Je-li třeba pro řízení dokladu o doručení písemnosti, nelze soudní písemnost adresovat do dodávací schránky (do tzv. PO BOXu) jestliže tak soud přesto učiní, je náhradní doručení této písemnosti vyloučeno.

Usnesením ze dne 22. 5. 2002 zastavil K r a j s k ý s o u d v Hradci Králové odvolací řízení o odvolání žalobce ve věci zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Usnesení je odůvodněno tím, že žalobce nezaplatil soudní poplatek za odvolání ani ve lhůtě soudem stanovené, a proto soud podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení o odvolání zastavil. Žalobce napadl usnesení včas podaným odvoláním, jímž se domáhá jeho zrušení a požaduje, aby bylo pokračováno v odvolacím řízení a odvolateli uložena povinnost zaplatit soudní poplatek. Uvádí, že žalobci ani jeho zmocněnci nebyla výzva soudu k zaplacení soudního poplatku doručena a ani nebyli informováni držitelem poštovní licence o uložení zásilky či vyzváni k jejímu vyzvednutí. Žalobci tedy nebyla dána možnost splnit poplatkovou povinnost ve smyslu zákona č. 549/1991 Sb. Zdůrazňuje, že odvoláním proti rozsudku dal najevo naprostý nesouhlas s výkladem soudu prvního stupně a je připraven po celou dobu od podání odvolání ke splnění poplatkové povinnosti. Usnesení o zastavení řízení považuje za velmi necitlivé, pokračující v tendenci směřující ke znevýhodnění žalobce v tomto sporu. Žádá odvolací soud o "zmírnění výkladu ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř., neboť tvrdostí zákona v porovnání s nedokonalým výkonem činnosti tzv. držitelem poštovní licence by neměly být dány možnosti pro poškozování žalobce - odvolatele". Podle názoru odvolatele by se rigorózní výklad ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. měl vztahovat na případy vykazující zcela zjevnou neochotu adresáta zásilky převzít, a nikoliv na tento případ, v němž byly doposud zásilky bez problému přebírány. V tomto případě by tedy řízení nemělo být zastaveno, považuje to za necitlivé, nespravedlivé a za zjednodušený výklad ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř., ignorující snahu postižené strany domoci se i za cenu značných soudních poplatků spravedlivého rozhodnutí. Dodává, že "vzhledem k uvedeným skutečnostem žádá odvolací soud, aby v případě vrácení tohoto sporu soudu prvního stupně byl z dalšího rozhodování vyloučen soudce Mgr. T. L., neboť skutečnosti uvedené žalobcem v odvolání ze dne 8. 3. 2002 a v tomto odvolání nezaručují nestrannost a objektivnost tohoto soudce v rozhodování tohoto sporu". Žalovaní se k výzvě soudu prvního stupně k odvolání vyjádřili a navrhují jeho potvrzení. Konstatují, že soud vycházel z tzv. fikce doručení dle ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. Tuto fikci mohl žalobce vyvrátit pouze prokázáním, že se v době doručování nezdržoval v místě doručení, žalobce nic takového v odvolání netvrdil, ani nepřítomnost v místě doručení neprokázal. Pouze obecně zpochybnil kvalitu doručování prostřednictvím České pošty, a. s. Dodávají, že žalobce měl možnost zaplatit soudní poplatek nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení a soud by usnesení zrušil. Z obsahu žalobcova odvolání však vyplývá, že poplatek nezaplatil ani v odvolací lhůtě. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, zrušil je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z o d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně v napadeném usnesení správně uvedl, že podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění vzniká odvolateli poplatková povinnost podáním odvolání. K tomu odvolací soud dodává, že poplatek je podle § 7 odst. 1 citovaného zákona splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy již podáním odvolání. Podle § 9 odst. 1 citovaného zákona, nebyl-li poplatek splatný podáním odvolání zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě žalobce poplatek při podání odvolání nezaplatil, a proto jej soud na základě § 9 odst. 1 citovaného zákona usnesením správně vyzval k jeho zaplacení a stanovil mu k tomu lhůtu 3 dnů od doručení citovaného usnesení. Soud, který řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, vycházel z toho, že žalobci bylo citované usnesení doručeno náhradním způsobem, dle ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. V daném případě, jak bude dále uvedeno, však podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly splněny. Z dodejky připojené ke spisu se podává, že usnesení vyzývající žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání bylo doručováno na adresu JUDr. J. J., obecný zmocněnec, PO BOX 65, P. Podle § 46 odst. 1 o. s. ř. fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoliv bude zastižena. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Náhradní doručení je právní fikcí, která je podmíněna vyvratitelnou domněnkou, že se adresát v místě doručení v době doručení nachází. Odvolací soud konstatuje, že doručení na PO BOX je nepřípustné, neboť nejde o způsobilé doručení, nejde totiž o místo, kde se někdo zdržuje. Nelze tudíž vůbec na daný případ aplikovat ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. Za dané situace tedy usnesení, jímž byla žalobci stanovena lhůta k zaplacení odvolacího poplatku, nebylo žalobci vůbec doručeno a nebyly tedy splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení vymezené v § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění. Odvolací soud proto na základě § 221 odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení, jímž bylo odvolací řízení zastaveno, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba postupem stanoveným v § 46 o. s. ř. žalobci výzvu k zaplacení odvolacího poplatku řádně doručit. Pokud jde o žalobcem vznesenou námitku podjatosti soudce Mgr. T. L., nelze o ní zatím rozhodnout, neboť žalobce vůbec neuvedl, v čem je spatřován důvod pochybnosti o nepodjatosti jmenovaného soudce, jeho námitka je naprosto nekonkrétní, žalobce jen uvádí, "že skutečnosti uvedené žalobcem v odvolání ze dne 8. 3. 2002 a v tomto odvolání nezaručují nestrannost a objektivnost tohoto soudce v rozhodování tohoto sporu". Pokud by tedy žalobce na vznesené námitce trval, bylo by třeba, aby ji doplnil tak, aby obsahovala konkrétní skutečnosti, které dle jeho názoru zakládají pochybnosti o podjatosti soudce a které se týkají některé ze skutkových podstat vyloučení soudce vymezených v § 14 odst. 3 o. s. ř. Bylo by také potřebné, aby uvedl, kdy se o důvodu vyloučení dozvěděl, a aby označil důkazy, kterými mohou být prokázány skutečnosti zakládající důvod soudcova vyloučení.