Požadavek na vrácení přeplatku při nadměrném odpočtu daně z přidané hodnoty, má-li být přezkoumán soudem, spadá pod režim § 7 odst. 2 o.s.ř., tedy do oblasti správního soudnictví, a v řízení před soudem může být přezkoumáno pouze pravomocné rozhodnutí správního orgánu (§ 247 odst. 2 o.s.ř.). Pokud by soud v očanskoprávním řízení o tomto nároku rozhodoval v nalézacím řízení, přivlastnil by si pravomoc, kterou mu zákon nesvěřuje. To platí i v případě, že vrácení přeplatku nárokuje správce konkursní podstaty.

Z   o d ů v o d n ě n í : Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 13.121,- Kč s úrokem z prodlení ve výší 21% od 1. července 1996 do zaplacení. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 528,- Kč na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že zákon o konkursu a vyrovnání je speciální normou a jeho aplikace má přednost před aplikací všech norem obecných, včetně zákona o správě daní a poplatků. Proto nelze na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále též DPH) ve výši 13.121,- Kč, ke kterému došlo po prohlá- šení konkursu a jenž měl být, dle požadavku žalobce, vrácen do konkursní podstaty, aplikovat ust. § 64 odst. 2 zákona č. 337/92 Sb. a provést odpočet od dlužné části daně, která byla jako pohledávka přihlášena a správcem uznána, neboť by tím došlo ke zvýhodnění jednoho z věřitelů na úkor ostatních věřitelů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a uvedl, že podle ust. § 40 odst. 11 zákona č. 337/90 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění, se prohlášením konkursu daňové řízení nepřerušuje. Vybíraní daňových nedoplatků nevylučuje ani zákon o konkursu a vyrovnání, kde se podle ust. § 14 odst. 1 písm. e) přerušuje pouze řízení exekuční. Použitím nadměrného odpočtu k úhradě daňového nedoplatku na jiné dani neprovedl započtení pohledávek, ale pouze snížil celkový daňový dluh úpadce evidovaný na osobním daňovém účtu úpadce. Vrchní soud  přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející dle § 212 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000, podle něhož byl odvolací soud dle části dvanácté hlavy I bodu 1. zákona č. 30/2000 Sb. povinen postupovat vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno před 1.1.2001. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dle platebního výměru č. ... Finančního úřadu ze dne 4.6.1996 vznikl nadměrný odpočet DPH ve výši 13.121,- Kč. Rozhodnutím č. FÚ ze dne 3.12.1996 byla žádost žalobce, kterou požadoval vrácení tohoto přeplatku, zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím  které vydalo Finanční ředitelství pro hl.m. Prahu. O tuto částku poté žalovaný snížil dopisem ze dne 29.5.1997 celkovou pohledávku, která byla žalovaným přihlášena do konkursního řízení. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení tohoto přeplatku do konkursní podstaty. Z výše uvedeného vyplývá, že podstatou sporu je otázka, zda finanční úřad je oprávněn ponechat si přeplatek a použít jej na uspokojení jiné pohledávky do konkursu přihlášené. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda rozhodnutí o vrácení přeplatku na DPH patří do pravomoci soudu. Pravomoc soudů v občanskoprávním řízení je upravena v ust. § 7 odst. 1 o.s.ř., (ve znění platném do 31.12.2000) tak, že soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občansko- právních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanskoprávním řízení, jen stanoví-li to zákon (§ 7 odst. 2 o.s.ř.). Občanskoprávními vztahy jsou především takové právní vztahy, které občanský zákoník definuje v ust. § 1, tedy i majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem (§ 1 odst. 2 obč. zák.). Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je především to, že jejich subjekty mají rovné postavení (§ 2 odst. 2 obč. zák.). Rovné postavení spočívá v tom, že jeden účastník takového vztahu nemůže svým jednostranným úkonem založit povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže ani autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu. Při řešení otázky, zda ve smyslu § 7 odst. 1 o.s.ř je dána pravomoc soudu rozhodovat o konkrétních právech a povinnostech účastníků, jež vyplývají z jejich právního vztahu, je proto třeba vycházet především ze vzájemného postavení účastníků tohoto vztahu, jak je upraveno právními normami. Právním předpisem, který upravuje vztahy ve věcech vrácení přeplatku na DPH, je zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje správu daní, jíž se rozumí mj. vyměření, vybírání, vyúčtování a vymáhání daní, a dále upravuje daňové řízení. Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní a jiné státní orgány České republiky (§ 1 cit. zákona). O převedení přeplatku na úhradu případného nedoplatku u jiné daně rozhoduje správce daně, v souladu s ust. § 64 odst. 4 uvedeného zákona. Rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek na zaplacené dani z přidané hodnoty patří tedy do výlučné pravomoci správce daně. Z uvedeného je zřejmé, že projednávaná věc, má-li být přezkoumávána soudem, spadá pod režim § 7 odst. 2 o.s.ř., tedy do oblasti správního soudnictví, a v řízení před soudem může být přezkoumáváno pouze pravomocné rozhodnutí správního orgánu (§ 247 odst. 2 o.s.ř.). Pokud by soud v občanskoprávním řízení rozhodo- val v nalézacím řízení o nároku vzniklém z nadměrného odpočtu DPH, přivlastnil by si pravomoc, kterou mu zákon nesvěřuje. Na tom nemůže změnit nic okolnost, že žalobce kvalifikuje uplatněný nárok po stránce právní jako nárok na vydání této částky do konkursní podstaty v souladu s ust. 14 zákona o konkursu a vyrovnání, kdy dle ust. § 14 odst. 1 písm. i) není započtení na majetek patřící do konkursní podstaty přípustné. Dle názoru odvolacího soudu žalobce měl poté, kdy bylo rozhodnuto o odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vrácení uvedeného přeplatku, postupovat dle páté části občanského soudního řádu a domáhat se žalobou přezkoumání tohoto rozhodnutí příslušným soudem. Tuto žalobu měl však podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, jak určuje ust. § 250b o.s.ř. Podle § 103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné i pravomoc soudu. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud nemá dostatek promoci o tomto nároku rozhodovat. V daném případě nepřichází v úvahu postoupení věci příslušnému "správnímu" soudu ve smyslu ust. § 246 a 246a o.s.ř., neboť s ohledem na žalobní petit, skutkové vylíčení případu a označení žalovaného lze dovodit, že žalobcovým úmyslem nebylo zahájit řízení o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů, jak to má na mysli ust. § 247 a násl. o.s.ř. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř., rozsudek zrušil a řízení v souladu s odst. 2 téhož ustanovení zastavil. Z   o d ů v o d n ě n í : Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 13.121,- Kč s úrokem z prodlení ve výší 21% od 1. července 1996 do zaplacení. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 528,- Kč na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že zákon o konkursu a vyrovnání je speciální normou a jeho aplikace má přednost před aplikací všech norem obecných, včetně zákona o správě daní a poplatků. Proto nelze na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále též DPH) ve výši 13.121,- Kč, ke kterému došlo po prohlá- šení konkursu a jenž měl být, dle požadavku žalobce, vrácen do konkursní podstaty, aplikovat ust. § 64 odst. 2 zákona č. 337/92 Sb. a provést odpočet od dlužné části daně, která byla jako pohledávka přihlášena a správcem uznána, neboť by tím došlo ke zvýhodnění jednoho z věřitelů na úkor ostatních věřitelů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a uvedl, že podle ust. § 40 odst. 11 zákona č. 337/90 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění, se prohlášením konkursu daňové řízení nepřerušuje. Vybíraní daňových nedoplatků nevylučuje ani zákon o konkursu a vyrovnání, kde se podle ust. § 14 odst. 1 písm. e) přerušuje pouze řízení exekuční. Použitím nadměrného odpočtu k úhradě daňového nedoplatku na jiné dani neprovedl započtení pohledávek, ale pouze snížil celkový daňový dluh úpadce evidovaný na osobním daňovém účtu úpadce. Vrchní soud  přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející dle § 212 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000, podle něhož byl odvolací soud dle části dvanácté hlavy I bodu 1. zákona č. 30/2000 Sb. povinen postupovat vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno před 1.1.2001. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dle platebního výměru č. ... Finančního úřadu ze dne 4.6.1996 vznikl nadměrný odpočet DPH ve výši 13.121,- Kč. Rozhodnutím č. FÚ ze dne 3.12.1996 byla žádost žalobce, kterou požadoval vrácení tohoto přeplatku, zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím  které vydalo Finanční ředitelství pro hl.m. Prahu. O tuto částku poté žalovaný snížil dopisem ze dne 29.5.1997 celkovou pohledávku, která byla žalovaným přihlášena do konkursního řízení. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení tohoto přeplatku do konkursní podstaty. Z výše uvedeného vyplývá, že podstatou sporu je otázka, zda finanční úřad je oprávněn ponechat si přeplatek a použít jej na uspokojení jiné pohledávky do konkursu přihlášené. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda rozhodnutí o vrácení přeplatku na DPH patří do pravomoci soudu. Pravomoc soudů v občanskoprávním řízení je upravena v ust. § 7 odst. 1 o.s.ř., (ve znění platném do 31.12.2000) tak, že soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občansko- právních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanskoprávním řízení, jen stanoví-li to zákon (§ 7 odst. 2 o.s.ř.). Občanskoprávními vztahy jsou především takové právní vztahy, které občanský zákoník definuje v ust. § 1, tedy i majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem (§ 1 odst. 2 obč. zák.). Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je především to, že jejich subjekty mají rovné postavení (§ 2 odst. 2 obč. zák.). Rovné postavení spočívá v tom, že jeden účastník takového vztahu nemůže svým jednostranným úkonem založit povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže ani autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu. Při řešení otázky, zda ve smyslu § 7 odst. 1 o.s.ř je dána pravomoc soudu rozhodovat o konkrétních právech a povinnostech účastníků, jež vyplývají z jejich právního vztahu, je proto třeba vycházet především ze vzájemného postavení účastníků tohoto vztahu, jak je upraveno právními normami. Právním předpisem, který upravuje vztahy ve věcech vrácení přeplatku na DPH, je zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje správu daní, jíž se rozumí mj. vyměření, vybírání, vyúčtování a vymáhání daní, a dále upravuje daňové řízení. Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní a jiné státní orgány České republiky (§ 1 cit. zákona). O převedení přeplatku na úhradu případného nedoplatku u jiné daně rozhoduje správce daně, v souladu s ust. § 64 odst. 4 uvedeného zákona. Rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek na zaplacené dani z přidané hodnoty patří tedy do výlučné pravomoci správce daně. Z uvedeného je zřejmé, že projednávaná věc, má-li být přezkoumávána soudem, spadá pod režim § 7 odst. 2 o.s.ř., tedy do oblasti správního soudnictví, a v řízení před soudem může být přezkoumáváno pouze pravomocné rozhodnutí správního orgánu (§ 247 odst. 2 o.s.ř.). Pokud by soud v občanskoprávním řízení rozhodo- val v nalézacím řízení o nároku vzniklém z nadměrného odpočtu DPH, přivlastnil by si pravomoc, kterou mu zákon nesvěřuje. Na tom nemůže změnit nic okolnost, že žalobce kvalifikuje uplatněný nárok po stránce právní jako nárok na vydání této částky do konkursní podstaty v souladu s ust. 14 zákona o konkursu a vyrovnání, kdy dle ust. § 14 odst. 1 písm. i) není započtení na majetek patřící do konkursní podstaty přípustné. Dle názoru odvolacího soudu žalobce měl poté, kdy bylo rozhodnuto o odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vrácení uvedeného přeplatku, postupovat dle páté části občanského soudního řádu a domáhat se žalobou přezkoumání tohoto rozhodnutí příslušným soudem. Tuto žalobu měl však podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, jak určuje ust. § 250b o.s.ř. Podle § 103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné i pravomoc soudu. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud nemá dostatek promoci o tomto nároku rozhodovat. V daném případě nepřichází v úvahu postoupení věci příslušnému "správnímu" soudu ve smyslu ust. § 246 a 246a o.s.ř., neboť s ohledem na žalobní petit, skutkové vylíčení případu a označení žalovaného lze dovodit, že žalobcovým úmyslem nebylo zahájit řízení o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů, jak to má na mysli ust. § 247 a násl. o.s.ř. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř., rozsudek zrušil a řízení v souladu s odst. 2 téhož ustanovení zastavil.