Jsou-li ve směnce vyznačeny doložky "na řad" a "nikoliv na řad", jedná se o neplatnou směnku

9 Cmo 342/2003 - 122 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a soudců JUDr. Zdeňka Štencla a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: Č., se sídlem P., proti žalovanému: S. P., nar. 4. listopadu 1944, bytem O., zastoupenému advokátem JUDr. V. L., se sídlem L., o zaplacení směnečné pohledávky 6.231.788,64 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou 20.772,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 24 Cm 59/2002-100 ze dne 1. dubna 2003, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na účet právního zástupce žalovaného 126.033,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění Krajský soud v Ústí nad Labem v bodu I. výroku rozsudku ze dne 1. 4. 2003 zamítl žalobu. V bodu II. výroku soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, ve výši 125.639,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím a odměnou z titulu směnky č. IPB/2048/YPB/800014/98, splatné 19. 1. 1999, kterou vystavila společnost CH. s. r. o. nikoliv na řad IPB a. s. a jež je avalována žalovaným. Smlouvou o převodu zajišťovací rektasměnky byla směnka převedena na žalobce. Žalovaný se obsáhle vyjádřil, mj. označil za nejasný údaj ve směnce "na řad Investiční a Poštovní banky a. s., nikoliv na její řad" a vznesl námitku promlčení. Na základě důkazu provedeného směnkou dospěl soud k závěru, že námitka promlčení je nedůvodná, nicméně dospěl k závěru, že směnka je neplatná z důvodu vnitřního rozporu. Ve směnce je údaj: na řad Investiční a Poštovní banky, a. s. "nikoliv na její řad". Tento údaj je rozporný neboť: směnka je označena současně jako směnka na řad i jako rektasměnka. Takovou směnku nelze řádně převést, neboť není možné současně vyhovět oběma způsobům převodu směnky. Soud proto žalobu s odkazem na ČI. I § 75 bod 5. zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) v celém rozsahu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. l o.s.ř. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. Odvolání odůvodnil tím, že nelze vyslovit neplatnost směnky pro rozpor spočívající v nepodstatných náležitostech, tj. ve vedle sebe stojících doložkách "na řad" a "nikoliv na její řad". Směnka může být neplatná, pokud některá ze zákonem stanovených náležitostí chybí. Mezi takové náležitosti ale doložka na řad nepatří. S ohledem na Čl. I § 11 odst. l ZSŠ lze každou směnku převést indosamentem; v této souvislosti poukazuje žalobce na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 715/99-54 ze dne 5. 4. 2001. Není správný odkaz soudu na Cl. I § 75 bod 5. ZSŠ, neboť: směnka obsahuje jméno toho, na jehož řad má být placeno. Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Soud správně zhodnotil směnku jako neplatnou s ohledem na to, že v textu směnky nemůže být uvedena doložka "na řad" a zároveň "nikoliv na její řad". Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek. Po provedeném ústním jednání dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné. Předmětná listina, žalobcem označená za směnku, obsahuje vzájemně si konkurující doložky "na řad" a "nikoliv na její řad", přičemž nelze výkladem textu směnky některou z uvedených doložek vyloučit. Nelze dovozovat, že některý z těchto údajů platí za nenapsaný, neboť to by muselo být výslovně stanoveno v zákoně, jako je tomu například v ČI. I § 12 ZSŠ u podmíněného indosamentu. Z dané listiny není proto zřejmé, jestli je možné ji převést indosamentem či zda je možné ji převést jen ve formě a s účinky obyčejného postupu, tj. prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky. V tomto směru nehraje roli okolnost, že předmětná "směnka" nebyla rubopisována - aby tato listina byla směnkou, musela by obstát ve všech případech a nelze dovozovat, že v určité situaci se o směnku jedná a v jiné již nikoliv. Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 715/99 ze dne 5. 4. 2001, na který poukázal žalobce v odvolání, obsahuje stejný právní závěr. Tímto rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl zrušen směnečný platební rozkaz, neboť: odvolací soud shledal, že je neplatná směnka s konkurujícími si doložkami "na řad" a "nikoliv na řad". Vrchní soud v tomto rozsudku poukázal též na rozdílné právní účinky převodu směnky v případě směnky na řad a v případě směnky nikoli na řad, která není převoditelná rubopisem. Uvedl, že v případě doložky nikoli na řad ve směnce se při převodu práv cessí převádějí veškerá práva ze směnky, aniž je remitent směnky nadále dlužníkem. Odlišná je však situace u směnky cizí na řad, u které při převodu směnky indosamentem zůstává původní majitel směnky (indosant) osobou směnečně zavázanou (ČI. I § 15 odst. l ZSŠ). S tímto závěrem, uvedeným v rozsudku sp. zn. 5 Cmo 715/99 se plně ztotožňuje též senát odvolacího soudu v předmětné věci. V části, ve které byly vyznačeny konkurující si doložky "na řad" a "nikoli na řad" nebyl právní úkon dostatečně určitý a tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu právního úkonu (§ 41 občanského zákoníku), nejedná se tedy o platnou směnku pro rozpor s ustanovením § 37 odst. l občanského zákoníku. Soud prvního stupně nepochybil, když žalobu zamítl a správně též rozhodl dle § 142 odst. l o. s. ř. o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Žalobce byl zavázán nahradit žalovanému náklady spočívající v odměně za právní zastoupení v požadovaném rozsahu sazby 124.980,- Kč dle § l odst. l, § 3 odst. l a § 18 odst. l vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, v hotových výdajích v požadovaném rozsahu l paušální úhrady výdajů 75,- Kč k l úkonu právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. a v náhradě za použití motorového vozidla při cestě k jednání ve výši 584,- Kč podle § 30 odst. 2 zákona č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 7 zákona č. 119/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud proto rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. S ohledem na plný úspěch žalovaného rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. l, § 142 odst. l a § 137 odst. l o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu sazby 125.290,- Kč dle § l odst. l, § 3 odst. l a § 18 odst. l vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů 75,- Kč k 2 úkonům právní služby (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. a v náhradě za použití motorového vozidla při cestě k jednání ve výši 593,- Kč podle § 30 odst. 2 zákona č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 7 zákona č. 119/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí. V Praze dne 11. listopadu 2003 JUDr. Daniela Menclová v.r. předsedkyně senátu