Je-li dohodnuto, že úvěrový věřitel přijme od úvěrového dlužníka jeho pohledávku proti třetí osobě jako prostředek ke splění závazku z úvěrové smlouvy (datio solutionis causa), a není-li dohodnuto něco jiného, závazek z úvěrové smlouvy nezaniká postoupením pohledávky, ale až tím, že si úvěrový věřitel opatří pomocí postoupené pohledávky takové plnění, které mu podle úvěrové smlouvy patří (finanční prostředky).

9 Cmo 97/2001 - 62 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Štencla a soudců JUDr. Heleny Šteflové a JUDr. Marie Grygarové v právní věci navrhovatele : K. b., a.s., proti odpůrci : F., družstvo se sídlem v L., zast. advokátem Mgr. R. S., sídlem v L., o zaplacení Kč 2,275.693,21, o odvolání navrhovatele a odpůrce do rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 26 Cm 2562/97 - 35 ze dne 30. října 2000, takto : I. Výrok rozsudku soudu prvního stupně se mění a zní takto : Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli částku Kč 2,206.375,51 s 25% úrokem p.a. od 18.3.1997 do zaplacení. Ve zbytku se žaloba z a m í t á . II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku Kč 179.284,- do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli částku Kč 69.317,64 s 25% úrokem p.a. jdoucím od 18.3.1997 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta (bod I. výroku). Dále soud rozhodl, že navrhovatel je povinen nahradit odpůrci náklady řízení v částce Kč 31.466,50, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. R. S. (bod II. výroku). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že navrhovatel opíral svůj nárok o tvrzení, že odpůrce nesplatil svůj úvěrový dluh ze dvou úvěrových smluv, kterými byl odpůrci poskytnut navrhovatelem úvěr v celkové výši Kč 3,000.000,-, přičemž výši úvěrového dluhu s přísl. ke dni podání žaloby představuje žalovaná částka. Odpůrce odmítl žalovaný nárok s odůvodněním, že podle jeho názoru byl úvěrový dluh v plné výši zapraven na základě dvou smluv o postoupení pohledávek, kterými byly odpůrcem postoupeny navrhovateli pohledávky za společností F.B.P., s.r.o. Jedná se o pohledávky z kupní smlouvy a ze smlouvy o nájmu nebytových prostor. Soud ve věci nařídil jednání, v jehož rámci provedl dokazování listinami. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dvě úvěrové smlouvy, na jejichž základě poskytl navrhovatel odpůrci úvěr ve výši Kč 3,000.000,-. Odpůrce úvěr řádně nesplácel a dlužil navrhovateli částku Kč 2,275.693,21 jako úvěrový dluh. Dne 26.1.1996 uzavřeli účastníci smlouvy o postoupení pohledávek, jimiž odpůrce postoupil navrhovateli svá práva ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a kupní smlouvy, které odpůrce uzavřel se společností F. B. P., s.r.o., a to k úhradě závazků z úvěrových smluv, což bylo ve smlouvách o postoupení pohledávek výslovně uvedeno. Soud posoudil smlouvy o postoupení pohledávek jako dohodu o tom, že navrhovatel přijme od odpůrce jiný předmět plnění na úradu úvěrového dluhu než peníze (datio in solutum). Z tohoto závěru soud dovodil, že tímto způsobem odpůrce zčásti splnil svůj závazek z úvěrových smluv. Navrhovatel uplatnil své postoupené pohledávky proti společnosti F. B. P., s.r.o. v konkursním řízení ve výši Kč 2,206.375,57, přičemž pohledávka byla správcem konkursní podstaty v této výši uznána. V této části tedy má soud za prokázané, že dluh odpůrce zanikl, a proto v uvedeném rozsahu bylo třeba žalobu zamítnout. Ohledně zbývající částky ve výši Kč 69.317,64 odpůrce neprokázal, že by tuto část dluhu navrhovateli zaplatil, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Proti rozsudku se včas odvolal navrhovatel i odpůrce. Navrhovatel výrok rozsudku napadl v rozsahu, ve kterém byla jeho žaloba zamítnuta a navrhl, změnu napadeného rozsudku v tom smyslu, že žalobě bude v zcela vyhověno. Odpůrce pak napadl výrok rozsudku ve rozsahu, ve kterém mu bylo uloženo zaplatit navrhovateli částku Kč 69.317,64 s přísl. a navrhl, aby rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Navrhovatel v odvolání uvedl, že smlouvy o postoupení pohledávek soud nesprávně hodnotil jako splnění závazku odpůrcem. Zastává názor, že závazek z úvěrových smluv bude splněn až bude navrhovateli jakožto věřiteli poskytnuto plnění. Zjištění pohledávky v konkursním řízení přitom za zaplacení pohledávky nelze považovat. Není rovněž pravdou, že by v obou smlouvách o postoupení pohledávek bylo výslovně uvedeno, že slouží k úhradě úvěrových dluhů. Ve smlouvě o postoupení práv z kupní smlouvy není v tomto smyslu uvedeno nic a ve smlouvě o postoupení práv z nájmu nebytových prostor sice tato zmínka je, avšak je z ní možno pouze dovodit, že postoupení pohledávky je prostředkem, ze kterého mělo docházet k postupnému uhrazování dluhu. Odpůrce ve svém odvolání uvedl, že podle jeho názoru, byla navrhovatelova pohledávka z úvěrových smluv postoupením pohledávek zcela zapravena, a proto žaloba měla být jako zcela nedůvodná zamítnuta. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek při ústním jednání podle § 212 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné. V úvodním přednesu oba účastníci setrvali na svých stanoviscích vyjádřených před soudem prvního stupně a odkázali na obsah podaných odvolání. Žádný z účastníků nenavrhl, aby řízení bylo doplněno o provedení dalších důkazů. Odvolací soud sám doplnil dokazování čtením obou smluv o postoupení pohledávek ze dne 26.1.1996. Oba účastníci rovněž shodně prohlásili, že na základě těchto smluv o postoupení pohledávek navrhovatel nezískal dosud žádné finanční plnění. Odpůrce prohlásil, že na základě rozsudku prvního stupně navrhovateli zaplatil částku Kč 69.317,70 a navrhl důkaz pokladní složenkou. Odvolací soud poté provedl důkaz čtením pokladní složenky. Odvolací soud z provedených důkazů zjistil, že ve smlouvě o postoupení pohledávky z kupní smlouvy uzavřené mezi odpůrcem a společností F. B. P., s.r.o. není ničeho uvedeno o tom, že by postoupené pohledávky měly sloužit k úhradě úvěrových dluhů odpůrce. Ve smlouvě o postoupení budoucích pohledávek ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi odpůrcem a společností F.B.P., s.r.o. je uvedeno, že odpůrce navrhovateli postupuje všechny své pohledávky z plateb nájemného, a to až do úplného vyrovnání závazků odpůrce vyplývajících z úvěrových smluv. Z pokladní složenky odvolací soud zjistil, že odpůrce dal dne 30.11.2000 své bance příkaz zaplatit na účet navrhovatele částku Kč 69.317,70. Odvolací soud dovodil, že je sice teoreticky možné, aby dlužník přijal od věřitele na splnění závazku jiné než původně smluvené plnění (datio in solutum), avšak tento způsob splnění dluhu musí vyplývat z výslovné dohody stran, ze zákona, či z úředního rozhodnutí. V daném případě tato dohoda nevyplývá ani z úvěrové smlouvy, ani ze smlouvy o postoupení pohledávky z kupní smlouvy, ani ze smlouvy o postoupení pohledávky ze smlouvy o nájmu nebytových prostor. Z ust. čl.II. smlouvy o postoupení pohledávky ze smlouvy o nájmu nebytových prostor je však možno dovodit, že navrhovatel přijal od odpůrce pohledávku jako prostředek ke splnění závazku z úvěrových smluv (datio solutionis causa), tedy prostředek k opatření toho, k čemu je odpůrce zavázán (finanční prostředky). Závazek odpůrce z úvěrových smluv tedy nezaniká postoupením pohledávky ze smlouvy o nájmu nebytových prostor navrhovateli, ale až tím, že si navrhovatel pomocí postoupené pohledávky opatří takové plnění, které mu podle úvěrových smluv patří (peněžité plnění). Jelikož v daném případě je nesporné, že z postoupené pohledávky navrhovatel dosud od společnosti F. B. P., s.r.o. nezískal žádné plnění, je třeba z tohoto hlediska hledět na odpůrcovy závazky z úvěrových smluv jako na nesplněné. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že správce konkursní podstaty úpadce F. B. P., s.r.o. pohledávku navrhovatele ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ve výši Kč 2,206.375,57 v konkursním řízení uznal, neboť uznáním pohledávky si navrhovatel dosud žádné peněžní prostředky na splnění závazků odpůrce z úvěrových smluv neopatřil. Žaloba byla proto podána právem, a soud prvního stupně jí měl v plném rozsahu vyhovět. Na druhé straně bylo ovšem nutno v odvolacím řízení přihlédnout ke skutečnosti, že odpůrce, přestože podal do rozsudku soudu prvního stupně odvolání, zaplatil navrhovateli po vydání rozsudku na splnění závazku z úvěrových smluv částku Kč 69.317,70. V tomto rozsahu bylo proto třeba žalobu zamítnout. Odvolací soud tedy uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, a proto nezbylo, než za použití § 220 o.s.ř. napadený rozsudek změnit tak, jak ve výroku uvedeno. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1,2, a § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch navrhovatele. Náklady navrhovatele představují zaplacené soudní poplatky ve výši Kč 179.284,-. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Při splnění předpokladů taxativně vymezených v § 237 - § 239 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000 lze do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí proti němu podat dovolání, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Pokud nebudou povinnosti uložené tímto rozsudkem dobrovolně splněny, lze se domáhat jejich splnění návrhem na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. V Praze dne 4. listopadu 2002 JUDr. Zdeněk Š t e n c l v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: