Zamítá-li soud incidenční žalobu pro předčasnost, vyjádří tento důvod ve výroku svého rozhodnutí.

13 Cmo 220/2002-52 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Romany Vostrejšové a JUDr. Michala Kubína v právní věci žalobce: M. J., bytem v P., zast. Mgr. P. G., advokátem se sídlem v P., proti žalovanému: JUDr. J. L., advokátka se sídlem v P., správkyně konkursní podstaty úpadce K. b. P., a.s. v likvidaci se sídlem v P., zast. JUDr. V. K., advokátem se sídlem v P., o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2002 č.j. 12 Cm 196/2000-34 t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2002 č.j. 12 Cm 196/2000-34 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení pravosti do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce přihlášené a v jeho průběhu žalovaným popřené pohledávky ve výši 1.676.466,- Kč, představující úpadcovo bezdůvodné obohacení, když mu byla tato částka vyplacena jako nájemné nájemcem nemovitosti, jejímž vlastníkem je žalobce. Na doplnění uvedl, že jako dědic úvěrového dlužníka úpadce odpovídá za dluhy zůstavitele podle § 470 odst. 1 obč.zák. jen do výše převzatého dědictví, tj. do částky 5.273.799,77 Kč. Po odečtení částek k úhradě dluhů podle § 175v odst. 2 o.s.ř. odpovídá úpadci za dluh zůstavitele ve výši 69.401.712,11 Kč v rozsahu 949.611,- Kč. Tuto částku mu uhradil a tím považuje úvěrový vztah zůstavitele a úpadce, jehož předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 35.000.000,- Kč a do něhož jako dědic dlužníka vstoupil, za vypořádaný. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce jako dědic úvěrového dlužníka odpovídá úpadci do výše nabytého dědictví ve výši 5.273.799,77 Kč. Za rozhodující považuje žalobcův souhlas s tím, že nájemné z pronájmu jeho zděděné nemovitosti bude použito na úhradu dluhu zemřelého úvěrového dlužníka v uvedeném rozsahu. Namítl neplatnost nájemní smlouvy, kterou tehdy nezletilý žalobce pronajal nemovitost třetí osobě vzhledem k tomu, že byl zastoupen svou matkou jako zákonným zástupcem, zatímco měl být zastoupen opatrovníkem. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl a rozhodl, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení. Poté, co posoudil obsah přihlášky pohledávky, dospěl k právnímu závěru, že trpí vadami bránícími jejímu přezkumu, a shledal proto žalobu předčasnou s tím, že po právní moci rozsudku bude třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášky pohledávky. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 150 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů z důvodu hodného zvláštního zřetele spočívajícího v povinnosti žalobce žalobu podat na základě výzvy žalovaného pod hrozbou, že jinak nebude na jeho pohledávku v konkursu brán zřetel. Shora uvedený rozsudek žalovaný v zákonem stanovené lhůtě napadl odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně nesprávné právní hodnocení přihlášky a závěr o předčasnosti žaloby. Zdůraznil, že pokud žalobce až v průběhu řízení uvedl, že úpadci uhradil 946.611,- Kč, nejedná se o vadu přihlášky pohledávky, ale o uvedení nových skutečností, což byl důvod pro zamítnutí žaloby. Doplnil, že si je vědom zvláštnosti situace, za které podává odvolání proti rozsudku, podle kterého měl ve věci úspěch, avšak závěr soudu o předčasnosti žaloby považuje za natolik závažný, že jej nelze zhojit návrhem na opravu jeho odůvodnění. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání dle § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř., a přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v ustanovení § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř. Poté dospěl k závěru, že tu nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu tohoto rozhodnutí. K otázce posouzení povahy podání označeného jako odvolání a přípustnosti odvolání: Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle § 202 o.s.ř. odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Podle § 165 o.s.ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno. Ze shora uvedených ustanovení vyplývá, že právo odvolání přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma; odvolání proto nemůže podat ten účastník, jemuž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zcela vyhověno. Pouze výrok rozhodnutí je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje s právní mocí a vykonatelností; prostřednictvím odůvodnění rozhodnutí soud jen sděluje skutkové a právní závěry, které jsou vyjádřeny ve výroku. Odpověď na otázku, zda podání účastníka je nepřípustným odvoláním do důvodů rozhodnutí, případně návrhem na opravu jeho odůvodnění, je vždy výsledkem posouzení obsahu podání. Oprava odůvodnění se může týkat jen skutkových zjištění soudu, tedy výkladu uvedeného v odůvodnění o tom, které skutečnosti má soud za prokázány a které nikoliv, popřípadě o tom, o které důkazy soud opřel skutková zjištění, a závěru o skutkovém stavu věci. Podání žalovaného odvolací soud nemůže posoudit jinak, než jako odvolání. Tomuto závěru svědčí okolnost, že je jako odvolání označeno, jednak vyjádření odvolatele, který vyloučil, že by žádal o opravu odůvodnění. Nad rámec toho nutno uvést, že oprava odůvodnění by se netýkala rozporu se skutkovými závěry soudu, nýbrž jeho právních závěrů, a již z tohoto důvodu postup podle § 165 o.s.ř. nepřichází v úvahu. Soud prvního stupně žalobu zamítl pro její předčasnost obdobně jak by učinil v případě žaloby o zaplacení nesplatné pohledávky. Zatímco v tomto případě důvod zamítnutí žaloby odpadne prostým uplynutím času, ve sporu vyvolaném konkursem se tak stane až poté, co v konkursním řízení bude přihláška pohledávky doplněna a znovu přezkoumána se stejným výsledkem, tedy popřena. Soud prvního stupně tyto úkony de facto žalovanému uložil provést v odůvodnění rozsudku, když konstatoval, že "po právní moci tohoto rozhodnutí bude proto třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky". Uložil tak žalovanému povinnost, již nelze seznat z výroku rozsudku, ale toliko z jeho odůvodnění, tedy způsobem vzbuzujícím pochybnosti, zda žalovaný je vůbec osobou oprávněnou k podání odvolání. Odvolací soud je proto přesvědčen, že z důvodu procesní jistoty účastníků řízení je v daném případě namístě již ve výroku rozsudku uvést, že žaloba je zamítána pro předčasnost, neboť žalovaného nelze hodnotit jako účastníka řízení, který by měl ve věci plný úspěch. Ten by přicházel v úvahu v případě zamítnutí žaloby z věcných důvodů, a proto je na místě přiznat žalovanému, byť byla žaloba zamítnuta, právo podat odvolání. Z důvodů dále uvedených odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně stran vytýkaných nedostatků přihlášky žalobcovy pohledávky. Podle § 20 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném ke 22.10.1999 (dále ZKV), v přihlášce musí být uvedena výše pohledávky, její příslušenství, skutečnosti, na nichž se zakládá, a důkazy, jimiž může být prokázána. Pokud se pohledávka opírá o písemný právní úkon, je třeba připojit i listinu o něm. Je-li přihlašována pohledávka v cizí měně nebo pohledávka nepeněžitá, musí být uvedena její hodnota v české měně. Jde-li o pohledávku, o níž probíhá řízení anebo pohledávku vykonatelnou, je třeba to prokázat listinou. Podle § 23 odst. 2 ZKV konkursní věřitelé pohledávek, které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, mohou se domáhat určení svého práva; žalobu musí podat proti popírajícím konkursním věřitelům i správci; smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v nich uvedené. Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu, rozhodne o pravosti a výši pohledávky příslušný správní orgán. Výkladem shora uvedeným nutno dovodit, že přihláška pohledávky svými náležitostmi i procesními účinky je srovnatelná se žalobou podle § 79 o.s.ř. Ustanovení § 23 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, užívá výraz "právní důvod", který třeba vykládat jako okolnosti (tvrzení), z nichž lze usuzovat na existenci pohledávky, a v tomto směru fakticky zakládá koncentraci povinnosti tvrzení.Projednatelnosti přihlášky není na překážku skutečnost, že je dokládána důkazy, které k tvrzením v ní obsažených, nemají žádný vztah nebo pohledávku neprokazují, neboť koncentrace povinnosti důkazní se vztahuje až na event. incidenční řízení o určení pravosti popřené pohledávky (§ 118b o.s.ř.). Ze spisového materiálu vyplývá, že znění žaloby a přihláška pohledávky jsou v podstatě identické. Žalobce v nich uvádí širší okolnosti, za kterých se stal majitelem nemovitosti, kterou pronajal třetí osobě. Tvrdí nepochybně, že tato třetí osoba za trvání nájemního vztahu poukázala na účet úpadce částku 1.676.466,- Kč a že tato částka patří jemu. Žalobce v těchto listinách dále uvádí, že nemovitost byla zastavena ve prospěch úpadce k zajištění jeho úvěrové pohledávky za žalobcovým otcem. Odvolací soud má oproti závěrům soudu prvního stupně za to, že přihláška pohledávky vyhovuje ustanovení § 20 ZKV. Okolnost, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že žalovaný si započetl na spornou pohledávku svou úvěrovou pohledávku ve výši 5.273.799,77 Kč a žalobce v reakci na to uvedl, že z úvěrového vztahu jako dědic odpovídá úpadci za dluh do částky 949.611,- Kč, není novým tvrzením, které by mělo nějaký vztah k uplatněné pohledávce, ale jen k dalším okolnostem uvedeným v přihlášce, které však pro úplnost přihlášky pohledávky nejsou určující. Soud prvního stupně veden odlišným právním názorem se zatím nezabýval věcí samou. Proto na základě shora uvedených závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, jenž v dalším řízení, vázán právním názorem odvolacího soudu, se bude zabývat věcnými aspekty přihlášené pohledávky. V novém rozhodnutí o věci samé a o nákladech řízení před soudy obou stupňů pak vyjádří ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů nebo proč navržené důkazy neprovedl, a vyloží své právní závěry k nim. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Praze dne 22. října 2002 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: