Zákon o konkursu a vyrovnání je jak vůči předpisům vymezujícím procesní postupy, tak vůči předpisům obsahujícím hmotněprávní úpravu ve vztahu zvláštního k obecnému, neobsahuje však úplnou odlišnou od úpravy obecné, ale obecnou úpravu toliko modifikuje. Proto při přezkoumání věcné správnosti návrhu na rozvrh vychází konkursní soud z usnesení schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, současně je však povinen respektovat obecnou úpravu nedotčenou zákonem o konkursu a vyrovnání a skutečnosti, které mají vliv na rozsah a způsob uspokojení pohledávek, musí ve svých závěrech respektovat. Není-li zástavní věřitel i osobním věřitelem úpadce, má sice právo na uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, nemůže však participovat na výtěžku zpeněžení zbývajícího majetku náležejícího do konkursní podstaty.

1 Ko 182/2003-155 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., v konkursu vedeném na majetek úpadce Ing. G. Š., bytem P., o odvolání RNDr. L.S. a E.S., obou bytem P., zastoupených advokátem JUDr. R. K., sídlem P., proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 93 K 3/2001-146 ze dne 27. března 2003 t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 93 K 3/2001-146 ze dne 27. března 2003 se v bodě I. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v konkursu vedeném na majetek Ing. G. Š. (dále jen úpadce) usnesením č.j. 93 K 3/2001-146 ze dne 27.3.2003 rozhodl o rozvrhu čistého výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 465.625,78 Kč mezi věřitele pohledávek druhé třídy s tím, že jejich pohledávky budou uspokojeny do výše 5,958285 %, přičemž věřitele uvedl ve výroku jmenovitě, včetně výše jejich zjištěných pohledávek a částek, jež jim mají být vyplaceny (bod I. výroku). Současně rozhodl o vrácení zálohy ve výši 50.000,- Kč RNDr. L. S. (bod II. výroku) a Mgr. E.K., správkyni konkursní podstaty úpadce, uložil, aby rozvrh provedla do 10 dnů od právní moci rozhodnutí, aby do upraveného seznamu přihlášek zapsala, jaká částka byla na každou z pohledávek zaplacena, a aby do 15 dnů od právní moci rozhodnutí podala o provedení rozvrhu písemnou zprávu (bod III. výroku). V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 16.12.2002, které nabylo právní moci dne 5.2.2003, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správkyně konkursní podstaty úpadce. Podáním ze dne 29.1.2003 předložila správkyně návrh na rozvrh čistého výtěžku zpeněžení konkursní podstaty na neuspokojené zjištěné konkursní pohledávky druhé třídy, který po vyplacení všech pohledávek za podstatou včetně odměny a hotových výdajů správkyně činí 465.625,78 Kč, když v konečné zprávě byla k tomuto účelu schválena částka 460.298,10 Kč a částka 5.327,68 Kč přirostla dodatečně na úrocích. Soud shledal návrh správkyně věcně správným, proto na jeho základě vydal rozvrhové usnesení. Zmínil, že usnesením ze dne 20.8.2002 rozhodl podle ust. § 28 zákona o konkursu a vyrovnání o vydání výtěžku ve výši 317.298,80 Kč na uspokojení pohledávky odděleného věřitele Komerční banky, a.s. ve výši 7.875.885,70 Kč, když tato pohledávka byla při přezkumném jednání konaném dne 22.11.2001 popřena správkyní co do částky 1.003.135,40 Kč a nebyla popřena žádným z konkursních věřitelů, správkyně ale popřenou část pohledávky dne 10.9.2002 dodatečně uznala a soud usnesením ze dne 25.10.2002 (správně mělo být uvedeno datum 25.9.2002) podle ust. § 24 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání rozhodl, že ji pokládá za zjištěnou v plné výši. Po uspokojení pohledávek, které lze podle ust. § 31 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení, tak v konkursu zbylo rozhodnout o uspokojení pohledávek druhé třídy v celkové výši 7.932.060,93 Kč ze zbytku čistého výtěžku zpeněžení majetku z konkursní podstaty, jenž činí 465.625,78 Kč. Protože náklady spojené s udržováním a správou podstaty včetně nároku správkyně na odměnu a na úhradu hotových výdajů byly uspokojeny, rozhodl soud podle ust. § 32 odst.6 zákona o konkursu a vyrovnání o vrácení zaplacené zálohy na náklady konkursu. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolali RNDr. L. S. a E. S. (dále jen odvolatelé) a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil v bodě I. výroku a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání potvrdili, že pohledávku přihlášenou do konkursu vedeného na majetek úpadce Komerční bankou, a.s. skutečně nepopírali. Dle jejich názoru měl však soud při stanovení rozsahu uspokojení pohledávky Komerční banky, a.s. vzít v úvahu skutečnost, že úpadce nebyl osobním dlužníkem Komerční banky, a.s. (tím byla společnost A. HI-KA-RI, s.r.o.), ale byl pouze dlužníkem zástavním, a že nedal Komerční bance, a.s. do zástavy všechny své nemovitosti, ale pouze nemovitosti zapsané na LV č. 211 pro k.ú. Olešná u Hořovic, obec Olešná, vedeném u Katastrálního úřadu v Berouně. Konkrétně se jedná o objekt bydlení č.p. 8 na pozemku parc. č. 42, o pozemek - zastavěnou plochu parc. č. 42 o výměře 2478 m2, tedy po oddělení pozemek parc. č. 42/3 o výměře 1962 m2 a pozemek parc. č. 42/5 o výměře 516 m2, o pozemek - zahradu parc. č. 43 o výměře 1120 m2 a o pozemek - zahradu parc. č. 45 o výměře 1112 m2, tedy po oddělení pozemek parc. č. 45/1 o výměře 813 m2 - zahradu a pozemek parc. č. 45/2 o výměře 299 m2 - zastavěnou plochu a nádvoří. Pohledávka však nebyla zajištěna zástavním právem k budově č.p. 96 - bývalé autolakovně postavené na pozemku st. p. č. 45/2 ani k pozemku parc. č. 44 - zahradě o výměře 206 m2, proto výtěžek připadající na zpeněžení této stavby a tohoto pozemku nemůže být použit k uspokojení pohledávky Komerční banky, a.s. ani podle usnesení o vydání výtěžku oddělenému věřiteli, ani podle rozvrhového usnesení. Pohledávka Komerční banky, a.s. přitom nebyla zajištěna ani ostatními majetkovými hodnotami, které byly předmětem zpeněžení. Přestože pohledávka Komerční banky, a.s. jako zástavního věřitele mohla být uspokojena pouze z výtěžku zpeněžení nemovitostí, které měla banka v zástavě, soud v rozvrhovém usnesení rozhodl o jejím uspokojení z výtěžku majetku, k němuž žádné zástavní právo neměla. Dle názoru odvolatelů tak porušil ust. § 165 odst.1 občanského zákoníku a uspokojení Komerční banky, a.s. jako zástavního věřitele rozšířil i na výtěžek zpeněžení majetku, k němuž tento věřitel zástavní právo nemá. Odvolatelé - s ohledem na to, že odvolání proti rozhodnutí soudu o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení oddělenému věřiteli není přípustné - požadovali, aby odvolací soud v rámci tohoto řízení přezkoumal i věcnou správnost usnesení vydaného dříve v průběhu konkursu. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a odvolání shledal důvodným. Podle ust. § 30 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů předloží správce soudu návrh na rozvrh a upravený seznam přihlášek, v němž uvede, kolik by mělo být pro každou pohledávku vyplaceno. Po přezkoumání věcné správnosti návrhu vydá soud rozvrhové usnesení. Rozvrhovým usnesením rozhoduje soud o rozvrhu výtěžku podstaty zásadně podle pravidel vyjádřených v ust. § 32 a 33 zákona o konkursu a vyrovnání, dlužno však dodat, že je přitom povinen respektovat i řadu dalších ustanovení vymezujících podmínky uspokojení pohledávek věřitelů zakotvených jak v samotném zákoně o konkursu a vyrovnání (viz např. ust. § 28, 31 či 33), tak vyplývajících ze zákonů jiných. V obecné rovině lze uvést, že zákon o konkursu a vyrovnání je jak vůči předpisům vymezujícím procesní postupy, tak vůči předpisům obsahujícím hmotněprávní úpravu ve vztahu zvláštního k obecnému, není však normou obsahující úplnou úpravu odlišnou od úpravy obecné, ale obecnou úpravu toliko modifikuje. Zmíněná odlišnost je markantní, zejména co se týče procesních postupů (srovnej např. zásadu přiměřené aplikace občanského soudního řádu, pokud zákon o konkursu a vyrvnání nestanoví něco jiného), pokud jde o odlišnost od hmotněprávní úpravy, týká se především rozsahu a způsobu uspokojení pohledávek (viz např. ust. § 14 odst.1 písm. f), § 20 odst. 2 věty páté, § 27 odst. 5, § 28 odst.4 a § 33 odst.1). Jinými slovy, při přezkoumání věcné správnosti návrhu na rozvrh vychází konkursní soud z usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, současně je však povinen respektovat obecnou právní úpravu nedotčenou zákonem o konkursu a vyrovnání a skutečnosti, které mají vliv na rozsah a způsob uspokojení pohledávek (samozřejmě pouze za předpokladu, že mu jsou známy), musí ve svých závěrech reflektovat. Jako příklad lze uvést situaci, kdy v konkursu zjištěná pohledávka byla v mezidobí mimo konkurs (například ručitelem) zčásti či zcela uspokojena a v tomto rozsahu zanikla: pak není rozhodné to, že a v jaké výši byla zjištěna, ale je třeba vyjít ze stavu, kterýexistuje v době vydání rozvrhového usnesení. Nerespektováním obecné úpravy by totiž mohlo dojít k situaci, že se některému z věřitelů dostane více plnění na jedinou pohledávku a ostatní věřitelé tím budou poškozeni. V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že Komerční banky, a.s. přihlásila dne 27.9.2001 (přihlášku doplnila podáními doručenými soudu dne 30.10.2001 a 2.11.2001) do konkursu vedeného na majetek úpadce pohledávky v celkové výši 7.875.885,40 Kč (sestávající z pohledávky na jistině ve výši 6.772.480,- Kč, úroků ve výši 1.003.235,77 Kč, úroků z prodlení ve výši 99.899,63 Kč a poplatků za spravování úvěru ve výši 270,- Kč) s tím, že dne 17.3.1993 uzavřela s HI-KA-RI, s.r.o. smlouvu o úvěru reg. č. A 911/93 a poskytla jí úvěr ve výši 7.100.000,- Kč. V přihlášce dále uvedla, že k zajištění závazků HI-KA-RI, s.r.o. z této smlouvy uzavřela téhož dne zástavní smlouvu s úpadcem k nemovitostem v jeho vlastnictví (zástavou byl objekt bydlení č.p. 8 na pozemku parc. č. 42 a pozemky parc. č. 42, 43 a 45, vše v k.ú. Olešná u Hořovic). Zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni 18.3.1993 na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu v Berouně č.j. V2 682/93. Přihlášená pohledávka včetně nároku na její oddělené uspokojení byla v konkursu zjištěna: po částečném popření pohledávky na přezkumném jednání konaném dne 22.11.2001 co do výše 1.003.135,40 Kč správkyně pohledávku dodatečně uznala a soud rozhodl o zjištění přihlášené pohledávky za podmínek ust. § 24 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání usnesením ze dne 25.9.2002 (č.l. 122). Z uvedeného plyne, že úpadce není osobním dlužníkem Komerční banky, a.s., která prostřednictvím konkursu toliko realizuje zástavní právo, když uspokojení pohledávky vůči HI-KA-RI, s.r.o. zajištěné zástavním právem zřízeným k nemovitostem ve vlastnictví úpadce zpeněžením zástavy mimo konkurs je vzhledem k účinkům prohlášení konkursu vyloučeno. Jakožto zástavní věřitel má Komerční banka, a.s. právo na uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, protože však není osobním věřitelem úpadce, nemůže participovat na výtěžku zpeněžení zbývajícího majetku náležejícího do konkursní podstaty úpadce. Proto v tomto případě nelze při rozhodování o rozvrhu aplikovat druhou větu ust. § 28 odst.4 zákona o konkursu a vyrovnání. Dle návrhu správkyně ze dne 23.7.2002 (č.l. 102) jí soud usnesením ze dne 20.8.2002 (č.l. 108 - 109) udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí zastavených ve prospěch Komerční banky, a.s., přestože se mělo jednat i o výtěžek zpeněžení pozemku parc. č. 44, jenž nebyl v přihlášce Komerční banky, a.s. zmíněn. V bodě I. napadeného usnesení pak rozhodl o vyplacení 443.702,25 Kč Komerční bance, a.s. na uspokojení její pohledávky ve výši 7.875.885,70 Kč jakožto pohledávky druhé třídy. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání bylo podáno důvodně, neboť soud při vydání napadeného usnesení nerespektoval platnou právní úpravu a výtěžek zpeněžení majetku náležejícího do konkursní podstaty rozvrhl mezi konkursní věřitele nesprávně. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 221 odst.1 a 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V jeho rámci bude třeba, aby se soud prvního stupně - s ohledem na to, že odvolání proti usnesení o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení oddělenému věřiteli není přípustné - znovu zabýval i tím, kolik náleží Komerční bance, a.s. na uspokojení její pohledávky zajištěné zástavním právem, a aby tyto závěry promítl do rozvrhového usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 28. listopadu 2003 JUDr. Jiří K a r e t a v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: