I když byl závazek vzniklý před účinností obchodního zákoníka č. 513/1991 Sb. uznán po jeho účinnosti, nemění to se zřetelem na ust. § 763 odst. 2 obch. zák. ničeho na délce promlčecí lhůty, která je podle § 131b odst. 6 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů desetiletá a běží ode dne následujícího po dni, kdy byl závazek uznán.

Z  o d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení kupní ceny za zboží, které bylo vyfakturováno žalovanému dne 31.12.1991. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinami sice dovodil, že je prokázáno dodání i převzetí zboží, jakož i písemné uznání závazku ze dne 26.3.1992, že však nárok nelze přiznat, neboť je promlčen. Lhůtu k promlčení je totiž dle názoru soudu I. stupně posuzovat bez ohledu na zákon, za jehož účinnosti závazek vznikl, podle § 407 odst. 1 obch. zák. Tato čtyřletá lhůta začala běžet dnem následujícím po uznání závazku a uplynula tedy před podáním žaloby, k němuž došlo až 11.2.1998. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a navrhl, aby byl změněn tak, že se žalobě zcela vyhovuje. Podle jeho názoru je třeba délku promlčecí doby posuzovat s ohledem na vznik závazku podle § 131b odst. 6 hosp. zák., jak to výslovně stanoví § 763 odst. 2 obch. zák. Žalovaný považoval názor soudu I. stupně za správný a navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Podle části dvanácté, hlavy I., bodu l5. přechodných ustanovení k části první zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen o.s.ř.), a který nabyl účinnosti dne 1.1.2001, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Odvolací soud proto napadené usnesení přezkoumal vzhledem k výše uvedenému podle ustanovení o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000 a dospěl k závěru, že soud I. stupně sice správně a úplně zjistil skutkový stav věci, ale pochybil při jeho právním posouzení. Spornou právní otázkou bylo, zda žalobou uplatněný nárok, který vznikl z právního vztahu z doby platnosti hosp. zák. č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, je promlčen, či nikoliv. U závazků tohoto druhu upravuje běh promlčecí doby a její trvání přechodné ustanovení obch. zák. v § 763 odst. 2, podle něhož se podle dosavadních předpisů až do svého skončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti obch. zák., jakož i lhůty pro uplatnění práv, která se podle předchozího odstavce řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona. Platí tedy zásada, že bez ohledu na počátek promlčecí doby se její režim spravuje zákonem, kterým se řídí ve smyslu § 763 odst. 1 obch. zák. základní právní vztah. A takovým právním vztahem, který vznikl za účinnosti hosp. zák., je i ten, z něhož vznikl daný spor. Ustanovení § 763 odst. 1 obch.zák. vylučuje jakoukoliv zpětnou působnost (např. na rozdíl od obč.zák. v § 868 i nepravou zpětnou působnost) a v ust. § 763 odst.2 obch.zák. to důsledně promítá i do běhu lhůt ohledně vztahů, které vznikly za účinnosti předchozích předpisů. Tím, že žalovaný svůj závazek právně závazným způsobem uznal až později za účinnosti obch.zák., se na základním právním vztahu ničeho nezměnilo a i když dnem uznání závazku začala běžet nová promlčecí lhůta, dopadá na její délku ustanovení § 131b odst. 6 hosp. zák. se zřetelem na výslovné znění § 763 odst. 2 obch. zák. Tato lhůta je tedy desetiletá, počítá se ode dne následujícího uznání závazku, tj. od 27.3.1992 a do doby uplatnění nároku u soudu dne 26.3.1992 tedy neuplynula. Právo žalobce tedy není promlčeno a může být přiznáno. Jinak odvolací soud sdílí skutková zjištění a právní závěry soudu I. stupně o oprávněnosti žalobcova nároku, který je skutečně doložen listinami a který je dotvrzen i uznávacím prohlášením žalovaného, jež podle § 132 hosp. zák. a zakládá domněnku, že závazek v době uznání trval. Tato domněnka nebyla vyvrácena. Žaloba tedy byla shledána důvodnou a rozsudek soudu I. stupně byl podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn tak, že se žalobě vyhovuje.