Proti usnesení, kterým soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, vyzývá účastníka k zaplacení soudního poplatku, není odvolání přípustné.

U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a soudců JUDr. Zdeňka Štencla a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: A. P., a. s. v likvidaci, se sídlem P., zastoupeného advokátkou JUDr. M. O., se sídlem P., proti žalovanému: J. V., nar.6.7.1963, bytem okr. D., S. K., o zaplacení 248.197,80 Kč s příslušenstvím, o odvoláních žalovaného proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12.2.2003 a ze dne 10.6.2002, takto: I. Usnesení ze dne 12.2.2003 se zrušuje. Odvolání proti usnesení ze dne 12.2.2003 se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10.6.2002 uložil žalovanému do 3 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení zaplatit na účet soudu soudní poplatek za odvolání ve výši 9.928,- Kč. Usnesení obsahovalo též poučení, že proti usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od doručení. Žalovaný podal proti usnesení odvolání. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12.2.2003 odmítl odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 10.6.2002 jako opožděně podané. Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil soud tím, že odvolání bylo podáno po uplynutí 15denní lhůty pro podání odvolání. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání, ve kterém uvedl, že usnesení ze dne 10.6.2002 obdržel dne 24.1.2003, proto odvolání odeslané 7.2.2003 bylo podáno včas. Žalovaný se dále vyjádřil k věci samé. Žalobce se k odvoláním nevyjádřil. V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvolatel domáhá a co odvoláním proti usnesení ze dne 12.2.2003 sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.). V odvolání je vyjádřen názor žalovaného, že odvolání bylo podáno včas. S ohledem na nesouhlas s odmítnutím odvolání dospěl odvolací soud k závěru, že se odvolatel domáhá zrušení napadeného usnesení. Odvolací soud bez ústního jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) nejdříve přezkoumal usnesení ze dne 12.2.2003 podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání důvodným, byť z jiného důvodu, než který uvedl odvolatel (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). V prvé řadě je nutno uvést, že proti usnesení, kterým soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vyzve účastníka k zaplacení soudního poplatku, není odvolání podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť se jedná o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Poplatková povinnost vznikla žalovanému podáním odvolání (§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), nikoliv až doručením usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku. Z uvedeného důvodu je nutno předmětné usnesení považovat za usnesení upravující vedení řízení. Jedná se svou povahou o obdobné usnesení, jako je např. usnesení obsahující výzvu soudu podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k opravě vad podání účastníka, proti kterému ze stejného důvodu (§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) není odvolání přípustné. V tomto směru tedy nebylo správné poučení o možnosti podat odvolání, které bylo obsaženo v usnesení ze dne 10.6.2002. Věcně příslušným soudem k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí, u kterého není odvolání přípustné, je odvolací soud. Ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř., podle kterého odmítá opožděné odvolání soud prvního stupně, se v dané věci neaplikuje, neboť se týká pouze odvolání, které je v zásadě přípustné. Napadené usnesení ze dne 12.2.2003, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost, nebylo věcně správné, odvolací soud proto usnesení bez ústního jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) analogicky podle § 220 a § 221 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že je zrušil. Odvolání proti usnesení ze dne 10.6.2002, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek, bylo podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž nebylo odvolání přípustné. Nebylo zjištěno, že by žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady, které by byl povinen hradit žalovaný dle § 224 odst. 1 a § 146 odst.3 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 12. května 2003 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: