Nevyplývá-li nedostatek způsobilosti remitenta k právům a povinnostem přímo z označení tohoto účastníka ve směnce, nejedná se neplatnou směnku.

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z JUDr.Daniely Menclové, předsedkyně, JUDr. Heleny Šteflové a JUDr. Ladislava Derky, soudců v právní věci žalobce: Č. r. b., a.s., sídlem P., zast. JUDr. P. B., advokátem, sídlem P., proti žalovaným: č.1 Ing. S. H., nar. 9.11.1947, bytem O., zast. JUDr. P. P., advokátem, sídlem O. a č.2. M. B., nar. 5.7.1967, bytem O., o Kč 5,752.133,05 s přísl. ze směnky o odvolání žalovaného č.1 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.3.2003 vydanému v námitkovém řízení, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v bodě I. výroku potvrzuje. Bod II. výroku rozsudku soudu I. stupně se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení. II. Žalovaný č.1 je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení zaplacením částky Kč 118.220,- na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem soudu I. stupně byl směnečný platební rozkaz vydaný dne 30. dubna 2001 ponechán ve vztahu k žalovanému č.1 v platnosti a žalovanému č.1 uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení Kč 117.790,- prostřednictvím právního zástupce žalobce. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku,směnečným platebním rozkazem vyhověl soud I. stupně návrhu žalobce a k jím předložené směnce uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci Kč 5,752.133,05 spolu s 6% úrokem ročně z této částky počínaje dnem 1.3.2001 do zaplacení, odměnu ve výši Kč 19.173,- a Kč 347.880,- na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně dále konstatuje obsah včas podaných námitek žalovaného č.1 (dále jen žalovaný). Po projednání námitek s přihlédnutím ke zjištěním učiněným z provedených listinných důkazů, soud I. stupně shledal námitky nedůvodnými. Jak dále vyplývá z odůvodnění soud I.stupně uvedený závěr dovodil z provedených listinných důkazů s tím, že nebylo již třeba provádět další důkazy navržené žalovaným, neboť ty by již nemohly mít vliv na posouzení důvodnosti námitek. Proto soud I. stupně ponechal směnečným platební rozkaz ve vztahu k žalovanému v platnosti. Výrok o náhradě nákladů námitkového řízení je odůvodněn ustanovením §142 odst.1 o.s.ř.; žalobci byla přiznána jejich náhrada ve výši paušální náhrady za zastupování dle vyhl. č.484/2000 Sb. Rozsudek napadl žalovaný odvoláním, kterým odkazuje na obsah námitek a zdůrazňuje namítaný nedostatek označení remitenta na směnce. Nesouhlasí s hodnocením této námitky provedeným soudem I.stupně a v souvislosti s tím pak tomuto soudu vytýká pochybení v tom, že neprovedl jím navrhované a předkládané listinné důkazy. Dále žalovaný poukazuje na jím učiněná zjištění ohledně existence "žalobcem tvrzeného remitenta" a odkazuje na další listiny,které tvoří přílohu odvolání. Z těchto listinných důkazů dovozuje, že remitent uvedený na směnce "do dnešního dne de iure neexistuje". Je tudíž toho názoru, že listina obsahující takové označení remitenta, ze kterého jednoznačně vyplývá, že uvedená osoba remitentem nemůže být,není platnou směnkou. Doplňuje dále, že jestliže uvedený remitent - AGENTURA PRO ROZVOJ PODNIKÁNÍ (ARP), neměl právní subjektivitu, nebyl proto schopen převést práva, která nikdy nenabyl. Bezpečnost směnečných obchodů, dle jeho mínění," nepřipouští absenci vzniku směnečných oprávnění indosatářů". Navrhuje proto změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobce bude zavázán nahradit mu náklady řízení. K odvolání se písemně vyjádřil žalobce.Námitky žalovaného označuje za účelové a irelevantní. K námitce týkající se nepřes- ného označení remitenta směnky poukazuje na právní názor soudu I.stupně a vyjadřuje s ním souhlas. Uvádí dále,že ARP - AGENTURA PRO ROZVOJ PODNIKÁNÍ (dále jen ARP) je organizací příspěvkovou, nikoli rozpočtovou. Je příspěvkovou organizací Ministerstva průmyslu a obchodu dle zřizovací listiny, je skutečností, že dne 31.5.1995 došlo ke změně zřizovací listiny státní příspěvkové organizace SPP - Středisko pro podporu malých a středních podniků, a to tak, že byl změněn název na ARP. Žalobce dále zdůrazňuje přidělení IČO této organizaci Českým statistickým úřadem s tím, že ARP měla a má nepochybně právní subjektivitu, mohla být remitentem ze směnky a tuto směnku byla oprávněna převést indosamentem na žalobce tak,jak učinila. Navrhuje proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen a žalovanému uložena povinnost nahradit mu náklady řízení. Žalovaný podáním ze dne 22.5.2003 doplnil odvolání rozsáhlou rekapitulací listin, jejichž obsah svědčí dle jeho názoru oprávněnost námitky neexistence remitenta směnky. Stejné stanovisko zastává i v podání ze dne 4.7.2003, přičemž zdůrazňuje, že námitku neexistence remitenta nelze zúžit pouze na otázku nesprávnosti v jeho označení na směnce, byť jak připouští, tuto nesprávnost učinil obsahem námitky. V podání ze dne 14.7.2003 námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce z předmětné směnky doplňuje, s odkazem na předchozí podání v odvolacím řízení, tvrzením neplatnosti indosamentu směnky. K námitce neexistence remitenta směnky dále poukazuje na Obchodní rejstřík s tím, že uvedenou ARP neregistruje. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání (§212 odst.1,2 o.s.ř.) a po provedeném jednání s přihlédnutím k přednesům účastníků,neshledal odvolání žalovaného důvodným. Úkolem odvolacího soudu je v tomto případě přezkoumat správnost postupu soudu I. stupně při rozhodování o námitkách. Tedy ani v odvolacím řízení, jehož předmětem je přezkoumání rozsudku o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, nemůže být o nových námitkách jednáno. V souladu s výše uvedeným se proto odvolací soud zabýval přezkoumáním správnosti postupu soudu I. stupně při posouzení námitek vznesených žalovaným podáním datovaným dne 13.května 2001. K námitce uplatněné v odvolacím řízení týkající se nesprávnosti indosamentu nemohlo být, v souladu se zásadou koncentrace vyjádřenou §175 o.s.ř., přihlédnuto. Žalovaný ve včas podaných námitkách namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že směnka byla vystavena na řad " Agentury pro rozvoj a podnikání (ARP)" a žalobce netvrdí,že by směnka na něj byla indosována. Z uvedeného žalovaný dovodil, že žalobce není "ani remitentem ani indosantem ze směnky ". Žalovaný dále namítl nedostatek splatnosti směnky; uvedl, že směnka byla vystavena jako zajišťovací ke smlouvě o úvěru a jednalo se o blankosměnku. Namítl nedostatek dat u podpisů avalistů a dovolával se toho, že směnce "chybí hospodářský důvod".Poslední námitkou, akcentovanou v řízení odvolacím,je tvrzení, že "remitent tak jak je na směnce označen nikdy neexistoval" a skutečnost, že shodné IČO a adresu jako na směnce uváděný remitent " Agentura pro rozvoj a podnikání(ARP)" má ARP na tom nic nemění. Soud I. stupně při posouzení důvodnosti námitek vycházel ze zjištění učiněných z provedených listinných důkazů. Zjištění takto učiněná nebyla v odvolacím řízení zpochybněna. Jestliže soud I. stupně s poukazem na zjištění učiněná z listinných důkazů - směnečné listiny - neshledal námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce odůvodněnou tvrzením,že se nejedná o "remitenta ani indosanta ze směnky" nedůvodnou, nelze tomuto závěru vytknout pochybení.Předložená směnka nesporně svědčí žalobci jako indosatáři směnečných práv.Stejně tak nedůvodnou lze shledat námitku nedostatku splatnosti směnky.Dataci podpisu rukojmího ze směnky ZSŠ nevyžaduje. Pouhé tvrzení nedostatku hospodářského důvodu směnky bez dalšího rovněž neobstojí, neuvádí-li žalovaný důvod svého podpisu směnky a další okolnosti rozhodné pro přípustnost námitky dle §17 ZSŠ. V odvolání žalovaný, jak uvedeno výše, akcentoval námitku nedostatku právní způsobilosti remitenta směnky.S poukazem na listinné důkazy namítl, že remitent směnky neměl právní subjektivitu, neboť jeho zřízení jako rozpočtové organizace nebylo provedeno způsobem předpokládaným zákony. Nedostatek právní způsobilosti remitenta však musí vyplývat přímo z označení tohoto účastníka směnečného vztahu. Např. listina, ve které je remitent označen jako společnost s r.o. s tím, že ve skutečnosti se jedná o fyzickou osobu či sdružení podnikatelů bez právní subjektivity bude platnou směnkou, naopak je-li např. jako remitent označen obecní úřad pak se jedná o neplatnou směnku. V konkrétním případě to znamená, že lze - li z označení remitenta ve směnce dovodit, že se jedná o právní subjekt (a tak tomu nesporně je, vzhledem k doplnění jména identifikačním číslem organizace a adresou, nevzbuzující pochybnosti, v dané věci je) jedná se o platnou směnku. Tvrzení, byť by bylo prokázané, že v důsledku pochybení při zřizování rozpočtové organizace, taková organizace nevznikla (neexistovala jako subjekt), nemá na platnost směnky vliv. Tím méně může mít na platnost směnky vliv skutečnost, že použitá zkratka názvu subjektu se na směnce nachází za jménem a nikoli před. V projednávané věci navíc uplatňuje směnečná práva indosatář - žalobce. Dle §16 ZSŠ, o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů. Ochrana nabyvatelů směnky je spojena se směnečně právním převodem směnky - indosací, nový majitel nabývá směnečná práva originárně, oprávnění remitentova indosatáře není závislé na existenci či neexistenci oprávnění remitenta. Aniž by soud odvolací hodnotil námitku žalovaného, týkající se neplatnosti indosamentu (tomuto zhodnocení brání zásada koncentrace řízení jak výše uvedeno), lze na doplnění uvést, že neplatnost indosamentu způsobí takové označení indosanta, ze kterého je zřejmé, že nemá právní subjektivitu - i to musí vyplývat přímo z označení indosanta a obráceně, přestože bude indosant subjektem práva,bude-li v indosamentu k jeho identifikaci použito takové označení, ze kterého bude vyplývat, že právní subjektivitu nemá, bude takový indosament neplatný. Odvolací soud proto na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný a proto podle §219 o.s.ř. rozhodl jak výrokem tohoto rozsudku uvedeno. Odvolací soud však shledal důvodnost odvolání v části týkající se nákladů námitkového řízení. Soud I. stupně správně rozhodl o nákladech řízení dle §142 odst.1 o.s.ř., nicméně opomněl skutečnost, že žalobci byla již odměna za zastupování podle vyhl. č. 484/2000 Sb. přiznána ve směnečném platebním rozkaze. Vzhledem k tomu, že směnečný platební rozkaz i v části nákladů řízení byl napadeným rozsudkem ponechán v platnosti, nemá rozhodnutí o nákladech v části odměny za právní zastupování oporu v právním předpisu. Odvolací soud proto výrok rozsudku soudu I. stupně v části nákladů námitkového řízení změnil a s přihlédnutím k tomu, že žalobce uplatnil nárok na náhradu paušální odměny (a to nikoli právem), přičemž se výslovně vzdal náhrady dalších nákladů, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů námitkového řízení nemá. O nákladech odvolacího řízení bylo ve smyslu § 224 odst.1 o.s.ř. rozhodnuto podle § 142 odst.1 o.s.ř.; žalobci přisouzené náklady pak odpovídají částce odměny za zastupování dle vyhl. č.484/2000 Sb. včetně paušální náhrady výdajů dle vyhl. č.177/1996 Sb. za dva úkony právní služby. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR přípustné,pokud dovolací soud dospěje k závěru,že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; dovolání lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu; Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu. V Praze dne 22. července 2003 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: