Za stavu, kdy konec lhůty dle § 23 odst. 4 a 24 odst. 1, 2 ZKV připadl na sobotu, neděli nebo svátek, je třeba vycházet z toho, že posledním dnem lhůty se stává nejbližší následující pracovní den.

13 Cmo 196/2001-17 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Romany Vostrejšové a JUDr. Michala Kubína v právní věci žalobce: F. n. m., se sídlem v P., proti žalovanému: JUDr. Z. L., advokát se sídlem v M., správce konkursní podstaty úpadce O., spol. s r.o. se sídlem M., o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2001 č.j. 51 Cm 414/99-9 t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2001 č.j. 51 Cm 414/99-9 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky žalobce, přihlášené do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce O., spol. s r.o. ve výši 4.072.900,- Kč, a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žaloba byla podána po uplynutí 30 denní zákonné hmotněprávní lhůty, neboť usnesením č.j. 96 K 69/98-4 vyzval konkursní soud žalobce k podání předmětné incidenční žaloby, usnesení bylo žalobci doručeno dne 14.10.1999, žaloba byla podána dne 15.11.1999. Soud uzavřel, že žaloba byla podána po uplynutí zákonné třicetidenní hmotněprávní lhůty a žalobu zamítl, aniž by se zabýval věcným posouzením uplatněného nároku. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání. V něm vytýkal soudu prvního stupně, že nesprávně posoudil běh třicetidenní lhůty, ve které je nezbytné podat incidenční žalobu. Poukázal na skutečnost, že usnesení konkursního soudu obsahující výzvu k podání incidenční žaloby bylo žalobci doručeno dne 14.10.1999, žaloba byla doručena soudu dne 15.11.1999. Uvedl, že konec zákonné třicetidenní lhůty připadl na 13.11.1999, přičemž tento den byla sobota, takže pokud žaloba byla doručena soudu dne 15.11.1999 (pondělí), byla podána včas. V této souvislosti odkázal na § 122 obč.zák. o počítání běhu lhůt. Pro odvolací řízení navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba na určení pravosti pohledávky ve výši 4.072.900,- Kč byla doručena soudu prvního stupně dle podacího razítka dne 15.11.1999. Usnesení konkursního soudu ze dne 7.10.1999 sp.zn. 96 K 69/98, kterým byl žalobce vyzván k uplatnění popřeného nároku ve výši 4.072.900,- Kč do třiceti dnů ode dne doručení usnesení, bylo žalobci doručeno dne 14.10.1999. Žalobce byl k podání předmětné žaloby konkursním soudem vyzván podle ust. § 24 odst. 1 zák.č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění před novelou provedenou s účinností od 1.5.2000 zák.č. 105/2000 Sb. (dále jen ZKV), podle kterého je správce oprávněn popřít nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom konkursní soud uvědomil žalobce, o jehož nárok šlo, a současně ho vyzval, aby nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do 30 dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s upozorněním, že jinak se na popřený nárok, jeho uplatněnou výši nebo uplatněný právní důvod nevezme zřetel. Ke zmeškání lhůty podle § 24 odst. 1 ZKV přitom soud přihlíží z úřední povinnosti. Z § 82 odst. 1 o.s.ř. ve vazbě na § 24 odst. 1 ZKV pak plyne, že ke včasnému uplatnění nároku je třeba, aby žaloba došla nejpozději posledního dne lhůty soudu, který prohlásil konkurs, tedy že nestačí jen podání k poštovní přepravě. Při úvaze o tom, zda žaloba byla podána v zákonné hmotněprávní lhůtě v trvání třiceti dnů od doručení výzvy k jejímu podání, odvolací soud především bral v úvahu délku této lhůty a následky jejího zmeškání v konkursu. Zaujal přitom stanovisko, že za situace, kdy v důsledku marného uplynutí třiceti dnů nemůže být věřitel v konkursu uspokojen, je třeba důsledně trvat na tom, aby uvedená lhůta byla konkursnímu věřiteli zachována v celém rozsahu, a to i za situace, kdy její poslední den připadne na sobotu, neděli či svátek. Obdobně je běh lhůt upraven i v jiných předpisech hmotného práva (např. § 122 občanského zákoníku). Vyšel přitom z toho, že prakticky identické stanovisko (Nález č. 108) zaujal Ústavní soud České republiky, dle kterého v případě, kdy soudem aplikovaný právní předpis neobsahuje speciální úpravu počítání času, je třeba za stavu, kdy konec lhůty připadl na neděli, vycházet z obecného pravidla počítání času, které platí jak pro lhůty hmotněprávní, tak pro lhůty procesní, totiž z pravidla, že posledním dnem lhůty se stává nejbližší následující pracovní den. Vzhledem k tomu, že výzva k podání žaloby byla žalobci doručena dne 14.10.1999, počal běh lhůty k podání incidenční žaloby dne 15.10.1999 (pátek), přičemž poslední den lhůty připadl na den 13.11.1999 (sobota). Nejblíže následujícím pracovním dnem pak v posuzované věci byl 15.11.1999 (pondělí), tohoto dne také žalobce podal žalobu u příslušného soudu. Soud prvního stupně proto nesprávně posoudil, že žaloba byla podána po uplynutí třicetidenní lhůty uvedené v § 24 odst. 1 ZKV. V důsledku toho pak byl i nesprávným jeho další procesní postup, kdy se žalobou po věcné stránce nezabýval. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc podle ust. § 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na tom nyní bude, aby v novém řízení na základě důkazů účastníky navržených posoudil, zda je dán právní důvod vzniku žalobcem přihlášené a žalovaným popřené pohledávky a zabýval se námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný ve vyjádření na č.l. 5 spisu. V novém rozhodnutí pak soud vyjádří svůj závěr o skutkovém stavu věci a posoudí věc po právní stránce. V rozhodnutí, kterým bude řízení končit, nově rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů. P o u č e n í : proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 30. května 2002 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: