Jestliže byla žádost o uveřejnění oprav šéfredaktorovi podána před účinností zák. č. 46/2000 Sb., je třeba žalobu o uveřejnění opravy podanou již za účinnosti tohoto zákona posuzovat podle dosavadních předpisů.

Z o d ů v o d n ě n í : Městský soud v záhlaví označeným usnesením zastavil řízení ve vztahu k druhému žalovanému a rozhodl, že žalobkyně a druhý žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování ve vztahu k druhému žalovanému nepřihlížel k žalobě podané faxem, neboť ve lhůtě tří dnů nebyla písemně doplněna (§ 42 odst.3 o.s.ř.). S ohledem na lhůty dané tiskovým zákonem, dovodil, že žalobkyně mohla podat žalobu podle tiskového zákona č.46/2000 Sb. nejpozději 2.4.2000. Žaloba však byla podána až 4.4.2000. Řízení zastavil podle § 103 a § 104 o.s.ř. pro nedostatek podmínek řízení, když šéfredaktor již podle nového tiskového zákona není nositelem práv a odpovědnosti; nemá způsobilost být účastníkem řízení. Kromě toho zák.č.46/2000 Sb. nezná pojem žaloby na uveřejnění tiskové opravy. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst.2 o.s.ř. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, v němž navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukazovala na to, že žaloba byla podána faxem 31.3.2000, a že v této souvislosti soud prvního stupně přehlédl, že třídenní lhůta v § 42 odst.3 o.s.ř. je procesní a postačí, je-li poslední den lhůty úkon učiněn u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Jestliže žaloba byla podána před účinností zák.č.46/2000 Sb.,bylo na soudu prvního stupně, aby s odkazem na § 18 odst.5 uvedeného zákona postupoval podle dosavadních právních předpisů. Pro případ potvrzení napadeného usnesení navrhla připuštění dovolání, přičemž za otázku zásadního významu označila posouzení zachování třídenní lhůty k doplnění písemného podání učiněného faxem. Odvolání je důvodné. Především je třeba konstatovat, že soud prvního stupně pochybil, když nepřihlížel k podání žalobkyně označenému jako návrh na zahájení řízení učiněnému faxem dne 31.3.2000. V této souvislosti je třeba poukázat na § 42 odst.3 o.s.ř., podle něhož podání obsahující návrh ve věci samé (takovýmto návrhem je jednoznačně žaloba) učiněné telefaxem je třeba písemně doplnit nejpozději ve lhůtě tří dnů předložením jeho originálu. Jde o procesní lhůtu a ta podle § 57 odst.3 o.s.ř. je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Z obsahu spisu se podává, že originál žaloby byl podán k přepravě poštou dne 31.3.2000, tedy ve lhůtě dané § 42 odst.3 o.s.ř., a proto je třeba dovodit u tohoto podání procesní účinky žaloby. Soud prvního stupně dále pochybil, jestliže se nadbytečně zabýval dodržením lhůt daných tiskovým zákonem. Tato okolnost totiž má význam jen z hlediska hmotněprávních důvodů při rozhodování o věci samé. Důvodem zastavení řízení nemůže být ani "neexistence šéfredaktora jako subjektu nositele práv a odpovědnosti podle tiskového zákona a tím nesplnění způsobilosti být účastníkem řízení". Druhý žalovaný totiž způsobilost být účastníkem řízení podle 19 o.s.ř. má. Jde o fyzickou osobu, která má způsobilost být účastníkem řízení. S účinností zák.č. 46/2000 Sb. funkce šéfredaktora nezanikla; zanikla pouze jeho hmotněprávní odpovědnost za obsah periodického tisku. Tato jeho odpovědnost je dána s odkazem na § 18 odst.5 zák.č.46/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů rovněž i pro řízení o povinnosti uveřejnit tiskovou opravu zahájených přede dnem účinnosti tohoto zákona. Předpoklady pro zastavení řízení pro nedostatek procesní podmínky řízení - nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.) u druhého žalovaného tak není dán. V dané věci žaloba o uveřejnění tiskové opravy byla podána dne 31.3.2000, tedy až po účinnosti zák.č.46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (k uveřejnění ve Sbírce zákonů České republiky došlo 14.3.2000), kdy již odpovědnost za obsah periodického tisku má vydavatel (§ 4) a kdy se již nelze domáhat opravy. Žádost o uveřejnění tiskové opravy však měla být, jak se podává z obsahu žaloby, doručena šéfredaktorovi dne 10.3.2000. Pokud by tomu tak bylo, bude žádost posuzována s odkazem na § 18 odst.4 podle dosavadních předpisů, tedy podle zák.č.81/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přechodná ustanovení § 18 odst.4 a 5 nového tiskového zákona však neupravují přechod odpovědnosti šéfredaktora k uveřejnění tiskové opravy podle předchozího tiskového zákona na vydavatele za situace, kdy žádost o uveřejnění opravy byla podána před účinností nového tiskového zákona, ale do jeho účinnosti nebylo zahájeno řízení před soudem. Nový tiskový zákon ani pojem opravy nezná a nový institut odpovědi, popř. dodatečného sdělení není s opravou obsahově totožný. Jestliže, jak tomu mělo být v dané věci, došlo k podání žádosti o uveřejnění opravy šéfredaktorovi před účinností zák.č.46/2000 Sb. a k podání žaloby již za účinnosti tohoto zákona, je třeba podle názoru odvolacího soudu danou věc posuzovat podle dosavadních předpisů. Ustanovení ~ 18 odst.5 cit.zák.je třeba podle názoru odvolacího soudu vykládat tak, že podle dosavadních právních předpisů se rozhoduje nejen tam, kde řízení o povinnosti uveřejnit opravu byla zahájena přede dnem účinnosti cit.zák., ale i tam, kde přede dnem účinnosti cit.zák. byla podána žádost o uveřejnění . opravy u příslušného šéfredaktora. Nasvědčuje tomu i znění ~ 18 odst.4 nového zákona, podle něhož žádosti o uveřejnění opravy podané do nabytí účinnosti nového tiskového zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů. V rozporu s logikou by to totiž bylo, aby takto uplatněná žádost již nemohla být předmětem řízení před soudem. Kdyby tomu tak bylo, bylo by žalobkyni odepřeno právo na spravedlivý soudní proces a došlo by k porušení č1.36 Listiny základních práv a svobod, která tvoří součást ústavního pořádku České republiky. Vzhledem k shora uvedenému proto soud prvního stupně pochybil, když řízení ve vztahu k druhému žalovanému pro nedostatek podmínek řízení zastavil. Odvolacímu soudu proto nezbylo než napadené usnesení podle ~ 221 odst.l o.s.ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně podle š 221 odst.2 o.s.ř. k dalšímu řízení.