Není-li dán předchozí souhlas valné hromady akciové společnosti v případech, kdy je tento souhlas podmínkou uzavření smlouvy dle § 196a odst. 1 a 2 obch. zákoníku, je taková smlouva dle § 39obč. zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná.

Z  o d ů v o d n ě n í : Krajský obchodní soud v Praze v rozsudku ze dne 8.6. 1999 ve znění opravného usnesení č. j....  ze dne 14.7. 1999 v bodu I. výroku určil, že je neplatná zástavní smlouva k nemovitostem registrační č. ... týkající se nemovitostí budovy čp. .. - ost. stav. objekt na pozemku p. č... zastavěná plocha, pozemku č. ... zastavěná plocha o výměře 2046 m2 a pozemku parc. č. ... zastavěná plocha o výměře 1278 m2 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v L. na LV č.... pro k. ú. L. obec L., uzavřená dne 26.11. 1996 mezi žalobcem jako zástavcem, prvním žalovaným jako zástavním věřitelem a druhým žalovaným jako dlužníkem zajišťované pohledávky, podle které byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v L. čj. .... vklad zástavního práva. V bodu II. výroku bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zapla- tit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce 15.799,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že se žalobce domáhal určení neplatnosti zástavní smlouvy č. ..., kterou byly zajištěny pohledávky prvního žalovaného vůči druhému žalovanému, vzniklé na základě smlouvy o úvěru č.... ze dne 22.11. 1996. Dle žaloby má žalobce naléhavý právní zájem na určení ne- platnosti smlouvy, neboť bez tohoto soudního rozhodnutí nemůže docílit výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Osobou oprávněnou jednat za druhého žalovaného v době uzavření zástavní smlouvy byl jednatel J. K., který byl současně předsedou dozorčí rady žalobce. J. K., bratr J. K., byl v době uzavření smlouvy členem představenstva žalobce. S ohledem na tyto skutečnosti mohl žalobce dle § 196a obch. zákoníku uzavřít zástav- ní smlouvu k zajištění závazků druhého žalovaného jen s předchozím souhlasem valné hromady. Tato podmínka nebyla splněna, proto je zástavní smlouva dle § 39 obč. zákoníku neplatná. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu s tím, že nebylo prokázáno, že by nebyl dán souhlas valné hromady žalobce k zajištění pohle- dávky. Ustanovení § 196a obch. zákoníku ukládá povinnost spo- lečnosti splnit zákonem stanovené podmínky, porušení tohoto usta- novení nemá za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud provedl důkazy zástavní smlouvou k nemovitostem reg. č. ze dne 25.11. 1996, výpisem z katastru nemovitostí, dopisy prvního žalovaného žalobci ze dne 7.7. a 16.7. 1998, zápi- sem z jednání představenstva, notářskými zápisy o konání valné hromady žalobce ze dne 19.7. 1996 a 20.6. 1997, předávacím proto- kolem a soupisem dokladů ze dne 6.2. 1998, úplnými výpisy z obchodního rejstříku žalobce a druhého žalovaného a výpovědí svěd- ka J. K. Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na určení, že zástavní smlouva je neplatná, neboť soudní rozhodnutí je potřebné pro případný výmaz zástavního bře- mene z katastru nemovitostí. Dle § 196a obch. zákoníku bylo možné uzavřít v dané věci zástavní smlouvu jen se souhlasem valné hro- mady žalobce, neboť statutárním orgánem druhého žalovaného byl J. K., který byl zároveň členem dozorčí rady žalobce; bratr J. K. pak byl členem představenstva žalobce. K tvrzení prvního žalovaného, že žalobce neprokázal neexistenci souhlasu valné hromady, soud uvedl, že záporný důkaz není objektivně možný a důkazní břemeno, že souhlas byl valnou hromadou dán, proto v tomto směru tíží žalovaného. Z provedených důkazů vyplývá, že sou- hlas valné hromady s uzavřením zástavní smlouvy dán nebyl, z toho důvodu byla zástavní smlouva uzavřena v rozporu se zákonem a je dle § 39 obč. zákoníku neplatná. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. První žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozsudek změnit a žalobu zamítnout v celém rozsahu. Uvedl, že pokud by zákonodárce spojoval s absencí souhlasu valné hromady dle § 196a odst. 2 obch. zákoníku neplatnost daného práv- ního úkonu, byla by tato vůle vyjádřena obvyklou formulací, např. "Neplatným je právní úkon, který je v rozporu ...". Z právního ná- zoru soudu prvního stupně by bylo možné usoudit, že pokud žalobce při uzavírání předmětné zástavní smlouvy opomenul splnit zákonem předepsanou povinnost, musí nést důsledky takového jednání druhá smluvní strana, v tomto případě první žalovaný, který vstoupil v dobré víře do smluvního vztahu, aniž požadoval doložení, že byl dán souhlas valné hromady. Výklad § 196a obch. zákoníku přijatý soudem prvního stupně by vedl ke značné právní nejistotě zúčastně- ných subjektů a jistě nebylo záměrem zákonodárce vyvolat takový stav. Pokud by zástavní smlouva nebyla uzavřena, nedošlo by ani k uzavření smlouvy o úvěru mezi prvním a druhým žalovaným. Odpovědný za škodu vzniklou v souvislosti s případnou neplatností zástavní smlouvy by pak byl žalobce. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Po vydání opravného usne- sení požádal žalobce o vydání dalšího opravného usnesení s tím, že v bodu I. výroku za částí "obec L." chybějí slova "okres L.". V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvola- tel domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o.s.ř.). Při odvolacím jednání první žalovaný uvedl, že jeho odvo- lání směřuje i do části rozsudku, ve které bylo rozhodnuto proti druhému žalovanému, neboť podle jeho názoru se na straně žalova- ných jedná o nerozlučné společenství. První žalovaný tedy navrhuje změnit napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá proti oběma žalovaným. Odvolací soud podle § 212 odst. 1 o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném ústním jednání dospěl k závěru, že odvo- lání proti části rozsudku, ve které bylo rozhodnuto o vztahu ža- lobce a prvního žalovaného, není důvodné. Odvolací soud dále shledal, že odvolání do zbývající části výroku rozsudku, ve které bylo rozhodnuto o vztahu žalobce a druhého žalovaného, bylo podáno někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn. Nejdříve se odvolací soud zabýval tím, v jakém rozsahu je odvoláním dotčen napadený rozsudek v části, ve které bylo rozhod- nuto ve vztahu k druhému žalovanému. Odvolací soud se neztotožnil s názorem prvního žalovaného, že na straně žalovaných se jedná o nerozlučné společenství. Žalovaní nemají ze zástavní smlouvy spo- lečná práva nebo povinnosti, pro které by bylo nutno dle § 91 odst. 2 o.s.ř. považovat žalované za nerozlučné společníky, naopak druhému žalovanému nezakládá zástavní smlouva žádné závazky ani práva. Z toho důvodu není odvoláním prvního žalovaného dotčena část rozsudku, ve které bylo rozhodnuto o vztahu žalobce k druhému žalovanému. Odvolání prvního žalovaného proti uvedené části roz- sudku bylo proto podle § 218 odst. 1 o.s.ř. odmítnuto. Při odvolacím jednání první žalovaný uvedl, že nelze v dané věci aplikovat § 39 obč. zákoníku, neboť se nejedná o rozpor s právním předpisem. Analogická situace je u jednatelů společnosti s ručením omezeným, jejichž omezení nemůže působit navenek vůči třetím osobám. Co se týče části rozsudku odvoláním dotčené, odvolací soud má za to, že skutečnosti důležité pro rozhodnutí byly soudem prv- ního stupně zjištěny a byl z nich vyvozen správný právní závěr. Na straně žalobce je s ohledem na záznam zástavy v katastru nemo- vitostí dán dle § 80 písm. c) o.s.ř. naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné zástavní smlouvy. Mezi účastníky je nesporné, že dle § 196a odst. 2 obch. zákoníku byl před uzavřením zástavní smlouvy mezi žalobcem a prvním žalovaným, která zajišťo- vala závazek druhého žalovaného ze smlouvy o úvěru vůči prvnímu žalovanému, potřebný souhlas valné hromady žalobce s tímto za- jištěním, neboť J. K., bratr člena představenstva žalobce, byl jako jednatel druhého žalovaného oprávněn uzavřít smlouvu o úvěru jménem druhého žalovaného. Důkazní břemeno, že v dané věci byl dán před uzavřením zástavní smlouvy ze dne 25.11. 1996 souhlas představenstva žalobce, tíží prvního žalovaného. První žalovaný neprokázal, že tento souhlas byl dán, proto je správný závěr soudu, že při uzavírání zástavní smlouvy došlo k porušení § 196a odst. 2 v návaznosti na odst. 1 obch. zákoníku. Konečně, tento závěr již ani nebyl v rámci odvolacího řízení prvním žalo- vaným zpochybňován. Odvolací soud se ztotožnil i s právním názorem soudu prvního stupně, že s ohledem na porušení § 196a obch. zákoníku je předmět- ná zástavní smlouva neplatná. Odvolatel shledával analogii v po- stavení jednatele s.r.o., jehož omezení jednatelských oprávnění je vůči třetím osobám neúčinné. Tato analogie není podle názoru odvolacího soudu správná, neboť omezení jednatelských oprávnění může být dle § 133 odst. 2 obch. zákoníku stanoveno společenskou smlouvou, stanovami nebo valnou hromadou s.r.o., avšak v případě § 196a obch. zákoníku se jedná o omezení ze zákona. Kromě toho § 133 odst. 2 obch. zákoníku výslovně stanoví, že vůči třetím osobám je takové omezení neúčinné (obdobné podmínky stanoví pro omezení práv představenstva a.s. ustanovení § 191 odst. 2 obch. zákoníku). Obdobná neúčinnost - v tomto případě porušení zákona - vůči třetím osobám není v § 196a obch. zákoníku stanovena, i z toho důvodu má odvolací soud za to, že nelze shledat porušení podmínky, stanovené zákonem pro uzavírání zástavních smluv v případě konfliktu zájmů, za právně irelevantní ve vztahu k třetím osobám. Za žalobce byla zástavní smlouva podepsána statutárním orgánem, již jen z toho důvodu nepřichází v úvahu aplikace § 20 odst. 2 obč. zákoníku pro případ překročení oprávnění jiných pra- covníků žalobce. Avšak i v případě, že by zástavní smlouva byla podepsána jinými pracovníky žalobce, než kteří tvoří statutární orgán a. s., nebylo by podle názoru odvolacího soudu zmíněné usta- novení aplikovatelné, neboť by se nejednalo o překročení oprávnění těchto osob, které by bylo stanovené ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo které by bylo obvyklé vzhledem k jejich pra- covnímu zařazení. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že ustanovení § 196a obch. zákoníku klade zvýšené nároky na věřitele při uzavírání smluv, kterými jsou zajišťovány jejich pohledávky, nicméně nepovažuje tyto nároky za nesplnitelné - v tomto případě bylo možné již z úplných výpisů z obchodního rejstříku žalobce a druhého žalovaného zjistit skutečnosti svědčící personálnímu propojení orgánů obou společností a bylo na prvním žalovaném, aby si včas vyžádal od ža- lobce informaci o existenci souhlasu valné hromady žalobce s před- mětnou zástavní smlouvou. Na druhé straně pokud by byl akceptován právní názor, že neexistence předchozího souhlasu valné hromady nezpůsobuje neplatnost smluv uvedených v § 196a obch. zákoníku, postrádalo by uvedené ustanovení jakýkoliv smysl a reálný obsah. Ze všech těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně oprávněně vyhověl žalobě v napadené části rozsudku a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch žalobce. Jeho náklady tvořily soudní poplatek 5.000,- Kč, odměna za právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby po 1.000,- Kč a 5 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč a v náhradě za promeškaný čas ve výši 1.200,- Kč dle § 1, odst. 2, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 3 a § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. a dále v náhradě jízdného ve výši 4224,- Kč dle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud proto rozsudek v napadeném rozsahu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Podle názoru odvolacího soudu nebylo potřebné k návrhu žalob- ce vydávat další opravné usnesení, neboť údaje specifikující zástavní smlouvu, které jsou obsaženy ve výroku napadeného roz- sudku ve znění opravného usnesení ze dne 14.7. 1999, jsou natolik podrobné, že není potřebné blíže konkretizovat předmětnou zástavní smlouvu. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o ná- hradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby (účast na jednání u odvolacího soudu) po 1.000,- Kč a 1 paušální úhrady po 75,- Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 500,- Kč dle § 1, odst. 2, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 3 a § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. a dále v náhradě jízdného (cesta osobním vozidlem Brno - Praha a zpět) ve výši 2.420,- Kč dle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.