Podrubopis směnky má účinky pouhé cesse i u směnky s doložkou "bez protestu".

U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a soudců JUDr. Zdeňka Štencla a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: P.B., nar. 3.5.1976, bytem P., zastoupeného advokátem JUDr. P. K., se sídlem P., proti žalované: Ing. S.B., nar. 5.9.1952, bytem P. , o vydání předběžného opatření, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.6.2003, takto: První věta výroku usnesení se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2003 rozhodl v první větě výroku, že se zamítá návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalované zakázáno převést na třetí osobu směnku vlastní vystavenou žalobcem dne 4. 6. 2002 na směnečný peníz 550.000,- Kč, s termínem splatnosti 30. 7. 2002. V druhé větě výroku bylo žalobci uloženo zaplatit státu na účet soudu soudní poplatek 500,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že se žalobce v rámci řízení o vydání směnky domáhal nařízení předběžného opatření, kterým by žalované bylo zakázáno převést směnku na třetí osobu. Návrh odůvodnil žalobce obavou, že by v případě indosace směnky ztratil možnost uplatnit proti novému majiteli směnky námitky ze svého vztahu vůči žalované. Žalobce na směnku zaplatil ve dnech 8. 6., 14. 6. a 15. 6. 2002 celkem 390.000,- Kč, avšak na směnce není tato skutečnost uvedena. Žalovaná odmítá směnku vydat, přestože žalobce je ochoten doplatit částku 160.000,- Kč proti vydání směnky. Soud považuje za osvědčené příjmovými pokladními doklady, že ve dnech 8. 6., 14. 6. a 15. 6. 2002 bylo zaplaceno společnosti V. I. s. r. o. celkem 390.000,- Kč, přičemž jako účel platby je uveden prodej zboží. Soud proto dovodil, že se nejednalo o platby na směnku a nikoliv ve prospěch žalované. Žalobce neuvedl žádný údaj o chování žalované, který by svědčil o dispozicích žalované směřujícími k úbytku jejího majetku. U převoditelné směnky (směnky na řad) neexistuje doložka, která by zabraňovala převodu směnky. Soud proto dospěl k závěru, že není dána obava z ohrožení výkonu rozhodnutí ani potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků a v souladu s tímto závěrem zamítl návrh na vydání předběžného opatření. Žalobce napadl usnesení odvoláním, kterým navrhl usnesení změnit a návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět. Uvedl, že směnku podepsal jako zajišťovací instrument ke "Kupní smlouvě o koupi zboží, převodu práv k výhradnímu obchodnímu zastoupení a převodu ochranné známky č. 145882" ze dne 20. 5. 2002, kterou uzavřel s V. I. s. r. o., zastoupenou žalovanou. Na žádost uvedené společnosti žalobce vyhotovil uznání závazku, ve kterém se též uvádí, že směnka je zárukou splnění dluhu ve prospěch V. I. s. r. o. Veškeré plnění poskytnuté do rukou žalované, bylo učiněno ve prospěch společnosti z titulu postavení žalované jako jednatelky ve společnosti. Žalobce dále doplnil, že v mezidobí podala žalovaná žalobu o zaplacení směnky v plné výši o 550.000,- Kč proti žalobci a rodičům žalobce jako směnečným rukojmím. Z uvedeného je zřejmé, že potřeba zabránit možné indosaci směnky je ještě naléhavější než tomu bylo při podání návrhu na předběžné opatření. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se žalobce domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.). V odvolání není vyjádřen nesouhlas s druhou větou výroku, ve které bylo odvolateli uloženo zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že se žalobce domáhá pouze změny usnesení v tom smyslu, že bude nařízeno požadované předběžné opatření. Odvoláním tedy v souladu s § 206 odst. 2 o. s. ř. nebylo dotčeno rozhodnutí soudu o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek 500,- Kč. Odvolací soud bez ústního jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) podle § 212 o.s.ř. přezkoumal napadenou část rozhodnutí napadenou část rozhodnutí soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle Čl. I § 20 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), který podle Čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ platí i pro směnky vlastní, má indosament po splatnosti směnky stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo uplynutí lhůty k protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu. Žalobce podal žalobu, kterou se domáhá na žalované vydání směnky poté, co žalobce zaplatí žalované zbývající část dluhu ve výši 160.000,- Kč. Žalobce podal v řízení ve věci samé návrh na nařízení předběžného opatření, neboť se obává, že v případě převodu směnky indosamentem nebude moci proti indosatáři vznést námitky, které mu podle jeho názoru svědčí proti žalované. Jak bylo uvedeno též v odůvodnění napadeného usnesení, předmětná směnka byla splatná dne 30. 7. 2002, což znamená, že v době vydání usnesení soudu prvního stupně (§ 75 odst. 5 a § 102 odst. 3 druhá věta o. s. ř.) již uplynula lhůta k protestu (Čl. I § 77 odst. 1 a § 44 odst. 3 ZSŠ), v dané věci termín 31. 7. až 1. 8. 2002. Z této skutečnosti plyne, že s ohledem na výše citovaný Čl. I § 20 odst. 1 ZSŠ budou účinky případného budoucího indosamentu stejné jako při smluvním převodu práv ze směnky (§ 524 a násl. občanského zákoníku). Další majitel by tedy vstoupil do práv a povinností předchozího majitele a žalobci zůstanou zachovány všechny námitky, které měl proti žalované (§ 529 odst. 1 občanského zákoníku). Z těchto důvodů není důvodná obava žalobce z účinků případné indosace směnky. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že výše uvedené platí i pro předmětnou směnku, jež má doložku "bez protestu". I u takové směnky plyne lhůta k protestu, neboť ani u směnky s uvedenou doložkou nebo jinou doložkou stejného významu není protestace vyloučena. Z hlediska systematického a teleologického postrádá smysl výklad, že by postprotestační rubopis (podrubopis) měl účinky pouhé cesse pouze u směnky, která, byť s doložkou "bez protestu", byla protestována. Je proto nutno dovodit, že ust. Čl. I § 20 odst. 1 druhé věty ZSŠ dopadá plně i na směnky s doložkou "bez protestu" nebo jinou doložkou stejného významu. I přes výše uvedené skutečnosti by mohl být dán důvod pro nařízení navrhovaného předběžného opatření, aby případnou indosací směnky na jinou osobu nebyl již bez dalšího dán výsledek věci samé, ve které se žalobce domáhá vydání směnky oproti své povinnosti zaplatit žalované 160.000,- Kč. Odvolací soud konstatuje, že při návrhu na vydání předběžného opatření musí být v prvé řadě tvrzen a prokazován dospělý nárok ve věci samé, kvůli kterému je potřeba zatímní úprava poměrů účastníků nebo je dána obava z výkonu soudního rozhodnutí. Bez toho, že by chtěl odvolací soud předjímat rozhodnutí ve věci samé, je nutno konstatovat, že v žalobě není tvrzeno, že by žalobci vznikl vůči žalované nárok na vydání směnky - sám žalobce podmiňuje uložení této povinnosti žalované tím, že nejdříve žalobce zaplatí žalované zbývající část dluhu, v důsledku čehož vznikne žalobci právo na vydání směnky (Čl. I § 39 odst. 1 a § 77 odst. 1 ZSŠ). Za této situace nezbývá odvolacímu soudu než konstatovat, že v dané věci není žalobcem ani tvrzen již existující nárok, k jehož ochraně by byla potřeba zatímní úprava poměrů účastníků. I vzhledem k této skutečnosti není dán důvod pro nařízení předběžného opatření. S ohledem na svůj právní závěr se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v dané věci není dán důvod pro zatímní úpravu poměrů účastníků dle § 102 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadenou část usnesení jako věcně správnou podle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť z jiných důvodů, než které byly uvedeny v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně. Ve smyslu § 145 o. s. ř. rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů předběžného opatření včetně odvolacího řízení v rozhodnutí, jímž u něho skončí řízení ve věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 21. července 2003 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: