Výzva soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. musí být natolik konkrétní, aby z ní bylo patrné, ke kterému tvrzení nenavrhl účastník důkazy a že soud bude považovat uvedené tvrzení za neprokázané, neoznačí-li účastník žádné důkazy.

9 Cmo 386/2001-44 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a soudců JUDr. Zdeňka Štencla a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: C.ČR, a. s., se sídlem P., proti žalovanému: F. P., nar. 15. 11. 1976, naposled bytem P., zastoupenému opatrovníkem Městskou částí Praha 15, o zaplacení 17.915,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 21 Cm 276/2000-33 ze dne 17.5.2001, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2001 zamítl žalobu o zaplacení 17.915,- Kč s příslušenstvím a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl odůvodněn tím, že se žalobce domáhal zaplacení 17.915,- Kč z důvodu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru. Podle žaloby byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému tím způsobem, že žalobce v souladu se smlouvou uhradil za žalovaného cenu zboží převzatého žalovaným. Soud z provedených důkazů zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena. Žalobce však nenavrhl žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, že za žalovaného skutečně předmětnou částku uhradil, ačkoliv byl o povinnosti důkazní soudem poučen. Ze skutečnosti, že prodejce potvrdil odebrání zboží, k jehož zakoupení byl spotřebitelský úvěr poskytnut, nelze bez dalšího dovodit, že cena zboží byla žalobcem prodejci zaplacena. Žalobce tedy neunesl břemeno důkazní podle § 120 odst. 1 o. s. ř., a soud proto žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že nebyl řádně vyzván podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení chybějících důkazů a o následcích nesplnění výzvy. Odvolací soud podle § 212 a § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že v předmětné věci nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. V protokolu z jednání před soudem prvního stupně je uvedeno: "Žalobce byl soudem vyzván ve smyslu § 118a o. s. ř. k doplnění dalších listinných důkazů k prokázání oprávněnosti žalovaného nároku." Toto poučení bylo formulováno obecně, proto se odvolací soud dále zabýval otázkou, zda má být poučení provedené soudem podle § 118a o. s. ř. konkrétní, či zda postačuje pouze obecné poučení, jako tomu bylo v dané věci. V systému neúplné apelace, založené novelou o. s. ř. provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., nemohou účastníci v odvolacím řízení podle § 205a odst. 1 o. s. ř. uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Je proto nutné umožnit účastníkovi v řízení před soudem prvního stupně, aby mohl vznést veškerá tvrzení významná pro výsledek věci a navrhnout důkazy k prokázání těchto tvrzení. Tuto funkci plní též § 118a, který stanoví soudu poučovací povinnost, a to v odst. 3 povinnost vyzvat účastníka k označení důkazů těch sporných tvrzení, ke kterým dosud žádné důkazy nenavrhl. Dále je soud povinen poučit účastníka o následcích nesplnění výzvy, tj. že soud v takovém případě bude považovat určité tvrzení za neprokázané. Jak z povahy systému neúplné apelace, tak i z textu odst. 3 § 118a o. s. ř. je nutno dovodit, že výzva k označení důkazů k tvrzení, ke kterému dosud účastník žádné důkazy nenavrhl, musí být učiněna zcela konkrétně. Účastníkovi musí být z výzvy soudu zřejmé, ke kterému tvrzení nenavrhl důkazy a dále, že soud nebude uvedené tvrzení považovat za prokázané, pokud účastník žádné důkazy neoznačí. Postačovalo-li by pouze obecně formulované poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., uvedené ustanovení by postrádalo jakýkoliv smysl a obsah. V dané věci soud prvního stupně nevyzval žalobce k označení důkazů k tvrzení, že žalobce zaplatil prodejci cenu zboží, které žalovaný obdržel a nepoučil jej o následcích nesplnění této výzvy. Z toho důvodu soud nesplnil poučovací povinnost stanovenou v § 118a odst. 3 o. s. ř., což je ve smyslu § 205 odst. 2 c) o. s. ř. vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto, aniž by se zabýval věcí samou z hlediska hmotného práva, napadený rozsudek v části dotčené odvoláním bez ústního jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) dle § 221 odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Podle § 224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 9. května 2002 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: