Neobsahuje-li návrh na nařízení předběžného opatření podle § 74 a násl. o.s.ř. skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno usoudit na věcnou příslušnost soudu, je to důvod pro odmítnutí návrhu podle § 75a odst. 1 o.s.ř.

Z   o d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením odmítl soud I. stupně návrh na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení, jímž se žalovanému zakazuje "nakládat s určitými nemovitostmi nebo je zatěžovat". Podle názoru soudu I. stupně žalobce ve svém návrhu neuvedl skutečnosti, které odůvodňují věcnou příslušnost krajského soudu pro toto řízení a nadto petit návrhu je neurčitý, protože pojem "nakládání věcí" není v § 123 obč. zák. definován a není pak jasné, které z různých dispozic vlastníka s věcí mu mají být zakázány předběžným opatřením. Proti usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž navrhl, aby bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.). Ust. § 79 o.s.ř., resp. § 42 odst. 4 o.s.ř. byla při podání návrhu dodržena a skutečnost, že navrhovatelka není podnikatelka, vyplývá z toho, že v návrhu není označena identifikačním číslem. Přesto však věcná příslušnost krajského soudu je dána, protože nárok žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky, která vznikla z obchodněprávního vztahu. Není také správný názor soudu I. stupně o neurčitosti petitu návrhu. Z ust. § 123 obč. zák. je možno dovodit, že se navrhovatelka domáhala zákazu všech dispozic majetkem odpůrce, jimiž by mohl poškodit právo navrhovatelky na uspokojení její pohledávky. Odvolání není důvodné. Navrhovatel má sice pravdu v tom, že ust. § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. o náležitostech návrhu na zahájení řízení výslovně nestanoví, že návrh musí obsahovat údaje, z nichž by bylo možno usoudit na věcnou příslušnost soudu, avšak takovou povinnost nutno dovodit z toho, že podle § 79 odst. 1 o.s.ř. musí návrh na zahájení řízení obsahovat "vylíčení rozhodujících skutečností", mezi něž nepochybně patří uvedení i takových skutkových okolností, z nichž by bylo možno kvalifikovat daný právní vztah z hlediska věcné příslušnosti soudu. Ta je totiž podmínkou řízení ve smyslu § 104 o.s.ř., bez jejíhož splnění soud nemůže ve věci jednat a již tudíž je povinen řešit z úřední povinnosti. V řízení o žalobě soud při nedostatku takových skutkových údajů přímo v žalobě může v zájmu posouzení věcné příslušnosti postupovat podle § 43 o.s.ř., což však v řízení o předběžném opatření se zřetelem na ust. § 75a odst. 1 o.s.ř. možné není. Proto u takového návrhu, nemá-li náležitost již při jeho podání, je třeba rozhodnout podle § 75a o.s.ř. tak, že se návrh odmítá. Usnesení soudu I. stupně je proto věcně správné a bylo podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Pro úplné osvětlení je třeba ještě dodat, že tvrzení navrhovatele o dostatečné určitosti petitu návrhu také nebylo správné. Výrok soudního rozhodnutí, který je vázán na petit návrhu a nemůže jej měnit, musí být natolik určitý, aby byl materiálně vykonatelný, tzn. aby byl formulován tak, že uložená povinnost může být bez dalšího předmětem výkonu rozhodnutí. K tomu je třeba, aby taková povinnost byla formulována tak jasně a určitě, že by nemohly vzniknout pochybnosti o její povaze, rozsahu apod. Výrok rozhodnutí musí být natolik určitý, aby nemusel být předmětem dalších právních úvah o tom, jak byl zamýšlen. Pojem "nakládání věcí" lze zajisté dovodit výkladem ust. § 123 obč. zák., ale takový výklad není namístě při nařizování výkonu rozhodnutí, kdy soud se musí přesně řídit určitým a nepochybným výrokem nalézacího soudu o uložené povinnosti bez řešení jakýchkoliv dalších právních otázek a případných pochybností. A tak také musí být formulován i petit návrhu, z něhož rozhodnutí soudu vychází.