Stanovení odměny likvidátora investičního fondu jmenovaného na návrh Komise pro cenné papíry soudem přísluší ve smyslu § 1 a 2 odst. 1 a 2 vyhl. 362/2001 Sb. Komisi pro cenné papíry a nikoli soudu.

14 Cmo 127/2002-49 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Římalové a soudců JUDr. Vojtěcha Trojánka a JUDr. Jana Kalfuse v právní věci návrhu navrhovatele Č. r. - K. p. c. p. se sídlem P., na jmenování a určení odměny likvidátora společnosti J.i.s. i. f., a.s. v likvidaci se sídlem Č. B., za účasti Ing. P. T., bytem S., o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2002 č.j. 13 Cm 19/2002-19, takto: Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. potvrzuje . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22.3.2002 č.j. 13 Cm 19/2002-19 jmenoval likvidátorem shora uvedené společnosti Ing. P. T.(výrok I.). Dále zamítl návrh, aby soud stanovil likvidátorovi odměnu ve výši 500,- Kč za hodinu účelně vynaloženého času při provádění likvidace s tím, že za celou dobu likvidace nesmí celková odměna přesáhnout 80.000,- Kč a placení odměny se řídí vyhláškou Ministerstva financí č. 362/2001 Sb., kterou se upravují podrobná pravidla pro stanovení a placení odměny za výkon funkce nuceného správce a likvidátora investiční společnosti nebo investičního fondu (výrok II.). Dále uložil shora uvedené společnosti uhradit soudní poplatek z návrhu ve výši 1.000,- Kč (výrok III.). Výroky o jmenování likvidátora a o soudním poplatku nabyly právní moci 1.5.2002. Výrok o zamítnutí návrhu na stanovení odměny likvidátora soud prvního stupně odůvodnil tím, že z ustanovení § 2 odst.1 vyhl.č. 362/2001 Sb. vyplývá, že stanovení odměny likvidátora investičního fondu je v pravomoci navrhovatele a nikoli soudu. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, výslovně směřující do zamítavého výroku sub. II. Vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že z ustanovení § 34 odst.1 zák.č. 248/1991 Sb. ve spojení s § 71 odst.6 obch. zák. jednoznačně plyne, že byl-li likvidátor jmenován soudem, byť na návrh Komise pro cenné papíry, určuje odměnu soud. Výklad ustanovení § 1 a 2 odst.1 vyhl.č. 362/2001 Sb. učiněný soudem prvního stupně považuje za nesprávný, neboť tato vyhláška je prováděcím právním předpisem nižší právní síly a musí být v souladu se zákonem. Nelze proto dovodit, v rozporu se zákonnou úpravou, že odměnu likvidátora jmenovaného soudem na návrh Komise pro cenné papíry určuje navrhovatel. Podle odvolatele vyhláška samotná nemohla, při odlišném znění zákona, tuto pravomoc založit. Odvolatel proto požadoval změnu napadeného výroku tak, aby jeho návrhu na určení odměny likvidátora bylo vyhověno. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeném (§ 212 o.s.ř.). Odvolání neshledal důvodným. Jediným odvolacím důvodem je, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 205 odst.1 písm. g/ o.s.ř.). Stěžejní otázkou tak je, kdo je oprávněn stanovit odměnu likvidátora investičního fondu jmenovaného na návrh Komise pro cenné papíry soudem. Pro závěr o této otázce je třeba vycházet z ustanovení § 34 odst.1 zákona č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen "zákon o InvF"), podle něhož se zrušení a likvidace investiční společnosti a investičního fondu řídí obchodním zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákon o InvF je speciální právní normou ve vztahu k obchodnímu zákoníku. Jinak řečeno, obchodní zákoník je pro investiční společnosti a fondy použitelný jen tehdy, pokud zákon o InvF neobsahuje zvláštní úpravu - a tu právě ohledně likvidátora obsahuje. Tento speciální právní předpis přímo v ustanovení § 35 upravuje zrušení investiční společnosti nebo investičního fondu soudem. V prvním odstavci tohoto ustanovení stanoví, že pokud dojde ke zrušení investiční společnosti nebo investičního fondu soudem, jmenuje a odvolává likvidátora soud na návrh Komise do 24 hodin doručení návrhu. Dále stanoví i podmínky, které musí splňovat osoba likvidátora (§ 36a odst.1, § 37 písm. m/ InvF). Uvedený zákon tak obsahuje ve vztahu k obchodnímu zákoníku speciální úpravu pro jmenování likvidátora a tudíž i s tím související otázku odměny likvidátora je třeba posuzovat podle speciálního předpisu, vycházejícího ze zákona o InvF, a nikoli podle obecného ustanovení § 71 obch. zák. Při jmenování likvidátora soudem na návrh Komise pro cenné papíry tak soud likvidátora jmenuje nikoli podle § 71 obch. zák., ale podle § 35 InvF. Jde o speciální režim likvidátorů, včetně určení jejich odměny. V případě jmenování likvidátora podle § 71 obch. zák. se určuje odměna a náhrada hotových výdajů likvidátora podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb. Pro odměnu likvidátorů investičních společností a investičních fondů platí úprava zcela jiná. Zákon č. 151/1996 Sb., kterým byl novelizován zákon o investičních společnostech a fondech, zmocnil Ministerstvo financí upravit vyhláškou podrobná pravidla pro stanovení a placení odměny za výkon funkce nuceného správce a likvidátora investiční společnosti nebo investičního fondu. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva financí č. 362/2001 Sb., která výslovně upravuje i výši a způsob stanovení a placení odměny za výkon funkce likvidátora stanoveného soudem. V ustanovení § 2 odst.1 uvedená vyhláška výslovně stanoví, že likvidátorovi investičního fondu stanoví odměnu Komise. Je zde zřejmý záměr zákonodárce, aby stanovení odměny v případě likvidátora jmenovaného Komisí i v případě likvidátora jmenovaného soudem na návrh Komise bylo soustředěno v rukou jednoho orgánu. Odvolací soud tak uzavírá, že s ohledem na speciální úpravu jmenování likvidátora v zákoně o InvF, nelze ve smyslu § 34 odst.1 tohoto zákona užít pro určení odměny likvidátora obecné ustanovení § 71 obch. zák. Odvolací soud proto plně sdílí závěr soudu prvního stupně, že stanovení odměny likvidátora investičního fondu jmenovaného na návrh Komise pro cenné papíry soudem přísluší ve smyslu § 1 a 2 odst.1 vyhl.č.362/2001 Sb. Komisi pro cenné papíry a nikoli soudu. V této části návrhu vyhovět nelze a soud prvního stupně jej proto oprávněně zamítl. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř. za situace, kdy navrhovatel s odvoláním neuspěl a ostatním účastníkům náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu v Brně do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Městského soudu v Praze. V Praze dne 25. července 2002 JUDr. Olga Ř í m a l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: