Je-li pravomocně rozhodnuto o splnění oddlužení dlužníka dle § 412a odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. 9. 2024), považuje se povinnost dlužníka dle § 412 odst. 1 písm. h) insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. 9. 2024) při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona za splněnou..

2 47 INS 3210/2020 Číslo jednací: 47 INS 3210/2020 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Michala Rendy a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka: [jméno FO], narozen [datum] bytem [adresa], [adresa] doručovací adresa [adresa] o osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny o odvolání věřitelky [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2026 č. j. KSBR 47 INS 3210/2020-B-21 takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2026 č. j. KSBR 47 INS 3210/2020-B-21 se v odvoláním napadeném výroku IV. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (výrok I.), insolvenční správkyni schválil odměnu za období trvání oddlužení ve výši 62 617,50 Kč včetně DPH, odměnu za přezkoumání přihlášek pohledávek ve výši 6 050 Kč včetně DPH, odměnu z výtěžku zpeněžení majetku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele ve výši 1 020,32 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 12 523,50 Kč včetně DPH s tím, že všechny tyto částky byly již v řízení zaplaceny (výrok II.), insolvenční správkyni zprostil funkce (výrok III.) a dlužníka osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny (výrok IV.). 2. V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl: - Usnesením z 24. 2. 2020 soud zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Lechovský & Backa, v. o. s. Bylo přezkoumáno všech 20 přihlášek pohledávek, všechny nezajištěné v celkové výši 831 891,85 Kč. Dlužník měl příjem ze mzdy od zaměstnavatele [právnická osoba] v čisté výši 13 158 Kč a měl jednu vyživovací povinnost. - K výzvě insolvenčního soudu, aby prokázal zvýšení příjmu s ohledem na to, že v průběhu roku 2020 došlo k navýšení nezabavitelných částek, předložil dlužník dodatek k pracovní smlouvě sjednávající zvýšení jeho mzdy na částku 15 386 Kč čistého, čímž se zvýšila předpokládaná míra uspokojení věřitelů na 23,87 %. - Usnesením z 27. 10. 2020 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. - V průběhu řízení insolvenční správkyně zpeněžila nezajištěný majetek, tj. deponované srážky z dlužníkovy mzdy u jeho zaměstnavatele ve výši 21 081 Kč a insolvenční správkyni soud povolil čerpat zálohu na odměnu odpovídající výši 4 % výtěžku zpeněžení s připočtením DPH. - Insolvenční správkyně průběžně ve zprávách o plnění oddlužení informovala soud, že dlužník komunikuje se správkyní, poskytuje potřebnou součinnost, na účet majetkové podstaty jsou pravidelně zaslány srážky z dlužníkovy mzdy, nebylo zjištěno žádné porušení dlužníkových povinností a insolvenční správkyně navrhovala ponechat dlužníka v oddlužení (viz zprávy insolvenční správkyně na č. d. B-14, 16, 17, 18, 20). - Ve zprávě insolvenční správkyně na č. d. B-16 správkyně sdělila, že po schválení oddlužení došlo opakovaně ke zvýšení nezabavitelných částek, tuto situaci s dlužníkem řešila, on zajistil po upozornění insolvenční správkyně zvýšení svých příjmů pro potřeby oddlužení uzavřením darovací smlouvy z 15. 5. 2023 na částku 2 000 Kč měsíčně. Dar byl od června 2023 (od května 2023 – poznámka odvolacího soudu) pravidelně poskytován na účet majetkové podstaty. - Dle zprávy insolvenční správkyně o splnění oddlužení (č. d. B-20) dlužník zaplatil veškeré pohledávky za majetkovou podstatou (odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně) a zjištěné pohledávky přihlášených věřitelů zaplatil do výše 19,10 %. Insolvenční správkyně navrhla osvobodit dlužníka od placení zbývajících pohledávek, zdůraznila, že dlužník pravidelně plnil splátkový kalendář, vyvíjel dostatečné úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat k maximálnímu možnému uspokojení pohledávek věřitelů. - Insolvenční správkyně vyúčtovala odměnu, paušální výši 62 617,50 Kč včetně DPH, za 69 měsíců trvání oddlužení odměnu za přezkum 20 přihlášek pohledávek, odměnu z výtěžku zpeněžení a hotové výdaje. Veškeré vyúčtované částky byly uhrazeny v průběhu řízení. - Na základě předložených zpráv o plnění oddlužení soud ve shodě s insolvenční správkyní uzavřel, že dlužník splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, včetně povinnosti vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k uspokojení pohledávek svých věřitelů. Po celou dobu oddlužení byl řádně zaměstnán, ale v průběhu oddlužení došlo v důsledku opakovaného zvýšení nezabavitelné částky k poklesu zákonných srážek, proto uzavřel darovací smlouvu na plnění 2 000 Kč měsíčně, která byla řádně plněna. Poskytoval insolvenční správkyni veškerou potřebnou součinnost, byl komunikativní, nezavinil nové dluhy, neporušil ani žádnou jinou povinnost. Proto vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (§ 412a odst. 1 písm. c/ I. Z.) a dlužníka osvobodil od placení zbytku pohledávek (§ 414 I. Z.). - Schválil vyúčtovanou odměnu insolvenční správkyně i její vyúčtovanou náhradu hotových výdajů, když tato schválená odměna i náhrada hotových výdajů byla zcela uhrazena v průběhu řízení. - Dle § 413 odst. 1 I. Z. zprostil insolvenční správkyni funkce. 3. Toto usnesení výslovně ve výroku IV., jímž byl dlužník osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, napadla odvoláním věřitelka [právnická osoba]. a uvedla: - Má zato, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku, neboť nedošlo k naplnění podmínky pro osvobození dle § 414 odst. 1 I. Z., dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. - Je aktivně legitimována k podání tohoto opravného prostředku, neboť její přihlášky č. 14 a č. 20 nebyly v insolvenčním řízení zcela uspokojeny, když došlo k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů pouze co do výše 23,87 %, proto je aktivně legitimována k podání tohoto opravného prostředku. - Nejpodstatnější povinností dlužníka v průběhu oddlužení bylo vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Poukázala na konkrétní judikáty Nejvyššího soudu, dle kterých při rozhodování o přiznání osvobození od placení pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona je nutno posuzovat znovu, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. - Napadené usnesení považuje za nepřezkoumatelné, neboť i v odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje o osvobození dlužníka od placení pohledávek, musí soud kromě jiného vyložit, jaké skutečnosti má za podstatné a pro rozhodnutí ve věci za prokázané, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil či které důkazy neprovedl, a z jakého důvodu, a jak věc posoudil po právní stránce. Když nesplnil dlužník ani své dluhy co do 30 %, pak bylo namístě, aby soud prvního stupně řádně zdůvodnil, proč se rozhodl i tak ke svým, pro věřitele velmi citelným závěrům, dospět. Dle odvolatelky však takové argumenty v napadeném usnesení absentují. Pouhé konstatování o plnění povinností a kopírování stručných hesel ze zprávy o splnění oddlužení bez řádného soudního zhodnocení nelze akceptovat, pokud zde máme dlužníka, který nesplnil ani marginálních 30 % svých dluhů. Soud by měl v rámci rovnosti účastníků za situace, kdy věřitelům odnímá možnost dále své dluhy za dlužníkem vymáhat, přestože tento na ně splatil jen symbolickou část, věřitelům nabídnout alespoň to, že jim vše jasně a srozumitelně vysvětlí. - Dlužník nevyvinul dostatečné úsilí pro co nejvyšší uspokojení pohledávek svých věřitelů, je nutno se zabývat i tím, zda neplnil v oddlužení povinnosti lehkomyslně a nedbale a zda nebyl veden nepoctivým záměrem. - Dlužník sice sjednal při vstupu do oddlužení se svým zaměstnavatelem a APLEG systéms, s. r. o. dodatek k pracovní smlouvě k navýšení hrubé mzdy na 17 500 Kč, pracoval jako montážní dělník a měl 1 vyživovací povinnost. Je zřejmé, že od listopadu 2020 do dubna 2022 chodily srážky ze mzdy pouze v nízkých částkách. Opakovaně docházelo k navyšování k nezabavitelné částky, proto byly dlužníku sráženy pouze nízké srážky. Po konzultaci s insolvenční správkyní doložil dlužník navýšení příjmu formou darovací smlouvy se [jméno FO] na 2 000 Kč měsíčně. Darovací smlouva začala být plněna v květnu 2023. Dle zpráv insolvenční správkyně z června a listopadu 2024 byly prováděny srážky ze mzdy dlužníka a byla plněna darovací smlouva a insolvenční správkyně navrhovala ponechat dlužníka v oddlužení. - V lednu 2025 věřitelka poukazovala na míru uspokojení věřitelů s tím, že dle jejího názoru dlužník nevyvíjí maximální úsilí k jejich uspokojení. - Přesto v listopadu 2024 až v říjnu 2025 chodily nadále pouze nízké srážky a darovací smlouva nebyla plněna v měsících prosinci 2024 a v červnu a v září 2025. Od května 2025 však byla poskytována do oddlužení mimořádná částka 1 089 Kč měsíčně, což odpovídalo odměně a hotovým výdajům insolvenční správkyně. - Odvolatelka nesouhlasí s insolvenční správkyní, že by dlužník vyvíjel dostatečné úsilí, které je po něm možno spravedlivě požadovat. Pracoval totiž za nízké příjmy, bez daru by neplnil ani minimální zákonnou splátku. Přitom je to muž v produktivním věku bez zdravotních omezení a mohl vyvíjet větší úsilí k dosahování vyšších příjmů. Darovací smlouva na základě jsou hrazeny splátky je totiž pouze možným doplňkovým zdrojem příjmu. Nutno zdůraznit, že již před schválením oddlužení soud vyzval dlužníka k navýšení příjmů, aby vůbec mohl v oddlužení schválit. Odvolatelce není zřejmé, z jakých důvodů dlužník pracoval za tak nízký příjem a proč insolvenční správkyně nijak ve svých zprávách o plnění oddlužení nesdělovala (navíc po opakovaném zvýšení nezabavitelných částek) z jakých důvodů pracoval dlužník za tak nízké příjmy. Odvolatelka má zato, že i kdyby neměl dlužník dostatečné vzdělání či kvalifikaci, tak mohl dosahovat vyšších příjmů na nekvalifikovaných pozicích jako skladník či operátor výroby. - Poukázal na úpravu insolvenčního zákona účinnou od 1. 10. 2024, když v § 412 odst. 4 je poukazováno, že při výdělkových poměrech dlužníka musí být zohledněny schopnosti a možnosti dlužníka a těm dlužník v této věci rozhodně nedostál. - Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 2024 sen. zn. 29 NSČR 103/2023 s tím, že dlužník se primárně musí sám snažit plnit povinnost dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. a) I. Z. bez ohledu na skutečnost, zda a v jaké výši si zajistil plnění darovacími smlouvami. - Navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo v napadeném výroku změněno tak, že se osvobození od placení pohledávek dlužníkovi nepřiznává. 4. Vyjádření k odvolání podáno nebylo. 5. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno 10. 2. 2020 a o jeho úpadku bylo rozhodnuto usnesením ze 24. 2. 2020. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v této přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném do 30. 9. 2024 (viz článek II. Přechodná ustanovení, bod 1. zákona. č. 252/2024 Sbírky, jímž byl insolvenční zákon změněn s účinností od 1. 10. 2024). Ustanovení § 75 a § 109 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., se aplikují ve znění účinném od 1. 10. 2024 (viz čl. II. Přechodná ustanovení, bod 2. zákona č. 252/2024 Sb.). 6. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou a které obsahuje odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205, § 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům. 8. Dle ustanovení § 412 odst. 2 I. Z., po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty vykonává insolvenční správce dohled nad činností dlužníka. O výsledcích své činnosti informuje insolvenční soud a věřitelský výbor. 9. Podle ustanovení § 412a odst. 1 písm. c) I. Z. Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je splněno, jestliže c) po dobu 5 let od chválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. 10. Dle ustanovení § 413 odst. 1 I. Z., splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, jinak rozhodne o nesplnění oddlužení. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat dlužník, insolvenční správce a věřitelé; toto rozhodnutí je účinné nabytím právní moci, jeho právní mocí insolvenční řízení končí. 11. Dle ustanovení § 414 I. Z., jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). 12. Z insolvenčního spisu dlužníka vyplývají jednotlivé skutečnosti tak, jak je uvedl soud prvního stupně v důvodech napadeného usnesení, pouze s tou výjimkou, že dar do oddlužení byl plněn od května 2023 a nebyl plněn, jak vyplývá ze zprávy o plnění oddlužení na č. d. B-20, v měsících prosinec 2024, červen 2025 a září 2025. Jinak odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. 13. Lze shrnout, že z obsahu insolvenčního spisu dlužníka vyplývá, že již před schválením oddlužení na výzvu insolvenčního soudu dlužník předložil navýšení své mzdy (č. d. B-5) kdy doložil dodatek pracovní smlouvy z 20. 8. 2020, jimž byla jeho mzda zvýšena 17 500 Kč měsíčně hrubého. V průběhu trvání oddlužení byl dlužník stále zaměstnán u téhož zaměstnavatele a z jeho mzdy byly po celou dobu prováděny pravidelné srážky. Je však pravdou, že s ohledem na zvýšení nezabavitelné části mzdy se tyto částky snižovaly, tím se i snižovalo předpokládané procento uspokojení věřitelů, které ještě ve zprávě o plnění oddlužení na č. d. B-14 za 5 let mohlo dosahovat výše 24,4 % a dle zprávy o plnění oddlužení z č. d. B-16 již za stejné období pouze 15,4 %. Proto jak vyplývá z obsahu spisu po dohodě s insolvenční správkyni předložil dlužník darovací smlouvu uzavřenou 15. 5. 2023 s dárcem [jméno FO] na dar ve výši 2 000 Kč měsíčně a tento dar byl do oddlužení poskytován již od května 2023. Dále tedy byly do oddlužení poskytovány jednak srážky z příjmu dlužníka samotného a jednak tento dar. Je pravdou, že ze zpráv o plnění oddlužení vyplývá, že dar nebyl plněn v měsících prosinec 2024, červen a září 2025. Nicméně v období od května 2025 až do října 2025 včetně tedy po dobu 6 měsíců byl poskytován do oddlužení i další mimořádný příjem 6x 1 089 Kč, celkem tedy 6 534 Kč. Ve zprávě o splnění oddlužení insolvenční správkyně vyhodnotila, že přesto, že míra uspokojení pohledávek věřitelů činila 19,10 %, dlužník s insolvenční správkyní komunikoval, poskytoval součinnost, splnil si své povinnosti a dle insolvenční správkyně vyvíjel dostatečné úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat k maximálně možnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Insolvenční správkyně proto navrhla rozhodnout o splnění oddlužení a přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu v němž nebyly uspokojeny. 14. Odvolací soud především uvádí k odvolacím námitkám věřitelky, že napadené usnesení soudu prvního stupně není nepřezkoumatelným neboť, jak je zjevné z obsahu odvolání, umožnilo odvolatelce náležitě formulovat odvolací důvody. K této otázce poukazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 10. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013. 15. Odvolací soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně ve výroku I. usnesení dle ustanovení § 412a odst. 1 písm. c) I. Z. a § 413 odst. 1 I. Z. vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka. Tento výrok nebyl odvoláním napaden a je proto pravomocný. Bylo proto již pravomocně rozhodnuto, že dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů – tj. povinnost dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. h) I. Z. (vyvratitelná domněnka dle § 412a odst. 1 písm. c/ I. Z. se neuplatnila, neboť pohledávky nezajištěných věřitelů nebyly splaceny co do 30 %). 16. Zbývá proto vyhodnotit, zda dlužník splnil řádně a včas všechny ostatní povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení dle ustanovení § 414 odst. 1 písm. a) až g) I. Z. 17. V tomto směru se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně uvedeným v bodě 23. důvodů napadeného usnesení, že totiž dlužník splnil řádně všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, neboť jak vyplývá z obsahu insolvenčního spisu a zpráv insolvenční správkyně, komunikoval s insolvenční správkyní, plnil povinnosti, po celou dobu byl řádně zaměstnán, vykonával přiměřenou výdělečnou činnost, v době oddlužení nebyl nezaměstnaný. Již před schválením oddlužení se postaral o zvýšení svého příjmu u stávajícího zaměstnavatele a v období, kdy docházelo ke zvyšování nepostižitelné části mzdy a výše srážek z jeho příjmu do oddlužení se snižovala, zajistil i poskytování daru do oddlužení ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ke vzniku nových dluhů nedošlo, a jak je shora uvedeno, pokud v době 3 měsíců nebyl dluh do oddlužení plněn, pak tato částka byla nahrazena mimořádnými splátkami do oddlužení, kdy po dobu 6 měsíců byla poskytována částka po 1 089 Kč měsíčně. 18. Odvolací soud rovněž zdůrazňuje, že argumentace odvolatelky úpravou v insolvenčním zákoně účinnou od 1. 10. 2024 je v přezkoumávané věci zcela irelevantní, neboť jak je zdůrazněno výše v oddlužení dlužníka je nutno aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném do 30. 9. 2024. 19. S ohledem na obsah insolvenčního spisu dlužníka a vzhledem k poukazu odvolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024 sen. zn. 29 NSČR 103/2023 odvolací soud zdůrazňuje, že je zřejmé, že v průběhu oddlužení dlužník rozhodně nespoléhal pouze na svůj příjem (u něhož před schválením oddlužení navíc zajistil jeho zvýšení), ale zajistil mimo to do oddlužení i poskytování daru. Rovněž z obsahu insolvenčního spisu a z přístupu dlužníka k plnění oddlužení nevyplývá, že by snad přistupoval k plnění oddlužení lehkomyslně či nedbale, nebo že by sledoval nepoctivý záměr. 20. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku IV. potvrdil jako věcně správné. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení je doručeno zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni a odvolatelce se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem. Olomouc 13. března 2026 JUDr. Ivana Waltrová předsedkyně senátu