pořadí s odůvodněním, že z přihlášky pohledávky vyplývá, že k úhradě pohledávky došlo v průběhu insolvenčního řízení a pro přihlášení, případně vstup do insolvenčního řízení, platí ustanovení § 18 zák. č. 182/2006 Sb. (dále jen „I.Z.“) a k takovému postupu nedošlo. Dlužník (žalovaný 2) pohledávku popřel co do pravosti a výše proto, že nedal žalobkyni souhlas k jakékoliv platbě za svou osobu, a pokud tak učinila [Jméno zainteresované osoby 0/0], dokonce v období po rozvodu manželství s dlužníkem, mohla žalobkyně platit výlučně za ni, nikoliv za dlužníka.  Žalovaný 1) neuvedl v popření skutečné pořadí pohledávky, nedošlo k účinnému popření pohledávky co do pořadí. Neplatí rovnice, že popření pořadí se rovná popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění. Dle žalobkyně oba žalovaní nepopřeli ani jistinu dílčí pohledávku P1 věřitele [právnická osoba], přestože pohledávka žalobkyně tvoří součást této pohledávky, neboť její pohledávka je součástí jistiny pohledávky P1.1. V tomto rozsahu ji věřitelka [právnická osoba] neměla přihlašovat, neboť plněním žalobkyně zanikla, proto také následně věřitelka [právnická osoba] správně v tomto rozsahu vzala přihlášku pohledávky zpět.  Proto v rozsahu částky 91 000 Kč je žalobkyně věřitelkou dlužnice [Jméno zainteresované osoby 0/0], včetně zajištění a souvisejících práv jako původn věřitelka [právnická osoba] Dle žalobkyně nedošlo k nástupnictví, proto také nepřichází do úvahy postup dle § 18 I.Z. - Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila, uvedla, že popření pořadí bylo provedeno zcela řádně, důvodem k popření byla skutečnost, že žalobkyně neuplatnila jako věřitelka svou pohledávku zákonným způsobem, neboť nepostupovala v souladu s ustanovením § 18 I.Z., když si pohledávku přihlásila v rámci vlastní přihlášky. Přitom k úhradě prokazatelně došlo až v průběhu trvání insolvenčního řízení dlužníka a po rozhodnutí o jeho úpadku. Původní věřitelka [právnická osoba] vzala po přezkumném jednání v rozsahu částky 91 000 Kč svou přihlášku zpět bez uvedení důvodů částečného zpětvzetí pohledávky. Jen ona byla aktivně procesně legitimována k podání návrhu na vstup nabyvatele pohledávky do insolvenčního řízení. Pokud z jakéhokoliv důvodu takový návrh nepodala, nabyvatelka pohledávky – žalobkyně – se účastnicí insolvenčního řízení namísto původní věřitelky nestala. Zdůraznila, že žalobkyně neměla k úhradě souhlas insolvenčního dlužníka, který o tomto postupu vůbec nevěděl. Jak zdůraznila sama žalobkyně, pohledávku eviduje pouze za manželkou insolvenčního dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Nevypořádané společné jmění manželů není předluženo a bude v průběhu insolvenčního řízení řádně vypořádáno. Žalobkyně proto měla svou pohledávku uplatňovat výlučně po své dlužnici [Jméno zainteresované osoby 0/0], nikoliv v insolvenčním řízení dlužníka, vůči němuž pohledávku neeviduje. - Žalovaný 2) navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru byl spolu s [Jméno zainteresované osoby 0/0] zavázán jako s bývalou manželkou společně a nerozdílně. Proto pokud žalobkyně chtěla ve smyslu ustanovení § 1936 odst. 1 obč. zák. plnit věřitelce [právnická osoba] se souhlasem dlužníka, potřebovala k tomu souhlas obou společně a nerozdílně zavázaných dlužníků, tedy i souhlas dlužníka jako žalovaného 2). Takový souhlas však od žalovaného 2) neměla, což sama žalobkyně potvrdila. Proto žalobkyně neplnila se souhlasem dlužníka a nemohl nastat subrogační regres dle ustanovení § 1936 odst. 2 obč. zák. Proto má zato, že žalobkyně vůči němu nenabyla žádnou pohledávku, a to ani pohledávku, kterou lze uspokojit z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Dále zdůraznil, že postup žalobkyně při úhradě části dluhu za jeho bývalou manželku byl čistě účelový, a to jen proto, aby zprostředkoval postavení zajištěného věřitele jeho bývalé manželce. Poukazoval na personální spříznění žalobkyně s jeho bývalou manželkou, když jediným společníkem a prokuristou žalobkyně je současný druh jeho bývalé manželky, jednateli jsou jeho synové. Přitom jeho bývalá manželka s ním vede řadu sporů a prostřednictvím postavení zajištěného věřitele může ovlivňovat průběh zpeněžení majetku dlužníka, jakož i otázku vypořádání společného jmění manželů. Přitom právě před takovým postupem má chránit ustanovení § 1936 odst. 2 obč. zák. Proto má zato, že úhradou pohledávky za jeho bývalou manželku nedošlo ke změně osoby jeho věřitele. - Soud provedl zjištění z listin, které jsou součástí insolvenčního spisu dlužníka, včetně listin ze svazku přihlášky pohledávky P6 a listin, které přiložila žalobkyně ke své přihlášce pohledávky a skutková zjištění z těchto listin uvedl pod body 6-12 důvodů napadeného rozsudku. - Uvedl, že žaloba byla podána aktivně věcně legitimovanou věřitelkou, která přihlásila pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice proti insolvenční správkyni dlužnice a dlužníkovi, kteří její pohledávku popřeli a byla podána ve lhůtě stanovené insolvenčním zákonem (§ 198 odst. 1, § 410 odst. 5 I.Z.). - Vyhodnotil, že má zato, že účinně byla pohledávka popřena pouze co do pravosti (§ 193, § 194 a § 195 I.Z.). Proto se dále zabýval hodnocením popřené pohledávky pouze co do pravosti nikoliv co do výše nebo pořadí. - Uzavřel, že žaloba je podána důvodně s tím, že skutkové okolnosti věci nebyly mezi stranami sporné, sporným zůstalo pouze právní posouzení věci. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 Odo 1162/2006 s tím, že je možné postoupit pohledávku jen za jedním ze solidárně zavázaných dlužníků a jestliže je subrogace postoupením ze zákona a zároveň je možné postoupení s účinky jen ve vztahu k jednomu solidárně zavázanému dlužníkovi, to znamená, že ten, za něhož bylo plněno, je povinen plnit novému věřiteli, druhý solidární dlužník je povinen plnit původnímu věřitel. Proto je možné, aby došlo k postoupení jen za dlužníkem, který s tím vyslovil souhlas. Jestliže tedy popírající dlužník nesouhlasil s úhradou, pohledávka za ním postoupena nebyla. S poukazem na citovaný judikát Nejvyššího soudu dále uzavřel, že v případě pasivní solidarity existuje tolik právních vztahů, kolik je dlužníků, proto není důvodu, aby změna v osobě věřitele ve vztahu k jednomu ze solidárních dlužníků v důsledku postoupení pohledávky za tímto spoludlužníkem měla bez dalšího dopad do relativně samostatných právních vztahů mezi věřitelem (postupitelem) a ostatními (nepostoupenými) spoludlužníky. Proto postoupí-li věřitel svou pohledávku za jedním z více solidárně zavázaných spoludlužníků, stává se postupník věřitelem pouze ve vztahu k tomuto dlužníkovi, kdežto ostatní spoludlužníci jsou i nadále zavázáni (k témuž plnění) postupiteli. Vztahy mezi spoludlužníky zůstávají nedotčeny. - Na základě těchto závěrů pak dovolil, že jestliže subrogovaná pohledávka je zajištěná nemovitostí a věřitel vstupuje do tohoto zajištění, má právo si takto pohledávku přihlásit, protože zajištění přetrvává a přechází na věřitele. Má-li věřitel ve lhůtě pro přihlášení pohledávek pohledávku za dlužníkem, má právo si tuto bez dalšího přihlásit a v tomto případě se nepoužije § 18 I.Z. Uvedl, že má zato, že pokud by doslova vykládal § 18 I.Z. popíral by to, že ten, kdo má pohledávku za insolvenčním dlužníkem si jí ve lhůtě může přihlásit, neboť v usnesení o povolení oddlužení je věřitelům dlužníka uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců přihlášky pohledávek přihlásily a žádná výjimka uvedena není. - Žalobkyně v řízení prokázala, že má pohledávku, která není za insolvenčním dlužníkem, ale je zajištěná majetkem sepsaným v majetkové podstatě dlužníka, což je pro posouzení pravosti této pohledávky dostačující. Bylo prokázáno, že úhradou pohledávky společnosti [právnická osoba]. jako věřiteli za bývalou manželkou dlužníka jako dlužnicí došlo ve vztahu k bývalé manželce dlužníka k postoupení pohledávky na žalobkyni ze zákona, a to včetně zajištění. Tuto pohledávku zajišťuje majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka, proto je možné si takto pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka. To, v jakém vztahu je bývalá manželka dlužníka k žalobkyni je ve věci nevýznamné, proto žalobě vyhověl. - O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a první žalovanou rozhodl dle ustanovení § 202 odst. 1 I.Z., neboť úspěšná žalobkyně nemá v tomto řízení o určení pohledávky proti správci právo na náhradu nákladů řízení a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) rozhodl o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému 2) a tyto náklady v bodě 33 důvodů rozsudku vyčíslil na celkovou částku 13 228 Kč a zavázal neúspěšného druhého žalovaného, aby tyto náklady zaplatil žalobkyni k rukám jejího advokáta. 3. Tento rozsudek napadla odvoláním první žalovaná i druhý žalovaný. 4. První žalovaná v odvolání uvedla: - Napadá rozsudek ve všech jeho výrocích, když právní posouzení věci soudem prvního stupně není správné. - Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že došlo pouze k popření pohledávky žalobkyně co do pravosti a trvá na tom, že bylo popřeno i pořadí a výše. S ohledem na zdůvodnění popření nebylo pochyb o úmyslu insolvenčního správce. V tomto směru je soudem prvního stupně uplatněný postup zcela formalistický a popírá smysl přezkumu přihlášených pohledávek. - Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v této věci nelze aplikovat ustanovení § 18 I.Z. Namítla překvapivost a nesrozumitelnost závěrů k této problematice uvedených v bodě 27. důvodů napadeného rozsudku. - Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. 5. Druhý žalovaný v odvolání uvedl: - Napadá výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. a dále důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř., neboť soud prvního stupně mimo nesprávného právního posouzení věci také neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržený důkaz výslechem svědkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0]. - Závěr soudu prvního stupně o nemožnosti aplikovat ustanovení § 18 I.Z. není správný, neboť toto ustanovení jasně stanoví, že se postup podle něho použije, nastala-li skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, a to v průběhu insolvenčního řízení. Ustanovení je lex specialis k ustanovení § 136 odst. 2 písm. d) I.Z. a § 173 I.Z. a upravuje pravidla ve specifické situaci, kdy se někdo stane věřitelem dlužníka z pohledávky do insolvenčního řízení již přihlášené až v průběhu insolvenčního řízení. V přezkoumávané věci v okamžiku podání přihlášky pohledávky 13. 6. 2022 žalobkyně nebyla oprávněna tuto přihlášku podat, neboť ohledně totožné pohledávky probíhalo řízení na základě přihlášky pohledávky P1 tehdejší věřitelky [právnická osoba]. Přitom pohledávka této věřitelky byla po přezkoumání 20. 9. 2022 insolvenčním správcem uznána. Následně věřitelka [právnická osoba]. svou přihlášku pohledávky v rozsahu uplatněném vůči dlužníku žalobkyní vzala zpět a o tomto zpětvzetí bylo rozhodnuto 7. 12. 2022 s právní mocí 24. 12. 2022. Z toho je zřejmé, že jediným procesně správným postupem bylo, aby věřitelka [právnická osoba]. se souhlasem žalobkyně poté, co přijala plnění na přihlášenou pohledávku, navrhla vstup žalobkyně do řízení na své místo v rozsahu přijatého plnění dle ustanovení § 18 I.Z. Pokud tak neučinila a vzala svou přihlášku pohledávky zpět, jde o problém mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., která mohla žalobkyni způsobit škodu právě nedodržením postupu dle ustanovení § 18 I.Z. To však nic nemění na tom, že žalobkyně nebyla oprávněna svou pohledávku přihláškou v insolvenčním řízení dlužníka uplatnit a popření ze strany obou žalovaných bylo po právu. - K tomu, aby nastaly účinky subrogace dle § 1936 odst. 2 obč. zák. je u solidárních dluhů třeba, aby třetí osoba, která plní dluh věřiteli za dlužníky, měla souhlas všech solidárně zavázaných dlužníků. Neztotožňuje se s právním hodnocením soudu prvního stupně, především je nesprávný závěr, že subrogační regres dle § 1936 odst. 2 obč. zák. je postoupením pohledávky. Tento závěr je mylný, přestože dotčené ustanovení o postoupení pohledávky hovoří. Z povahy věci je totiž vyloučeno, aby k jakémukoliv postoupení pohledávky došlo, neboť dluh splněním třetí osobou zaniká, a tak není již co na třetí osobu postupovat. Účinky fakultativního subrogačního procesu nastávají na základě pouhého jednostranného úkonu plnící třetí osoby, kterým „o postoupení pohledávky“ nejpozději při plnění požádá. Fakticky tak nedojde k postoupení, nýbrž ze zákona ke vzniku nového regresního nároku mezi plnící třetí osobou a dlužníkem, za kterého s jeho souhlasem plnil. Proto soud prvního stupně nesprávně posuzoval subrogaci jako zákonné postoupení pohledávky a aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se klasického smluvního postoupení pohledávky. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu však není na přezkoumávanou věc přiléhavé. Splnění dluhu žalobkyní bylo zcela účelové, smyslem počínání žalobkyně bylo účelově zajistit postavení zajištěného věřitele bývalé manželce dlužníka prostřednictvím propojené osoby, když žalobkyně je vlastněna současným druhem bývalé manželky dlužníka, který je i prokuristou žalobkyně a jednateli žalobkyně jsou jeho synové. Bývalá manželka dlužníka má evidentní zájem na zajištění postavení zajištěného věřitele, neboť toto zajištění vázne na majetku, který je součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů. I z tohoto účelového postupu bývalé manželky dlužníka je patrné, že smyslem ustanovení § 1936 obč. zák. je ochrana dlužníka předtím, aby plněním třetí osobou věřiteli bez jeho souhlasu do postavení věřitele dlužníka účelově nevstupovaly osoby jednající ke škodě dlužníka. To musí platit i v případě solidárních dlužníků, kdy každý ze solidárních dlužníků musí být pod stejnou ochranou, a proto s případným plněním třetí osobou musí souhlasit všichni dlužníci. - K prokázání personálního propojení žalobkyně s bývalou manželkou dlužníka navrhoval odvolatel provedení důkazů svědeckou výpovědí [Jméno zainteresované osoby 0/0], tento navržený důkaz však soud prvního stupně neprovedl a tím zatížil řízení vadou ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř. - Rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, neboť žalobkyni uvedený nárok ve skutečnosti nesvědčí, neboť nebyla vůbec oprávněna podat přihlášku pohledávky. I kdyby byla oprávněna přihlášku podat, nárok by jí vůbec nevznikl. Žalobkyně totiž nenabyla žádnou pohledávku vůči žalovanému 2), ani vůči [Jméno zainteresované osoby 0/0], takže jí nemohlo vzniknout právo tuto pohledávku uspokojit z předmětu zajištění v majetkové podstatě dlužníka. - Navrhl změnu odvoláním napadeného rozsudku tak, že žalobu odvolací soud zcela zamítne a zaváže žalobkyni, aby mu zaplatila náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím a dospěje-li odvolací soud k závěru, že nejsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí, navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla: - Ustanovení § 18 I. Z. nemohlo být aplikováno, neboť nedošlo k převodu ani k přechodu pohledávky přihlášené věřitelky [právnická osoba] vůči dlužníkovi. Subrogací žalobkyně nenabyla pohledávku vůči dlužníkovi, ale vůči jeho manželce. Pohledávka vůči manželce dlužníka nebyla předmětem přihlášky pohledávky společnosti [právnická osoba] - V ustanovení § 1936 odst. 2 obč. zák. je výslovně hovořeno o postoupení pohledávky. Pro výklad subrogace je proto namístě použít i obecnou úpravu postoupení pohledávky, a to je možné i jen vůči jednomu ze solidárních dlužníků, aniž by s tím museli souhlasit ostatní solidární dlužníci. Postupník se tak stává věřitelem jen vůči dlužníkovi, vůči němuž pohledávku nabyl, zatímco ostatní spoludlužníci jsou i nadále zavázáni postupiteli. - Původní věřitel nemusí se subrogací souhlasit, dlužník musí se subrogací souhlasit, bez jeho souhlasu není subrogace možná. U osoby poskytující zajištění dochází subrogací ke změně jejího věřitele – resp. osoby, které je povinen umožnit uspokojení pohledávky ze svého majetku. - Souhlas všech solidárních dlužníků se subrogací není zákonem vyžadován, což odpovídá tomu, že se postavení spoludlužníků, kteří se subrogací nesouhlasili, se těchto dlužníků nijak nedotýká. - Tvrzení o účelovém zajištění pozice zajištěného věřitele je spekulaci, není zřejmý přínos takového zajištění pro [tituly před jménem] [jméno FO], když nejprve je nutné v insolvenčním řízení vypořádat společné jmění dlužníka a [tituly před jménem] [jméno FO], jehož součástí je i majetek, k němuž uplatnila žalobkyně právo na uspokojení ze zajištění. Do doby vypořádání je navíc dispozice insolvenčního správce s tímto majetkem omezena dispozičními oprávněními [tituly před jménem] [jméno FO]. - Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 7. Žalovaní se navzájem ke svým odvoláním nevyjádřili. 8. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „I. Z.“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud především uvádí, že první žalovaná jako insolvenční správkyně není subjektivně oprávněna k podání odvolání proti výroku III. napadeného rozsudku, neboť tímto výrokem bylo rozhodováno o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2). Tímto výrokem nebyla první žalované způsobena žádná újma na jejích právech, kterou by bylo lze odstranit zrušením nebo změnou tohoto výroku. Proto odvolací soud odvolání první žalované do výroku III. napadeného rozsudku podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl jako podané osobou neoprávněnou. 10. Jinak, pokud jde o odvolání první žalované do výroků I. a II. a odvolání druhého žalovaného do výroků I. a III. napadeného rozsudku, pak tato odvolání byla podána včas, byla podána osobami oprávněnými a je v nich uplatněn odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.), při nařízeném jednání, při němž doplnil a zopakoval dokazování a dospěl k následujícím závěrům. 11. Z obsahu spisu v přezkoumávané věci vyplývají skutečnosti, které uvedl soud prvního stupně v důvodech napadeného rozsudku, pokud jde o žalobní tvrzení žalobkyně, procesní stanoviska obou žalovaných i zjištění z provedeného dokazování, proto na ně odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. 12. Odvolací soud především přisvědčuje soudu prvního stupně v jeho závěru, že žaloba byla podána včas (§ 198 odst. 1 a § 410 odst. 5 I. Z.), aktivně věcně legitimovanou žalobkyní jako věřitelkou, jejíž pohledávka byla v insolvenčním řízení dlužníka, v němž je jeho úpadek řešen oddlužením, popřena jak první žalovanou jako insolvenční správkyní, tak i druhým žalovaným – dlužníkem. V tomto směru zcela pro stručnost odkazuje na důvody napadeného rozsudku. Byly proto splněny předpoklady pro věcné projednání žaloby. 13. Z doplněného dokazování odvolací soud zjistil: - Z přihlášky pohledávky [právnická osoba] ze dne 10. 6. 2022 do insolvenčního řízení dlužníka, že žalobkyně přihlásila mimo jiné dílčí pohledávku č. 1 ve výši jistiny 4 167 932,70 Kč s původní výší jistiny 5 513 515 Kč, jako nevykonatelnou pohledávku zajištěnou majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka s tím, že uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění a zajištění vzniklo dle smlouvy o zřízení zástavního práva z 11. 11. 2014, dle které byl vklad zástavního práva povolen rozhodnutím č. j. [číslo jednací] s právními účinky vkladu práva ke dni 13. 11. 2014. K důvodu vzniku pohledávky věřitelka uvedla, že mezi dlužníkem a její právní předchůdkyní [právnická osoba]. byla uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, na základě níž byl dlužníku poskytnut úvěr do částky 5 513 515 Kč, který se zavázal hradit spolu s úrokem ve výši 2,26 % p. a. formou 240 pravidelných měsíčních splátek v předpokládané výši 28 659 Kč splatných vždy k 20. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Úvěr byl čerpán jednorázově dne 14. 11. 2014 dle výpisu z účtu. Pohledávka z této smlouvy byla zajištěna uvedeným zástavním právem. S ohledem na dlouhodobé neplnění povinností ze strany dlužníka, když naposled byla úhrada evidována v červnu 2020, byla pohledávka v souladu s ustanovením článku IX. odst. 1 písm. k) ve spojení s ustanovením článku IX. odst. 2 písm. a) úvěrových podmínek pro nepodnikatele ke dni 20. 1. 2021 zesplatněna. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2021 banka svou pohledávku za dlužníkem postoupila žalobkyni, když výše postupované jistiny činila 4 167 932,70 Kč. Pohledávka byla postoupena s veškerým příslušenstvím a se všemi právy s pohledávkou souvisejícími. Toto postoupení bylo dlužníkovi oznámeno přípisem z 12. 5. 2021. - Z podání [právnická osoba] ze dne 7. 11. 2022, že vzala tuto přihlášku dílčí pohledávky P1 částečně zpět co do částky 91 000 Kč představující část jistiny. - Z usnesení insolvenčního soudu z 22. 11. 2022, které nabylo právní moci 24. 12. 2022, že insolvenční soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky dílčí pohledávky č. 1 věřitelky [právnická osoba] ve výši 91 000 Kč. - Z přezkumného listu zajištěné dílčí pohledávky P1 věřitelky [právnická osoba], že tuto pohledávku popřel insolvenční správce co do pravosti, výše a pořadí jen pokud šlo o náklady řízení s poukazem na to, že tyto náklady lze přiznat pouze při doložení pravomocným rozhodnutím a toto rozhodnutí doloženo nebylo. Jinak pohledávku uznal. Dlužník tuto pohledávku nepopřel. - Z přihlášky pohledávky žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníka ze dne 13. 6. 2022, že přihlásila pohledávku ve výši jistiny 91 000 Kč jako zajištěnou pohledávku za dlužnicí [Jméno zainteresované osoby 0/0] s tím, že se domáhá uspokojení této pohledávky z majetku poskytnutého k zajištění. Pohledávku nabyla subrogací, když plnila za [tituly před jménem] [jméno FO] uvedenou částku (z titulu plnění ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené dlužníkem a [tituly před jménem] [jméno FO] jako solidárními dlužníky se [právnická osoba]., když toto plnění bylo zajištěno uvedeným zástavním právem a pohledávka byla následně postoupena věřitelce [právnická osoba], na kterou přešla včetně zajištění). - Z přezkumného listu přihlášené pohledávky žalobkyně, že pohledávku popřel insolvenční správce co do pravosti i co do výše s tím, že skutečná výše pohledávky je 0, popřeno 91 000 Kč. Popřel i pořadí pohledávky a k tomu uvedl, že popírá pohledávku věřitelky co do pravosti, výše a jiného pořadí, neboť z přihlášky pohledávky vyplývá, že k úhradě pohledávky ve výši 91 000 Kč za dlužníkem [Jméno zainteresované osoby 0/0] došlo v průběhu insolvenčního řízení, a pro přihlášení, případně pro vstup do insolvenčního řízení, platí ustanovení § 18 I.Z. a k takovému postupu nedošlo. Dále pohledávku popřel dlužník co do pravosti i co do výše s tím, že skutečná výše pohledávky je 0. Výslovně pořadí pohledávky nepopřel. Jako důvod popření uvedl, že popírá co do pravosti i výše s ohledem na skutečnost, že nedal tomuto věřiteli nikdy žádný souhlas k jakékoliv platbě za svou osobu a pokud tak učinila [Jméno zainteresované osoby 0/0] v období po rozvodu manželství s dlužníkem, tento věřitel mohl platit výlučně za ni nikoliv za dlužníka. - Z přípisu „Oznámení o úhradě pohledávek společnosti [právnická osoba] za [Jméno zainteresované osoby 0/0] a subrogační výhrada postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba] za [Jméno zainteresované osoby 0/0]“ ze dne 7. 6. 2022 (nad rámec skutečností zjištěných soudem prvního stupně), že společnost žalobkyně vznesla subrogační výhradu postoupení části pohledávky společnosti [právnická osoba] za [Jméno zainteresované osoby 0/0], tj. požadavek postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1936 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ustanovením § 1938 odst. 1 obč. zák. s tím, že dojde úhradou pohledávky v rozsahu plnění části dluhu dlužníka ke vstupu společnosti žalobkyně do postavení věřitele, a to včetně zajištění a souvisejících práv věřitele. - Ze souhlasu s úhradou pohledávek společnosti [právnická osoba] adresovaného žalobkyni [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 7. 6. 2022 (nad rámec skutečností zjištěných soudem prvního stupně), že výše dluhu, která vyplývá z přihlášky pohledávky postupníka [právnická osoba]. činí na jistině 4 167 932,70 Kč a vůči [Jméno zainteresované osoby 0/0] je uplatňována v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], z této dlužné částky částka 991 000 Kč s příslušenstvím. [Jméno zainteresované osoby 0/0] uděluje žalobkyni souhlas s úhradou dluhu ve smyslu ustanovení § 1936 obč. zák. Pro případ, že se žalobkyně rozhodne část dluhu či celý dluh uhradit, žádá [Jméno zainteresované osoby 0/0] o zaslání potvrzení o odeslání částky na bankovní účet [právnická osoba] 14. Podle ustanovení § 195 I.Z., o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena. 15. Podle ustanovení § 193 I.Z., o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. 16. Podle ustanovení § 194 I. Z. o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. 17. Výkladem shora uvedených zákonných ustanovení o popírání pohledávek se zabýval Nejvyšší soud v usnesení z 28. 2. 2013 sen. zn. 29 ICdo 11/2012 uveřejněném pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde dospěl zejména k následujícím závěrům: - Spor o právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění je svou povahou sporem o výhodnější (přednostní) pořadí uspokojení přihlášené pohledávky a jako takový je v úpadkovém právu tradičně vnímán jako spor o pořadí pohledávky. K tomu odkázal v režimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, například na body I. a XXXI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zdůraznil, že tomu pro insolvenční řízení odpovídá i dikce ustanovení § 195 I.Z., jež určuje, že o popření pohledávky co do jejího pořadí jde i tehdy, je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. - Ustanovení § 196 odst. 2 I.Z. obsahuje pravidlo, které respektuje zvláštní povahu pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, nikoliv jako osobní pohledávka věřitele vůči jeho osobnímu dlužníku, nýbrž (jen) z titulu zajištění – dlužník je pouze osobou, která svým majetkem zajišťuje pohledávku věřitele vůči jinému (osobnímu) dlužníku. V takovém případě popření pořadí pohledávky spočívající v popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nutně vede i k zásahu do podstaty přihláškou uplatněné pohledávky (co do její pravosti nebo výše), jelikož bez práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nemá věřitel důvod vůči dlužníku, jež není jeho osobním dlužníkem, cokoliv přihlásit. 18. Odvolací soud proto s ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a příslušná ustanovení insolvenčního zákona uzavírá, že pohledávka žalobkyně byla popřena oběma žalovanými jak co do pořadí, tak i co do pravosti a výše, neboť se jednalo o pohledávku, kterou žalobkyně přihlásila, nikoliv jako pohledávku za dlužníkem, ale jako pohledávku za jinou osobou a uplatňovala po tuto pohledávku pouze uspokojení ze zajištění, a to z majetku sepsaného v majetkové podstatě dlužníka. 19. Podle ustanovení § 1936 odst. 1 obč. zák., věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. 20. Podle ustanovení § 1936 odst. 2 obč. zák., kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku. 21. Podle ustanovení § 1937 odst. 1 obč. zák., souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje. 22. Podle ustanovení § 1937 odst. 2 obč. zák., splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 23. Podle ustanovení § 1938 odst. 1 obč. zák., plní-li třetí osoba za dlužníka jen část dluhu, může požadovat jen vyrovnání toho, co za dlužníka plnila. Původní věřitel má právo požadovat vyrovnání zůstatku své pohledávky přednostně před novým věřitelem, ledaže se novému věřiteli zaručil, že mu bude nahrazeno, co za dlužníka vydal. 24. Podle ustanovení § 1938 odst. 2 obč. zák., plní-li za dlužníka více osob, má každá právo na poměrné vyrovnání podle podílu, v němž za dlužníka plnila. 25. Ve vztahu k solidárním závazkům a jejich plnění z komentáře k § 713 a § 1872 a násl občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (komentář z počítačového systému ASPI a dílo: Petrov, Výtisk, Beran a kolektiv: Občanský zákoník, Komentář, C. H. Beck, 1. vydání 2017) vyplývá: - Zákon zakládá pasivní solidaritu i v případě právního jednání manželů týkajícího se společného jmění nebo jeho součástí (§ 713 odst. 3). - Základním principem ovládajícím dlužnickou solidaritu je věřitelovo právo výběru, věřitel může požadovat splnění celého dluhu nebo jeho části po všech, některých nebo pouze po jednom spoludlužníkovi. - Věřitelovo právo výběru neomezuje ani oprávnění spoludlužníka dluh splnit. Je-li dluh některého ze spoludlužníků splnitelný, pak bez ohledu na jeho splatnost může takový spoludlužník věřiteli celý dluh splnit, čímž zaniknou dluhy všech ostatních spoludlužníků. - Věřitelově právu výběru odpovídá povinnost každého dlužníka splnit celý dluh, avšak s účinky splnění dluhu pro všechny zbylé spoludlužníky (vyjádřené slovy „jeden za všechny“). - S ohledem na samostatnou povahu závazků jednotlivých spoludlužníků vůči věřiteli mohou tyto závazky být samostatně měněny v subjektech nebo obsahu nebo zaniknout; například možnost postoupení pohledávky vůči některým spoludlužníkům byla potvrzena i Nejvyšším soudem (sp. zn. 29 Odo 1162/2006, potvrzeno i v sp. zn. 29 Cdo 3222/2010). Naproti tomu zákon přiznává splnění dluhu některým ze spoludlužníků účinky i ve vztahu ke zbylým z nich. - Zatímco jednotliví spoludlužníci nemohou závazek měnit s účinky vůči ostatním spoludlužníkům bez jejich souhlasu, jednání jednotlivého dlužníka způsobí zánik dluhů zbylých spoludlužníků zcela nebo zčásti v případě splnění dluhu, respektive jiného zániku závazku s uspokojením věřitele. 26. K subrogaci – ustanovením § 1936 až § 1938 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. z komentáře (komentář z počítačového systému ASPI a dílo: Petrov, Výtisk, Beran a kolektiv: Občanský zákoník, Komentář, C. H. Beck, 1. vydání 2017) vyplývá: - Třetí osoba může za dlužníka plnit pouze tehdy, není-li plnění dluhu vázáno na osobu dlužníka a další podmínkou je souhlas dlužníka. - Věřitel musí plnění třetí osoby poskytnuté se souhlasem dlužníka přijmout. - Třetí osoba plní za stejných okolností jako dlužník, předmět jejího plnění musí být stejný jako kdyby dlužník plnil svůj dluh. - Osoba, která za dlužníka plnila může požadovat na věřiteli, aby jí postoupil její pohledávku. Učiní-li tak znamená to, že plní za dlužníka, aby nabyla pohledávku, a vzniká jí subrogační postih. Podstata subrogace spočívá v tom, že osoba, která plnila za dlužníka vstupuje do právního postavení věřitele a může tak na dlužníkovi vymáhat splnění dluhu. V jejím důsledku splnění třetí osobou má za následek zánik závazku (dluhu) jen ve vztahu k věřiteli, ale ve vztahu mezi dlužníkem a osobou, která za něj plnila, trvá dál. Osoba věřitele je tak nahrazena osobou, která za dlužníka plnila. - Osoba, která plní musí o postoupení pohledávky požádat před plněním nebo nejpozději při něm. Postoupení pak nastává v okamžiku, kdy je vůči věřiteli splněno, smlouva o postoupení pohledávky se neuzavírá. Ten, kdo plnil, vstupuje do práv věřitele, ovšem jen v rozsahu, ve kterém za dlužníka plnil. Na plnící osobou přechází pohledávka věřitele včetně jejího příslušenství a práv s ní spojených, včetně zajištění. - Pro souhlas dlužníka s plněním třetí osoby, ani pro výhradu subrogačního postihu, kterou tato osoba činí, není stanoven požadavek formy. - V případě solidárních dlužníků postačí souhlas jediného dlužníka, nesouhlas ostatních spoludlužníků je irelevantní. - Nárok subrogující osoby se tedy zakládá na skutečnosti, že tato osoba plnila na nárok věřitele, do něhož vstoupila a na výhradě subrogačního postihu, tj. na tom, že požádala věřitele, aby jí postoupil svou pohledávku. - Subrogace je zvláštním právním prostředkem, který zákon poskytuje třetí osobě plnící dluh dlužníka, aby od dlužníka dosáhla náhrady toho, co za něj věřiteli plnila (pokud to nečinila s darovacím úmyslem). Pro vznik postižního práva je tedy rozhodující jen poskytnutí plnění za dlužníka a splnění dalších výše uvedených podmínek. - Právo třetí osoby na vypořádání podle dohody s dlužníkem, popřípadě na základě citovaných ustanovení občanského zákoníku, je samostatným novým právem této osoby, jehož režim se řídí buď zmíněnou dohodou mezi třetí osobou a dlužníkem, nebo citovanými zákonnými ustanoveními. Na třetí osobu nic z pohledávky věřitele nepřechází, dlužník nemůže vůči třetí osobě uplatnit námitky, které měl vůči věřiteli. 27. Odvolací soud považuje za nutné ještě zdůraznit, že ustanovení § 1936 až § 1938 obč. zák. upravujících plnění třetí osobou za dlužníka a subrogaci je zařazeno v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. v části čtvrté – relativní majetková práva, dílu sedmém – zánik závazků, oddílu prvním – splnění, pod označením způsob plnění. 28. Odvolací soud především zdůrazňuje, že v řízení bylo nesporným, že pohledávka přihlášená společnosti [právnická osoba] jako dílčí pohledávka P1, postoupená na tuto společnost bankou [právnická osoba]., z titulu smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 11. 11. 2014, je zajištěna zástavním právem na označených nemovitostech na základě smlouvy o zřízení zástavního práva z 11. 11. 2014. Dále to, že žalobkyně plnila věřitelce dlužníka [právnická osoba] částku 91 000 Kč na označený závazek z titulu smlouvy o hypotečním úvěru s písemným souhlasem [Jméno zainteresované osoby 0/0], tedy jedné ze solidárně zavázaných dlužníků a před splněním požádala písemně o postoupení pohledávky v rozsahu poskytnutého plnění společnost [právnická osoba] Následně pak žalobkyně společnosti [právnická osoba] v uvedeném rozsahu závazek splnila. 29. Odvolací soud dle shora citovaných zákonných ustanovení, včetně uvedených zdrojů komentáře k nim uzavírá, že i jen jeden ze solidárně zavázaných dlužníků je oprávněn plnit sám závazek s účinky zániku závazku i pro druhého solidárně zavázaného dlužníka. Proto i ke splnění závazku třetí osobou dle ustanovení § 1936 obč. zák. postačuje souhlas jednoho ze solidárně zavázaných dlužníků. Žalobkyně proto platně plnila věřitelce [právnická osoba] na základě souhlasu solidární dlužnice [tituly před jménem] [jméno FO] a nabyla subrogací pohledávku původní věřitelky [právnická osoba] v rozsahu, ve kterém za [tituly před jménem] [jméno FO] plnila. Plnění třetí osobou dle ustanovení § 1936 a násl. obč. zák. je způsobem plnění závazku (jeho části) věřiteli. 30. Pohledávka žalobkyně je samostatným novým (originárním) právem. Občanský zákoník konstruuje právo postihu dlužníka tím, kdo na místo něho plnil, jako právo nově vzniklé (originární) nevážící se nijak na původní věřitelovu pohledávku. Podstata subrogace je v tom, že osoba, která plnila na místo dlužníka nabývá pohledávku v tom stavu, v jakém náležela původnímu věřiteli a může vymáhat její splnění dlužníkem. 31. Tuto svou nově vzniklou pohledávku přihlásila žalobkyně ve lhůtě uvedené v usnesení o zjištění úpadku dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0] (č. d. [číslo]) dne 13. 6. 2022 do insolvenčního řízení tohoto dlužníka s tím, že jde o její pohledávku za dlužnicí [Jméno zainteresované osoby 0/0], zajištěnou uvedeným zástavním právem a že v insolvenčním řízení dlužníka uplatňuje pouze uspokojení této pohledávky ze zajištění. 32. Jak vyplývá ze shora citovaného obsahu insolvenčního spisu věřitelka [právnická osoba], která přihlásila svou pohledávku z titulu smlouvy o hypotečním úvěru postoupenou jí Sberbank a.s. vzala podáním ze 7. 11. 2022 tuto přihlášku pohledávky částečně zpět právě co do 91 000 Kč, tj. v tom rozsahu, ve kterém ji za solidární spoludlužnici žalobkyně splnila, a v tomto rozsahu insolvenční soud vzal toto částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky na vědomí usnesením z 22. listopadu 2022. 33. Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka, zejména tedy z obsahu přihlášek pohledávek žalobkyně a věřitelky [právnická osoba] zcela jednoznačně vyplývá, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka jinou pohledávku (za dlužnicí [tituly před jménem] [jméno FO] z titulu subrogace s právem na uspokojení ze zajištění), než kterou přihlásila společnosti [právnická osoba] (za dlužníkem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] z titulu smlouvy o hypotečním úvěru zajištěnou uvedenou zástavou). Proto také nebyl namístě postup podle ustanovení § 18 I. Z., když toto ustanovení výslovně upravuje pouze převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky. Musí se tedy jednat o jednu a tutéž pohledávku, která byla přihlášena do insolvenčního řízení a následně po přihlášce došlo k jejímu převodu nebo přechodu na jiného věřitele. K tomu však v přezkoumávané věci nedošlo, protože jak je uvedeno výše, žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku odlišnou od pohledávky přihlášené společností [právnická osoba] 34. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávka za osobou odlišnou od dlužníka, zajištěná zástavním právem na základě smlouvy o zřízení o zástavního práva z 11. 11. 2014, s právem na uspokojení pouze z tohoto zajištění, je pohledávkou pravou, kterou lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění. K tomuto závěru dospívá odvolací soud, přestože se neztotožňuje s tím, že na přezkoumávanou věc je možno aplikovat soudem prvního stupně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 Odo 1162/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21 roč. 2009. Tento rozsudek na přezkoumávanou věci nedopadá, neboť se týká postoupení pohledávky, zatímco subrogační právo žalobkyně na základě ustanovení § 1936 a násl. obč. zák. je nově vzniklým právem. Přestože uvedená ustanovení pojem „postoupení pohledávky“ používají, plněním třetí osobou pohledávka věřitele zaniká, nemůže být tedy již nic postupováno. 35. Námitka účelovosti vstupu žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníka v důsledku personálního propojení s [tituly před jménem] [jméno FO] je ve věci zcela irelevantní, proto soud prvního stupně správně výslech [tituly před jménem] [jméno FO], navržený žalovaným 2) k této otázce, pro nadbytečnost neprováděl. 36. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, když soud prvního stupně zcela správně rozhodl i o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými. 37. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a první žalovanou rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 163 I. Z. a § 202 odst. 1 I. Z., neboť proti správkyni nemá, byť úspěšná žalobkyně, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 38. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozhodoval odvolací soud podle ustanovení § 163 I. Z. a § 142 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšné žalobkyni. Té vznikly náklady za zastoupení advokátem, za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu 6. března 2024 - § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“). Odměna za jeden právní úkon právní služby činí 3 100 Kč plus 300 Kč na paušální náhradě nákladů (§ 9 odst. 4 písm. c/, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ a § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Náhrada cestovného za cestu advokáta žalobkyně z jeho sídla v Brně k jednání před odvolacím soudem do Olomouce a zpět dne 6. března 2024 (§ 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb.), a to za 156 km vozidlem se spotřebou 5,8 litrů benzinu 95 oktanů na 100 km (dle předloženého technického průkazu) v ceně 38,20 Kč za jeden litr dle § 4 písm. a) vyhlášky 398/2023 Sb. a náhrady za jeden km jízdy 5,60 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky celkem 1 219,60 Kč. Dále náleží advokátu žalobkyně náhrada za ztrátu času cestou k jednání odvolacího soudu a zpět, tj. za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb.), tj. 400 Kč. K celkové náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 8 419,60 Kč náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), když advokát žalobkyně prokázal své plátcovství DPH. Daň z přidané hodnoty činí 1 768,12 Kč, celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně 10 187,72 Kč. Náhradu těchto nákladů odvolacího řízení je povinen neúspěšný žalovaný 2) zaplatit žalobkyni dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta. Poučení: Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výrokům o nákladech řízení samostatně není dovolání přípustné. Proti výroku IV. není dovolání přípustné. Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od zvláštního doručení rozsudku. 2024-03-06 JUDr. Ivana Waltrová předsedkyně senátu