Při posuzování přínosu, jehož může být využitím podnikového vynálezu dosaženo, je nutno vzít v úvahu poměry na trhu v době rozhodování soudu, a tedy uvažovat přínosy dosažitelné při využití vynálezu možném pro podnikatele postupujícího řádně při vynaložení odborné péče. Nejde tedy o využití technicky teoreticky možné, ale o využití možné jak z technického tak ekonomického hlediska podle poměrů trhu. Pokud by se pak poměry trhu nepředvídaně změnily a k přínosu, respektive vyššímu přínosu by došlo, vznikl by původci nárok na dodatečné vypořádání podle § 9 odst. 3, poslední věty, zákona č. 527/19990 Sb. Alternativa právní věty:Při posuzování přínosu, jehož může být využitím podnikového vynálezu dosaženo, je nutno vzít v úvahu na trhu v době rozhodování soudu, a tedy uvažovat přínosy dosažitelné při využití vynálezu možném pro podnikatele postupujícího řádně při vynaložení odborné péče. Nejde tedy o využití technicky teoreticky možné, ale o využití možné jak z technického, tak ekonomického hlediska podle poměrů trhu. Pokud by se pak poměry trhu nepředvídaně změnily a k přínosu, respektive vyššímu přínosu by došlo, vznikl by původci nárok na dodatečné vypořádání podle § 9 odst. 3, poslední věty, zákona č. 527/19990 Sb. Při posuzování přínosu, jehož může být využitím podnikového vynálezu dosaženo, je nutno vzít v úvahu na trhu v době rozhodování soudu, a tedy uvažovat přínosy dosažitelné při využití vynálezu možném pro podnikatele postupujícího řádně při vynaložení odborné péče. Nejde tedy o využití technicky teoreticky možné, ale o využití možné jak z technického, tak ekonomického hlediska podle poměrů trhu. Pokud by se pak poměry trhu nepředvídaně změnily a k přínosu, respektive vyššímu přínosu by došlo, vznikl by původci nárok na dodatečné vypořádání podle § 9 odst. 3, poslední věty, zákona č. 527/19990 Sb.

Z o d ů v o d n ě n í : Žalobou se Ing.J.S. domáhal zaplacení 100.000,- Kč jako odměny za využívané podnikové vynálezy: P 3/91 - zapojení absorpčních aparátů k výrobě čistého neonu a helia, P 4/91 - absorpční kolona na čištění neon-heliové směsi, P 5/91 - zařízení k výrobě čistého neonu a helia, P 6/91 - deflegmátor na čištění neonu a helia, P 7/91 - Způsob získávání čistého argonu a helia, P 9/91 - Způsob předávání tepla ve vařácích absorpčních kolon na čištění neon-heliové směsi. To, že žalobce je původcem těchto vynálezů a že materiálový podíl zaměstnavatele na vytvoření vynálezu činí 24% nebylo sporné a první žalovaný dále uznal využití těchto vynálezů, nesouhlasil však s oprávněností požadované výše odměny za jejich využití. Soud prvního stupně ustanovil k posouzení odborných otázek přiměřenosti odměny znalce a na základě znaleckého posudku rozsudkem ze 4.května 1995 žalobě vyhověl do výše 19.275,-Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Tento rozsudek byl k odvolání žalobce odvolacím soudem usnesením z 6.2.1996 v zamítavé části zrušen s tím, že řízení je ještě třeba doplnit a jmenovitě že je třeba posoudit přínos jednotlivých vynálezů. Soud prvního stupně v dalším řízení ustanovil k zodpovězení odborných otázek nového znalce, Ing.K. Č., který ve svém posudku podrobně popsal význam jednotlivých vynálezů s uvedením jejich charakteristiky a kategorizace a vyčíslil jejich přínos. Rozsudkem z 5.února 1997 pak soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.671,-Kč s 16% úrokem od 10.9.1994 do zaplacení. Ohledně částky 43.779,-Kč žalobu zamítl. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení a že žalobce je povinen na nákladech zálohovaných státem zaplatit státu na účet Krajského soudu částku 2.900,-Kč. V odůvodnění uvedl, že po doplnění řízení a pří nesporném zjištění, že žalobce je autorem označených vynálezů, k jejichž využití u žalovaného došlo, má žalobce vůči žalovanému podle § 9 odst.l a 4 zák.č.227/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, nárok na přiměřenou odměnu. Z kategorizace těchto vynálezů vyplývá, že jde jednak o vynálezy kategorie způsob (vynálezy P7 a P8), jednak o vynálezy kategorie zařízení (P3 až P6). Pokud jde o vynálezy P3 až P6 nemá znalec pochyb o tom, že uvedené vynálezy byly žalovaným využity a prokázaly svůj technický a hospodářský význam, další využití těchto vynálezů se v budoucnu nepředpokládá. Pokud jde o tuto kategorii soud prvního stupně převzal závěry znalce Ing.K. Č. ohledně technicko hospodářského významu a možného přínosu. Pokud jde o výši přiměřené odměny vyšel soud prvního stupně ze zjištěné všeobecné praxe a obecně známých zásad, jak vyplývají z úvah znalce a vzal je za podklad pro stanovení odměny volnou úvahou. Současně poukázal na to, že i žalovaný prohlásil, že odměnu za využití vynálezů P3 až P6, jak byla ve znaleckém posudku uvedena, uznává. Proto uznal žalobu pokud jde o tyto vynálezy za opodstatněnou do částky 15.671,-Kč. Dále uvedl, že žalobce sám při stvrzení posudku žádné výhrady proti posudku neuplatnil, takže je možno dovozovat, že i on je srozuměn s výší odměn za využité vynálezů P3 až P6, jak byla vyčíslena, pokud ovšem žalobu neomezil neshledal soud prvního stupně ohledně těchto vynálezů žalobu, pokud přesahuje částku 15.671,-Kč za důvodnou. Co se týče vynálezů P7 a P8 zaujal soud prvního stupně názor, že že žaloba je opodstatněná jen do částky 2.000,-Kč. Uvedl, že pokud jde o tyto vynálezy nesdílí úvahy znalce ohledně možného využití těchto vynálezů včetně úvah o výši případné odměny. Podle názoru soudu prvního stupně zákon blíže nevymezuje pojem technicko ekonomického významu a přínosu vynálezu a žádné obecně závazné prováděcí předpisy o způsobu stanovení odměny vydány nebyly. Ani směrnice žalovaného z 10.12.1991 nestanoví konkrétní hlediska ohledně způsobu vymezení přínosu vynálezu. Pokud znalec spatřuje přínosy těchto vynálezů jen v eventuálních licenčních poplatcích, které uvažuje v návaznosti na případné licenční smlouvy, které by mohly být ohledně využití těchto vynálezů uzavřeny, jde podle názoru soudu prvního stupně jen o potencionální a reálně nepodloženou možnost. Proto se soud prvního stupně, jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, ztotožňuje s názorem, který zaujal žalovaný v původním vyjádření k odměně za tyto vynálezy, a sice, že přichází v úvahu pouze uznávací odměna ve výši 1.000,-Kč z každého vynálezu. Na základě tohoto posouzení shledal ohledně těchto vynálezů za přiměřenou odměnu jen v částce 2.000,-Kč. Žalobě proto vyhověl do výše celkové částky 17.671,-Kč a pokud bylo požadováno více, žalobu zamítl. Pokud jde o náklady řízení vyšel soud prvního stupně z toho, že žalobce měl úspěch jen částečný a že žalovaný se nároku na náhradu nákladů řízení vzdal. Při rozhodování o náhradě nákladů státu vycházel z toho, že z vyplaceného znalečného ve výši 7.400,-Kč nepokryly zálohy (5.000,-Kč) zbývající 2.900,-Kč a dále z výsledku řízení. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalobce tak žalovaný.Žalovaný napadl rozsudek v části, kterou se mu ukládá zaplatit žalobci částku 17.671,-Kč s 16~ úrokem s odůvodněním, že tato částka již byla zahrnuta v částce 19.275,-Kč přisouzené podle dřívějšího rozsudku v části, ve které nabyl právní moci, a že tedy by byla zaplacena dvakrát. Toto odvolání však odvolací soud usnesením ze dne 28.dubna 1999 pro opožděnost odmítl. Žalobce napadl tento rozsudek odvoláním v části, kterou byl zamítnut žalobní návrh ve výši 26.510,-Kč a dále výrok o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že - jak již odvolací soud jednoznačně stanovil v usnesení, kterým zrušil první rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení v části přesahující přiznaných 19.275,-Kč - pro výši odměny za vynález podle § 9 odst.4 zák.č.527/1990 Sb. není rozhodný pouze technická a hospodářský význam vynálezu, ale též přínos dosažený jeho možným využitím nebo jiným uplatněním. Nestačí tedy uvažovat jen přínos, který byl již dosažen, nýbrž je třeba posoudit a vzít v úvahu i přínos z dalšího možného využití. Uvádí dále, že ve znaleckém posudku Ing.K. Č. jsou uvedeny souvislosti týkající se vynálezů P7 a P8, tj. vynálezů kategorie způsob. Je názoru, že je nezpochybnitelné, že VS K., které odkoupily zařízení na dělení vzduchu včetně souboru vynálezů kategorie zařízení P3 až P6 na těchto zařízeních nemohly postupovat jinak, než způsoby, které jsou chráněny vynálezy P7 a P8, tj. v době, kdy k nabídce vynálezů P7 a P8 žalobcem došlo a kdy bylo žalovaným uplatněno právo na uvedené vynálezy, bylo zcela reálné předpokládat získání dalšího efektu z vynálezů formou poskytnutí licence, nebo na základě obdobné smlouvy. Znalec ve svém posudku vycházel při stanovení odměny za tyto vynálezy z přínosů, dosažitelných možným využitím vynálezů, či jiným možným uplatněním, soud prvního stupně však blíže nezkoumal a neověřoval údaje o možných množstvích vrácených plynů, neonu a helia, ale přiklonil se k názoru žalovaného a přiznal za každý vynález odměnu ve výši 1.000,-Kč opíraje se přitom o pojem tzv. uznávací odměny, který však nemá oporu v zákoně. Uvedeným přínosům přísluší, jak dále uvedl žalobce, odměna za vynález P7/91 ve výši 20.833 Kč a za vynález P 8/91 7.677,-Kč Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně přiznal odměnu pouze ve výši 1.000,-Kč za každý z těchto vynálezů, navrhl žalobce, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v části, kterou se žalobní návrh zamítá ve výši 43.779 změněn tak, že žalovaný je povinen vyplatit žalobci částku 26.510,-Kč za využití vynálezu P7/91 a P8/91 a uhradit žalobci náklady soudního řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 25.července 2000 pak soud prvního stupně zamítl žalobu pokud jde o zaplacení ještě další částky 19.275,-Kč dědicům Ing.J. S. jako jeho právním nástupcům s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. Proti tomuto rozsudku nebylo odvolání podáno. Odvolací soud postupoval v odvolacím řízení podle o.s.ř. ve znění platném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.") v souladu s čl. 1 a 15 hlavy I části dvanácté (přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. Přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ~ 212 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud vyšel z toho, že v dané věci bylo od počátku nesporné, že Ing.J. S., je původcem šesti podnikových vynálezů P3 až P8, přičemž materiálový podíl zaměstnavatele na vytvoření vynálezů činí 24%, a že má právo na přiměřenou odměnu. Sporná byla jen výše odměny. V průběhu řízení byla pravomocně přisouzena částka 19.275,-Kč a pak další částka 17.671,-Kč. Při stanovení výše přiměřené odměny soud prvního stupně stanovil odměnu odděleně pro vynálezy kategorie "zařízení" P3 až P6 a pro vynálezy kategorie "způsob" P7 a P8. Odvoláním žalobce nebyla napadena část odměny, která byla přiznána jako přiměřená za vynálezy kategorie zařízení P3 až P6 a k námitce žalovaného odvolací soud nemůže přihlížet vzhledem k opožděnosti jeho odvolání. Zbylo tak odvolacímu soudu posoudit správnost zamítavé části rozsudku ohledně částky 26.500,-Kč, tedy rozhodnutí o přiměřené výši odměny za vynálezy kategorie způsob P7 a P8/91. Podle § 9 odst.3 zákona č.527/1990 Sb. je pro výši přiměřené odměny rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos vynálezu dosažený možným využitím nebo jiným uplatněním vynálezu, přičemž se přihlíží k materiálovému podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce; dostane-li se již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním vynálezu, má původce právo na dodatečné vypořádání. Podíl zaměstnavatele byl od počátku nesporný, otázkou tedy je, jak posoudit možné využití vynálezu a z něj plynoucí přínos. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že možný přínos je nutno posuzovat podle reálné možnosti a vzhledem k tomu, že v daném případě není reálná možnost využití vynálezu dána, přiznal jen částku, kterou označil jako uznávací odměnu. Naproti tomu odvolatel vychází z možnosti, kterou vůbec lze uvažovat. Odvolací soud v této otázce dospěl k závěru, že sice nelze vycházet jen z přínosu skutečně dosaženého, ale že při posuzování přínosu, který může být využitím vynálezu dosažen, je nutno vzít v úvahu poměry na trhu v rozhodně době a tedy uvažovat přínosy dosažitelné při využití vynálezů možném pro podnikatele postupujícího řádně s vynaložením odborné péče. Nejde tedy o využití technicky teoreticky možné, ale o využití možně jak z technického tak ekonomického hlediska podle poměrů trhu. Pokud by se pak poměry nepředvídaně změnily a k přínosu, respektive vyššímu přínosu by došlo, vznikl by původci dodatečný nárok na vypořádání podle § 9 odst.3 poslední věty zákona č.527/1990 Sb. Za situace, jaká byla na trhu v době, kdy rozhodoval soud prvního stupně a která je i v době rozhodování odvolacího soudu, jak ji doložil žalovaný, nejsou předpoklady pro využití těchto dvou patentů, ze kterého by vyplynul přínos, jak jej má na mysli ustanovení § 9 odst.3 zákona č.527/1990 Sb. Pro tento závěr je nerozhodné, že v předchozím období žalovaný zřejmě s možností přínosu uvažoval, nebo jde jen o motiv jeho jednání v té době, z něhož přímý nárok na odměnu nevzniká. Když tedy soud prvního stupně přiznal jen částku 2.000,-Kč, což představuje vyjádření, že tyto vynálezy mají určitý technický význam ve smyslu citovaného ustanovení § 9 odst.3 zákona č.527/1990 Sb., nelze tomuto závěru vytknout pochybení, i když zákon nepoužívá slovo uznávací odměna. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvolání napadnuté části podle § 219 o.s.ř. ve věcí samé potvrdil. Celkovému výsledku řízení a tomu, že v řízení úspěšnější žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, odpovídá i výrok o nákladech řízení (§ 142 odst.2 a § l5l odst.l o.s.ř. Proto i ten byl odvolacím soudem potvrzen. Výrok o nákladech řízení státu odvolací soud podle § 220 o.s.ř. změnil tak, aby odpovídal ustanovení § 148 odst.l o.s.ř., na které soud prvního stupně odkázal, a celkovému výsledku řízení. Z celkových nákladů státu ve výši 2.900,-Kč bylo uloženo žalovanému nahradit tyto do jedné třetiny a žalobcům bylo uloženo nahradit státu zbývající dvě třetiny.