Nedošlo-li k žádnému zpeněžení majetku náležejícího do konkursní podstaty, nemusí být předkládána konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty spolu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů správce podléhající přezkoumání postupem podle § 29 zákona o konkursu a vyrovnání. V takovém případě je však třeba, aby správce vyúčtoval svou odměnu a výdaje při zrušení konkursu. Až po předložení vyúčtování odměny a výdajů správce může soud posoudit, kolik činí náklady konkursu, zda je lze (a z jakých zdrojů) uspokojit či nikoli a zda má rozhodnout o zrušení konkursu proto, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu.

1 Ko 142/2003-198 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., v konkursu vedeném na majetek úpadce F.U., s.r.o. v likv., sídlem B., o odvolání M. n. d., a.s., sídlem H., zast. Mgr. P. K., bytem H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 18 K 83/2000-100 ze dne 8. listopadu 2002 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 18 K 83/2000-100 ze dne 8.listopadu 2002 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. 18 K 83/2000-100 ze dne 8.11.2002 rozhodl o zrušení konkursu vedeného na majetek F.-U., s.r.o. v likv. (dále jen úpadce) pro nedostatek majetku k úhradě nákladů konkursu, správci konkursní podstaty úpadce Ing. B. B. (dále též správce) uložil, aby do 30 dnů ode dne právní moci usnesení předložil soudu účetní závěrku úpadce a uzavřel účetní knihy, a rozhodl o publikaci usnesení. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se správce podáním doručeným soudu dne 29.10.2002 domáhal zrušení konkursu po vyloučení neprodejného majetku podstaty - ropoplynových sond pro nedostatek majetku k úhradě nákladů konkursu. S vyloučením sond z konkursní podstaty nesouhlasí zástupce věřitelů M. n. d., a.s. (dále též zástupce věřitelů nebo odvolatel), proto je dle soudu postupem podle ust. § 27 odst.6 zákona o konkursu a vyrovnání z podstaty vyloučit nelze. Soud však dále uvedl, že dle správce by zpeněžení sond bylo možné pouze společně s převodem dobývacích prostorů Hodonín I. a II., tyto dobývací prostory však byly rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 6.5.2002 zrušeny, a nesouhlas zástupce věřitelů je dle správce vyvolán záměrem získat dotace na provedení likvidace sond. Soud zaujal názor, že likvidace sond žádný prospěch podstatě nepřináší a pokračování konkursu slouží odvolateli k získání dotací. Protože vlastnictví ropoplynových sond samo o sobě neumožňuje úhradu nákladů konkursu a nároků správce, není dle soudu po ztrátě dobývacích prostorů možné je zpeněžit a správci se to také od 14.11.2001 nepodařilo. Soud proto dospěl k závěru, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, a rozhodl o jeho zrušení podle ust. § 44 odst.1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání. Pokud jde o odměnu a hotové výdaje správce, uvedl, že o nich nerozhodoval, neboť je správce dosud nevyúčtoval, a že o nich rozhodne v souvislosti se zproštěním Ing. B. funkce správce s tím, že budou uspokojeny ze zálohy zaplacené odvolatelem. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uváděl, že podmínky ust. § 44 odst.1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání nejsou splněny, neboť majetek podstaty k úhradě nákladů konkursu postačuje. Dle jeho tvrzení ropoplynové sondy tvořící konkursní podstatu umístěné v dobývacích prostorech Hodonín I a Hodonín II, popř. Hodonín III, jsou zpeněžitelné, přestože Obvodní báňský úřad v Brně rozhodl v roce 2002 o zrušení dobývacích prostorů. Je sice pravdou, že s existencí dobývacího prostoru je spjato právo k dobývání výhradního ložiska, vlastnické právo k ropoplynovým sondám však lze bez ohledu na tuto skutečnost převést. Odvolatel dále zdůrazňoval, že konkurs na majetek úpadce byl prohlášen již 14.11.2001 a o zrušení dobývacích prostorů bylo rozhodnuto až dne 6.5.2002, přičemž již dne 7.2.2002 vyzval odvolatel správce k tomu, aby provedl výběrové řízení na odprodej využitelných sond. Jednalo se o třináct sond zpeněžitelných po 46.000,- Kč za kus, celkový výnos by tedy činil 598.000,- Kč. Přestože správci nic nebránilo ve zpeněžení sond, neučinil pro to nic. Oznámení Ministerstva životního prostředí o zahájení správního řízení ve věci stanovení průzkumných území pro provádění geologických prací ze dne 21.10.2002, které odvolatel připojil k odvolání ve fotokopii, nasvědčuje dle odvolatele naopak tomu, že existují zájemci o využívání sond, které tvoří konkursní podstatu, a obsah protokolů o kontrolách provedených ve dnech 25.10. a 30.10.2002 Obvodním báňským úřadem v Brně, jež odvolatel rovněž předložil, nasvědčuje tomu, že sondy jsou bez povolení využívány k těžbě ropy. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 44 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání zruší soud usnesením konkurs, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání, a) zjistí-li, že tu nejsou předpoklady pro konkurs, b) po splnění rozvrhového usnesení, c) na návrh úpadce, jestliže všichni konkursní věřitelé vyjádřili svůj souhlas na listině s úředně ověřeným podpisem a souhlasil-li s tím správce, d) zjistí-li, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, přičemž nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z podstaty, f) došlo k fúzi úpadce nebo k převodu jmění úpadce na společníka úpadce. Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, soud dovodil závěr o nedostatečnosti majetku podstaty k úhradě nákladů konkursu z tvrzení správce, že ropoplynové sondy tvořící majetek podstaty jsou po zrušení dobývacích prostorů, kde jsou umístěny, neprodejné. Stejně jako správce dovozoval i konkursní soud tento závěr ze sdělení Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 13.11.2001 (založeno na č.l. 283), dle jehož názoru je možné převést sondy do vlastnictví jiného subjektu pouze společně s převodem dobývacího prostoru, v němž se nacházejí, a pouze do té doby, než dojde ke zrušení dobývacího prostoru, přičemž nový vlastník by musel mít oprávnění k hornické činnosti a musel by získat souhlas báňského úřadu k převodu dobývacího prostoru. Dlužno poznamenat, že Obvodní báňský úřad v Brně neupozornil správce na to, že by platná právní úprava vylučovala převod vlastnictví k ropovodným sondám, ale poukázal na to, že zájem o jejich koupi bude nepochybně podmíněn i následnou možností ropu dobývat a že zájemce musí splňovat určité podmínky k výkonu takové činnosti. Ostatně, hodnocení právního stavu, t.j. v daném případě otázky, zda sondy lze v rámci konkursu zpeněžit či nikoli, přísluší toliko soudu, a soud prvního stupně tuto otázku zcela pominul. Ze spisu odvolací soud dále zjistil, že správce dne 1.8.2002 provedl soupis podstaty (založen na č.l. 75 a 76) a do soupisu zapsal 125 ropoplynových sond včetně potrubních přípojek v dobývacích prostorech Hodonín I a II, jedenáct z nich ocenil částkou 46 tisíc Kč (zbývající oceněny nebyly) a konkursní podstatu jako celek ocenil tomu odpovídající částkou 506.000,- Kč. Kromě listin zmíněných shora předložil odvolatel spolu s odvoláním i dopis ze dne 7.2.2002 (založen na č.l.107), jenž adresoval správci a v němž ho upozornil na možnost odprodeje celkem třinácti sond, z nich deseti společnosti T., s.r.o. Přestože obsah tohoto dopisu nasvědčuje i zájmu odvolatele o likvidaci sond (není tedy vyloučeno, že se soud prvního stupně v hodnocení záměrů odvolatele nemýlil), není pochyb o tom, že správce zahrnul do soupisu konkursní podstaty majetek, o němž se lze domnívat, že jej lze zpeněžit, resp. z ničeho neplyne a ničím nebylo doloženo, že se jedná o majetek nezpeněžitelný. O tom, že by se správce pokusil majetek podstaty zpeněžit či že by alespoň ověřil tvrzení odvolatele o zájmu T., s.r.o. na odkoupení několika sond, není ve spise žádná zmínka. Při rozhodování o odvolání přihlédl odvolací soud též k tomu, že soud prvního stupně nerespektoval ani ust. § 8 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání, které sice připouští, že konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty spolu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů správce nemusí být předkládána v každém konkursu a nemusí být přezkoumána postupem podle ust. § 29 zákona konkursu a vyrovnání, nedošlo-li k žádnému zpeněžení majetku z podstaty, ale v takovém případě vyžaduje, aby správce vyúčtoval svou odměnu a výdaje při zrušení konkursu. V daném případě měl proto soud prvního stupně dříve, než rozhodl o návrhu správce na zrušení konkursu, požadovat na správci předložení vyúčtování odměny a výdajů. Ostatně, teprve poté by mohl posoudit, kolik činí náklady konkursu a zda je lze a z jakých zdrojů uspokojit. Nelze totiž nezmínit, že kromě majetku podstaty zapsaného v soupise, jehož hodnota byla vyčíslena tak, jako popsáno výše, měl správce na úhradu nákladů k dispozici zálohu ve výši 50.000,- Kč složenou odvolatelem jakožto navrhovatelem konkursu (po vydání napadeného usnesení vyúčtoval správce odměnu a výdaje částkou 23.500,- Kč). Z těchto zjištění odvolací soud dovodil, že při vydání napadeného rozhodnutí nevycházel soud prvního stupně z přesného a úplného zjištění skutkového stavu věci, proto shledal odvolání důvodným a podle ust. § 221 odst.1 a 2 občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude též třeba, aby soud prvního stupně rozhodl i o návrhu odvolatele na zproštění Ing. B. funkce správce konkursní podstaty úpadce z důvodů v zásadě shodných s těmi, jimiž argumentoval v odvolání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 2. září 2003 JUDr. Jiří K a r e t a v.r. předseda senátu Za správnost: