Je vyloučeno, aby v incidenčním řízení na straně žalující i žalovaná vystupovala táž osoba, byť pokaždé v postavení správce konkursní podstaty jiného úpadce. Alternativa právní věty:Je vyloučeno, aby v incidenčním řízení na straně žalující i žalovaná vystupovala táž osoba, byť pokaždé v postavení správce konkursní podstaty jiného úpadce. Je vyloučeno, aby v incidenčním řízení na straně žalující i žalovaná vystupovala táž osoba, byť pokaždé v postavení správce konkursní podstaty jiného úpadce.

Žalobce se žalobou domáhá proti žalovanému určení, že jeho pohledávka za úpadcem ve výši 93.346.835,30 Kč je po právu. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v tomto řízení se jedná o spor, který nutně předpokládá, že proti sobě stojí dva odlišné subjekty, z nichž každý v řízení hájí svá práva. V daném případě osoba žalobce a žalovaného splývá a nejedná se o spor ve smyslu ustanovení § 2 o.s.ř. Žalobce jako správce konkursní podstaty úpadce A., a.s. v likvidaci podal proti shora uvedenému rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. V jeho odůvodnění uvedl, že zákon o konkursu a vyrovnání nevylučuje, aby ve funkci správce, který pohledávku přihlašuje, a zároveň ve funkci správce, který pohledávku přezkoumává, byla tatáž osoba. Logicky pak nastává situace, kdy se povinnosti, které má tato osoba z titulu svých funkcí správců konkursních podstat u dvou úpadců, dostávají do kolize a svoboda rozhodování této osoby je přímo zákonem značně omezena. Právě z těchto důvodů je zásah soudu jako nezávislého a práva znalého orgánu nezbytný. Dovodil, že na účastníky řízení nutno pohlížet toliko jako na pouhé správce majetku různých úpadců. Přisvědčit závěrům soudu prvního stupně by znamenalo fakticky odejmout právo na soudní ochranu konkursním věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu na majetek úpadce A., a.s. v likvidaci. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle ustanovení § 212 o.s.ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z o d ů v o d n ě n í : Podle ustanovení § 2 o.s.ř. v občanském soudním řízení soudy mimo jiné projednávají a rozhodují spory. Tedy jedná se o řízení sporná, ve kterých jde o to rozhodnout spor o právo mezi dvěma stranami stojícími proti sobě v postavení žalobce a žalovaného. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zák.č. 328/1991 Sb.(dále ZKV) správcem může soud ustavit pouze ve věci nepodjatou osobu. Osoba zapsaná do seznamu správců může své ustavení správcem odmítnout, jen jsou-li pro to důležité důvody. Dle § 8 odst. 2 ZKV je správce povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Dle ustanovení § 8 odst. 3 ZKV z důležitých důvodů může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZKV jestliže to vyžaduje rozsah správy, může soud ustavit pro pomoc správci zvláštního správce pro určitý obor správy. Zvláštní správce má práva, povinnosti a odpovědnost v mezích své působnosti. Podle § 24 ZKV správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde a současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do 30 dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet. Správce podstaty tak je povinen v konkursu náležitě hájit jak zájmy věřitelů, tak i samotného úpadce při co nejoptimálnějším zajištění správy konkursní podstaty. Byla-li správci podstaty zákonem svěřena odpovědnost za správu konkursní podstaty, odpovídá také za škodu vzniklou při výkonu své funkce podle obecně závazných předpisů (viz § 8 odst. 2 ZKV a § 420 obč.zák.). Ze spisu vyplývá, že žalobce jako správce konkursní podstaty úpadce A., a.s. v likvidaci žaluje sebe jako správce konkursní podstaty úpadce K., spol. s r.o. z toho důvodu, že při přezkumném jednání popřel v této funkci pohledávku, kterou do konkursu přihlásil ve funkci správce konkursní podstaty druhého úpadce, tj. A., a.s. v likvidaci. Jedná se o spor vyvolaný konkursem, takže nedodržení zákonné lhůty k podání žaloby je spojeno s tím následkem, že by se k popřené pohledávce dále nemohlo přihlížet. Východiskem pro posouzení důvodnosti odvolání není ryze procesní přístup, který zvolil soud prvního stupně, nýbrž hmotné právo. Lze v této souvislosti poukázat na ustanovení § 22 odst. 2 věta druhá obč.zák. a ustálenou soudní praxi, podle které v obdobných případech fyzická osoba, jež je statutárním orgánem právnické osoby-podnikatele, nemá právo jednat jménem této právnické osoby-podnikatele ve sporu, který s ní vede. Zde přichází v úvahu aplikace § 8 a § 9 ZKV upravujících práva, povinnost a odpovědnost správce a zvláštního správce. Je třeba z obecného hlediska zodpovědět otázku, jak postupovat v případě, kdy správce konkursní podstaty úpadce A/ přihlásí pohledávku tohoto úpadce do konkursu vedeného na majetek úpadce B/ za situace, kdy správcem konkursních podstat obou úpadců je jedna a táž osoba. Zejména v případě konkursů prohlášených na majetek větších společností (např. banky) lze totiž důvodně očekávat, že množina pohledávek či závazků těchto úpadců bude do té míry obsáhlá, že takovou situaci nelze vyloučit, byť jí lze do určité míry předcházet tím, že stejný správce nebude ustavován v případech, kdy lze střet zájmů jednotlivých úpadců očekávat, např. při jejich kapitálovém propojení. Odvolací soud je toho názoru, že pokud nastane situace popsaná v předchozím odstavci, nemusí za takového stavu nutně vždy dojít ke zproštění jednoho ze správců těchto úpadců funkce ve smyslu § 8 odst. 6 ZKV. Takový postup by bylo lze v konkrétních případech i pokládat za nepraktický a mohl by leckdy vést k poškozování zájmu věřitelů a růstu nákladů spojených s konkursem. Typově by tomu mohlo být v případech, kdy přihlášená pohledávka je natolik průkazná, že není žádným z věřitelů ani správcem popřena. Nastane-li ale situace, kdy správce úpadce B/ nepopře při přezkumném jednání pohledávku, již sám přihlásil co správce úpadce A/, avšak k popření došlo některým z konkursních věřitelů a následně byla správcem úpadce A/ ve smyslu § 23 odst. 2 ZKV podána žaloba proti popírajícímu věřiteli a správci úpadce B/ totožnému se žalobcem, ani zde nemusí vždy dojít ke zproštění správce (jak o tom pojednáno dále), neboť by mohlo přicházet v úvahu využití institutu zvláštního správce dle § 9 ZKV, jenž by sám podal co žalobce incidenční žalobu na určení pohledávky, popř. by mohl být účastníkem incidenčního řízení na straně žalované namísto správce úpadce B/, který jinak musí být účastníkem na základě nerozlučného společenství ve smyslu zmiňovaného § 23 odst. 2 ZKV. Z důvodů praktických by zřejmě, pokud by to nevylučovaly zvláštní okolnosti toho kterého případu, byla jednodušší prvá varianta, kdy svým jménem podá incidenční žalobu v mezích své působnosti zvláštní správce. Konečně přichází v úvahu situace totožná s tou, jež je řešena tímto rozhodnutím, že totiž táž osoba pohledávku úpadce přihlásí a následně ji při přezkumném jednání v postavení správce úpadcova dlužníka popře. Odvolací soud je toho názoru, že za takového stavu by se měl z podnětu soudu "incidenčního" zabývat konkursní soud tím, zda není namístě postup uvedený v předchozím odstavci, popř. podle § 8 odst. 6 ZKV zkoumat, zda tento úkon (popření) mohl správce úpadce B/ učinit nestranně, když má v souladu se zákonem o konkursu a vyrovnání řádně plnit své povinnosti i z pozice správce konkursní podstaty úpadce A/, tedy zda nejsou splněny podmínky pro zproštění funkce správce konkursní podstaty některého z úpadců. V každém případě by však v rámci některého z konkursů mělo být po podání incidenční žaloby rozhodnuto dle § 8 odst. 6 či dle § 9 ZKV, neboť, jak již naznačeno výše, je vyloučeno, aby ve sporném incidenčním řízení na straně žalující i žalované vystupovala táž osoba, byť pokaždé v postavení správce konkursní podstaty jiného úpadce. Nastalá procesní situace v dané věci je výsledkem toho, že konkursní soud zřejmě nepostupoval obezřetně a ustanovením téhož správce v případě úpadců, u nichž bylo lze střet majetkových zájmů očekávat, dal vzniknout problému řešitelnému toliko v rámci některého z konkursů. Lze přitom přisvědčit názoru uvedenému v odvolání, že řešení zvolené v incidenčním řízení soudem prvního stupně vede ve svých důsledcích k odnětí žalobcova ústavního práva na soudní ochranu, a nelze je proto v dané věci použít. Ve shora se shora uvedenými závěry odvolací soud proto postupoval dle § 221 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc dle § 221 odst. 2 o.s.ř. vrátit k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Na tom nyní bude, aby vyzval konkursní soud k posouzení nastalé situace dle § 8 odst. 6 či § 9 ZKV, tedy aby ten zhodnotil, zda účastník řízení jako správce konkursní podstaty úpadců mohl jednat zároveň v zájmu obou, když ve funkci správce konkursní podstaty prvního z nich popřel pohledávku, kterou přihlásil ve funkci správce konkursní podstaty druhého z nich, a aby přijal takové řešení, kterým by byla šetřena shora uvedená ústavní zásada na soudní ochranu právních subjektů. Na zvážení soudu prvního stupně pak zůstává postup dle ustanovení § 109 odst. 2 písm.c/ o.s.ř., protože v jiném řízení bude řešena otázka,která může mít význam pro další postup soudu v této věci.