I po zániku veřejné obchodní společnosti, ke kterému došlo do dne 30.6.1996, ručí její bývalí společníci za závazky společnosti.

9 Cmo 432/2003-132 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Štencla a soudců JUDr. Daniely Menclové a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: Č. s. a. s., se sídlem P., pobočka L., proti žalovaným: 1) Ing. M. M., nar. 13. 5. 1965, bytem L., 2) A. M., nar. 23. 3. 1939, bytem L., 3) Ing. I. D., nar. 11. 9. 1960, bytem L., všichni zast. advokátkou JUDr. B. K., se sídlem L., o zaplacení 5,308.121,- Kč s příslušenstvím a 65.252,60 Kč, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labemč. j. 38 Cm 79/2002-113 ze dne 18. 12. 2002, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 12. 2002 rozhodl v bodu I. výroku, že základ nároku je proti žalovaným 1) Ing. M. M., nar. 13. 5. 1965, 2) A. M. a 3) Ing. I. D. opodstatněn. V bodu II. výroku bylo dále rozhodnuto, že o výši nároku bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že se žalobce domáhal v řízení vedeném pod sp. zn. 22 Cm 491/95 zaplacení výše uvedených částek proti žalovanému S. L. s. r. o. jako dlužníkovi ze smlouvy o úvěru a proti žalovaným Ing. M. M., nar. 11. 4. 1936 a Ing. M. M., nar. 13. 5. 1965 jako ručitelům. Podle žaloby poskytl žalobce úvěr společnosti S. L. v. o. s. na základě smlouvy o úvěru č. 2508-1490655-468/0800 ze dne 14. 10. 1992, přičemž v době poskytnutí úvěru byli jejími společníky Ing. M. M., nar. 11. 4. 1936 a Ing. M. M., nar. 13. 5. 1965. Po poskytnutí úvěru se v. o. s. transformovala ve s. r. o., tj. prvního žalovaného. Podle názoru žalobce ručí Ing. M. M. (nar. 1936) a Ing. M. M. (nar. 1965) ze zákona za závazky původního dlužníka v. o. s. i po jeho přeměně na s. r. o. Ing. M. M. (nar. 1936) a Ing. M. M. (nar. 1965) však odmítli dluh uhradit s odkazem na to, že již nejsou ani společníky S. L. s. r. o. Žalobce odstoupil od smlouvy o úvěru a částka 5,308.121,- Kč s 16 % úrokem je nesplaceným zůstatkem dluhu, částka 65.252,60 Kč představuje smluvní pokutu s poplatky za vedení účtu ve výši 633,- Kč. Na S. L. s. r. o. byl prohlášen konkurs rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 1997. Soud proto s ohledem na přerušení řízení podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. vyloučil k samostatnému projednání věci řízení proti Ing. M. M. (nar. 1936) a Ing. M. M. (nar. 1965) a dále pokračoval v tomto řízení pod sp. zn. 38 Cm 79/2002. Následně se změnil okruh účastníků v důsledku úmrtí Ing. M. M. (nar. 1936) dne 18. 1. 2001 a na jeho místo vstoupili ze zákona dědici, a to Ing. M. M., nar. 1965 (dále jen první žalovaný), A. M. (dále jen druhá žalovaná) a Ing. I. D. (dále jen třetí žalovaná). Skutkové okolnosti vylíčené v žalobě nejsou mezi účastníky sporné. Ke dni 20. 11. 2002 byla z obchodního rejstříku vymazána S. L. v. o. s. a jejím nástupcem se stala S. L. s. r. o. Dále nebylo sporné, že Ing. M. M., nar. 11. 4. 1936 a první žalovaný převedli své obchodní podíly ve společnosti S. L. s. r. o. ke dni 23. 6. 1994 na F. B., jediného majitele a společníka uvedené společnosti. Rozdílné je však právní hodnocení uvedených skutečností ve vztahu k povinnosti bývalých společníků v. o. s. splnit ručitelský závazek ze zákona. Podle názoru žalovaných se zánikem v. o. s. zanikl též jejich ručitelský závazek, neboť ke dni zániku v. o. s. žádný závazek této společnosti splácet úvěr neexistoval. Splátky byly dohodnuty až od 2. čtvrtletí 1993 a tento závazek přešel na S. L. s. r. o. Žalovaní dále namítli, že závazek uvedené s. r. o. již byl splacen. Pohledávka žalobce byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech, které však zaniklo, neboť po jejich převodu na kupujícího J. M. s. r. o. byla část kupní ceny ve výši 10.000.000,- Kč zaplacena na účet žalobce. Soud dospěl k závěru, že na straně žalovaných existuje ručitelský závazek. Ust. § 56 odst. 5 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) odkazuje na speciální ustanovení upravující jednotlivé formy obchodních společností, které určují v jakém rozsahu ručí společníci za závazky společnosti, přičemž pro jejich ručení se použijí ustanovení o ručení podle § 303 a násl. ObchZ. Ručení společníků v. o. s. upravuje § 86 ObchZ, avšak není zde obsažena úprava ručení společníků pro případ zániku společnosti. Proto je nutné aplikovat obecné ustanovení § 56 odst. 6 ObchZ ve znění účinném ke dni zániku dlužníka v. o. s. dne 20. 11. 1992. Ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že společníci v. o. s. ručí i po zániku společnosti veškerým svým majetkem za závazky v. o. s. Není správný názor žalovaných, že ručitelský závazek zanikl výpovědí smlouvy, případně odstoupením od smlouvy. V případě odstoupení od smlouvy o úvěru podle § 506 ObchZ nezaniká povinnost dlužníka splnit dluh ze smlouvy, pouze se mění v neprospěch dlužníka splatnost úvěru. Vzhledem k tomu, že nezaniká pohledávka věřitele, nemůže zaniknout ani akcesorický závazek ručitele. Tento závěr též odpovídá ustálené soudní judikatuře. Tvrzené zaplacení dluhu z úvěru se netýká daného sporu, nýbrž jiného úvěru, a to ze smlouvy o úvěru č. 22509-7959-468 ze dne 2. 11. 1992. Žalobce přihlásil svou pohledávku z úvěru v celkové výši 7,405.457,70 Kč v konkursním řízení na majetek úpadce S. L. s. r. o. na pohledávky žalobce byla v rozvrhovém usnesení určena částka 406.000,- Kč, z čehož je zřejmé, že nedošlo k uspokojení pohledávky věřitele v konkursu a ručení i nadále trvá. Podíl odpovědnosti žalovaných bude vyjádřen až v konečném rozhodnutí. Soud rozhodl mezitímním rozsudkem podle § 152 odst. 2 o. s. ř. pouze o základu věci, že základ nároku žalobce je vůči všem žalovaným opodstatněn. Žalovaní napadli rozsudek včasným odvoláním, v jehož doplnění navrhli rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnili tím, že předmětná smlouva nezanikla odstoupením nýbrž výpovědí. nelze proto aplikovat § 506 ObchZ a odkazovat na judikaturu týkající se odstoupení od smlouvy. Společnosti S. L. s. r. o. vznikl výpovědí smlouvy o úvěru nový závazek, avšak v době vzniku tohoto závazku nebyli žalovaní (jejich právní předchůdci) společníky uvedené společnosti, z toho důvodu neručí za tento závazek. Soud se též nezabýval námitkou žalovaných, že žalobce vykonává své právo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a v rozporu s dobrými mravy. Soud též opomněl, že nárok na smluvní pokutu byl sjednán až dodatkem č. 1 z 2. 3. 1995 ke smlouvě, tj. v době kdy v. o. s. již neexistovala a žalovaní nebyli společníky S. L. s. r. o. Usnesením ze dne 25. 8. 2003 soud prvního stupně zrušil své usnesení ze 17. 6. 2003, kterým žalovaným vyměřil soudní poplatek za odvolání. Odvolací soud podle § 212 a § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že v předmětné věci nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí. Co se týče hmotněprávního posouzení dané věci, odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, přičemž skutkové okolnosti nebyly mezi účastníky sporné. Smlouvu o úvěru uzavřel žalobce se společností S. L. v. o. s. dne 14. 10. 1992. V té době byli společníky uvedené v. o. s. Ing. M. M., nar. 11. 4. 1936 a první žalovaný. Dne 20. 11. 1992 zanikla uvedená společnost a jejím nástupcem se stala S. L. s. r. o. Není sporu o tom, že společníci v. o. s. ručí za závazky této společnosti - podle § 86 druhé věty ObchZ společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. V době uzavření smlouvy o úvěru platil § 56 odst. 6 ObchZ v tomto znění: "Po zániku společnosti ručí společníci za závazky společnosti do výše svého podílu na likvidačním zůstatku (§ 61 odst. 4) nejméně však v rozsahu, v němž za ně ručili za trvání společnosti. Mezi sebou se společníci vyrovnají týmž způsobem jako při ručení za trvání společnosti." Toto ustanovení tedy neřešilo otázku, co se děje s ručením společníků v případě zániku společnosti bez likvidace. K zodpovězení této otázky je proto nutné se zabývat obecnou úpravou ručení. Ve smyslu § 86 druhé věty ObchZ vznikl společníkům ručitelský závazek společně se vznikem závazku S. L. v. o. s. ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 10. 1992. V tomto směru je nutno zdůraznit, že závazek vrátit úvěr bance (pochopitelně za předpokladu, že úvěr bude v souladu se smlouvou poskytnut) vzala na sebe S. L. v. o. s. uzavřením smlouvy. Nelze zaměňovat existenci závazku s jeho splatností, je proto bez jakéhokoliv významu, kdy bylo vrácení úvěru splatné, tj. ve kterých termínech měl dlužník splácet úvěr žalobci. Úvěr byl společnosti poskytnut dne 19. 10. 1992. Tím, že v. o. s. následně zanikla a dluh přešel na S. L. s. r. o. ničeho na ručitelském závazku již bývalých společníků v. o. s. nemohlo změnit. Ručení je akcesorickým závazkem k závazku hlavnímu - zajišťovanému a pokud hlavní závazek trvá, pak nemohl zaniknout ani závazek zajišťující. Právní předpisy neobsahují žádnou úpravu, která by stanovila zánik zajišťovacího závazku v případě změny dlužníka. Z hlediska systémového je zřejmé, že by se jednalo o zcela nelogickou právní konstrukci, která by umožňovala případným účelovým přechodem dluhu společnosti vyvázat zákonné ručitele z jejich ručitelského závazku, a tím by znemožnila věřiteli uspokojit se ze zajištění pohledávky. Je nutno též upozornit, že při přechodu dluhu na právního nástupce se nejedná o převzetí dluhu podle § 531 ObčZ, proto se neuplatní ust. § 532 ObčZ, podle kterého by zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami trvalo jen za předpokladu, že by tyto osoby souhlasily se změnou v osobě dlužníka. Novelou obchodního zákoníku, provedenou zákonem č. 142/1996 Sb., účinnou ode dne 1. 7. 1996 bylo do § 56 odst. 6 ObchZ jako první věta vloženo "Po zániku společnosti ručí společníci za závazky společnosti stejně jako za jejího trvání." Tuto novelizaci není možné vykládat tak, že teprve od uvedeného dne ručí společníci za závazky společnosti i v případě zániku společnosti bez likvidace. Jedná se pouze o zpřesnění, které z důvodu právní jistoty a s cílem zamezit jakýmkoliv pochybám deklaruje princip, který však již z výše uvedených důvodů platil i před dnem 1. 7. 1996. Soud prvního stupně zjistil, že v konkursu prohlášeném na Stavex Liberec s. r. o. nedošlo k uspokojení pohledávky žalobce, byť tento včas svou pohledávku přihlásil. Z toho důvodu ve smyslu § 56 odst. 5 třetí věty ObchZ ručí společníci i nadále za závazky společnosti - dlužníka S. L. s. r. o. Nelze souhlasit ani s názorem žalovaných, že z důvodu odstoupení od smlouvy o úvěru či výpovědi smlouvy zaniká hlavní závazek, v důsledku čehož zaniká i ručení. V případě výpovědi smlouvy nedochází k účinkům dle § 351 odst. 1 ObchZ, pokud tak není výslovně dohodnuto. Možnost výpovědi byla dohodnuta v článku IV. smlouvy o úvěru tak, že banka může po výpovědi úvěru požadovat okamžité splacení úvěru. Smluvními partnery nebylo dohodnuto, že by v případě výpovědi docházelo k zániku práv a povinností ze smlouvy, tj. že by v takovém případě smlouva zanikla jako celek. Není proto správný názor, že z důvodu výpovědi smlouvy došlo k zániku jak hlavního závazkového vztahu, tak i akcesorického vztahu ručení, závislého na vztahu zajišťovaném. Ani odstoupení od smlouvy o úvěru nemá vliv na trvání závazku ze smlouvy, dochází pouze k jeho modifikaci v tom směru, že se stává splatnou celá pohledávka. Tato skutečnost plyne z § 506 ObchZ, které je speciálním ustanovením k § 351 odst. 1 ObchZ. Ve znění účinném ode dne 1. 1. 2001 byla na konec uvedeného ustanovení doplněna věta "Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.", nicméně jedná se pouze o zpřesnění, nikoliv o změnu dosavadního výkladu tohoto ustanovení. Již před dnem 1. 1. 2001 soudní praxe dovodila, že i po odstoupení od smlouvy o úvěru trvá povinnost dlužníka ze smlouvy vrátit poskytnuté prostředky i s úroky. Je nutno souhlasit s námitkou žalovaných, že ručení nemůže dopadat na závazky ze smlouvy o úvěru, které byly dohodnuty po zániku v. o. s. (v tomto směru se jedná o změnu původní smlouvy o úvěru). V dodatku ze dne 3. 2. 1995 ke smlouvě o úvěru, který byl uzavřen s právním nástupcem v. o. s., byla mj. dohodnuta smluvní pokuta. Avšak bývalí společníci (jejich dědicové) v. o. s. zajišťují závazky ze smlouvy o úvěru v tom znění, za kterého zákonné ručení vzniklo. Z toho důvodu nemůže ručitelský závazek bývalých společníků v. o. s. dopadat na závazek obligačního dlužníka, který vznikl na základě tohoto dodatku. V průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřel dne 18. 1. 2001 žalovaný Ing. M. M., nar. 11. 4. 1936. Soud, aniž by rozhodl usnesením podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř., s kým bude v řízení pokračováno na straně žalovaných, jednal jako s právním nástupcem uvedeného žalovaného s Ing. M. M., nar. 13. 5. 1965, A. M. a Ing. I. D. Tato skutečnost je vadou řízení podle § 212a odst. 5 o. s. ř., neboť dokud není pravomocně rozhodnuto podle § 107 o. s. ř., že na místě žalovaného Ing. M. M., nar. 11. 4. 1936, bude pokračováno v řízení s uvedenými osobami, nelze tyto osoby považovat za žalované a rozhodnout ve věci samé. Odvolací soud proto nemohl napadený rozsudek potvrdit a musel jej bez ústního jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) dle § 221 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Podle § 224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 18. prosince 2003 JUDr. Zdeněk Š t e n c l v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: