I. Úkon započtení (§ 580 obč. zák.), kterým dlužník (nebo věřitel) započítává proti pohledávce věřitele (dlužníka) více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu poledávku věřitele (dlužníka), aniž by z toho úkonu bylo zřejmé, která část započítávaných pohledávek v důsledku započtení zanikla a která část těchto pohledávek nadále existuje, je podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný. II. Je-li jednání odročeno pouze za účelem vyhlášení rozsudku, je nutno přítomné účastníky poučit o nutnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy před skončením jednání, při kterém byla věc projednána, nikoliv až před skončením jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek.

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Štencla a soudců JUDr. Daniely Menclové a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: Ing. Z. Š., nar. 18. 12. 1960, bytem P., zastoupeného advokátem JUDr. M. T., se sídlem P., proti žalovanému: Ing. L. Z., nar. 9. 4. 1955, bytem P., zastoupeného advokátem Mgr. P. S., se sídlem H. K., o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu na zaplacení směnečného peníze 115.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou 383,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.8.2002, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 18. 11. 1999 se ponechává v platnosti. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 59.595,- Kč na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 13. 8. 2002 v bodu I. výroku rozhodl, že se zrušuje směnečný platební rozkaz vydaný dne 18. 11. 1999. Soud dále v bodu II. výroku rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému prostřednictvím jeho právního zástupce 45.016,- Kč na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že se žalobce na základě směnky ze dne 27. 1. 1997 domáhal vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení 115.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou 383,- Kč. Ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas námitky, ve kterých uvedl, že směnečná pohledávka žalobce i s příslušenstvím zanikla na základě zápočtu ze dne 4. 11. 1999. Soud z provedených důkazů zjistil, že První pardubická stavební a. s. vystavila dne 19. 2. 1996 dvě směnky vlastní ve prospěch PSV – P. P. a. s., které se zavázala zaplatit dne 30. 4. a 31. 5. 1996. Směnečné rukojemství převzal žalobce; směnky byly rubopisovány na žalovaného. Dopisem žalovaného ze dne 4. 11. 1999, adresovaného žalobci, žalovaný započetl na nárok ze směnky uplatněné v žalobě pohledávku ze dvou směnek ve stejné výši z titulu rukojemství žalobce. Soud dospěl k závěru, že žalobce se ve směnkách ze dne 19. 2. 1996 zaručil za výstavce a žalovaný započetl svůj závazek ze směnky z 27. 1. 1997 na své pohledávky z uvedených směnek ve stejné výši. Tím závazek žalovaného ze žalované směnky zanikl, a proto soud zrušil směnečný platební rozkaz v celém rozsahu. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti. Odvolání odůvodnil tím, že soud nesprávně právně zhodnotil provedené důkazy. Zápočet ze dne 4. 11. 1999 je neplatný. Původní vlastník směnek PSV – P. P. a. s. přihlásil pohledávku zajištěnou směnkami ze dne 19. 2. 1996 v konkurzním řízení vedeném proti výstavci směnek u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 K 61/98. Celková pohledávka ve výši 730.030,20 Kč byla správcem konkurzní podstaty zjištěna a je zařazena jako pohledávka druhé třídy bez jakékoliv podmínky. Žalovaný, který se stal místo PSV – P. P. a. s. konkurzním věřitelem, dosud neomezil výši své přihlášené pohledávky. Kromě toho je u Krajského soudu v Hradci Králové vedeno řízení pod sp. zn. 37 Cm 30/99, ve kterém se žalovaný domáhá na žalobci uhrazení pohledávek ve výši 515.369,20 Kč z titulu předmětných směnek ze dne 19. 2. 1996, aniž by také omezil výši uplatňované částky. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný uplatňuje z té samé pohledávky trojí nároky. Žalovaný by zápočtem ve výši 119.064,- Kč získal bezdůvodné obohacení, proto považuje žalobce za neplatný zápočet pohledávek ze dne 4. 11. 1999. Žalobce podává též odvolání do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení - i v případě zrušení směnečného platebního rozkazu neměla být žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, neboť sporný zápočet učinil žalovaný až po zahájení řízení. Žalovaný navrhl rozsudek potvrdit. Je vedeno řízení o zaplacení dvou směnek, které byly započteny, to však nemá význam pro předmětné odvolací řízení. Výsledku odvolacího řízení žalovaný následně přizpůsobí své další procesní kroky. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném ústním jednání dospěl soud k závěru, že odvolání je důvodné. V prvé řadě je nutno konstatovat, že z protokolu k jednání dne 6. 8. 2002 neplyne, že by předseda senátu dle § 119a odst. 1 o. s. ř. poučil přítomné účastníky, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy označit dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí. Toto jednání sice bylo odročeno podle § 156 odst. 2 o. s. ř. k vyhlášení rozsudku na den 13. 