I. Je-li v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesena obecně námitka neplatnosti směnky, není povinností soudu zkoumat, která náležitost směnce chybí případně z jakého důvodu považuje žalovaný směnku za neplatnou. Tato tvrzení nelze v řízení o námitkách doplnit. II. Tvrzení v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, že směnka nikdy neměla kauzu, není s to samo sobě zvrátit platební povinnost ze směnky. Uvedené tvrzení má smysl např. za předpokladu, že je doplněno tvrzením o nesvobodném podpisu směnky nebo podepsáním směnky v omylu. III. Tvrzení, že žalobce nabyl směnky ke škodě dlužníka a tvrzení o indosaci směnky s účinky obyčejného postupu, nemusejí být obsaženy již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu.

U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a soudců JUDr. Zdeňka Štencla a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: C.C. s. r. o., se sídlem P., zastoupeného advokátem JUDr. J. C., se sídlem P. proti žalovaným: 1) M. M., bytem K. H., 2) M. K., bytem K. H., , o námitkách prvního žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplatit směnečnou pohledávku 57.503,- Kč s příslušenstvím, o odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.2002, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 13. 12. 2002 rozhodl, že se směnečný platební rozkaz ze dne 4. 4. 2002 ponechává vůči prvnímu žalovanému v platnosti. Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách. V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení směnečného peníze 57.303,- Kč se 6 % úrokem ode dne 8. 2. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodnil žalobce nezaplacenou směnkou vlastní vystavenou žalovaným v K. dne 29. 2. 1996 na řad společnosti M. L. a. s. (dále jen M.) a splatnou dne 7. 2. 1999; směnka byla avalována druhým žalovaným a byla opatřena doložkou "bez protestu". Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal první žalovaný námitky, ve kterých uvedl, že žalobce nezná a neví, proč by mu měl být čímkoliv zavázán. Po dodání zařízení vedl s M. jednání, při kterých reklamoval, že zařízení nesplňuje požadovaná kritéria. Po marných pokusech M. uvést zařízení do provozuschopného stavu společnost sama ukončila leasingovou smlouvu a zařízení si odvezla. Dne 30. 11. 1996 zanikl smluvní vztah prvního žalovaného s M. z důvodu odstoupení od smlouvy. M. jednostranným odstoupením od smlouvy ke dni 30. 11. 1996 zrušila závazkový vztah, a tím i všechny závazky vyplývající z tohoto vztahu včetně závazku ze směnky. Nebylo ujednáno, že majitel směnky je oprávněn směnku převést bez ohledu na existenci zajišťovaného dluhu. Žalovaný dále vznesl námitku nicotnosti, neúplnosti, neplatnosti směnky, nepravosti podpisu, nedostatku indosace směnky, neoprávněné změny textu směnky, námitku procesní nezpůsobilosti žalobce a námitku promlčení a obmeškání. Žalobce nepředložil směnku k placení. Druhý žalovaný námitky nepodal, proto vůči němu směnečný platební rozkaz nabyl právní moci. Žalobce k námitkám uvedl, že mu obsah smluvního vztahu mezi předchozím majitelem směnky a prvním žalovaným není znám; tato námitka prvnímu žalovanému dle Čl. I § 17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) nepřísluší. Směnka vlastní je opatřena doložkou "bez protestu" a první žalovaný je přímým dlužníkem, proto je irelevantní námitka nepředložení směnky k placení. Na základě skutkových zjištění, které soud učinil z provedeného dokazování a jejich právního zhodnocení dospěl soud k závěru, že námitky prvního žalovaného nejsou důvodné. Stěžejní námitkou byla námitka smluvního vztahu mezi prvním žalovaným a M. V této souvislosti soud uvedl, že námitky z vlastního vztahu (kauzální námitky) příslušejí dlužníku podle Čl. I § 17 ZSŠ jen vůči majiteli směnky, nikoliv ve vztahu k jiným osobám. Námitky příslušející dlužníkovi proti předchozímu majiteli směnky jsou podle uvedeného ustanovení přípustné jen tehdy, pokud nový majitel směnky jednal při nabytí směnky vědomě na škodu dlužníka. První žalovaný sice v námitkách obecně namítl, že žalobce nabyl směnku nepoctivě, avšak nespecifikoval, v čem mělo spočívat toto nepoctivé nabytí směnky. Na druhé straně první žalovaný v námitkách uvedl, že žalobce nezná a neví, jak směnku získal, což se vylučuje s tvrzením, že žalobce při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Soud proto kvalifikoval námitku nepoctivého nabytí směnky jako účelovou, a proto nevyhověl žádosti prvního žalovaného o odročení jednání za účelem dodatečného označení důkazů k prokázání této námitky. Z téhož důvodu soud nepřipustil provedení důkazu výslechem svědka JUDr. R. K. Nedostatek konkrétních skutkových tvrzení nasvědčujících tomu, že žalobce záměrně na sebe nechal převést směnku za účelem poškození žalovaného, nemůže být nahrazen dokazováním. Zcela nedůvodnými jsou námitky nicotnosti směnky, její neplatnosti, blíže nespecifikované změny textu směnky, neboť se jedná o obecná tvrzení, která první žalovaný v průběhu řízení blíže nekonkretizoval a neoznačil důkazy k jejich prokázání. Námitka obmeškání a nepředložení směnky k placení je též neopodstatněná. Žalobce není podle Čl. I § 78 odst. 1 a § 53 odst. 1 ZSŠ povinen provést žádné zachovací úkony a ani protestovat směnku, neboť první žalovaný je jako výstavce směnky vlastní přímým směnečným dlužníkem. Námitka promlčení je též nedůvodná - tříletá promlčecí lhůta (Čl. I § 70 a § 77 odst. 1 ZSŠ), běžící ode dne splatnosti směnky (7. 2. 1999) neuplynula před podáním žaloby dne 5. 2. 2002. Žalobce, který je právnickou osobou, má jako právnická osoba, procesní způsobilost ve smyslu § 19 o. s. ř. Je nedůvodnou též námitka, že nebyla sjednána možnost předložit směnku k placení, jakož i převést směnku bez ohledu na existenci zajišťovaného dluhu. Obě tato práva majitele směnky vyplývají ze zákona (Čl. I § 38 odst. 1 a § 11 odst. 1 ZSŠ). Směnečné závazky jsou s ohledem na svou abstraktní povahu zcela samostatnými závazky a nemají ve vztahu k zajišťovanému kauzálnímu závazku (jedná-li se o zajišťovací směnky) akcesorickou povahu. Z toho důvodu nedochází při zániku zajišťovaného závazku zároveň k zániku závazku ze směnky. Žalobce se stal na základě indosamentu řádným majitelem směnky (Čl. I § 16 ZSŠ). Z uvedených důvodů ponechal soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o námitkách bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce žádné náklady neuplatnil. První žalovaný napadl rozsudek odvoláním, ve kterém navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že v řízení před soudem prvního stupně soud nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazu smlouvou o koupi pohledávky žalobcem od společnosti M. Jedná se o důkaz, kterým disponuje žalobce a tímto důkazem chtěl první žalovaný prokázat své tvrzení o nepoctivém nabytí směnky žalobcem. Jednalo se o směnku zajišťovací, proto měl žalobce povinnost prokázat, že případ zajištění nastal. Směnka je neúplná. Na majetek společnosti M. byl prohlášen konkurs. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2000 byl vysloven souhlas s uzavřením smlouvy o prodeji části podniku úpadce, přičemž tuto část koupil žalobce. Z toho důvodu je žalobce právním nástupcem též v rámci původního právního vztahu, existujícího mezi remitentem a prvním žalovaným a tento má právo vznášet žalobci námitky podle Čl. I § 17 ZSŠ. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že v předmětné věci nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí. Podle § 175 odst. 4 první věty o. s. ř. podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. S ohledem na zásadu koncentrace řízení, vyjádřenou v citovaném ustanovení, která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud zabýval pouze námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesenými v zákonné třídenní lhůtě. Odvolací soud proto nemohl přihlédnout k tvrzení odvolatele, navíc v rozporu s § 205a odst. 1 o. s. ř vznesenými až v odvolacím řízení, že směnka je neúplná a že žalobce je v důsledku uzavření smlouvy o prodeji části podniku s úpadcem též právním nástupcem úpadce (remitenta) ze zajišťovaného právního vztahu. První žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu tyto námitky: 1) Žalobce nezná a první žalovaný neví, proč by mu měl platit směnku. 2) První žalovaný reklamoval zařízení dodaná společností M. a po marných pokusech společnosti zprovoznit zařízení M. odstoupila k 30. 11. 1996 od leasingové smlouvy. Tím zanikl příčinný závazkový vztah a byly zrušeny všechny závazky včetně závazku ze směnky. 3) Námitka nepoctivého nabytí směnky - žalobci mělo být známo, jaké námitky může první žalovaný namítat vzhledem k zajišťovanému závazkovému vztahu. 4) Námitka nicotnosti, neúplnosti, neplatnosti, neoprávněné změny textu. 5) Námitka obmeškání a nepředložení směnky k placení. 6) Námitka nedostatku indosace. 7) Námitka promlčení. 8) Neexistence kauzy směnky. 9) Námitka procesní nezpůsobilosti žalobce. Odvolací soud se v převážné většině ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně. Námitka 1) je nedůvodná - povinnost zaplatit směnku není vázána na okolnost, že směnečný dlužník zná majitele směnky. Námitky uvedené pod bodem 4) nemohou vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu, neboť jsou obecné a nespecifikují přesně, z jakého důvodu jsou tvrzené okolnosti dány. Není povinností soudu zkoumat při obecné námitce neplatnosti směnky existenci všech náležitostí směnky, je povinností žalovaného specifikovat, a to již v námitkách, která náležitost podle jeho názoru směnce chybí, případně z jakého konkrétního důvodu považuje směnku za neplatnou. Takové konkrétní okolnosti první žalovaný neuvedl a zásada koncentrace řízení, vyjádřená v § 175 odst. 1 první větě a v odst. 4 první větě o. s. ř., brání tomu, aby žalovaný doplnil dodatečně takto obecně pojaté námitky. Proto je nutno tyto námitky bez dalšího zhodnotit jako nedůvodné. U námitek 5) - 9) se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o jejich nedůvodnosti. Lze pouze dodat, že námitka 8) (neexistence kauzy směnky) odporuje námitce 2), ve které je líčena kauza směnky a důvod, pro který zanikla povinnost, jejíž splnění bylo předmětnou směnkou zajištěno. Tvrzení, že směnka nemá a nikdy neměla kauzu, má smysl jedině za předpokladu, že zároveň dlužník tvrdí, že jeho podpis směnky byl nesvobodný (byl vynucen násilím nebo za použití bezprávné výhrůžky) nebo byl učiněn v omylu. Nic takového však v námitkách tvrzeno nebylo. Odvolací soud zaujal jiný postoj k námitce 2) v návaznosti na námitku 3). Z uvedených námitek lze dovodit tvrzení prvního žalovaného, že směnka zajišťovala plnění prvního žalovaného z leasingové smlouvy uzavřené s M. a že uvedená společnost způsobila odstoupením od smlouvy ke dni 30. 11. 1996 zánik všech povinností prvního žalovaného ze smlouvy, čímž odpadl i důvod pro plnění směnky. V tomto směru je nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o kauzální námitku podle Čl. I § 17 ZSŠ, kterou může vznést dlužník ze směnky vůči remitentovi, jedná-li se o vlastní vztah mezi těmito dvěma osobami. V dané věci byla směnka indosována na žalobce, proto může první žalovaný vznést tuto námitku z vlastního vztahu k předchozímu majiteli jen tehdy, pokud žalobce jednal při nabývání směnky vědomě na škodu dlužníka. Tvrzení o vědomém nabytí směnky na škodu dlužníka bylo v obecné rovině uvedeno v námitkách, tato skutečnost však nemá žádný význam. Toto tvrzení není samostatnou námitkou, která by mohla být sama o sobě důvodem pro zrušení směnečného platebního rozkazu. Jedná se pouze o skutečnost, jež - je-li žalovaným prokázána - umožňuje úspěšně uplatnit jiné námitky, které již musí být včas uplatněny. Prokázání uvedeného tvrzení tedy pouze vytváří předpoklad pro úspěšné uplatnění námitky z vlastního vztahu k předchozímu majiteli směnky nebo, jedná-li se o směnku cizí, k výstavci. Z uvedených důvodů nepodléhá toto tvrzení koncentrační zásadě, obsažené v § 175 odst. 1 první větě o. s. ř. (viz též rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 497/98 ze dne 12. 1. 1999, uveřejněný v "Právní praxi v podnikání" č. 7-8/1999 str. 28). První žalovaný v řízení před soudem prvního stupně navrhl k prokázání svého tvrzení, že žalobce nabyl směnky ke škodě dlužníka, provést důkaz smlouvou o koupi směnky a výslechem osob, které tuto smlouvu uzavíraly. Odvolací soud uzavírá, že navrhované důkazy mohou být významné jak pro prokázání předmětného tvrzení, tak i z hlediska Čl. I § 20 odst. 1 ZSŠ. Podle tohoto ustanovení indosament po splatnosti směnky má stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu (je irelevantní, že v dané věci se jedná o směnku s doložkou "bez protestu" - i na takové směnky dopadá uvedené ustanovení). Znamená to, že pokud by bylo navrženými důkazy prokázáno, že směnka byla na žalobce indosována po uvedené lhůtě, měl by první žalovaný zachovánu vůči žalobci námitku z vlastního vztahu k M., předchozímu majiteli směnky, aniž by hrálo roli, zda žalobce nabyl vědomě směnky ke škodě dlužníka. Eventuální skutečnost, že směnka byla indosována s účinky obyčejného postupu, nepodléhá zásadě koncentrace námitek ze stejného důvodu, jako je tomu u tvrzení o nabytí směnky ke škodě dlužníka - opět se jedná pouze o zákonný předpoklad, který sám o sobě je bez jakýchkoliv účinků na platební povinnost směnečného dlužníka a má význam pouze ve spojení s případnou kauzální námitkou podle Čl. I § 17 ZSŠ. Je nutno uvést, že i v případě, že by první žalovaný prokázal nabytí směnky žalobcem ke škodě dlužníka, nebo že směnka byla indosována po uplynutí výše uvedených lhůt, tj. s účinky obyčejného postupu, měl by první žalovaný důkazní břemeno ke svému tvrzení, že odpadl kauzální důvod vystavené směnky. V tomto směru je nesprávný názor odvolatele, že žalobce tíží důkazní břemeno k tvrzení, že je splatný dluh zajišťovaný směnkou. Odvolací soud nemůže zmíněné důkazy provést (nehledě na zákaz rozsáhlejšího doplňování dokazování v odvolacím řízení dle § 213 odst. 2 o. s. ř.) a na základě jejich zhodnocení rozhodnout ve věci samé, neboť by tím bylo účastníkům znemožněno domáhat se přezkoumání takového rozhodnutí. Uvedené rozhodnutí by ve svých důsledcích bylo rozhodnutím vydaným v jediném stupni, čímž by se odvolací soud stal orgánem nikoli přezkumným nýbrž nalézacím. Nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud proto napadený rozsudek dle § 221 odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle § 224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 16. července 2003 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: