Návrh obžalovaného na osobní výslech svědků brání čtení protokolů o jejich výpovědích dle § 211 odst. 1 tr.ř. i v případě, že se koná hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného. To platí obdobně pro provedení listinného důkazu jeho předložením stranám dle § 213 odst. 1 tr.ř., pokud obžalovaný předem požádal o jeho čtení dle § 213 odst. 2 tr.ř.

Číslo jednací: 3 To 1/2024-90 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2024 odvolání obžalované právnické osoby [Jméno obžalované], IČ [IČO obžalované], se sídlem [Adresa obžalované], proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023, č.j. 34 T 8/2022-71, a rozhodl takto: Podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. se z podnětu odvolání obžalované právnické osoby [Jméno obžalované] napadený rozsudek zrušuje. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc vrací soudu prvního stupně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023, č.j. 34 T 8/2022-71, byla obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované] uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Jednání, kterým se tohoto trestného činu měla obžalovaná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustit, je popsáno ve výroku citovaného rozsudku. Stručně ho lze shrnout tak, že obžalovaná prostřednictvím pravomocně odsouzeného [jméno FO] (svého jednatele) společně s pravomocně odsouzenými [jméno FO] a [právnická osoba] a dalšími osobami jednajícími za společnost [právnická osoba] měla vytvořit řetězce obchodních korporací, ve kterých na základě faktur za poskytování fiktivních pracovních sil docházelo k neoprávněnému nárokování daně z přidané hodnoty. V důsledku toho měla vzniknout České republice za období roku 2016 škoda ve výši 13 704 311 Kč. Za danou trestnou činnost byl obžalované podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob uložen trest zrušení právnické osoby. 2. Citovaný rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu obžalovaná podala odvolání z důvodu, že v řízení došlo k porušení jejího práva na přítomnost u hlavního líčení, kdy nemohla hájit své zájmy, vypovídat, klást dotazy svědkům, neměla možnost se vyjadřovat k provedeným důkazům a navrhovat další důkazy. Z hlavního líčení, které bylo nařízeno na 29. 11. 2023, se obžalovaná řádně a včas omluvila a požádala o změnu termínu jeho konání. Bylo chybou soudu, pokud tuto omluvu neshledal řádnou a konal hlavní líčení v nepřítomnosti opatrovníka obžalované. Opatrovník v omluvě popsal důvody, které mu bránily se dostavit. Spočívaly v tom, že daný termín kolidoval s termínem hlavního líčení v jiné věci, které bylo nařízeno dříve, a kde nebyl dán souhlas se substitucí, a dále ve skutečnosti, že se nepodařilo zajistit substituci v nyní projednávané věci pro její rozsáhlost. 3. Napadený rozsudek nevysvětlil, proč soud neshledal omluvu za řádnou, když v ní opatrovník uvedl i dny případných dalších kolizí, aby mohl být zvolen termín hlavního líčení bez střetu s jiným jednáním. Sdělení soudu, že žádosti nebylo vyhověno z důvodu pracovního rozvrhu senátu 34 T, obžalovaná nerozumí, neboť z aktuálního rozvrhu práce neplyne žádná informace o nemožnosti vyhovět důvodné omluvě spojené se žádostí o změnu termínu. S ohledem na to, že se obžalovaná ještě dne 23. 6. 2022 aktivně hájila a trvala na osobním výslechu všech svědků, má za to, že přítomnost jejího opatrovníka byla u hlavního líčení nutná. Tím, že soud jednal bez kontaktu s obžalovanou, porušil zásadu ústnosti a bezprostřednosti. S poukazem na ustanovení § 34 odst. 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob musí být upřednostněn materiální přístup k hodnocení řádnosti omluvy před formalistickým přístupem. Podstatné je, zda se opatrovník k hlavnímu líčení mohl dostavit a bylo tak zachováno právo obžalované na soudní ochranu. Sdělení předem, že s ohledem na opakující se žádosti o změnu termínů nařízených hlavních líčení nebude omluva shledána řádnou, nemůže zhojit nesprávný postup krajského soudu, který předcházející hlavní líčení nařídil na 20. 10. 2022 (před více než rokem) a k tomuto (a nejen k němu) se opatrovník řádně dostavil. 4. Správný není ani závěr soudu, který vyhodnotil trvání obžalované na osobním výslechu navržených svědků tak, že souhlas obžalované se čtením jejich výpovědí není třeba a že postačil jen souhlas státního zástupce. Správné není ani hodnocení důkazů a právní kvalifikace, došlo též k porušení zásady in dubio pro reo. 5. Z obsahu spisového materiálu nevyplynulo, že by o konání hlavního líčení dne 29. 11. 2023 rozhodl senát, že by proběhlo hlasování senátu, o kterém by byl vyhotoven protokol podle § 58 tr.ř. Není zřejmé, zda napadené usnesení bylo přijato bez přerušení jednání po tzv. tiché poradě senátu, resp. je sporné, zda s ohledem na časovou návaznost vyhlášení usnesení předsedkyní senátu na předchozí čtení omluvy a upozornění, kterým bylo reagováno na omluvu opatrovníka, mohla porada senátu proběhnout. To zjistí vrchní soud po přehrání zvukového záznamu. Současně nalézací soud pochybil, když rozhodl předsedou senátu bez porady již dne 15. 11. 2023, že omluva opatrovníka nebude shledána řádnou. 6. Postupem soudu došlo k porušení práv obžalované na obhajobu, když podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobody má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Jelikož hlavní líčení je těžištěm procesu dokazování, lze jej konat v nepřítomnosti obžalovaných spíše výjimečně, případně nelze vůbec. Na nutnost účasti obžalované u hlavního líčení lze usuzovat i z předvolání k hlavnímu líčení, kde byla poučena, že pro uplatnění obhajoby je důležité, aby se osobně dostavila. Takovým předvoláním dal předseda senátu najevo, že účast opatrovníka byla nutná a že v jeho nepřítomnosti nebylo možné hlavní líčení konat. 7. Závěrem opravného prostředku obžalovaná namítla, že hlavní líčení dne 29. 11. 2023 bylo konáno po více než jednom roce od posledního hlavního líčení, což je delší doba, přesto nebyl podle § 219 odst. 3 tr.ř. se souhlasem státního zástupce a obžalované čten protokol o dřívějším hlavním líčení, případně toto provedeno znovu. Zůstává tak otázkou, zda takové hlavní líčení bylo provedeno v souladu s garancemi soudní ochrany ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. 8. Odvolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 246 odst. 1 písm. b) tr.ř., ve lhůtě k tomu určené podle § 248 odst. 1 tr.ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované zákonem podle § 249 odst. 1 tr.ř. Nebyly tak dány důvody pro jeho odmítnutí či zamítnutí ve smyslu § 253 odst. 1, odst. 3 tr.ř. 9. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací v souladu s § 254 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost celého napadeného rozsudku, přitom se zabýval správností postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a také vad nevytýkaných, pokud měly vliv na správnost přezkoumávaných výroků rozsudku. 10. V souladu s ustanovením § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř. odvolací soud rozhodl v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání. 11. Předně je nutno uvést, že se vrchní soud neztotožnil se stěžejní odvolací námitkou, že nebyly splněny zákonné podmínky ke konání hlavního líčení dne 29. 11. 2023 v nepřítomnosti obžalované. Ustanovení § 34 odst. 7 zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob připouští možnost jednání v nepřítomnosti obžalované právnické osoby (nebo jejího opatrovníka), pokud se tato k hlavnímu líčení nedostaví bez řádné omluvy a současně jí byla doručena obžaloba, byla řádně a včas předvolána k hlavnímu líčení, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a byla upozorněna na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Všechny jmenované zákonné podmínky ke konání předmětného hlavního líčení v nepřítomnosti obžalované (resp. jejího opatrovníka) splněny byly. K tomu je třeba poukázat na skutečnost, že obžalovaná byla poučena nejen o nevyhovění žádosti o odročení hlavního líčení, ale také o důvodu takového postupu a o možnosti konání hlavního líčení v její nepřítomnosti. 12. Byť byla omluva opatrovníka a žádost o odročení hlavního líčení včasná, tak lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla řádná. V tomto směru je nutno upozornit na to, že není povinností soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), což v minulosti konstatoval i Ústavní soud (sp.zn. III. ÚS 83/96, III. ÚS 68/97). Z obsahu spisového materiálu je zjevný důvod nevyhovění žádosti opatrovníka o odročení termínu hlavního líčení. Tento vychází z okolnosti, že opatrovník se mimo nyní posuzovaný případ v minulosti ve věci opakovaně (čtyřikrát) omlouval a žádal o odročení (případně nenařizování) hlavního líčení z důvodu kolize s jinými jednáními. Ani jedné z jeho žádostí nebylo vyhověno, o čemž byl vždy s dostatečným časovým předstihem informován, což mělo za následek, že se pak k daným hlavním líčením dostavil (nebo si zajistil substituci). Případně hlavní líčení neproběhlo pro jinou překážku. I když tedy v důsledku uplatňovaného postoje opatrovníka nedošlo ke zmaření žádného z nařízených termínů hlavních líčení, tak nelze akceptovat omluvy téměř na všechny termíny nařízených hlavních líčení a již vůbec nelze akceptovat opatrovníkem velmi široce kladené podmínky na dobu jejich nařizování do budoucna. V opačném případě by byl soud prvního stupně naprosto paralyzován, což by vedlo k nemožnosti projednat trestní věc v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Navíc nelze přehlédnout časové souvislosti mezi nařízením hlavního líčení na 29. 11. 2023, sdělením o nevyhovění žádosti o odročení a samotným termínem tohoto hlavního líčení, ze kterých se jednoznačně podává, že opatrovník měl dostatečně dlouhou dobu, aby se vypořádal s nastalou kolizí jednání. Pokud je opatrovník obžalované tak pracovně vytížen, že se nezvládá osobně účastnit jednání ve všech věcech, kde je činný, pak je na jeho uvážení, jak vzniklé situace vyřeší. Vedle organizace práce a substitučního zastoupení je třeba zvážit při přijímání dalších zastoupení také časové možnosti pro poskytování obhajoby. 13. S odkazem na výše popsané argumenty je možno uzavřít, že soud prvního stupně konáním předmětného hlavního líčení v nepřítomnosti obžalované neporušil její obhajovací práva a ani zásady trestního řízení. Postupoval v souladu se svojí povinností projednávat věci urychleně bez zbytečných průtahů (§ 2 odst. 4 tr.ř.). 14. Po přezkoumání věci však vrchní soud shledal pochybení soudu prvního stupně, pro které jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Spočívá ve čtení svědeckých výpovědí v rozporu s § 211 odst. 1 tr.ř. a v provedení části listinných důkazů v rozporu s § 213 odst. 1, odst. 2 tr.ř. Došlo tím k podstatné vadě řízení, ve kterém byla porušena zákonná ustanovení, jimiž se má zabezpečit právo na obhajobu, což mohlo mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaného rozsudku. Zjištěnou vadu nebylo možno odstranit v řízení před odvolacím soudem, neboť je nutno provádět rozsáhlé dokazování, proto byla věc vrácena soudu prvního stupně (§ 259 odst. 1 tr.ř.). 15. Podle § 211 odst. 1 tr.ř. lze místo výslechu svědka v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Souhlas obžalovaného není nutný jen, pokud se tento k hlavnímu líčení bez omluvy nedostaví, i když byl k němu řádně předvolán. 16. V hlavním líčení konaném dne 29. 11. 2023 v nepřítomnosti obžalované nebylo možné číst protokoly o výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jen souhlasem státního zástupce. I když se předmětné hlavní líčení konalo v nepřítomnosti obžalované v souladu s podmínkami stanovenými trestním řádem, tak se nejednalo o první hlavní líčení, nebo hlavní líčení, kde by soud prvního stupně ještě neznal její postoj k návrhům na dokazování. Prostřednictvím svého opatrovníka se obžalovaná již u hlavního líčení dne 23. 6. 2022 (č.l. 2251 spisu sp.zn. 49 T 3/2021) a následně znovu dne 20. 10. 2022 (č.l. 62 spisu sp.zn. 34 T 6/2022) k dotazu soudu vyjádřila tak, že navrhla osobní výslech jmenovaných svědků a nesouhlasila se čtením protokolů o jejich výpovědích z přípravného řízení. Ze spisového materiálu se nepodává, že by obžalovaná od 20. 10. 2022 změnila svůj postoj. Neexistovala proto žádná okolnost, která při nařizování hlavního líčení na 29. 11. 2023 mohla vést soud prvního stupně k úvaze, že obžalovaná už na osobním výslechu daných svědků netrvá a že není nutno tyto předvolat k výslechu. Jelikož soud prvního stupně znal názor obžalované k dané otázce a věděl, že se na něm nic nezměnilo, měl správně jmenované svědky vyslechnout, a to i v nepřítomnosti obžalované. Tento závěr nemůže vyloučit ani poučení obžalované na důsledky nedostavení se k hlavnímu líčení a tedy na možnost konání hlavního líčení v její nepřítomnosti. Sdělila-li totiž obžalovaná opakovaně soudu prvního stupně nesouhlas se čtením výpovědí konkrétních svědků (a současně dala návrh na jejich osobní slyšení), pak ani takové poučení nemohlo vést k její vědomosti o tom, že nadále nebude přihlédnuto k jejímu už vyslovenému vyjádření. 17. Obdobné závěry, jak jsou uvedeny shora, platí i k provedení listinných důkazů ze svazku 1 a 2 spisového materiálu (sp.zn. 49 T 3/2021). Tyto listiny byly předloženy stranám podle § 213 odst. 1 tr.ř. u hlavního líčení dne 18. 5. 2022 (č.l. 2236-2237). Jelikož opatrovník navrhl jejich čtení, bylo třeba je v souladu s § 213 odst. 2 tr.ř. přečíst, aby došlo k jejich provedení k důkazu procesně použitelným způsobem. K přečtení došlo ale jen u listin na č.l. 1-6. Proto i zde soud prvního stupně pochybil, když zbývající listiny ze svazku 1 a 2 u hlavního líčení dne 29. 11. 2023 v nepřítomnosti obžalované nepřečetl podle § 213 odst. 2 tr.ř. a jen znovu předložil k nahlédnutí podle § 213 odst. 1 tr.ř. Na rozdíl od listin od svazku 3 a dalších, k jejichž způsobu provedení se obžalovaná před 29. 11. 2023 nevyjádřila, u listin ze svazku 1 a 2 soud prvního stupně věděl, že bylo navrženo jejich přečtení. 18. Je potřebné zdůraznit, že by bylo v rozporu s podstatou ustanovení § 211 odst. 1 tr.ř. a § 213 tr.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 odst. 2, odst. 3 tr.ř., pokud by jejich aplikací mohlo docházet k obcházení jednoznačně vyjádřeného nesouhlasu obžalovaných se čtením protokolů o výpovědích konkrétních svědků a jednoznačně vyjádřených návrhů na čtení listinných důkazů. Nelze využívat situace, kdy se obžalovaní k některému z nařízených hlavních líčení nedostaví. Pak by totiž návrhy obžalovaných k provádění důkazů postrádaly smysl, což je zjevně proti účelu zákona. Ten totiž vyžaduje zjišťování postoje obžalovaných ke způsobu dokazování jako součásti jejich práv na obhajobu. 19. Zvoleným postupem soudu prvního stupně při provádění výpovědí svědků uvedených v odstavci 16 tohoto usnesení a listin ze svazku 1 a 2 (odstavec 17 tohoto usnesení) došlo k porušení práv obžalované na obhajobu. Tyto důkazy nebyly provedeny v souladu s trestním řádem, a proto z nich soud prvního stupně nemohl vycházet při svých skutkových závěrech, i když tak činil. 20. S dalšími vznesenými odvolacími námitkami procesního charakteru se vrchní soud neztotožnil. 21. Tvrzení opatrovníka, že zřejmě nedošlo k senátnímu rozhodnutí o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalované, je vyvráceno zvukovým záznamem o hlavním líčení. Je na něm zachycen jak časový úsek pro poradu senátu, tak i samotná porada senátu, byť samozřejmě její obsah není zřetelný. I když v protokole o hlavním líčení není jasně zaznamenáno, že proběhla předmětná porada senátu bez přerušení jednání (§ 58 odst. 5 tr.ř.), tak je to pochybení, které nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé a ani nezaložilo vadu řízení, pro kterou by mohlo dojít ke zrušení napadeného rozsudku. O konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalované bylo rozhodnuto celým senátem dne 29. 11. 2023, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, a nikoliv dříve předsedkyní senátu. Komunikace předsedkyně senátu s opatrovníkem obžalované ohledně žádosti o odročení hlavního líčení (ze dne 7. 11. 2023 a 15. 11. 2023) vyplývala z § 198 a § 203 tr.ř., na jejichž základě je povinností předsedy senátu řídit hlavní líčení včetně jeho organizace a poučování osob, které se na něm účastní. 22. K aplikaci ustanovení § 219 odst. 3 tr.ř. vrchní soud shrnuje následující skutečnosti. Pro vyřešení otázky, zda lze dobu uplynulou mezi odročenými hlavními líčeními považovat za delší, aby znemožnila pouhé sdělení podstatného obsahu dosavadního jednání, je třeba vycházet z konkrétních okolností projednávané věci, z jejího rozsahu a složitosti, množství a charakteru dosud provedených důkazů atd. Rozhodující je zde také stanovisko všech členů senátu, popřípadě stran, zda s přihlédnutím k zásadě bezprostřednosti považují výsledky dřívějšího jednání za dostatečné pro rozhodnutí ve věci, nebo zda je nutné s ohledem na časový odstup nebo vývoj důkazní situace opakovat důkazy již jednou před nimi provedené. 23. Jelikož v nyní projednávané věci nedošlo k rozsáhlému dokazování, jak vyplývá z obsahu všech protokolů o hlavním líčení, nelze považovat zvolený postup soudu prvního stupně, při kterém jen zopakoval dosavadní průběh jednání, za chybný. Do budoucna pak bude muset soud prvního stupně vždy při pokračování v odročeném hlavním líčení danou otázku posuzovat s ohledem na uplynulou dobu, na posun v řízení a na obsah provedených důkazů. 24. Vzhledem ke zjištěné vadě řízení se odvolací soud zatím nemohl vyjadřovat ke skutkovým závěrům, k právní kvalifikaci ani k uloženému trestu. 25. Po vrácení věci bude soud prvního stupně pokračovat v dokazování, a shledá-li za potřebné k důkazu provést výpovědi svědků uvedených v odstavci 16, tak tyto svědky u hlavního líčení vyslechne. Postupem podle § 213 odst. 2 tr.ř. rovněž přečte navržené listinné důkazy ze svazku 1 a 2 (odstavec 17). Provede případně i další důkazy za účelem zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, a také se vypořádá s návrhy na doplnění dokazování, budou-li uplatněny. V souladu s trestním řádem pak rozhodne o skutku obsaženém v podané obžalobě. 26. Podle § 264 tr.ř. je soud prvního stupně po vrácení věci vázán právním názorem odvolacího soudu a je povinen provést úkony, které odvolací soud nařídil. 27. S odkazem na výše popsané argumenty vrchní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Olomouc 22. února 2024 JUDr. Andrea Svobodová předseda senátu