8. 2002, nicméně povinnost poučit účastníky podle § 119a odst. 1 o. s. ř. platila pro poslední jednání, které se ve věci konalo, tedy pro jednání dne 6. 8. 2002. Z uvedeného důvodu mohli účastníci v souladu s § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. i v rámci odvolacího řízení navrhovat nové důkazy a v případě žalobce též nová tvrzení, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Tuto možnost účastníci nevyužili. Podle § 175 odst. 4 první věty o. s. ř. podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. S ohledem na zásadu koncentrace řízení, vyjádřenou v citovaném ustanovení, která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud zabýval pouze námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesenými v zákonné třídenní lhůtě. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitku, že na pohledávku žalobce, kterou tento převzal od JUDr. Š. L. ve výši 119.064,- Kč ke dni 29. 9. 1999, započetl žalovaný svou pohledávku vůči žalobci a učinil tak dopisem ze dne 4. 11. 1999. Tato pohledávka žalovaného spočívala ve dvou směnkách z 19. 2. 1996 avalovaných žalobcem a vystavených společností PBau P. a. s. První směnka byla vystavena na směnečnou sumu 250.000,- Kč se splatností 30. 4. 1996 a druhá směnka byla vystavena na směnečný peníz 265.369,20 Kč. I s 6 % úroky se proto jednalo o částku v celkové výši 619.663,47 Kč. Z obsahu uvedené námitky plyne, že žalovaný namítl nikoliv zánik směnečné pohledávky započtením, nýbrž pohledávky, která byla žalovanou směnkou zajištěna. Již v žalobě tvrdil žalobce obsah směnečné dohody, která se vázala k vystavené směnce (důvod vystavení směnky) a žalovaný tvrzený obsah směnečné dohody v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nezpochybnil. Žalovaný tedy podal námitku z vlastního vztahu vůči žalobci podle Čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), která je v dané věci přípustná. Byť směnka byla indosována původním majitelem na žalobce, došlo i k převodu zajišťované pohledávky na žalobce, v důsledku čehož vznikl vlastní vztah žalovaného vůči žalobci. Kromě toho směnka ze dne 27. 1. 1997, splatná dne 28. 2. 1997 byla indosována na žalobce dne 29. 9. 1999, proto i z tohoto důvodu by měl žalovaný ve smyslu § 20 odst. 1 ZSŠ zachovány námitky z vlastního vztahu vůči původnímu majiteli směnky, neboť indosament má v tomto případě pouze účinky obyčejného postupu. Odvolací soud se neztotožnil s právním hodnocením platnosti úkonu započtení, které učinil soud prvního stupně. Krajský soud správně zjistil, že žalovaný v dopise ze dne 4. 11. 1999 učinil vůči žalobci jednostranný úkon započtení na dvě směnky žalovaného, jejichž součet směnečných jistin s úroky dosáhl 619.663,47 Kč. Avšak ze zápočtu není zřejmé, na kterou z těchto směnek učinil žalovaný úkon započtení, či jestli byla započítávána část každé ze směnek. Obě směnky zněly na vyšší směnečnou sumu, než kolik činila kauzální pohledávka žalobce. Z úkonu započtení učiněného podle § 580 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) musí být zřejmé, jaká část směnek žalovaného je započítávána a jakou zbývající část je směnečný dlužník povinen zaplatit. Tento údaj nelze z dopisu žalovaného ze dne 4. 11. 1999 vyčíst, je proto nutno uzavřít, že předmětný úkon započtení je neplatný podle § 37 odst. 1 ObčZ pro neurčitost. S ohledem na tento právní závěr již nebylo nutné se zabývat dalšími tvrzeními žalobce, obsaženými v odvolání. Námitka započtení pohledávky žalovaného vůči pohledávce žalobce, zajištěné předmětnou směnkou ze dne 27. 1. 1997, nebyla důvodná, neboť podání žalovaného ze dne 4. 11. 1999 nevyvolalo účinky započtení. V dané věci tedy byl dán odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Z toho důvodu odvolací soud v souladu s § 212 a § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. V souladu § 224 odst. 2 § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve prospěch žalobce. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 3.650,- Kč (2 účasti při jednání a vyjádření) a 3 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč, dle § 1 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. a po zrušení rozsudku soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 9. 2001 dále v odměně za právní zastoupení v požadovaném rozsahu sazby 21.750,- Kč dle § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč k 2 úkonům právní služby (2 účasti při jednání) podle 137 odst. 1 o. s. ř. a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v soudním poplatku za odvolání 4.620,- Kč a v odměně za právní zastoupení v požadovaném rozsahu sazby 21.750,- Kč dle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč k 2 úkonům právní služby (odvolání a účast při jednání) podle § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V Praze dne 9. června 2003 JUDr. Zdeněk Š t e n c l v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: