Vnitřní výhrada při provedení právního úkonu nemá žádný vliv na právní vztah založený tímto úkonem. Případný úmysl výstavce vlastní směnky (žalovaného), že měl v úmyslu zajistit směnkou pouze část dluhu, ač směnku vystavil k návrhu majitele směnky za účelem zajištění celého dluhu nemůže ničeho změnit na jejich vzájemném vztahu. Alternativa právní věty:Tvrzení výstavce vlastní směnky (žalovaného), že měl v úmyslu zajistit směnkou pouze část dluhu, ač směnku vystavil k návrhu majitele směnky za účelem zajištění celého dluhu, není námitkou z vlastního vztahu žalovaného vůči majiteli směnky.

Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 23.11. 1999 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 25. 5. 2001 rozhodl, že se směnečný platební rozkaz zrušuje v rozsahu směnečného peníze 11.781,- Kč a v rozsahu náhrady nákladů řízení 28,- Kč s tím, že ve zbývající části se ponechává v platnosti (bod I. výroku). Soud dále uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 2.640,- Kč (bod II. výroku). V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že soud vydal k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, ve kterém uložil žalované zaplatit směnečný peníz 13.167,- Kč s 6% úrokem ode dne 19.5.1998 - 2 a náhradu nákladů řízení 528,- Kč. Žalovaná vznesla včas proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, ve kterých uvedla, že uzavřela smlouvu o dílo s panem Z. B., který pracoval s četou dělníků. Panu B. byla poskytnuta záloha, aby mohl zaplatit ubytování, které ale zaplaceno nebylo. Žalobce uvedl, že pracovníky ponechá na ubytovně jen v tom případě, když podepíše směnku. Žalovaná potřebovala, aby pracovníci pana B. dokončili práci, proto směnku podepsala. Smlouva o dílo nebyla respektována, proto panu B. vznikl dluh minimálně ve výši poskytnutých záloh. Žalovaná trvala na tom, aby pan B. převzal dluh, který vznikl ubytováním jeho pracovníků. Žalobci byla zaslána směnka pana B., ve které se tento zavázal ji uhradit ve prospěch žalobce a zároveň přislíbil vrátit poskytnuté zálohy na práce. Soud provedl důkazy listinami a výslechy účastníků a Z. B. Námitky žalované soud zhodnotil jako námitky kauzální. Podstatou námitek žalované je tvrzení, že s žalobcem neměla uzavřenu žádnou smlouvu a že směnka zahrnovala cenu za ubytování pracovníků, zaměstnaných jejím subdodavatelem panem B. Žalovaná tedy namítla nedostatek kauzálního vztahu mezi účastníky. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že námitky žalované jsou zčásti důvodné. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že směnka se týkala částky za ubytování na ubytovně společnosti I. s. r. o. pracovníků pana B., který jako subdodavatel pracoval pro žalovanou na základě smlouvy o dílo. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že na ubytovně byli ubytováni 4 pracovníci pana B., kteří za ubytování nezaplatili, a proto měli být z ubytovny vystěhováni. Ubytování bylo prodlouženo poté, co se žalovaná zavázala zaplatit směnku. Ze smlouvy o pronájmu č. 05/98, uzavřené mezi I. s. r. o. a Z. B., soud zjistil, že nájemci byly poskytnuty nebytové prostory na dobu 29.4. - 30.6. 1998, přičemž bylo sjednáno nájemné v denní výši 660,- Kč + 5 % DPH. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nevznikl vztah, na základě kterého by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci vymáhanou částku, když ubytování v takovém rozsahu nesjednala; je prokázáno, že sjednala ubytování pouze v rozsahu 2 dnů. Cenu za 1 den ubytování uvedenou ve smlouvě mezi I. s. r. o. a Z. B. vzal soud za obvyklou a dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost zaplatit za ubytování částku za 2 dny, tj. celkem 1.386,- Kč. V části předmětu řízení, přesahující tuto sumu, soud proto směnečný platební rozkaz zrušil a obdobně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů námitkového řízení bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že s ohledem na převážný úspěch bylo žalované přiznáno 75 % náhrady nákladů právního zastoupení. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl zrušit rozsudek a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně žalobce doplnil, že navrhuje případně rozsudek změnit a směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti v celém rozsahu. V odůvodnění odvolání žalobce uvedl, že se soud zabýval jinou věcí, než která byla předmětem směnečné žaloby. Nájemní smlouva na ubytování pracovníků byla uzavírána nikoliv na dva dny nýbrž na celou dobu ubytování s tím, že ubytování uhradí pan B. Tomu odpovídá i výše směnky. Žalovaná se k odvolání vyjádřila a navrhla napadený rozsudek potvrdit. Kauzální námitky žalované byly prokázány v souladu s Čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) včetně toho, že žalobce jednal vědomě při nabývání směnky na škodu žalované. S ohledem na bod 15., hlavu I, část dvanáctou zákona č. 30/2000 Sb. odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř.). Odvolací soud podle § 212 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal část rozsudku napadenou odvoláním (část bodu I. výroku, ve které byl zrušen směnečný platební rozkaz v rozsahu směnečného peníze 11.781,- Kč a náhrady nákladů řízení 28,- Kč včetně závislého výroku o náhradě nákladů námitkového řízení, obsaženého v bodu II. výroku) a po provedeném ústním jednání dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné. Část bodu I. výroku, ve které byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti (povinnost žalované zaplatit směnečný peníz ve výši 1.386,- Kč s 6% úrokem z částky 13.167,- Kč do zaplacení a náhradu za soudní poplatek 500,- Kč), zůstala odvoláním nedotčena (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Z o d ů v o d n ě n í : Žalovaná při jednání uvedla, že směnku podepisovala za časové tísně a pod tlakem okolností. Žalobce podmínil další ubytování pracovníků podpisem celé směnečné sumy, která odpovídala ceně ubytování za celé předchozí období do dne 15.5.1998, byť žalovaná požadovala prodloužení ubytování pracovníků pouze o 2 dny. Směnku tedy podepsala v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Podle § 175 odst. 4 první věty o. s. ř. podá-li odpůrce včas námitky, nařídí předseda senátu k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. S ohledem na zásadu koncentrace řízení, vyjádřenou v citovaném ustanovení, která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se proto odvolací soud zabýval výlučně námitkami podanými proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesenými v zákonné třídenní lhůtě. Námitky z vlastního vztahu žalované, neboli tzv. kauzální námitky, jsou upraveny v ustanovení Čl. I § 17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), které podle Čl. I § 77 odst. 1 zákona platí i pro směnky vlastní. Podle tohoto ustanovení kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že dlužník, jedná-li se o kauzální námitky, může vznášet vůči majiteli směnky jen takové námitky, které mají původ ve vztahu tohoto dlužníka k tomuto konkrétnímu majiteli směnky. Aby se žalovaná ubránila touto námitkou ze svého vlastního vztahu k žalobci, spadající pod citované ustanovení, musí v námitkách v prvé řadě konkrétně uvést kauzu směnky (důvod jejího vystavení) a jakým způsobem následně důvod vystavení směnky odpadl a dále v námitkovém řízení tato svá tvrzení prokázat. K tvrzení žalované, že žalobce jednal při nabývání směnky vědomě na škodu žalované, je nutno uvést, že se v dané věci nemůže uplatnit možnost obsažená v Čl. I § 17 ZSŠ, podle které může žalovaný ze směnky činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastním vztahu k dřívějšímu majiteli, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. V dané věci nebyla předmětná směnka indosována, neměla tedy žádného dřívějšího majitele. Odvolací soud se dále zabýval tím, co námitky žalované obsahovaly a dospěl k odlišnému závěru ohledně jejich právního významu než soud prvního stupně. Žalovaná v námitkách uvedla, že: a) Směnka zajišťovala úhradu ubytování pracovníků pana B. v ubytovně I. s. r. o. Žalovaná požadovala ubytování pracovníků od pátku 15. 5. 1998 do pondělí. Vzhledem k tomu, že žalovaná potřebovala nutně zajistit ubytování pracovníků do uvedeného data, aby mohli dokončit stavební práce, směnku podepsala. b) Pan B. vystavil směnku ve prospěch žalobce, ve které se zavázal, že zaplatí směnku vystavenou žalovanou. Dále pan B. přislíbil vrácení poskytnutých záloh. Toto bylo sděleno žalobci a byla mu zaslána směnka vystavená p. B. Jak plyne z námitek a tvrzení žalované při odvolacím jednání, žalovaná vystavila vlastní směnku, která zajišťovala zaplacení nákladů ubytování pracovníků za určité období do pondělí 18. 5. 1998, byť žalovaná ve skutečnosti měla zájem pouze o zajištění ubytování na dobu 3 dnů. Tato vnitřní výhrada žalované nemění nic na tom, že uzavřela s žalobcem nepojmenovanou (směnečnou) dohodu, na základě které vystavila ve prospěch žalobce směnku zajišťující zaplacení ceny ubytování ve výši 13.167,- Kč, nikoliv pouze za ubytování v délce tří dnů. Pokud je směnka vlastní vystavena za účelem zajištění dluhu, relevantní námitkou podle Čl. I § 17 ZSŠ z vlastního vztahu výstavce vůči majiteli směnky může být pouze tvrzení, že zajišťovaný dluh již byl splněn nebo že tento dluh nevznikl. Toto tvrzení musí být konkrétně specifikováno a nezbytným je též vylíčení kauzy směnky (důvod jejího vystavení, tj. obsah směnečné dohody). V dané věci žalovaná netvrdila, že dluh za ubytování pracovníků pana B., odpovídající výši směnky, byl zaplacen nebo že nevznikl. Tvrzení žalované, že ve skutečnosti měla zájem o zajištění platby za ubytování v menším rozsahu, je právně irelevantní, neboť ve směnečné dohodě, na základě které byla směnka žalovanou vystavena, bylo dohodnuto zajištění platby za ubytování pracovníků ve výši 13.167,-Kč. Tvrzení, že jiná osoba vystavila směnku ve prospěch žalobce za účelem zaplacení ubytování pracovníků, nemá vliv na existenci směnečného závazku žalované z předmětné směnky. Námitka podepsání směnky v tísni je irelevantní byť už jen z toho důvodu, že ustanovení § 49 ObčZ se vztahuje na dvoustranné právní úkony a vystavení směnky vlastní je jednostranný právní úkon. Podepsání směnky v situaci vylíčené v námitkách a též při odvolacím jednání nezakládá nepřímé donucení, které by svou intenzitou způsobilo nesvobodu vůle při podpisu směnky. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitky žalované byly nedůvodné, neboť neobsahovaly tvrzení, která by byla relevantní pro povinnost žalovaného ze směnečného platebního rozkazu. Z toho důvodu odvolací soud v souladu s § 212 odst. 1 a § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek v napadeném rozsahu tak, že ponechal v platnosti i tu část směnečného platebního rozkazu, ve které byl platební rozkaz zrušen.