Konkurs na majetek dlužníka může být prohlášen i za situace, kdy věřiteli měla být postoupena pohledávka výlučně z důvodu šikany dlužníka nebo snahy věřitele dosáhnout úhrady nevymahatelné pohledávky s vyloučením nalézacího řízení, pokud má dlužník splatné závazky i vůči jiným věřitelům. Pro posouzení důvodnosti odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu je rozhodující stav platný v době rozhodování soudu I. stupně.

1 Ko 259/2002-180 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. František Kučery a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Jiřího Goldsteina v řízení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka: I. H., a.s. se sídlem v P., zast. Mgr. Ing. T. V., advokátem se sídlem v P., zahájeném na návrh navrhovatelů: A/ WT-G., s.r.o., B/ F., s.r.o., oba se sídlem v H. M., oba zast. JUDr. P. J., Ph.D., advokátem se sídlem v P., o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2002 č.j. 42 K 7/2001-148 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2002 č.j. 42 K 7/2001-148 se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 20.9.2001 č.j. 42 K 7/2001-98 prohlásil konkurs na majetek akciové společnosti I. H. (dále jen dlužník). Usnesením Vrchního soudu v Praze z 19.2.2002 č.j. 1 Ko 476/2001-111 bylo toto rozhodnutí ve výroku o prohlášení konkursu zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Napadeným usnesením z 14.5.2002 č.j. 42 K 7/2001-148 soud prvního stupně opětovně prohlásil konkurs na majetek dlužníka, správcem konkursní podstaty ustavil JUDr. M. K. z P., vyzval věřitele, aby do třiceti dnů od prohlášení konkursu přihlásili své nároky vůči dlužníkovi, a osoby, které mají vůči dlužníkovi závazky, vyzval, aby místo dlužníkovi poskytly plnění správci konkursní podstaty. Téhož dne bylo usnesení vyvěšeno na úřední desce soudu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelé mají za dlužníkem pohledávky ze směnek. Dlužníkovu námitku, že postup navrhovatelů je šikanózní, neboť pohledávky původně svědčily jedinému věřiteli, společnosti s ručením omezeným W., jenž je se záměrem uškodit dlužníkovi uměle rozdělil na dvě části a postoupil navrhovatelům, přičemž mezi jednatelem postupitele (Ing. S.) a společníkem obou navrhovatelů (M. T.) je místní a personální propojení, soud odmítl jako nedůvodnou. Z obchodního rejstříku vzal za zjištěné, že oba jmenovaní jsou sousedé, z toho však ještě šikanózní postup dovodit nelze. Za další věřitele dlužníka pokládal soud společnosti s ručením omezeným B. (pohledávka 230.600,- Kč), ITB G. (pohledávka 120.291,- Kč), akciovou společnost K. (pohledávky 950.000,- Kč a 3.780.000,- Kč) a F. ú. v P. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že prohlášení konkursu na majetek dlužníka je po právu, neboť dlužník má více věřitelů, jimž není po delší dobu schopen plnit své splatné závazky. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozebíral zejména okolnosti týkající se postoupení pohledávek navrhovatelům s tím, že jde o účelové jednání navozující situaci směřující k prohlášení konkursu. Tímto šikanózním postupem se soud nezabýval a tuto otázku obešel tím, že vzal za prokázané skutečnosti vyplývající z přihláškového spisu. V důsledku toho musel dlužník věc urychleně řešit, a proto prostřednictvím svých obchodních partnerů vyřešil otázku dalších věřitelů tak, že uznal svůj závazek vůči B., s.r.o. ve výši 3.804.667,- Kč, který by však bez prohlášení konkursu nebyl splatný, přičemž zbylá část závazku (230.000,-Kč) zanikla. Stejně zanikly i závazky k dalším v napadeném rozhodnutí uvedeným věřitelům. Spolu s odvoláním předložil potvrzení těchto věřitelů, že ti k datům v nich uvedeným (K. B., a.s. k 20.5.2002, ITB G., s.r.o. k 27.5.2002) pohledávky za dlužníkem nemají. Věřitel B., s.r.o. dne 27.5.2002 takto prohlásil, že pohledávka v částce 230.600,- Kč zanikla, ve zbývající části 3.804.667,- Kč by bez prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebyla splatná. K tvrzení o zániku pohledávky F. ú. v P. předložil kopii pokladní složenky z 17.5.2002. Navrhovatelé navrhli potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a to dle § 212 a 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst.2 písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Podle § 4 odst. 2 ZKV v návrhu na prohlášení konkursu musí navrhující věřitel doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a uvést okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Podle § 12a odst. 2 ZKV soud usnesením prohlásí k návrhu věřitele konkurs, bude-li osvědčeno, že dlužník je v úpadku, a budou-li splněny ostatní zákonem stanovené podmínky. Dlužník je v úpadku ve smyslu § 1 odst. 2, 3 ZKV, pokud má více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky, nebo - s výjimkou osoby fyzické, která není podnikatelem - je předlužen. Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, přičemž postačuje neplnění alespoň jednoho z těchto znaků. Z § 12a odst. 3, 4 ZKV je pak třeba dovodit, které skutečnosti podmiňují prohlášení konkursu, a zda tedy není namístě zamítnutí návrhu proto, že majetek dlužníka zřejmě nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, event. zda prohlášení konkursu nevylučují skutečnosti předpokládané v odstavci třetím citovaného ustanovení. V daném případě soud prvního stupně v zásadě správně dovodil, že byl osvědčen úpadek dlužníka projevující se nedostatkem jeho platební schopnosti, neboť bylo prokázáno, že dlužník neplnil po delší dobu své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž v době prohlášení konkursu jistě byli oba navrhovatelé a další v napadeném rozhodnutí uvedení věřitelé. Tato zjištění soudu prvního stupně v odvolání kvalifikovaně nepopíral a závěr o tom, že je v úpadku, proto ničím zásadním nezpochybnil. Jak je uvedeno výše, úpadek jakéhokoliv dlužníka může být naplněn ve formě insolvence či předlužení, popř. v obou těchto formách. Insolvencí je třeba chápat déletrvající neschopnost hradit splatné závazky, míněno tím všechny závazky a v celém rozsahu. V případě dlužníka přitom shodně se soudem prvního stupně nemá odvolací soud pochyb o tom, že ten své splatné závazky vůči navrhovatelům neplnil po delší dobu, přičemž v podrobnostech odkazuje na to, co bylo uvedeno v usnesení z 19.2.2002 č.j. 1 Ko 476/2001-111, jímž bylo ve výroku o prohlášení konkursu zrušeno usnesení soudu I. stupně z 20.9.2001. Odvolací soud zde vyložil, z jakých důvodů má pohledávky navrhovatelů za doložené, přičemž v průběhu řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, jež by umožňovala tento závěr revokovat. Relevanci nelze přiznat ani dlužníkově námitce poukazující na údajnou účelovost při postupování pohledávek za dlužníkem původním věřitelem na navrhovatele. I pokud by totiž zde takový úmysl byl prokázán, nelze přijmout závěr, že se k žádné z postoupených pohledávek při rozhodování o návrhu na prohlášení konkursu nepřihlíží. Soudní praxe se ustálila na tom, že k zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu dojde tehdy, jestliže bude prokázáno, že k postoupení pohledávky došlo výlučně z důvodu šikany dlužníka nebo snahy věřitele dosáhnout úhrady nevymahatelné pohledávky s vyloučením nalézacího řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 44/2001). Takto je však třeba rozhodovat výlučně v případech, kdy jsou v řízení za podmínek shora uvedených osvědčeny toliko pohledávky postupitele a postupníka, popř. jen pohledávky postupníků, tedy za situace, kdy nebyla osvědčena splatná pohledávka jiného věřitele bez vazby na účelové jednání účastníků postupní smlouvy. Je tomu tak proto, že dlužníkův závazek odpovídající postupované pohledávce samozřejmě nadále trvá, pouze nelze mít za naplněný jeden ze znaků úpadku, jímž je pluralita věřitelů (§ 1 odst. 2 ZKV). Pokud proto dlužník má i jiné věřitele, nemůže se prohlášení konkursu úspěšně bránit argumentací, že toliko některým věřitelům byly jejich pohledávky vůči dlužníku postoupeny účelově. Jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 6 a 14 odst. 1 písm. a/ ZKV účinky prohlášení konkursu nastávají dnem vyvěšení usnesení na úřední desce soudu. Tímto dnem se dlužník stává úpadcem a oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce konkursní podstaty. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Z toho je zřejmé, že odlišně od např. nalézacího řízení, kdy je pro vydání rozsudku rozhodující stav v době jeho vyhlášení, což platí i pro odvolací řízení, v řízení o prohlášení konkursu musí odvolací soud zvažovat, zda podmínky pro prohlášení konkursu byly dány v době, kdy soud prvního stupně takto rozhodl, tedy v okamžiku, kdy návrhu na prohlášení konkursu vyhověl. Při posuzování důvodnosti odvolání je proto bez významu, že dlužník po prohlášení konkursu svůj závazek vůči F. ú. v P. uhradil. V podstatě totéž lze říci i ohledně dlužníkových závazků vůči dalším věřitelům, neboť z dlužníkem předkládaných dokladů neplyne než to, že dlužník nemá mít splatné závazky v době, kdy již byl na jeho majetek konkurs prohlášen. Nikterak tím tedy není vyvráceno zjištění soudu prvního stupně stran existence těchto závazků k 14.5.2002. Není však vyloučeno, že při splnění zákonných podmínek bude možné ukončit konkurs jinak než vydáním rozvrhového usnesení, např. formou nuceného vyrovnání dle § 34 a násl. ZKV či zrušením konkursu dle § 44 odst. 1 ZKV. Shodně se soudem prvního stupně dovozuje též odvolací soud, že do data prohlášení konkursu byl dlužníku poskytnut dostatečný časový prostor k úhradě skutečně existujících splatných závazků, a že pokud přesto tyto zcela uhrazeny nebyly, je možno za dané situace konstatovat déletrvající insolvenci. Pro posouzení důvodnosti odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu je přitom rozhodující stav platný v době rozhodování soudu prvního stupně, přičemž dlužník ani netvrdil, že by své výše konkretizované závazky měl k 14.5.2002 zcela zapraveny. Pro úplnost třeba zmínit, že soud při úvaze o důvodnosti návrhu na prohlášení konkursu není povinen exaktně zkoumat výši pohledávek jednotlivých věřitelů, neboť to je vyhrazeno až další fázi řízení - přezkumnému jednání, popř. incidenčnímu řízení. Při zvažování úpadku však odlišně od řízení nalézacího postačuje osvědčení pohledávky jako takové, bez toho, že by soud nutně musel znát její přesnou výši. Za situace, kdy dlužník žádnými relevantními argumenty nezpochybnil konkrétní skutkové závěry soudu prvního stupně o existenci svých výše uvedených závazků (např. právě doložením toho, že byly zcela zaplaceny či dohodnuta změna jejich splatnosti), pokládá odvolací soud odvolání za účelové a liché. Protože tedy v daném případě byl osvědčen úpadek dlužníka, nebylo zjištěno, že absentuje majetek dostačující k úhradě nákladů řízení, a nebyl zjištěn ani žádný ze zákonem stanovených důvodů, jenž by prohlášení konkursu nedovoloval, neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Podle § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu lze ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí podat proti němu dovolání, a to u Krajského soudu v Hradci Králové. V Praze dne 16. července 2002 JUDr. František K u č e r a , v.r . předseda senátu Za správnost vyhotovení: