Jestliže soud zamítá návrh na zápis do obchodního rejstříku, a se zřetelem na ust. § 5 odst. 5 zák. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, do nadačního rejstříku, na základě nedostatků listin, jimiž se podle zvláštních předpisů dokládají zapisované skutečnosti, musí provádět dokazování těmito listinami při jednání, aby tak umožnil účastníkům řízení se k nim vyjádřit podle § 123 o.s.ř.

11 Cmo 64/2002-27 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z přesedy JUDr. Antonína Mokrého a soudkyň JUDr. Evy Sekaninové a JUDr. Hany Záhořové ve věci navrhovatelů: l. Mgr. P.K., bytem v P., 2. Mgr. I. K., bytem ve V., Slovenská republika, o zápis Nadačního fondu K. se sídlem v P., , do nadačního rejstříku, za účasti H. K., bytem V., Slovenská republika a J. H., bytem v P., k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2002 č.j. F 82876/2001, F 104668/2001-2l t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl zamítnut návrh na zápis shora uvedeného nadačního fondu do nadačního rejstříku s odůvodněním, že zakládací listina není v souladu se zákonem, neboť jako účel fondu stanoví vesměs činnosti, což je v rozporu s jeho povahou jako účelového sdružení majetku (§ 1 odst. l zák. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, dále jen "zákon"). Listina také v rozporu se zněním zákona počítá s tvořením nadačního jmění, které u nadačního fondu narozdíl od nadace nelze vytvářet. Konečně považoval soud I. stupně za nepřípustné, aby na správu fondu bylo možno vynakládat až 6O% finančních prostředků fondu. Proti usnesení podali navrhovatelé odvolání, v němž navrhli, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že se zápis do nadačního rejstříku povoluje. Namítali, že o obecné prospěšnosti cílů stanovených zakládací listinou nemůže být pochyb, protože přímo vyplývají ze znění zákona. Podle jejich názoru není oprávněná ani další výtka napadeného usnesení, že totiž nejvýše přípustné procento nákladů na správu nadace je příliš vysoké, protože zákon v tomto ohledu žádné meze neklade a určuje jen způsob jeho určení. Odvolání je důvodné, i když je tomu tak z jiných důvodů, než které jsou v něm uplatněny . Podle § 212a odst. l o.s.ř., není-li stanoveno jinak, lze rozhodnutí soudu přezkoumat v odvolacím řízení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. K vadám řízení, které jsou uvedeny v § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k těm vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží odvolací soud z úřední povinnosti. V souzené věci k takovým vadám v řízení před soudem I. stupně došlo a proto nezbylo, než napadené usnesení zrušit a věc tomuto soudu vrátit podle § 221 odst. l o.s.ř. k dalšímu řízení. Procesní vada ve smyslu citovaných ustanovení o.s.ř., kterou trpí řízení před soudem I. stupně, spočívá v tom, že tento soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Otázku, kdy soud v řízení ve věcech obchodního rejstříku a se zřetelem na ust. § 5 odst. 5 zákona i ve věcech nadačního rejstíku musí ve věci rozhodovat při nařízení jednání, upravuje pro daný případ ust. § 2OOd odst. 2 věta druhá o.s.ř., podle něhož soud vždy nařídí jednání, provádí-li dokazování ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními předpisy. Takové dokazování bylo třeba v souzené věci provést, protože soud dospěl k závěru, že zakládací smlouva nadačního fondu má vady, které jsou v rozporu se zákonem, což brání provedení zápisu se zřetelem na ust. § 200d odst. l o.s.ř. ve spojení s ust. § 5 odst. 5 zákona. Tato vada řízení způsobila, že soud zabránil účastníkům, aby se mohli ve smyslu § 123 o.s.ř. vyjádřit k důkazu (tj. zakládací smlouvě), na jehož základě bylo rozhodnuto v jejich neprospěch. Tak jim byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, což je se zřetelem na ust. § 212a odst. 5 ve spojení s ust. § 229 odst. 3 o.s.ř. dokonce důvod zmatečnosti napadeného rozhodnutí. Soud by mohl o věci rozhodnout bez nařízení jednání podle § 2OOd odst. 2 věta první o.s.ř. jen tehdy, kdyby návrhu nejen nikdo neodporoval, ale kdyby též bylo možno ve věci rozhodnout bez provádění důkazů jen na základě listin, jimiž se podle zvláštních předpisů (srov. § 31 odst. 2 obch. zák.) dokládají zapisované skutečnosti. Jestliže však soud měl o souladu těchto listin se zákonem pochybnosti, bylo třeba provést dokazování, aby se účastníci měli možnost k nim vyjádřit. K tomu účelu bylo proto třeba nařídit jednání, neboť věta druhá cit. stanovení pro takový případ přikazuje soudu takto jednat vždy, tj. i tehdy, jestliže návrhu nikdo neodporoval. Jen pro upřesnění je třeba dodat, že na danou věc se nevztahuje speciální ustanovení § 200e odst. 4 o.s.ř., protože nejde o žádnou z věcí vyjmenovaných v odst. l cit. ustanovení a vypočtených podle ust. § 9 odst. 3 písm. b), d), e), f) a g) o.s.ř. Na soudu I. stupně v dalším řízení bude, aby řídě se právním názorem odvolacího soudu při jednání provedl důkaz listinami, na nichž bude zakládat své případné zamítavé stanovisko k návrhu na zápis, umožnil účastníkům, aby se k nim mohli podle § 123 o.s.ř. vyjádřit, a po uvážení jejich argumentace, popřípadě po doplnění dokazování dalšími listinami, které účastníci nově předloží, ve věci znovu rozhodl (§ 221 odst. l, § 226 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 27. května 2002 JUDr. Antonín M o k r ý v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: